Články

Úterní glosy 15. 6. 2010

„Odložené školné“  mám za ptákovinu. Kolik úředníků bude registrovat vysokoškoláky, hlídat výši jejich platu (jak se kupříkladu zohlední inflace?), kontrolovat údaje, kontrolovat platby? Proboha, vždyť tohle je levičácký koncept par excellence!

 

„Bolševická mysl“ tomu říkám: představitelka „Platformy osobností na podporu reforem“, dosluhující ministryně školství Kopicová, prohlásila:“Nepůjde jen o to, že se změní například vzdělávací systém, musí se změnit společnost.“

 

 Malým evropským zemím se nelíbí, že Francie a Německo si pro sebe před několika lety zařídily výjimku z evropských pravidel o maximálním zadlužení a teď chtějí stíhat za jejich porušování ostatní. Jako by neznali staré antické přísloví Quod licet Iovi, non licet bovi a moji  větu: Evropská unie bude buďto taková, jakou ji chtějí mít Německo a Francie a nebo nebude žádná…

 

Čtenář glos M. A. V. mi sdělil:

Napsal jste: "Obávám se, že zase dlouho a mizerně budeme vymýšlet a vymýšlet… přitom ve Švýcarsku už se systém internetového hlasování používá: co takhle jej zakoupit?"
Jenom to ne! Švýcarský systém je kompletně celý založen na institucionální důvěře. Když to popíšu hodně zjednodušeně: jeho důvěryhodnost není  zajištěna technologicky ("nejde to zfalšovat"), ale institucionálně ("úřad, který to počítá, to nezfalšuje"). To mi pro české prostředí nepřijde právě vhodné.

Moje poznámka: Je mi to jasné. Systém je v pořádku, jen k jeho dokonalému fungování u nás chybí maličkost: Švýcaři…

 

Moudrá slova Jana Vedrala, hlavního investičního manažera společnosti Conseq Investment Management, v týdeníku Respekt:

Naše západní společnost se neustále pohybuje mezi dvěma názorovými proudy. Jeden proud představuje víru ve schopnost elit řídit lidskou společnost a svět (potažmo i přírodu či klima) shora. Podle nějakého předem promyšleného a všeobecně prospěšného plánu. Druhý proud představuje víru v dobro spontánního vývoje společnosti a světa založeného na svobodném rozhodování jednotlivců a pokorném respektování přírodních zákonů

V sedmdesátých letech jsme dospěli k většinovému názoru, že svět řídit neumíme, a v průběhu osmdesátých platilo, že čím více svobody necháme jednotlivcům, tím lépe. V průběhu devadesátých let došlo postupně k obratu a na začátku tisíciletí jsme začali většinově směřovat k víře v dobro nařízené shora. Vždyť kdo byl krizí zasažen nejméně? Zázračná Čína a další uzavřené, státem řízené ekonomiky. A kdo nám v rozvinutém světě pomohl z krize? No přece osvícení vůdci uskupení G7, G8 či G20 svými razantními opatřeními hospodářské politiky.

Instinkty mi říkají, že během příštích pár let dostaneme důkazy přesně opačné a že dnešní moudrá rozhodnutí léčit svět novými a novými regulacemi shora se ukážou jako zhoubná. Chci věřit, že důsledkem budou pouze poruchy hospodářského cyklu (inflace, slabý hospodářský růst apod.), jako tomu bylo v letech sedmdesátých, a že se pak opět pokojně vydáme na cestu „spontánního svobodného vývoje“. Věřím, že k tomu, abychom prohlédli, nebudeme potřebovat masivní občanské nepokoje nebo ještě hůře – průšvih typu světové války.

 

 

Prášivky na másle

Houbu podélně nakrájíme na tenké plátky (3 - 5 mm), lehounce, ale opravdu velmi lehounce omoučníme polohrubou moukou a plátky rychle usmažíme na másle (stačí deset vteřin po každé straně). Osolíme, lehce opepříme bílým, opakuji bílým, pepřem…

Dobrou chuť přeju!

