Články

Středeční glosy 27. 5. 2020

Profesor Jan Žaloudík v rozhovoru pro Seznam:

Za 10 týdnů od prvních registrovaných koronavirových případů 1. 3. 2020 máme v Česku k 21. 5. 2020 registrováno 8 725 laboratorně pozitivních případů, z nichž část pociťuje různé příznaky při léčbě doma a průběžně je kolem 200 až 300 léčeno v nemocnicích. Zemřelých v souvislosti s covid-19 je 304. Za stejnou dobu zemřelo celkem skoro 21 000 občanů na jiná onemocnění a stářím s jinými diagnózami. Máme za tu dobu asi 18 750 nových případů zhoubných nádorů čili rakoviny a přes 6 800 pacientů na rakovinu zemřelo. Různé jiné závažné diagnózy úmrtí, tedy infarkty, mozkové mrtvice, zápaly plic, metabolické nemoci, selhání ledvin či jater a různé jiné infekce budí nyní menší pozornost než oněch 304 případů zemřelých s laboratorní pozitivitou SARS-CoV-2.

Infekce i epidemie různého stupně přicházejí, přecházejí, odcházejí. Nic nového pod sluncem. Nikdy jsme kvůli nim tak celoplošně nezastavili společenský a ekonomický život jako nyní. Nikdy jsme se tolik nebáli a nevěřili jen pouhému hadříku na tváři. Nikdy jsme tak naivně nevěřili v jakési banální ochranné prostředky jako nyní. Nikdy jsme také tolik neignorovali naši vlastní imunitu, která lidstvo udržuje při životě od nepaměti.

Nepochybně jako už každoročně přijde před zimou opět vlna respiračních viróz, ať již budou jako nejčastěji ortomyxovirové, nebo koronavirové, rhinovirové, adenovirové a jiné. Je s podivem, že v průběhu současných krásných jarních dnů jako bychom se jich už nemohli ani dočkat, aby potvrdily oprávněnost hrozeb vtloukaných do našich zarouškovaných hlav. Možná také přijde i vlna letních průjmových rotavirových viróz. Roušky na tváři nám potom nepomohou. Budeme tedy čekat na nařízení roušek pánevních, případně na povinné pleny značky Pampers či jiné dopravené mocnými letadly Ruslan či jinými? Vskutku jsme se v době všeobecné dostupnosti informací, datových analýz, ovšem i dezinformací, v epoše svobody, otevřenosti světa a růstu vzdělanosti až tak zbláznili? Novým problémem není virus, ale křehkost našeho vědomí a sebevědomí. To my sami jsme sami sobě problémem a nelze se jen vymlouvat, že nás tam někdo posunul virovým únikem, netopýřím přeletem, sdílenou hloupostí nebo medializovaným záměrem. Ahoj lidi, řekl bych slovy současného klasika. Zkuste normálně žít a myslet.

Úterní glosy 26. 5. 2020

Posteskl jsem si nedávno, že doba pokoronavirová bude připomínat rok 1946 a byl jsem vyzván, abych ten povzdech rozvinul.

Dobrá tedy, učiním tak slovy Ferdinanda Peroutky, který možný vývoj toho roku popsal.

„Naše situace je taková. Jen socialismus je možný – ale jak je socialismus možný? Socialismus může přinést lidstvu netušené obohacení, ale také netušené ochuzení, podle toho, jaké živly v něm nabudou převahy. Může být radostnou pobídkou k práci, ale může se zvrátit v nejprotivnější, vysušující systém zábran, zákazů, nařízení, dozírání, odsekávání všeho vyššího, podezřívání, nelibosti. Mohou za ním být oči vzrušené tvořivým nadšením, ale také oči zelené závistí. Může vést k vrcholným výkonům, ale může někdy přivodit tupou vládu prostřednosti, kde stanovení úředníci budou dohlížet, zda všechno stojí přesně v řadě a zda někdo o půl hlavy nepřevyšuje ostatní. Čínská zeď byla by neumělůstkou proti té zdi, jíž by se mohl obehnat socialistický stát, pozbyvší přirozené odvahy tvořivost. Socialismus může řád veřejných věcí uspořádat podle rozvitých nebo podle nejzaostalejších svých členů. Může podporovat dobré nebo špatné vlastnosti. Všechen starý byrokratismus mohl by být hračkou proti novému, nedáme-li pozor. Žádný jednotlivý tyran nemohl by tak podlomit osobní tvořivost jako tyranství milionů. Žádný tyran neměl také tak dobré a odolné svědomí, jak ten, kdo je v davu a křičí s davem.“

Jak to dopadlo tehdy, víte. Jak to dopadne tentokrát, záleží jen na nás, lidech mimo zmanipulovaný dav.

