Články

Nadívané křepelky se šampaňským zelím

Rozpis pro dvě osoby:

 

2 křepelky

½ nakyslého jablka, nejraději Coxovy renety

1 rohlík

1 lžička jeřabinového kompotu

3 plátky anglické slaniny

½  dcl smetany

sůl, pepř, nové koření, bobkový list, větvička rozmarýnu

máslo

1/8 l suchého bílého vína

¼ mandarinky

2 -3 kousky citronové kůry

 

Rohlík a jablko nakrájíme na drobné kostičky,  jeden plátek anglické slaniny na drobné proužky, přidáme jeřabiny, osolíme, opepříme a zalijeme smetanou.Počkáme, až smetana vsákne do kostiček rohlíku, pak lehce prohněteme, aby  vznikla vláčná hmota. Tou nadijeme křepelky a řádně je jehlami uzavřeme.

Vložíme je do pekáčku, osolíme, přidáme pepř, nové koření, rozmarýn, mandarinku, citronovou kůru a víno. Na křepelky dáme máslo a zbylou anglickou slaninu.

Pečeme při 200 stupních Celsia 60  - 70 minut za občasného přelití křepelek štávou, aby kůže příliš nevyschla.

 

Šampaňské zelí:

250 g sterilovaného červeného zelí osolíme, vmícháme cca 20 kuliček bílého vína (na půlky rozkrojených, vypeckovaných, odrůdy s měkkou slupkou), několik hřebíčků a kousek badyánu. Přidáme 1 deci suchého šampaňského. Prohřejeme bez vaření.

Další příloha: žádná

 

Doporučené víno: svůdný jemný pommard

 

Dobrou chuť přeju!

Čtvrteční glosy 12. 8. 2010

 

V Německu je velký nedostatek lidí v technických oborech a tak německé firmy loví i u nás, kde jich je ovšem také velice málo. Zato vysokoškolsky vzdělané mladice a mládence v politologii, sociologii, vzdělávání dospělých, volnočasových aktivitách a dalších desítkách nových oborů bychom mohli exportovat na vagony…  

 

Dagmar Hojerová napsala redakci MF Dnes dopis s vynikajícím nápadem, aby politické strany věnovaly příspěvky vyplacené státem na úhradu volebních nákladů na odstranění následků povodní. Jde údajně o tři čtvrtě milardy a který podnikatel má reklamu placenou státem?

 

Přítel O. V. mi napsal:

Pražské ODS becketovské "Čekání na Primátora" má všechny rysy absurdního dramatu, nicméně postupně nabývám dojmu, že mé někdejší pochybnosti, a to, že Petr Nečas prostě nemůže zvládnout dobře dvě věci, tedy vládu a ODS, byly opodstatněné. Jeho vyjádření, že všechno je jen věcí pražské ODS, by bylo bezesporu na místě v jiných, podstatně klidnějších časech. Kdysi vlajková loď ODS, hlavní město Praha, se však zdá nenávratně odplouvat k ostrovům knížete Schwarzenberga a porážka pražské ODS v nadcházejících komunálních volbách, která nastane s pravděpodobností hraničící s jistotou, bude pořádnou ranou torpédem pod kýl ODS jako celku, když už jsme u té námořní terminologie. Naopak: vedení ODS by se mělo velmi silně zajímat o to, co se vlastně v pražské ODS děje. Třeba se jedná o modelový případ, který může s obměnou probíhat i v jiných městech, a který může být pro současnou ODS symptomatický. Předseda vlády a ODS by si neměl nechat tuto předvolební "laboratoř" uniknout. Minimálně proto, že prohra ODS v Praze, druhá v tomto roce, poškodí ODS daleko více, než prohra v mnoha statutárních městech. Praha je prostě Praha…

 

Čtenářka glos L. M. mi napsala:

V souvislosti s glosou k zaknihovaným dluhopisům bych ještě ráda upozornila, že Středisko cenných papírů ukončilo svoji činnost. Jejich agendu převzal Centrální Depozitář Praha, na který mají ovšem přístup pouze účastníci (čili banky). Pokud by tedy chtěl někdo udělat dobrý skutek a zakoupit si dluhopisy, bude nucen otevřít si účet buď u nějakého brokera nebo zajít přímo do banky a platit nemalé poplatky za vedení takovéhoto účtu. Jistě velmi výhodné …  

 

 

 

Krajina mého srdce - ranní opar nad Dunajem v Dürnsteinu

Středeční glosy 11. 8. 2010

Karel Schwarzenberg řekl: „Každý, kdo je nucen šetřit, to najednou umí“. Kéž by to platilo! Zatím to u mnoha lidí vypadalo jinak: Musel bych šetřit, tak si vezmu úvěr.