Pondělní glosy 14. 6. 2010

V Belgii zvítězili ve volbách separatisté, mající za cíl poklidnou přeměnu státu ve velmi volnou konfederaci. Příkladem je jim poklidné rozdělení Československa…

A tak jsem velmi zvědavý, jak budou postupovat.

 

Nový poslanec za TOP 09 Stanislav Polčák se chce věnovat boji s korupcí a říká: Korupční prostředí nezmizí ihned, ale je třeba přijmout opatření pro jeho eliminaci – například vyšší specializaci u státních zástupců, policie i soudců.

A já, naiva, si doposud myslel, že jediný racionální boj s korupcí je mýtit jedno korupční prostředí po druhém, tedy likvidovat libovolné rozhodování politiků a úředníků a vkládat je zpět do rukou samotných občanů nebo změnit legislativu tak, že splní-li občan všechny zákonem (nikoliv účelovými vyhláškami) předepsané náležitosti, musí být jeho žádost vyřízena kladně a v zákonné lhůtě…

 

Hlasovat pomocí internetu by se mohlo už v senátních volbách za dva roky…jen se prý musí vyřešit, kterak zabránit zneužití elektronického certifikátu, jak zabránit, aby bylo poznat, kdo koho volil a jak zabránit hackerům, aby napadli systém.

Obávám se, že zase dlouho a mizerně budeme vymýšlet a vymýšlet… přitom ve Švýcarsku už se systém internetového hlasování používá: co takhle jej zakoupit? 

 

Canapés s liškami

Malé lišky důkladně očistíme, propláchneme a 15 minut povaříme ve slané vodě. Scedíme, propláchneme teplou vodou a necháme okapat. Pak je prohřejeme na pánvi s trochou másla, osolíme, opepříme bílým pepřem a nakonec do nich vmícháme trochu velmi jemně nasekaného čerstvého rozmarýnu. Necháme vychladnout.

Bagetku nakrájíme na tenké krajíčky, tence je potřeme máslem a bohatě na ně navršíme lišky.

Dokonale vychlazené růžové nebo šampanské je ideálním doprovodem.

Dobrou chuť!

Petra letně rozvrkočená

Páteční glosy 11. 6. 2010

 

ODS prý stále hledá nějaké vhodné místo pro expředsedu Topolánka. Nechápu proč. Pokud je ODS ještě alespoň trochu pravicovou stranou, pak by pro všechny její členy, včetně bývalého předsedy, mělo platit, že se o sebe postarají sami.

 

Jedna dobrá zpráva: spotřebitelské úvěry si bere stále méně lidí do 30 let. Tedy, dobrá zpráva za předpokladu, že je to tím, že jsou ekonomicky vzdělanější a ne tím, že nemají stabilní příjem coby nezbytnost k poskytnutí úvěru…

 

Bulharsko ze dne na den zvýšilo odhad schodku svého rozpočtu z nuly na 3,8 procenta. Bývalá vláda prý nezaúčtovala do výdajů ceny několika velkých státních zakázek.

Divím se, že Bulhaři nepoužili za socialismu tolik oblíbenou „bulharskou konstantu“. Což je číslo, kterým vynásobíme údaj, který máme k dispozici, abychom dostali ten, který potřebujeme…

 

Vlastimil Shaana Šantroch na Facebooku:

 Socani trvají na svém předsedovi sněmovny. Prý to nebude zadarmo, prý za orálek…

Jehněčí kotletky na rozmarýnu s pečenými brambory se slaninou

Kotletky zbavíme (je-li nutno) přílišného loje a velmi lehce je naklepeme. Na prudce rozpáleném tuku je rychle opečeme (asi půlminuty po každé straně) a před koncem pečení posypeme rozmarnýnem. Posolíme, opepříme.

Opláchnuté brambory obalíme v anglické slanině, osolíme hrubou solí, zabalíme do alobalu a pečeme v troubě při 200 stupních zhruba 50 minut. Před servírováním je podélně rozkrojíme.

Ideálním tekutým doplňkem  je bordeaux (nejraději z Pauillacu), ale klidně vyzkoušejte i jiná kvalitní červená vína. 

