Články

Dopis z Curychu

 Jeden život mohou strávit v bankách (a že jich tady je) a hledat co nejlepší investiční příležitosti pro svoje peníze (přičemž jako jinde na světě platí, že když vaše investice vydělávají, vydělává s Vámi i banka, kdežto když prodělávají, proděláváte sami).

Druhý zase nakupováním v luxusních obchodech na slavné Bahnhofstrasse, přičemž zvláště milovnice kožichů a šperků a čokolády si přijdou na své, zrovna tak jako milovníci luxusních hodinek, zapalovačů, plnicích per a dalších naprostých nezbytností.

Třetí život klidně prochodí po nepřeberné spoustě pamětihodností, po výstavách, koncertech a dalších kulturních akcích, kterými Curych přímo přebujele oplývá.

 Mně osobně jeden život - vzhledem k jeho úmyslné zběsilosti - docela stačí a tak jej při pobytu v Curychu dělím mezi všechny výše jmenované aktivity. Nikoliv však spravedlivě, to přiznávám, neboť spoustu času, a to zvláště večerního, trávím aktivitou další: příjemným poznáváním nových restaurací a radostnými návraty do restaurací již dříve navštívených.

V Curychu je pochopitelně spousta vynikajících hotelů, osobně však dávám přednost hotelu Baur au Lac, neboť snídaně v proskleném pavilonu a čaj o páté v jeho stinné zahradě s výhledem na jezero jsou spolu s jeho strategickou polohou a nevtíravým luxusem nepominutelnými přednostmi.  Odtud Vás pak hotelové taxi doveze do kterékoliv z Vámi vybraných restaurací.

 Vřele doporučuji hlavně ty, které sídlí v Zunfthausech, tedy domech cechů, které se po roce 1336 zmocnily na staletí vlády ve městě. A nepochybujte o tom, že bohatí a mocní měšťané si dokázali zpříjemňovat život taktéž vybraným společným hodováním. Dnes jde sice o spolky s neporovnatelně menším vlivem a mocí, láska k dobrému jídlu a pití však jejich členům zůstala a tak tyto restaurace, dnes otevřené všem, mohu návštěvníkům Curychu vřele doporučit.

V Zunfthausu „zum Rüden“ si dávali do nosu už od roku 1349 šlechtici, velkoobchodníci, zlatníci a směnárníci, sdružení do Gesellschaft zur Constaffel. V dnešním hotelu Storchen se zase scházel a schází Zunft zur Schiffleuten, v Zunfthausu zur Saffran obchodníci, a to nejen se šafránem či kořením, v Zunfthausu zum Zimmerleuten truhláři, zedníci, kameníci, bednáři a další řemeslníci, v Zunfthausu zum Schneider střihači pláten a krejčí, ale také zahradníci a další  řemeslníci, v Zunfthausu zur Schmiden kovolitci, zámečníci, hodináři, zvonaři a kupodivu také lékaři a v Zunfthausu zur Waag zase místní tkalci.

Cechovních restaurací je zde pochopitelně více, ale myslím, že k příjemnému výběru by výše zmíněné mohly stačit. Výstavná cechovní sídla byla pochopitelně v toku staletí mnohokrát přestavována, nádhera až luxus, pohodlí a vznešená atmosféra jim však zůstaly do dnešních dnů.

A tak až budete sedět kupříkladu v jídelních místnostech Zunfthausu zur Waag v prvním patře krásného domu s gotickou fasádou a pozdně renesančním vnitřkem  na starobylém Münsterhofu a budete mít za sebou menu, sestávající z teriny z kachních jater s kdoulovým želé a s teplou brioškou, z polévky z muškátové dýně,  z jehněčího karé propečeného jen do růžova v krustě z bylinek a oříšků, se zapékanými brambory a dále z čokoládové pěny dle Marcela Chardona, majitele cukrárny a člena tohoto cechu, a na dně skleničky před Vámi bude jiskřit zbytek Chateau Pichon Longueville Comtesse de Lalande ročníku 1990, kterému jste přece jen dali přednost před místním svatovavřineckým z vinařství Reblaube Uetikon, vyhlédněte z okna, slastně se usmějte a popřemýšlejte, jakým digestivem završíte nádherný večer v Curychu. A v následném rozjímání se rozhodněte, do které cechovní restaurace zamíříte další den.