 

Martin Bursík napsal do dnešní MFDnes dlouhý článek o extrémech počasí, jehož jediným  poselstvím je „především musíme řešit podstatu problému, tedy omezit významně emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek.“

Zdá se, že nemá ani špetku intelektuálních pochybností, že to může být zcela jinak. A moje celoživotní zkušenost mi říká, že fanatikům jediného správného názoru se nemá a nesmí naslouchat.

 

Dívat se na trápení pražské ODS při výběru lídra podzimních komunálních voleb je pohled pro otrlé. Stále ovšem platí, že lídr se ani nevolí, ani nehledá, lídr prostě buď je anebo není. A v pražské ODS zřetelně není.

Úterní glosy 10. 8. 2010

Čtenářka glos A. S. mi napsala:

Jsem ze statku v Podkrkonoší a můj děda vždycky říkal: orat se má po vrstevnici. Pokud ruchadlo tahal bratranec Veverčák nebo kravka, tak se tak dělo. I ta Stračena to věděla. Ale dnes se stačí podívat na jarní fotku v Google Earth - všechny brázdy vedou s kopce do Chrastavy.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Jsem velice zvědav, zda přiloží "ruku k dílu (zkáze)" někdo z té armády nezaměstnaných velice zdravých spoluobčanů různé barvy pleti, kteří pobírají různé dávky, podpory a příspěvky….
Zase jako vždy budou pracovat lidé - dobrovolníci (plátci daní, soc a zdrav.pojištění), kteří si na to vezmou svoji dovolenou…

Čtenář glos J. H. mi napsal:

Já Pandury viděl, s velkou slávou doprovázené blikající a houkající kolonou vojenské policie mířily v sobotu večer po R10 směrem na Liberec. Ale od té doby jsem o nich taky neslyšel ani slovo…

 

Čtenář glos L. F. mi napsal:

Pandury jsem nezahlédl, ale zahlédl jsem, že v obci, která nemá kanalizaci ani regulovaný potok, mají teď zničené fotbalové hřiště s UMĚLOU TRÁVOU za 2 a půl milionu. Zřejmě výsledek parlamentního porcování medvěda …

 

Čtenář P. B. mi napsal:

A tak jsem se v pondělních událostech na ČT1 dozvěděl, jak vláda plánuje zavést jakousi "povodňovou daň" ve výši 100,– Kč měsíčně na každého poplatníka daně z příjmu (daň z pracovitosti). A v případě, že se vybere více peněz, než budou okamžité škody, budou peníze směřovat opět zejména do postižených regionů. Dovedu si představit další úřad či komisi, která bude o osudu takto vybraných peněz rozhodovat a posuzovat… Což takhle hnát k odpovědnosti především ty, kteří zanedbáním svých povinností způsobili, že škody dosáhly takové výše? A což takhle přestat strkat peníze těm, kteří opakovaně nezodpovědně staví své domy v záplavových oblastech. Jistě jsou i případy, kdy přírodní sílu není možné předvídat, ovšem zde je možné využít obyčejné komerční pojištění.

 Nový ministr dopravy Bárta zastavil všechny stavby na železnici financované správou železničních cest a očekává slevy od stavebních firem. Ty však nic takového nepřipouští. Bylo by zajímavé doporučit těmto firmám, aby si od zkorumpovaných zadavatelů výběrových řízení (mnoho jich je stále na svých pozicích) vynutily zpět poskytnuté úplatky. Myslím, že by se pak mohlo jednat o uspokojivé slevy. Podobný postup by pak šlo uplatnit i při výstavbě předražených dálnic…

 Nevěřícně jsem sledoval také nedávnou reportáž o armádním nákupu solárií a vířivek za 5 mil. Kč. a především odpověď jakéhosi zeleného mluvčího mozku na dotaz redaktora, proč armáda nakoupila vířivky v přepočtu za 300 tis. Kč za kus, když nejdražší dostupné výřivky na trhu jsou o 100 tis.Kč levnější? Prý se jednalo o standartní výběrové řízení! Já dodávám - tohle výběrové řízení a jeho podmínky by mě opravdu zajímaly! V době, kdy snad každý prvňák si umí na internetu zadat poptávku téměř na jakékoliv zboží či výrobek. Zelené gumy to podle všeho nedokážou. Spíš nechtějí, dodal bych…

 

 

 

Petra luční

Pondělní glosy 9. 8. 2010

Nastanou nechutné tahanice o výši povodňové pomoci mezi socialistickými kraji a pravicovou vládou, pro hejtmana Haška a spol. nebude žádná pomoc dostatečná a až dopodzimních voleb budou pokřikovat a pokřikovat…

 

Mám pocit, že Svoboda ztratil soudnost,“ dodal k informaci, že Cyril Svoboda podal ústavní stížnost ve sporu o dědictví domu po ženě, které pomáhal coby notář s jeho restitucí, volební lídr KDU-ČSL v Praze 1 Petr Burgr.

