Články

Úterní glosy 12. 2. 2019

Pražský primátor Zdeněk Hřib se v pátek sešel se starosty městských částí, na jejichž území chce premiér Andrej Babiš postavit vládní čtvrť.

"Pan primátor nás seznámil s tím, v jakém je ten projekt stádiu, to znamená v žádném, a tak jsme s tím neztráceli čas," uvedl kbelský starosta Žďárský.Své pak Klaus řekl i k tomu, že mezi europoslanci jsou zakladatelé dalších nových stran, například Jaromír Štětina a Pavel Telička. „Zrovna tito dva pánové tím, že si zakládají vlastní strany, se předem odsoudili k záhubě. Takže myslím, že to je úplně bezvadný nápad. Doporučoval bych, aby si co nejvíce takových lidí zakládalo svou specifickou stranu do evropských voleb. To bych si velmi přál,“ uvedl Kl

 

Jakub Horák na facebooku:

Jedním z komických aspektů médií a sociálních sítí je, jak se všechno ztrácí jak listí ve větru. Tak například ještě před měsícem se řešily hladovějící děti ve školách. „Sto tisíc dětí hladoví“, říkala ministryně školství Valachová. V době nynější vysoké prosperity chodí děti do škol hladové, potvrzovala u Moravce ministryně Maláčová. Máme tu "statisíce hladových dětí", dodávala redaktorka Ustohalová. Od té doby po tom ani pes neštěkl. Nejspíš hladoví dál.

Dodávám:

A má vůbec Andrej Babiš nějakého syna?

 

Češi jsou smějící se bestie:

Pane řediteli BIS, abychom mohli odvrátit hrozbu neúspěšné arbitráže s Huawei o 40 mld Kč, můžete nám říct, zda máte nějaké důkazy pro svá tvrzení o Huawei?

Samozřejmě! Všechno mi o nich řekl americký velvyslanec a také to říkali na CNN, hned po zprávě, že je Trump ruský špion!

Pondělní glosy 11. 2. 2019

K mé glose o mém nesmazaném nenávistném názoru na facebooku napsal komentátor PeS:

„Nutno říci, že se pan doktor mýlí… Toto není žádný nenávistný komentář, ale svobodně vyjádřený názor… Jo, kdyby tam bylo jiné jméno, to je pak hned něco jiného… Ale domníval jsem se, že tuto dialektiku každý chápe…“

 

Italská luxusní značka Gucci podlehla nátlaku rozhořčených uživatelů sociálních sítí a vyřadila ze své nabídky luxusní černý svetr s výraznými červenými rty. Podle kritiků totiž mohl připomínat ironickou karikaturu, která zesměšňuje černochy, takzvaný blackface. Firma Gucci se všem, kteří se cítili dotčeni, omluvila na twitteru.

„Gucci se hluboce omlouvá za pohoršení způsobené vlněným svetrem balaclava,“ napsala společnost v prohlášení. „Můžeme potvrdit, že jsme zboží okamžitě odstranili z našeho e-shopu a všech kamenných obchodů,“ dodala. Firma uvedla, že považuje „rozmanitost za základní hodnotu“ a slíbila, že tento incident bude pro ni významné poučení do budoucnosti.

Dodávám:

Také pro nás je to významné poučení do budoucnosti, že už může být jen hůř a hůř, neboť jsme ty šmejdy obchodující s „lidskými právy“ rázně nezastavili dřív. A velké firmy, podléhající pod obavami ze ztráty zisku těmto módním zvěrstvům, k tomu nesmírně přispívají.

 

Zbyněk Petráček v LN:

Skutečná svoboda se poměřuje i svobodou pro to, co se mi nelíbí, ne jen svobodou pro to, co se mně osobně líbí. Jinak to není svoboda, ale fandění podle sympatií, prostě znak stádnosti.

 

Vadim Petrov:

Nezávislý NUKIB, který nepodléhá vládě ani parlamentu, tudíž ani občanům, dá na internet, že Huawei je bezpečnostní riziko. Číňani se cítí poškozeni a chtějí, abychom my, občané, za to zaplatili pokutu. Může mi někdo chytrý vysvětlit, jak je možné, že jsme přijali takový zákon? Další Diag Human? Nebo TV NOVA? Podle mě AB nemůže udělat nic jiného, než po něm chtějí, prostě se za NUKIB omluvit. Ať si NUKIB mysli co chce, nemá to troubit do světa. To je jako když BIS poučuje, jak se má učit dějepis, a přitom se jí tady servírují zkažené polské argentinské steaky.