Čtvrteční glosy 10. 6. 2010

Kdyby můj moudrý otec (žil postupně v Rakousku – Uhersku, Československu, Velkoněmecké říši, Protektorátu Čechy a Morava a v Česku, zažil dvě světové války, dvojí znárodňování  a asi pět měnových reforem) slyšel dnešní návrhy na důchodovou reformu (tedy zabezpečení na stáří), ukroutil by si nechápavě hlavu. A pravil by: nejsolidnějším zabezpečením na stáří jsou přece dobře vychované a vzdělané děti a k tomu vlastní úspory v různorodé formě (nemovitosti, starožitnosti, akcie, zlato…), aby se co nejvíce rozložilo riziko. Počítat se státem by pak pokládal za pošetilost a snahu vyvázat se z osobní odpovědnosti za svůj život, včetně stáří.

  

A vůbec nejvíce by mého otce rozesmála věta ministra financí Janoty, že penzijní fondy by měly mít za povinnost nakupovat státní dluhopisy coby garanci bezpečnosti vkladů…

 

Fascinují mě argumenty zastánců nového loterijního zákona, právě vetovaného prezidentem Klausem: je to prý zákon mizerný a se spoustou chyb, ale je lepší než ten minulý a tak by měl platit.

Což takhle prostě připravit zákon kvalitní, který by nemusel být v příštích pár letech stokrát novelizován?

 

 

Dopis z Dürnsteinu

Je to opravdu skvost v jinak skvosty značně přeplněné krajině.

Vždyť jen považte: malebná zřícenina hradu Künringer nad obcí, v němž byl po tři měsíce na přelomu let 1192 - 1193 vězněn slavný anglický král Richard Lví Srdce, vracející se z třetí křížové výpravy. Výkupné prý mělo činit celých 100.000 stříbrných, ale pak se prý dohodli jaksi jinak, zřejmě i král „nechtěl slevu zadarmo“. Dokonalý cíl odpolední procházky, aby Vám večer lépe chutnalo, který se Vám odmění též nádherným výhledem.

Dole malebné středověké městečko s tisícovkou obyvatel a s dlouhou, úzkou středovou ulicí, naštěstí téměř bez dopravy, neboť auta šikovně jezdí (neviditelně a neslyšitelně) tunelem hluboko ve skále pod ní.

Pohádkově krásný zámek, přestavěný před mnoha desetiletími na rodinný hotel, o který vzorně pečuje, stejně jako o své hosty, rodina Thiery. Historické pokoje jsou zařízené starožitným nábytkem, venkovní bazén za zdmi zámeckého nádvoří dovoluje při plavání naznak kochat se zříceninou výše zmíněného hradu a nádherně malbami vyzdobený bazén vnitřní, doplněný všelikými vodními a parními hrátkami, si můžete do libosti užívat za méně příznivého počasí.

Ale hlavně: zámecká hotelová terasa nad Dunajem, kde si při západu slunce můžete dát skleničku (nebo raději dvě) dokonale vychlazeného šampaňského a kochat se zcela nezapomenutelnými hrami světla zapadajícího slunce na strmých skalách, vinicích vůkol a lesích na druhé straně řeky. Pak dozajista pozvete svůj půvabný doprovod na skvostnou večeři (doporučuji zdejší ryby) při svitu svíc a měsíce.

Ale abych se nenechal příliš unést: kostel augustinského kláštera (Chorherrnstift), zrovna tak jako celý klášter, patří k vrcholům rakouského baroka a bití jeho hodin tvoří příjemnou kulisu při procházkách a nákupech v malebných obchůdcích. (Doporučuji zvláště skvostnou domácí marmeládu z meruněk, zde zvaných marillen, prodávanou v malém obchůdku v jedné z bran městečka)..

Dále: velký počet Heurigen, v nichž si můžete dát různé místní klobásky, tlačenky, salámy, sýry, zeleninky a také preclíčky a jiné místní specialitky a k tomu ochutnat vynikající domácí bílá vína, která vám s potěšením rozlijí do viertlíků a achtlíků, takže záhy zcela ztratíte přehled, kolik jste toho vypili. Ale ubezpečuji vás, že toho bude hodně, neboť místní neuburské, zelený veltlín, bílé burgundské a hlavně ryzlink jsou vína nebezpečně lahodná.