Mýlí se, nikdy ji neměl…

 

Kdyby chtěla vláda rychle získat půjčku na povodňovou pomoc a zároveň chtěla posílit sounáležitost občanů, rychle by vydala klasické dluhopisy po 1.000.- až 100.000.- Kč s ročními kupony a s úroky u českých státních dluhopisů obvyklými ( Státní tiskárna cenin by je dozajista uměla vytisknout během pár dnů) a nabídla by je přednostně občanům.

Na zaknihované dluhopisy ovšem starší generace neslyší a na nepatrné a ještě zdaněné výnosy také ne…takže zřejmě vydělají spíše banky.

Restaurace Chez Miro v Pardubicích

Není to běžná restaurace s předem připravenými pokrmy, do níž můžete kdykoliv zavítat rovnou z ulice. Tady se vaří vždy z těch nejčerstvějších vybraných surovin, takže je nezbytné předem se objednat. Velkou výhodou ovšem je, že takto můžete s mistrem kuchařem sladit vaše chutě s jeho recepty a domluvit se na menu dle vašich představ.

Kdo ovšem má rád trochu toho tajemství a překvapení, rád ponechá výběr jídel a vín na panu Růžičkovi.

Naposledy jsem se ohlásil před pár dny na oběd s přáteli a po přívětivém uvítání a popovídání, jaké novinky doputovaly do sklepa a jací noví dodavatelé kvalitních surovin přibyli, jsme byli usazeni ke stolu.

Na začátek, jen tak na probuzení chuťových pohárků, nás čekala svatojakubka s omáčkou Vierge (pokud chcete vyzkoušet, jde o ohřátý olivový olej se šalotkou, rajčaty, bazalkou, černými olivami, peřem a solí).

Prvním chodem byla makrela, což je většinou ryba napíchnutá na klacek v zahrádkářské osadě, ovšem zde šlo o pečená filátka se sušenými rajčaty, bazalkovým olejem, solená gomasiem (chcete-li si připravit domácí gomasio, mírně prohřejte až upražte sezamová semínka se solí a pak utlučte v hmoždíři). Byl to nezvyklý a velmi chutný zážitek.

Dalším chodem byl vepřový bůček, mnoho hodin pomaličku pečený, šťavnatý, skvostný, s omáčkou gribiche, kterou nám odkázali, spolu s mnoha jinými důležitostmi, staří Římané. (Pokud ji chcete udělat doma, vyhledejte recept na některou z mnoha jejích variant – základem jsou vždy uvařené žloutky s olejem, horčicí, kapary, petrželkou, okurkami či jinou zeleninou, případně s proužky vařeného bílku).

Nezbylo, než si dát trochu delší pauzu a věnovat se více vínu. Greco di tuffo je rafinované, avšak přátelské víno z oblasti Avellino, které doputovalo do Italie, jak název napovídá, z Řecka. A to už hodně a hodně dávno, neboť  už jedna z pompejských fresek nese povzdech „Dnes jsi opravdu chladná, Bytis, celá jakoby z ledu, vždyť tě v noci nerozehřálo ani řecké víno.“

Tato odrůda totiž nejprve doputovala na svahy Vesuvu, kde se nazývala Lacrimae Christi, tedy slzy Kristovy a teprve odtud doputovala do Avellina, kde dostala dnešní název.

Při vychutnávání jeho plnosti a harmonických tónů jsme doputovali k sýrům, a to výběru francouzských sýrů z nepasterizovaného mléka: comté, camembert, rocquefort a valencay – ke tvaru posledně jmenovaného skvostného kozího sýru s našedlou plísní z provincie Berry se váže zajímavá historka, která, pokud není pravdivá, je alespoň dobře vymyšlená: původně prý měl sýr tvar pyramidy, když se ale Napoleon po neslavném návratu z tažení do Egypta zastavil na zámku Valencay a na stole se objevil tento sýr, v náhlém záchvatu vzteku mu šavlí usekl špičku… V každém případě chutná ovšem i v této tvarové úpravě, která přetrvala, výborně!

A už jsme u moučníku, jablečného závinu á la Miro, tedy nezavinutého, hračičkově vypiplaného chuťově i tvarově: jablečné kuličky á la parisienne, rozinkové coulis ( z latinského „colare“, tedy cedit), gratinované vlašské ořechy, skořicová zmrzlina a plátek filo těsta (původně „phillo“, což je dávný a dávný turecký recept dávno a dávno přenesený do Řecka, sloužící jak  k přípravě „tažených“ závinů, tak k výrobě různých košíčků, mističek a plátků).