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

V přímém přenosu jsme mohli vidět, jací hlupáci ovládají ČT a sportovní redakci zvlášť.. Na úvod Jizerské padesátky zazněla naše hymna, překrásně zazpívaná, bohužel ti žvanilové nezmlkli a dál po celou hymnu žvanili svoje moudra. A režie? Ta si hymny ani nevšimla. V ČT jsou nejen nevychovaní hlupáci, ale nahluchlí hlupáci. Ach jo. 

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Joycem Kilmerem

Modrý Valentin

(Pro Aline)

 

Můj vzácný pane, Monsignore,

dvojctihodný svatý Valentine,

kdys dávno dlící v Interamně, Ferni dneska zvané,

a v současnosti dozajista s Otcem na nebesích,

uctivě Vás pozdravuji,

poklekám

a zbožně líbám Váš biskupský prsten. 

Nepíši Vám, Monsignore,

kvůli chvílím, jistě zbožným, lemujícím Vaše žití,

ani kvůli přeslavnému aktu mučednictví,

nikoliv, dnes nepíši vám kvůli tomu všemu.

Je srpen totiž, Vaše slavnost velká,

tak zdá se mi, že říct by bylo vhodné

dle ctihodného stále obyčeje,

že zahořel jsem láskou k jedné dívce.

Má modré oči, Monsignore,

modré tak, že zmodrá vše

nač upře ten svůj přenádherný zrak,

ať na stěnu

či na měsíc

anebo na mé srdce.

Jak světlo kdyby procházelo malovaným sklem,

však ne tak zcela,

není jasné,

je však všude kolem.

Jak proudilo by z duše,

kterou nelze v tom modrém světle ovšem zahlédnout.

Je prchavé, tak zvláštní a tak něžné, i necudné a dětské, moudré též.

A také velmi, velmi vznešené.

Má, Monsignore, také modré šaty,

co zdají se být japonského střihu.

Jsou sytě modré –

barvy jejích očí,

víc září tam,

kde její tělo vyplňuje šaty.

Když miluji ji, Monsignore,

tak miluji též všechno, co k ní patří;

Však pevně věřím, přesvědčen jsem zcela,

že pokud bych ji vůbec nemiloval,

tak miloval bych modro jejích očí,

tu barvu šatů japonského střihu.

Vy dozajista víte, Monsignore,

že nikdy jsem Vás o nic nepožádal.

Neb svatí, kterým prosbou plním uši

jsou Brigita, ta přectihodná svatá,

též svatý Štěpán, jemuž za cit vděčím,

a bratr biskup, který je můj patron,

ten přeštědrý muž z Bari, Mikuláš.

Však buďte dnes té lásky, Monsignore,

a vyplňte mi jediné mé přání:

až ráno opět vydáte se k trůnu,

jenž utápí se pod záplavou růží,

až pokloníte se zas Naší Paní,

jež na tom trůnu převelebně sedí,

tak prosím Vás, hned oslovte ji mile:

“Má paní, chudý básník, kdesi dole, jenž dovoluje si Vás opěvovat,

mne požádal, ať dnes Vám poděkuji,

že nosíte vždy stejně modré roucho“.

 

Sobotní glosa

https://www.knihydobrovsky.cz/ona-oni-a-ja-aneb-vychovatelem-snadno-a-rychle-93113911

https://www.knihydobrovsky.cz/saturnin-se-vraci-38490960

https://www.knihydobrovsky.cz/labuznikem-na-plny-uvazek-108476563

https://www.knihydobrovsky.cz/3-x-na-horke-stope-65208537

https://www.knihydobrovsky.cz/samomluvy-miroslava-macka-91291903

Páteční glosy 8. 2. 2019

Ministr zemědělství Toman prohlásil, že netřeba dovážet polské hovězí. Pravdu dí! Volů je u nás nadbytek.

 

Myšlénka prvního československého finančního ministra Dra Rašína byla dobrá, chtěl udržeti kurs českých peněz a lid trochu naučiti šetřiti, ale obé se zvrtlo.

 Všeobecná byla také stížnosť na nesvědomitost a úplatnost. Do úřadů dostávali se lidé bez vzdělání, měli-li jen dobrou hubu a náleželi-li k panující straně sociálně demokratické neb agrárnické.