Jen se musíte naučit místní značení vín, zde nenajdete žádná vína jakostní, kabinety a pozdní sběry – ve Wachau zní ta stupnice: Steinfeder, Federspiel, Smaragd.

Ať se vydáte po proudu či proti proudu Dunaje (a nemusíte hned sedat do auta, jde to také lodí - v Dürnsteinu je přístaviště, ke kterému sejdete středověkým tunýlkem ve skále), záhy určitě skončíte u nějakého skvostného kláštera, zámku či vinaře.   

A tak tedy - last but not least: kolem dokola je spousta opravdu špičkových vinařů, namátkou jmenuji jen Franze Hirzbergra, Josefa Jamka, Emmericha Knolla, W. Pragera a hlavně F. X. Pichlera, na jehož  riesling „Unendlich“ nikdy nezapomenu, byť obsah lahví „unendlich“ bohužel nebyl.

A až tam zasednete k dobrému jídlu a vínu, připijte na zdraví všem cestovatelům, kteří se dokáží  na cestách radovat nejen z krás přírody, ale také z triumfů lidského ducha, mezi něž skvostné jídlo a vynikající víno dozajista patří.

 

Hezký pobyt nejen v Dürsteinu

 

přeje

Miroslav Macek

 

.

 

 

 

Středeční glosy 9. 6. 2010

 

Podle ČSSD by zavedení školného zadlužilo mladé lidi. Když se školné nezavede a náklady studia se budou tradičně hradit ze ztrátových rozpočtů, tak je to nezadluží? 

 

Čtenář glos M. A. V. mi napsal:

Myslím, že za pozornost stojí nejnovější výrok Ondřeje Lišky, který se co nezaměstnaný hlásil na Úřad práce a komentoval to mimo jiné slovy "Já se uživím vždy a nebudu naši zemi nic stát."
Nahlédnutím do jeho oficiálního životopisu lze zjistit, že za celou svou kariéru se nikdy neživil způsobem, který by nebyl napojen na státní rozpočet. Pokud tedy nebude naši zemi nic stát, bude to v jeho životě poprvé.

 

Přítel O. V. mi napsal:

Dnešní Radiožurnál uveřejnil velmi zajímavou zprávu, v níž je naprosto explicitně ukázáno, jak to "funguje", tedy jak si "hoši, co spolu mluví" přijdou na pěkný "vejvar" (řečeno nehezky, leč přesně, novopražštinou).

Státní (!!!) nemocnice na Homolce se rozhodla převést do elektronické podoby její rozsáhlý archiv. Vítěz výběrového řízení (jedná se samozřejmě o státní zakázku) za 174 milionů Kč zajišťuje plnění této zakázky tak, že si vlastní skenování (foneticky to vypadá lépe než "scanning") objednal u jedné pardubické firmy za ž této ceny (hezkých 25% malé domů). Jeden skenovaný list papíru tak vyjde na "pouhých" 1,70 Kč, místo 2,30 Kč, které reprezentuje faktická cena této "vítězné" zakázky. Leč nastojte! Ukazuje se, že v jiných případech je dotyčná firma schopná provést stejnou operaci za 0,80 Kč! Při této ceně by státní Homolka, ergo my všichni, zaplatila cca 70 milionů, což je o 100 milionů méně!!! Kolik z této částky skončilo v kapsách nenažraných "kompetentních" činitelů? Vyšetří to někdo? Zavřou někoho? Pokud se při čtení těchto cifer někomu otvírá kudla v kapse, ať ví, že já ji mám dávno otevřenou. Jak dlouho ještě si necháme tato a podobná svinstva líbit? Předpokládám, že reforma, kterou pravděpodobný příští předseda vlády slíbil vykonat v politické straně, kterou vedl do voleb, je myšlena se vší vážností. Pak by ovšem členy vyjednávacích týmů neměli být lidé, za jejichž panování k podobným zločinům docházelo. Pokud tento a podobné případy nebudou dotaženy do konce, můžeme se všem slibům o reformách jen smát. Nebo emigrovat…

 

Čtenář glos K. Ch. mi napsal:

Docela by mne zajímalo finanční zdraví kampeličky jménem FIO, která půjčila ČSSD polovinu svých aktiv a následně(za odměnu?) získala bankovní licenci. Myslím, že jsou zralí nejen k odebrání bankovní ale i kampeliččí licence. Co na to příslušné dozory ČNB nebo ministerstva financí?