 

Na shledanou v některé z nich se těší

 

Váš

Miroslav Macek 

 

 

Petra s břečťanem

Páteční tropy na zahradě

Páteční glosy 23. 7. 2010

 

Hurá! Také Paroubek se vrátil do medií! Už mi ta jeho puchejřovitá nabubřelost chyběla. Ovšem v předvčerejší MFDnes začal ve velkém stylu:

 „Chtěl bych se vedle funkce poslance uplatnit také v akademické sféře.“

„Co byste chtěl přednášet?“

„Určitě ekonomiku, politologii, zahraniční politiku, dějiny národního hospodářství. To jsou věci, které mne zajímají.“

 

Všude je vidět, že začala okurková sezóna: Lidovky měly na titulní straně srdceryvný příběh matky, které odebral soud novorozence a nyní Ústavní soud rozhodl, že tento soud chyboval. Emoce z článku jen kapou, zato informací je v něm jako šafránu…Ovšem zcela mě dostala věta Zuzany Baudyšové z nadace Naše dítě, která s matkou a její dcerou strávila „celý den“: „Chvíli jsem si malou chovala a ta se hned dívala po své mamince a chtěla k ní. Ta se o ni dokáže postarat.“

 

Přesáhne-li teplota 25 stupňů Celsia, vyjedou do pražských ulic kropicí vozy. Což stojí na den více než 200. 000.- korun, neboť se kropí pitnou vodou!

 

Horko se podepisuje všude: v návrhu nového občanského zákoníku je paragraf, který připouští odškodné za „újmu na ztrátě radosti z dovolené“…zato nedodržení bezpečné vzdálenosti na přeplněných silnicích prý nemohou policisté trestat, v zákoně prý není dáno, co je to bezpečný odstup…

Frikadely s paprikou a ovčím sýrem

Rozpis pro 4 osoby

 

250 g vepřové krkovičky

250 g předního hovězího

1 menší cibule

1 masitá červená paprika

2 toasty

50 g tvarohového ovčího sýra

2 vrchovaté lžičky mleté sladké papriky, nejraději kaloczajské

sůl, pepř

máslo na smažení

hrstka nasekané petrželové natě

 

Maso nahrubo umeleme, osolíme, opepříme, přidáme mletou papriku a na drobné kostičky nakrájené toasty, které jsme předem skropili vodou. Vše promícháme.

Cibuli najemno posekáme a na másle zesklovatíme.

Papriku dáme do vyhřáté trouby a krátce ji opečeme, až na ní vyskáčí „puchýře“. Následně ji zabalíme do sáčku či alobalu a necháme „vypotit“. Pak jde lehce sloupnout. Rozčtvrtíme, vybereme semeníky a pokrájíme ji na tenké proužky.

Maso rozdělíme na osm dílů, z každého vytvoříme mokrýma rukama placičku, doprostřed dáme kousek sýra, cibulku a papriku a vše „zabalíme“ do bochánku.

Pečeme na troše másla do růžova. Na závěr přidáme nasekanou petrželovou nať a získáme tak šťávu na polití bramborové kaše, která je nejlepší přílohou.

Doporučené víno: těžší bílé, růžové, velmi lehké červené. Naposledy jsme k nim měli rýnský ryzlink, smaragd 2008 od Gritschů ze Spitz ve Wachau, a bylo to skvělé!

Petra zutá

Středeční glosy 21. 7. 2010

Premiér Nečas považuje za součást elementární politiké kultury, že odcházející vládní činitelé zůstanou ve státní správě (jde momentálně hlavně o šéfa Úřadu vlády Jana Nováka, kterému se hledá nové koryto). Prý znají význačná státní tajemství a nelze je tedy pustit do soukroma…

Osobně to nepokládám za elementární součást čehokoliv, ale pěknou pitomost.