 

Už je to konečně tady!

Co?

Můj nový humoristický román „Ona a já aneb Manželem snadno a rychle“.

Ačkoliv si hlavní hrdina knihy libuje v suchém anglickém humoru, tentokrát nevtipkuje – hodlá se totiž oženit. Půvabná Sandra přijme jeho nabídku, a tak se rozjíždí bláznivý kolotoč příprav, který má završit svatba na hradě v Dolních Rakousích.

To je ovšem jen začátek bláznivé cesty na svatební obřad a líbánky, plné skvělého vína a vybraného jídla, se spoustou zajímavých postav a jejich neuvěřitelných historek.

K dostání ve všech knihkupectvích a samozřejmě v e-shopech.

https://www.albatrosmedia.cz/tituly/61244694/ona-a-ja-aneb-manzelem-snadno-a-rychle/?gclid=EAIaIQobChMIrq2HgcPP6QIVWmrgCh0HpAoqEAEYASABEgKoXPD_BwE&fbclid=IwAR12Yk0HMe03PTwKhS1YtBZ57qV-UD0XcHplPBYQVyyAujKKRjrMiH2u3qA

Pondělní glosy 25. 5. 2020

Novinářka Lenka Klicperová, podle které patří náměstek ministra zdravotnictví Prymula před válečný soud:

„Od 22. 4. denní přírůstky lidí testovaných pozitivně na COVID-19 nepřekročily stovku denně (a i předchozí týdny na tom byly velice podobně, lehce přes stovku). Za včerejšek přibylo 28 lidí. Opakuji, že to jsou lidé testovaní pozitivně, ne lidé, kteří umírají. V těžkém stavu je aktuálně 42 pacientů s COVID-19, navíc jsou to často lidé s mnoha dalšími zdravotními komplikacemi. Nebo lidé staří, u kterých si musíme připustit, že prostě umírají. Může mi někdo vysvětlit, před jakou pandemií nás tady pan plukovník chce chránit?“ 

 

Titulek na Novinky.cz: Oblohu nad Austrálií zaneřádily trosky ruské rakety.

Skutečnost: V atmosféře shořela raketa, družice nebo jejich část, jak činí toto „kosmické smetí“ států vypouštějící družice každou chvíli. Rusobijcům se ovšem hodí do krámu každá příležitost.

 

Doporučuji k přečtení a zamyšlení:

https://www.idnes.cz/technet/veda/koronavirus-v-cr.A200521_094935_veda_mla?

 

 

Sobotní glosa 23. 5. 2020

Přístup mého otce k výchově by zřejmě nejlépe charakterizovaly následující dvě historky:

Asi ve třech letech jsem dostal jasanové lyžičky s archaickým vázáním Huddersfield a pádil je vyzkoušet na blizoučkou Horníčkovu louku, která začínala prudkým svahem smetiště. Sněhu bylo pomálu, takže jsem opakovaně zachytával za různé větve a odpadky a končil v kotrmelcích, což mne ovšem ponoukalo k dalším a dalším pokusům. Otcův přítel Truxa, bydlící naproti, to nervově nevydržel a šel za mým otcem do dílny, kde mu pravil: „Alois, všeho nech a běž si vyzvednout syna, než se ti na těch lyžích zabije!“ Otec na chvíli ustal v práci, pozvedl k němu zrak a pronesl památnou větu: „Josef, já to nechci vědět!“

Jen o něco starší jsem vyrazil s otcem na horní náměstí shlédnout vystoupení provazochodců Berouskových. Během představení obcházela diváky (kterých byla spousta) půvabná provazochodkyně s kloboukem v ruce. Lidé kolem vesměs náhle mizeli do zadních řad a tak jsem též chtěl couvnout. Otec mne zadržel, vložil do klobouku stovku a pak mi udělal přednášku o tom, že ti provazochodci sem museli přijet, zaplatit dopravu, měli práci se stavěním stožárů a napínáním lan, museli zaplatit elekřinu na osvětlení produkce, museli se někde najíst a někde přespí, tedy mají NÁKLADY, a my se na ně přišli dobrovolně podívat a je tedy samozřejmé, že jim na ně musíme přispět.