 

 

Čtenář glos P. R. mi napsal:

 V reakci na vyjádření p. Kříže o tom, proč je nutno stavět linku vedení vysokého napětí přes Vysočinu, jste napsal: co takhle spíše postavit nové zdroje na severní Moravě?
Ono to není tak jednoduché. Postavit tam další zdroj na uhlí by asi neprošlo; určitě by nezlepšil tamní ovzduší, které je asi nejhorší v republice. Pro postavení elektrárny na plyn tam není dostatečné připojení na plynovod a jaderka? Jedna je v územním plánu u Blahoutovic, ale nedávno jsem zaznamenal snahy místních úřadů ji odtamtud vyškrtnout.
Pro jadernou elektrárnu dnes nepřichází v úvahu blok menší než cca 1200MW, ty nejmodernější jsou velmi bezpečné, ale daní za to jsou velké rozměry, takže jediná možná doprava je lodí (zvláště
poté, co v Německu nakonec z hangáru na obří vzducholodě udělali tropický ráj).. Zatímco do Temelína je už vymyšlená trasa po Vltavě, na severní Moravě vodní cesty dostatečné kapacity nejsou
k dispozici. Dále, okolo jaderné elektrárny musí být ochranná zóna, kde nesmějí být trvale obydlené objekty; u Temelína je to už vyřešeno, na severní Moravě by se muselo nějaké území vystěhovat,
což je nepříjemné a hlavně zbytečné. Vedení vysokého napětí určitě krajinu nezkrášlí, ale i kdyby se stavěla nová jaderka na Moravě, muselo by se vedení posílit zase opačným směrem. Rozumný
je požadavek, aby se k budování použily stávající trasy a budovalo vícenásobné vedení.
Doufám, že někdo nepřijde s nápadem, přenést elektřinu kabelem. Kromě podstatně vyšších ztrát musí být souběžně s kabelem kvůli údržbě vybudována zpevněná komunikace a protože nad vedením
nesmějí přejíždět těžká vozidla, je téměř vyloučeno trasu s jejím ochranným pásmem jakkoliv využívat. Pod venkovním vedením lze naproti tomu bez omezení provozovat zemědělskou činnost.
Provoz elektrické soustavy je velmi složitou záležitostí a vysoký standard zajištění dodávek elektřiny má v naší zemi tradici už od dvacátých let minulého století. Pokud tedy je naplánováno
nové vedení, je tak činěno s rozmyslem a věřím, že po důkladnémzvážení všech alternativ.
Bohužel tady platí, že každý chce mít spolehlivou dodávku elektřiny, ale nikdo nechce mít elektrárnu za domem (obdobně dálnici, letiště, železniční koridor…)

 

Čtenář glos D. P. mi napsal:

  … tohle se údajně novináři Petrovi Koubskému doopravdy stalo:
  Obsazení:
  On - Rom v mém věku, mírně ošuntělý, ale ne moc.
  Já - Petr Koubský
  On: "Kolik je hodin?"
  Já: "Za deset minut dvě."
  On: "Pěkne hodinky mate! A ja nemam žadne hodinky. Je toto spravedlive?"
  Já: "Nevím, jestli je spravedlivé, že vy nemáte žádný hodinky.  Že je mám já, to ale spravedlivé je. Vydělal jsem si na ně."
  On: "Zarobil!" (A přešel do tykání.) "Ty zarobiš, a ja nezarobim. A to je spravedlive?"
  Já: "Tak já vás vezmu k šéfovi. Jestli umíte dělat, co dělám já a budete to dělat líp,
         třeba mě vyhodí a vezme vás."
  On: (Přátelským, důvěrným tónem.) "Mazaný kokot ty si!"

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články