Všeobecně však se praví, že Češi nedovedou vládnouti sami sobě, aneb že velká doba natrefila malé lidi.

Vína málo a velmi kyselé.

(Úryvky z kroniky obce Milotice, L. P. 1919)

 

Čtvrteční glosy 7. 2. 2019

Prezident Miloš Zeman ve středu písemně pozval prozatímního venezuelského prezidenta Juana Guaidóa na návštěvu Česka.

Pokud použil služeb České pošty, dopis dozajista dojde v době, kdy už bude dávno po smrti.

 

Pavel Jégl:

Vláda sociálních demokratů a ANO v minulém volebním období vysála z trhu práce na 30 000 zaměstnanců. A štědře je platila, přidávala jim rok co rok, takže pracovníkům státu letos vyplatí nejméně 209,7 miliardy korun, o 23,3 miliardy víc než loni. Kromě toho zákon o státním rozpočtu počítá tento rok s náborem dalších 16 000 lidí.

Teď by jich tedy mělo zhruba 12 000 s tučným erárním odstupným odejít. Takové hospodaření by se dalo předpokládat u radnice v Kocourkově, ale u vlády…?

 

Petr Paulczyñski:

Když se mohou ODS a TOP 09 vydávat za pravicové strany, proč by se polské hovězí nemohlo vydávat za argentinské?

 

Čeština je jazyk vtipný:

Já být Madurem, tak okamžitě uznám Drahoše za prezidenta.

Středeční glosy 6. 2. 2019

Europoslanci Telička a Ježek, dříve zvolení za Babišovo ANO, zakládají Hodně levicovou aktivistickou Stranu (HLAS).

 

Většina nenávistných komentářů prý zmizí ze sociálních sítí během 24 hodin, jak ukázala prověrka EU, neboť vše kontrolují tisíce lidí.

Tak to vyzkouším a dám vědět!

 

Pavlovi Hasenkopfovi smazali cenzoři facebooku následující názor jako „nenávistný“:

"Němcům nemělo být nikdy umožněno sjednocení. Naopak, po válce měli být rozděleni na 5 samostatných států velikosti Rakouska, prostě návrat před Bismarcka. Sjednocení jsou nebezpeční, protože dostávají chuť přizpůsobovat Evropu svému obrazu - a to když dělají, dělají to strojově a precizně. Chceme-li, aby Evropa nebyla německá, buď musí mít Německo v rámci Evropy protiváhu, nebo musí být rozdělené."

Dopis z Purbachu

Zdejší trvalé osídlení započalo již v 6. století před naším letopočtem, neboť zde probíhala Jantarová stezka, vedoucí z Říma k Baltu. A kde sídlili Římané a byly k tomu vhodné podmínky, pěstovalo se pochopitelně víno, takže není divu, že zde vinařská tradice trvá již přes dva tisíce let. Což je samozřejmě jeden z důležitých důvodů, proč toto půvabné městečko navštívit.

A nebojte se přiznat, že pocházíte z Česka, byť zdejší hrad v roce 1273 dobyl a vyplenil český král Přemysl Otakar II., neboť je to už dávno a vinaři či milovníci vína jsou lidé přátelští a odpouštějící.

V letech 1529 a 1532 bylo městečko obléhán Turky, kteroužto dobu připomínají nejen festovní hradby, ale též proslulý kamenný Purbažský Turek, trčící z komína domu číslo 9 ve Školní ulici. To bylo totiž tak: v roce 1532 utekli obyvatelé před nájezdníky do lesů blízkých Litavských hor, takže ti nalezli městečko zcela prázdné. Když pobrali, co se dalo, zase odcválali, jen jeden z vojáků si přihnul ve sklepě výše zmíněného domu více vína a usnul tam. V noci, ještě opilý, uviděl úplněk zářící dolů komínem, a v domnění, že jde o východ ze sklepa, vlezl do zužujícího se komína, ovšem ven se mu podařilo prostrčit jen hlavu. To už se však již vraceli sedláci a vinaři zase domů a Turka pochopitelně chytili. Byl pokřtěn, naučil se německy a sloužil pak na onom statku. A když zemřel, sedlák na památku této události posadil na komín kamenného trčícího Turka.

Také v 17. století ještě městečko obléhali Turci, za napoleonských válek zde pak přebývali půl roku francouzští vojáci, zda ze strategických důvodů nebo kvůli skvělému místnímu moku můžete jen hádat.