Tak, a jsme u konce a netvrďte mi, že se Vám při tom popisu všelikých lahůdek nesbíhaly sliny. Tady ovšem není vůbec a pranic na místě odolávat pokušení a tak určitě zavolejte do restaurace Chez Miro a domluvte si s panem Růžičkou, nadšencem na svém místě, vlastní kulinářský zážitek.

Stojí to za to, neb žijeme jen jednou!

 

  

Lamentatio

Dnes to byl krásný západ slunce po deštivém, šedivém dni…který jsem ovšem strávil s tou, kterou miluji…

Dopis z Berlína

Neubytujete se totiž v nedávno obnoveném velkohotelu Adlon ve středu města, jehož (hlavně bývalá) sláva se hvězd dotýká, plného obchodníků a zástupců velkých firem a korporací, utrácejících na luxusních setkáních, seminářích a konferencích peníze před zdaněním, ale zakončíte svoje putování do Berlína ve vilové čtvrti Grunewald, kde v Brahmsově ulici, kousek od malebného parku s jezerem, stojí ve velké, dokonale upravené zahradě Palais Pannwitz, dnes „Schlosshotel im Grunewald“.

To bylo tak: kdysi před první světovou válkou si mladý právník Wolfgang von Pannwitz vzal jednu svoji mandantku, jistou Catalinu Rothovou, a to jistě nejen kvůli tomu, že to byla nesmírně, ale opravdu nesmírně bohatá dědička ohromných stád hovězího dobytka v Argentině. Žili na úrovni, přátelili se se samým císařem Vilémem II., byli velcí sběratelé umění, pořádali bály a společenské večírky (však měli také dvě stovky sloužících) a v roce 1914 postavili výše zmíněný palác. Jenže v ten rok vypukla světová válka a po prohře Německa odešli spolu se svým císařem do exilu v Holandsku a palác shrábnul stát k reprezentativním účelům.

Za Třetí říše zde sídlilo velvyslanectví spřáteleného Chorvatska, po roce 1945 nepříliš přátelští Rusové, až v roce 1951 si pronajal palác slavný gastronom Gerhus a tak zde vznikl stejnojmenný hotel a vyhlášená restaurace. Po Gerhusově smrti to už nebylo ono, až před pár lety objekt citlivě dozařídil módní návrhář Karl Lagerfeld, stejně citlivě a vkusně byly přistavěny zahradní terasa a krytý bazén a pětihvězdičkový hotel byl opět znovuzrozen.

Pokud se ubytujete v apartmánu s knihovnou (Library Suit, 95 m2) a rychle začnete využívat nejen opulentní bazén a wellness centrum, ale i krbový bar „Le Tire Bouchon“, terasu s barem „Catalina“, vinné bistro „Le Jardin“ či přepychovou francouzskou restauraci „Vivaldi“, určitě nebudete litovat.

Hotel, respektive přívětiví a pozorní hostitelé, si potrpí na „very british“  tea-time se sandwichi a také výběr šampaňského je zcela neuvěřitelný, o čemž se můžete lehce přesvědčit, objednáte-li si do postele „Champagner Frühstück“. A v nádherné restauraci si můžete poručit kupříkladu následující menu:

 

Canneloni s ledovým krabem

 

Sele na rožni se zeleninou a levandulovou omáčkou nebo

Soté z králíka se smrži

 

Výběr dokonale uzrálých sýrů

 

Čerstvá rebarbora s citrónovým krémem a tymiánovým sorbetem

 

Vinný lístek Vám pochopitelně umožní vybrat si k této lahodné krmi to nejpříhodnější víno dle Vaší chuti.

A pokud zatoužíte vyrazit si „do podhradí“ za kulturními zážitky či za nákupy, nájemným vozem jste v centru města za pět minut. A pokud Vás toulky Berlínem záhy unaví, což je velice pravděpodobné, naberte další síly následovně: vkráčejte do šestipatrového obchodního domu (největšího na kontinentu) KaDeWe (Kaufhaus des Westerns), ihned vyjeďte do patra s lahůdkami, zde se usaďte a více než uspokojte svoje chuťové a čichové buňky z ohromného, vždy čerstvého výběru těch nejlahůdkovatějších lahůdek z celého světa.

A až si večer na zahradě Palais Panwitz přiťuknete se svým půvabným protějškem skleničkou vychlazeného šampaňského na krásný zbytek dne a na přívětivý den příští, určitě mi dáte za pravdu, že Berlín není zase tak špatné místo k navštívení.

 

 

Váš

 

Miroslav Macek

 

 

 

 

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články