Otcovy naučení a rady do života však byly vesměs mnohem kratší, o to však razantnější a velmi zapamatovatelné. Namátkou jen několik z nich: „Ztráta je také kšeft, i když tolik nepotěší“,  „Nikdy neběhej za tramvají a hezkou ženskou, záhy se objeví další“,  „Nemůžeš-li cestovat luxusně, seď doma“,  „Komu se nelíbí za moje na mém, ten ať si postaví za svoje na svém!“, „Nejlepší způsob, jak se zbavit nepříjemné práce, je udělat ji“ nebo též  „Nikdy nepřemýšlej, kde ušetřit, vždycky  jen, kde vydělat.“ (K tomuto naučení jednou dodal výstižnou historku: Za krize ve 30. letech stojí u přechodu movitý pán v kožichu a pokuřuje havana. Přijde k němu nezaměstnaný a povídá: To je havana, co kouříte? Ano, odpovídá pán. Ale ten stojí 50 korun! Ano, odpovídá pán. A kolik jich za den vykouříte? Tak asi deset. Ale to je pět set korun denně! Ano, odpovídá pán. A jak dlouho už kouříte? Asi třicet let, zní odpověď. Ale, to kdybyste nekouřil, tak támhle ty činžáky mohly být Vaše! Ale ty jsou moje. )

Všech jeho naučení se celoživotně držím.

„Čiň tolik dobra, kolik můžeš, ale tak potichu, jak to jen jde“. Tuhle další životní moudrost, která je dnes , v době halasné dobročinnosti většinou z cizích peněz, bohužel zcela opomíjená, jsem poprvé uslyšel od svého otce u Stromu republiky, který rostl na Dolním náměstí a byl vždy na Vánoce ozdoben a opatřen pokladničkou na sbírku pro dětský domov. Táta každoročně vytáhl svoji „šrajtofli“ , jak říkal náprsní tašce, vyňal z ní tisícovku a mlčky ji vložil do pokladničky.

Jedno jeho krátké naučení pro mne pak znamenalo okamžitý přerod jinocha v muže. Vidím tu situaci jako dnes: za otcem přišel jeden známý obchodník se starožitnostmi s nabídkou mincí. Vytrhl otce z práce, kterou potřeboval dodělat, a tak otec pravil, že vše vyřídím já. Obchodník se poněkud ošíval, neboť byl přesvědčen o tom, že ten holobrádek s ním žádný obchod vážně dojednat nemůže, čehož si otec povšiml a pravil: „Kde je jeden Macek, nemusí být druhý!“  A od té doby to platilo…

Knihu Samomluvy Miroslava Macka si můžete objednat až do domu (a to za konečných  249 .-  Kč včetně balného a poštovného), na mailové adrese m.vitovcova@volny.cz

Páteční glosy 22. 5. 2020

„Zachránili jsme tisíce životů v rámci koronavirové krize a teďka chci zachránit tisíce životů v rámci rakovin a dalších věcí,“ prohlásil Andrej Babiš ve čtvrtek ráno na tiskové konferenci.

Jak? Tady je autenticky zachycen jeho plán: „Taky se zabývám projektem prevence. A uvažujeme o tom. A budu mít v neděli jednání s generálem Bubeníkem, který má vojenské zdravotnictví. A vojáci mají dneska pojízdné kontajnery, kde mají cétéčka a různé přístroje a já bych chtěl aby sme udělali takovej projekt, že budeme jezdit po republice a zastavíme nekdě na velkém parkovišti před obchodním centrum. A tam lidi když si nakoupí se potom můžou stavit v tom kontajnery a v podstatě za deset patnáct minut udělat ňákou prohlídku a možná z toho a bylo mi řečeno i rakovina plic když se zachytí v časném stadiu, pak se dá vyléčit.“

 

Expolicista Šlachta: Naše největší hovadina? Že jsme věřili Babišovi.