V letech 1648 – 1700 zde sídlil slavný rod Esterházyů, neboť jejich sídelní město Eisenstadt se stalo městem královským.

Mezi léty 1873 – 1900 zde pak byly vybudovány krásné vinné sklepy, tvořící nejen typickou uličku, ale dokonce i celé náměstí.

Až po 1. světové válce pak Purbach spolu s Burgenlandskem připadl nově vzniklé Rakouské republice, neboť původně byl součástí Uherska, byť zde žilo převážně německé obyvatelstvo, a to spolu s Maďary a Srby. Maďarský název městečka zní Feketeváros neboli Černé město.

Ale dost historie, pojďme k současnosti.

Vedle památek zde můžete navštívit spoustu restaurací a vinných sklípků, stejně jako moderní vinotéku na náměstí s vinnými sklípky.

Hlavně však neopomeňte navštívit zdejší restauraci „Gut Purbach“ v prastarém viničném statku, v níž vaří skvělý šéfkuchař Max Stiegl (Slovinec, původním jménem Zejlko Raskovič), který se stal ve dvaceti letech nejmladším nositelem michelinské hvězdy vůbec. A na jeho skvělých kulinářských kreacích je to znát!

Také nabízená vína patří k tomu nejlepšímu, co zdejší kraj může nabídnout, a to včetně dokonalého sektu z pinot noir a dalších skvělých vín, které produkuje majitel statku dr. Bichler, vynikající vinař ze záliby.

Jídelní lístek nabízí pak skvělou krmi připravenou z těch nejlepších místních produktů, ať už jde o ryby z blízkého Neziderského jezera, zvěřinu ze stejně blízkých Litavských hor, všemožnou čerstvou zeleninu či tradiční panonské dezerty.

Ochutnali jsme a pochutnali si na herinku á la Bismarck s telecím jazykem, na hovězím ze starých krav s jablky a červenou řepou, take na famózních zaječích srdcích s fazolkami, jehněčím s místní zeleninou, stejně jako na makových knedlících s mandlovou zmrzlinou i  na nocích s brusinkami a karamelovou zmrzlinou.

Vinný lístek vám pak nabídne buď předem vybraná doprovodná vína k jednotlivým chodům či vlastní výběr dle vaší momentální chuti.

A pokud byste snad poseděli déle, než jste měli v úmyslu (což se vám může lehce stát), statek též nabízí krásné apartmány ve staré konírně a pochopitelně skvělou snídani.

 

Takže, jak jinak, než na shledanou v Purbachu!

 

Váš

Miroslav Macek

 

Pondělní glosy 4. 2. 2019

Jana Zwyrtek Hamplová:

Zákon o zadávání veřejných zakázek nám toho zkrátka bere mnoho - zdravý rozum, svobodu rozhodování, kvalitu dodávek a iluze. Ničí dobré firmy a nutí nás preferovat "partiové zboží".

 Dejme proto jasná pravidla, kterými bude veřejný sektor vázán při odůvodnění výběru, ale nenuťme ho, aby si vybíral levné a nekvalitní, a často i lživé nabídky. Nejlevnější zakázky mohou být totiž nakonec ty nejdražší.

Mohl by o tom vyprávět stát, kraje, města i obce. Tak nebrečme nad vlnami na asfaltu, ale už s tím, sakra (omlouvám se), něco konečně udělejme. Přece nám ta neuvěřitelně formalistická pravidla nebude určovat pár procent gaunerů, kvůli kterým, přiznejme si to, zákon o zadávání veřejných zakázek vznikl. Stát musí na ty lumpy najít jinou metodu než tu, že podle nich bude pohodlně předem posuzovat všechny, a sváže je tak, že za chvíli nebude možnost zadat skoro nic bez průšvihu.

Zkrátka zákon o zadávání veřejných zakázek se těžce neosvědčil. Nebo, chcete-li, těžce zklamal. Nefunguje. Jistě, krásně se podle něj udává. Ale jezděte pak po těch dálnicích, zadaných podle něj.

 

Hana Lipovská:

Jednoznačný příklad genderové diskriminace: "Senátoři budou vybírat adeptky na zástupkyni ombudsmanky ze tří uchazeček."

Pánové by se měli začít bouřit a domáhat svých práv. Tuším, že podobné případy diskriminace řeší kancelář ombudsmanky.