 

Včerejší Lidovky otiskly nekrolog Marian Šlingové – Faganové, bývalé manželky krajského tajemníka KSČ v Brně, popraveného svými soudruhy v roce 1952. O věcech minulých mluví se v něm ušlechtile: „ve 30. letech studovala v Oxfordu, kde se přidala k tehdy módnímu komunistickému hnutí“,“po válce se vrátili do Československa, kde se Šling stal krajským tajemníkem KSČ v Brně“, „po zinscenovaném procesu popraven spolu s dalšími komunistickými prominenty, kteří byli „odhaleni“ jako „zrádci“…“ .

Ani slovo o tom, že Šling byl nebetyčnou bolševickou sviní, spoluzodpovědnou za teror konce let čtyřicátých, který byl sice popraven nezákonně, ale provaz si rozhodně zasloužil.

 

Exministr zdravotnictví Julínek chce radit současnému ministru Hegerovi a už mu poslal několik rad. Hlavně prý nemá začínat s poplatky, ale pustit se do dalších kroků Julínkovovy reformy. Jen to ne, pane ministře!

 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

V průběhu 15 let odejde z české ekonomiky 866 miliard Kč za výkup elektřiny z fotovoltaických elektráren. Kam odejde? No, velká část do zahraničí. Například významnou část fotovoltaických elektráren v ČR vlastní německé penzijní fondy. Takže český důchodce bude ještě formou ,,fotovoltaické daně" přispívat německému penzistovi.

Moje poznámka: Je to opravdu tak? Nevíte o tom někdo něco bližšího?

Oeufs a la tripe

Rozpis pro dvě osoby

 

3 natvrdo uvařená vejce nakrájená na plátky

½ jemně nasekané cibule zesklovatělé na másle

bešamelová omáčka

smetana

 

Bešamelová omáčka:

Světlou jíšku zalijte ¼ litrem vroucího mléka a za stálého míchání uvedďte do varu. Odstavte, osolte, přidejte nahrubo tlučený pepř, špetku nastrouhaného muškátového ořechu, půlku cibule s vpíchnutým hřebíčkem, snítku petrželové nati, bobkový list a větvičku tymiánu. Mírně povařte 15 – 20 minut. Proceďte sítem.

Hustotu omáčky určuje množství jíšky.

Do hotové omáčky přidejte trochu smetany a vmíchejte cibulku.

 

Doporučená příloha: bagetka

Doporučené víno: sauvignon, rýnský rýzlink, burgundské bílé…

Úterní glosy 20. 7. 2010

Svět se holt změnil: dříve, chtěli-li lidé cvičit, dali se dohromady a postavili si sokolovnu, A to většinou tak, aby na sebe vydělávala. Chtěli-li hrát tenis, založili si klub a vybudovali vlastním nákladem kurty a zázemí. Dnes natahují ruku po státu a tvrdí, že na musí ze svých daní doplácet i ti, kteří mají se svými penězi jiné úmysly, než za ně sportovat.

 

Mám tip pro Radka Johna: nacionalistická strana Vladimira Žirinovského chce tetovat úplatkáře obdobně, jak se ve středověku vypalovala různá znamení…

 

Regulace bank po americku připomíná mi český Kocourkov: zákon zvaný Dodd – Franck Act má 2300 stran a to přitom jen vytváří další ohromný prostor byrokratům z Komise pro cenné papíry, Úřadu pro ochranu zákazníků nebo Výboru pro finanční stabilitu. Ti totiž mají volné ruce k sepsání 243 nových federálních pravidel.

A teď si položte zásadní otázku: jak může dobře fungovat něco natolik prošpikovaného pravidly vytvořenými od zeleného stolu?

Krajina mého srdce - nejsevernější výběžek Hornomoravského úvalu

Za vhodného počasí je vidět opravdu hodně do daleka.

Ale ještě lépe uděláte, když si zajedete do vesničky Ruda a půjdete křížovou cestou kol jednotlivých zastavení (postupně renovované barokní sochy vrcholné umělecké hodnoty) až na Křížový kopec: výhled dolů patří mezi mé nejkrásnější scenerie vůbec…




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články