Holt, když přestane být užitečný idiot užitečný, co zbývá, chce se mi dodat.

 

Zapomenutá lidová moudrost: Stačí, aby bylo koryto. Prasata už přijdou sama.

 

Doporučuji k přečtení:

https://miroslavkrizek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=751624

Středeční glosy 20. 5. 2020

Čtenář glos P. K. mi napsal:

Zasílám Vám své zjištění týkající se účinku pandemie na populaci v České republice. Podle něj to vypadá, že pandemie u nás život prodlužuje.

Již před dvěma měsíci jsem vnímal jako sporné, zda má COVID19 nějaké měřitelné účinky na úmrtnost - a s tím těsně související průměrný věk zemřelých. A nakolik jsme byli v tom směru vystaveni iracionálnímu "kobercovému bombardování" příslušnou agendou z mnoha médií.

Nahlédl jsem do aktuální oficiální koronavirové statistiky

https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19/umrti.csv

Z příslušné excelovské tabulky lze snadno zjistit, že průměrný věk mužů zemřelých "v souvislosti s COVIDem" je 76,1 roků, průměrný věk žen zemřelých "v souvislosti s COVIDem" je 81,4 roků

Při srovnání s průměrným věkem při úmrtí

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-1-3-ctvrtleti-2019  

72,8 let u mužů a 79,7 let u žen (data za první tři čtvrtletí roku 2019) je vidět, že nastane-li úmrtí "v souvislosti s koronavirem", tak u mužů je délka života o více než 3 roky větší a u žen téměř o 2 roky větší než činí průměrný věk v České republice zemřelých osob.

Což vyvolává pochybnosti o tom, nakolik jde o zákeřnou chorobu, epidemii či pandemii.

Přitom na počátku nouzového stavu (za březen) byl průměrný věk zemřelých vyšší než později, tedy důvody pro vyhlašování mimořádných opatření byly objektivně menší.

 

 

Petra...

Pondělní glosy 18. 5. 2020

Kdo veřejně zhanobí vlajku nebo hymnu Evropské unie, bude potrestán odnětím svobody až na tři roky nebo pokutou. Potrestán bude i ten, kdo vlajku EU odstraní, zničí, poškodí, učiní nepoužitelnou či nerozpoznatelnou nebo na ní spáchá urážlivou nepřístojnost. Tak zní klíčová pasáž novely zákona přijatá v Německu. Stíhatelný bude i pokus o takové jednání.

Nemohu se zbavit dojmu, že totéž platilo také o vlajce s hákovým křížem…

 

Čtenář glos J. P. mi napsal:

Ministerstvo kultury chce za 11 milionů korun vytvořit nový rejstřík církví a náboženských společností. Ze státního rozpočtu by pro tento záměr úřad potřeboval dva miliony korun, devět milionů korun by měl získat z evropských zdrojů. Na dalších 18,8 milionu korun by měl přijít pětiletý provoz databáze, její rozvoj a školení personálu. Vyplývá to z materiálu, který v pondělí předloží vládě ministr kultury Lubomír Zaorálek.

V Česku je aktuálně registrováno 43 církví a náboženských společností, a tak jsem si to přepočítal. Zaregistrování jedné církve přijde na necelých 256 000 Kč a její roční správa na 87 500 Kč. Zdá se mně to jako docela dobrý "džob".

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Innokentijem Fjodorovičem Anněnským

Už zapomněl jsem na modrý jas nebe,

a kterak září zlatý slunce svit,

jen jedna barva připomíná Tebe,

tou ametystu zářivý je třpyt.

 

Je mámivější nežli jarní den,

a vzrušuje a myšlenky mi ruší,

z něj fialová hudba tryská ven

a spolu s barvou mámí moji duši.

 

Vždyť srdci, které svírá stud a žal,

už jenom přelud něžného snu zbývá,

v němž krystal září, jako by se vzňal

a v chladném temnu fialově zpívá.

 

Sobotní glosa 16. 5. 2020




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články