 

Typický populista! Říká, co si lidé myslí a ne to, co si podle něj mají myslet.

Středeční glosy 30. 1. 2019

To nám ti Američané nemají dělat, domlouvat se s Talibánem! Kde se teď bude bojovat za Prahu? Ve Venezuele?

 

Václav Jamek o snahách „zjednodušit“ češtinu:

"Je to přesně naopak, než co se tu většinově hlásá: je potřeba se konečně smířit s tím, že rozdíl mezi spisovnou a obecnou či hovorovou češtinou není možné odstranit, a nějak s tím žít. Když se chce někdo vyjadřovat veřejně, musí se holt snažit víc než ten, kdo mluví a třeba i píše jen pro svou rodinu a známé. Když chce někdo něčemu dobře rozumět, musí se také snažit: intelekt pečené holuby nezná. To, co se tu požaduje, je zničení veškerého stylu ve prospěch obecného zhulvátštění řeči (protože nikdo kupodivu nepožaduje, aby se změny děly v opačném směru, neboli aby se odstraňovaly hovorové formy a trvalo se na užívání těch spisovných). Někdo si zřejmě mylně představuje, že hrubost je přirozenější než jemné rozlišování. Nemluvě o tom, že neexistuje jenom jedna hovorová čeština ani důvod, proč by se za normu měl vzít dost svébytný středočeský hovorový úzus spíše než třeba ten moravský.

 Mně osobně se tohle všechno jeví jako vzpoura lidí neochotných se učit něčemu, co naprosto chybně považují za zbytečné. Jazyk je ve skutečnosti ten nejméně zbytečný základ celého lidského bytí, dupat po něm se nevyplácí."

 

Reakce pražského primátora Hřiba na kritiku dotace ze strany zastupitelky Alexandry Udženiji:

Město prý podporuje neziskovku, ve které dostává ředitel plat 79 tis. Kč měsíčně a učitel arabštiny 40 tis. Kč měsíčně. Podpora integrace jednoho cizince prý město stojí 13,5 tis. Kč.

 Teď si pojďme říct, jak je to doopravdy:

Integrační centrum Praha je ve skutečnosti městská společnost, kterou musí mít každý kraj. Ostatně sama paní Udženija v roce 2012 hlasovala pro její vznik! Co se týče platů, jsou uvedeny v superhrubé mzdě. Ředitel organizace tak dostane na výplatní pásce v čistém 42 tis. Kč. Učitel arabštiny pak není žádným učitelem, ale interkulturním pracovníkem, který pomáhá s integrací cizinců v Česku a stará se o prevenci negativních jevů spojených s integrací. Interkulturních pracovníků je více. Celkem mají na starost 380 cizinců. Náklady na tento projekt jsou 2 mil. Kč. To znamená cca 5000 Kč na cizince, nikoliv 13,5 tis. Kč. Nehledě na to, že činnost interkulturních pracovníků ani nejde takto kvantifikovat a má širší dopad na celé komunity cizinců.

Neděje se tedy nic mimořádného, výše dotace je každý rok obdobná. Paní Udženija to ale možná neví, protože pokaždé při minulých hlasováních chyběla.

Město prý podporuje neziskovku, ve které dostává ředitel plat 79 tis. Kč měsíčně a učitel arabštiny 40 tis. Kč měsíčně. Podpora integrace jednoho cizince prý město stojí 13,5 tis. Kč.

Teď si pojďme říct, jak je to doopravdy:

Integrační centrum Praha je ve skutečnosti městská společnost, kterou musí mít každý kraj. Ostatně sama paní Udženija v roce 2012 hlasovala pro její vznik! Co se týče platů, jsou uvedeny v superhrubé mzdě. Ředitel organizace tak dostane na výplatní pásce v čistém 42 tis. Kč. Učitel arabštiny pak není žádným učitelem, ale interkulturním pracovníkem, který pomáhá s integrací cizinců v Česku a stará se o prevenci negativních jevů spojených s integrací. Interkulturních pracovníků je více. Celkem mají na starost 380 cizinců. Náklady na tento projekt jsou 2 mil. Kč. To znamená cca 5000 Kč na cizince, nikoliv 13,5 tis. Kč. Nehledě na to, že činnost interkulturních pracovníků ani nejde takto kvantifikovat a má širší dopad na celé komunity cizinců.

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články