Články

Páteční glosa 13. 9. 2019

Ve středu 23. října pak proběhne v knihkupectví Luxor na Václavském náměstí v Praze od 17.00 hod. křest knihy, který provedou šéfkuchař Jaroslav Sapík a farská hospodyně děkana Czendlika Marie Vacníková. Jste srdečně zváni!

Čtvrteční glosy 12. 9. 2019

 

Instagram testuje novou možnost hlášení nepravdivých informací, zní jeden z titulků. Jinak řečeno: budete mít jednodušší možnost udávat názory, které se vám nelíbí a vybraní politicky spolehliví a korektní supervzdělaní supermani budou rozhodovat, co z nich je pravda a co nikoliv.

Což je samozřejmě nesmysl a půjde (ostatně jako vždy)o klasickou cenzuru za účelem udržení se u moci.

 

Petr Paulczyñski:

Jourová bude v EK dohlížet na právní stát, zástupce Itálie má v gesci ekonomiku.
Už to chápu, tu komisi museli skládat Monty Python.

Úterní glosy 10. 9. 2019

V italském Livignu napadlo 30 centimetrů sněhu. Na populární lyžařské středisko, které leží u hranic se Švýcarskem v nadmořské výšce 1816 metrů nad mořem, se první sněhové vločky snesly už v neděli 8. září. Přestože je tady běžné, že se sníh udrží až do května, jeho příchod na začátku září je velmi nezvyklý.

Neměla by se tam vypravit Gréta na lyžích, pochopitelně dřevěných?

 

Opsáno z facebooku:

Socani usilují o zvýšení platů ve státní sféře jen a jedině proto, že tam za léta upíchli spoustu svých kamarádů, dnes jediných svých voličů.

 

Čeština je jazyk vtipný:

My se známe? Ano, z ODS, Unie svobody, Svobodných a z Trikolory…

 

Pondělní glosy 9. 9. 2019

Německá kancléřka Merkelová byla při své dvanácté (!) návštěvě Číny přijata s vojenskými poctami. Vzhledem k tomu, že Německo stojí na prahu recese, co myslíte? Bude se se svými čínskými protějšky bavit o Tibetu a lidských právech nebo o Trumpovi, clech a hlavně vzájemném obchodu?

A mimochodem, zřejmě ze zdravotních důvodů seděla i při hymně.

Co na to naši novináři, spustí kvůli tomu „zemanovský“ řev?

 

Vandalové nazývaní aktivisté, kteří již mají za sebou ničení drahých automobilů, hodlají během tradičního frankfurtského autosalonu „nasypat kamení do převodovky kapitalismu“. Jedinou rozumnou odpovědí by bylo „nasypat olovo do jejich hlav“.

 

Petr Paulczyñski:

Novou Miss Italia 2019 se stala dvacetiletá Carolina Stramare z Lombardie.
PS: není to ani lesba, ani transka, ani černoška, ani muslimka, ani nepracuje v neziskovce. EU má pravdu, v Itálii je něco špatně!

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Clivem Staplesem Lewisem

Ta plytká slova, zblázněný že jsem jen do tebe.

Už od zrození sobeckost se žitím se mnou plouží.

Jsem žoldák, který bojuje vždy jenom za sebe.

Vždy chtěl jsem, ať mi Bůh i Ty a přátelé jen slouží.

 

Chtěl jistý jsem být, že budu mít klid a potěšení,

a nikdy ani o kousek se ze své kůže nehnu:

vždy bylo slyšet, že v mých slovech pravé lásky není,

žil pro sebe jsem, jist, že vstanu, kde si večer lehnu.

 

Však nyní, sice příliš pozdě, jsi mi ukázala

tu hroznou propast. Za ní ovšem tvůj cit žhnul a svítil,

tak přejít ji po vratkém mostě sílu jsi mi dala,

jít za tebou a stát se mužem. Most se ovšem zřítil.

 

Však žehnám ti, že skončilo vše zmarem.

Ta bolest, již mi dáváš, je nejcennějším darem.

Páteční glosy 6. 9. 2019

Ještě k tomu přechylování:

- Tati, chci ti něco říct.
- Copak synku?
- Víš, líbí se mi Novák.
- Tedy…Ale to je v pořádku, nám vůbec nevadí, že jsi gay, máme tě rádi takového, jaký jsi.
- Co blbneš? To je ta zrzka z béčka.

 

Překlad z korektní češtiny do hovorové:

Extrovertní dítě s vysokým egem = rozmazlený spratek.

Čtvrteční glosy 5. 9. 2019

Česká kandidátka na eurokomisařku Jourová dostala zlomyslnou nabídku, aby se stala eurokomisařkou dohlížející na dodržování zásad právního státu.

 

Jan Amos Komenský roku 1623 v roli vizionáře o úřednictvu:

Někteří neměli uši, jimiž by stížnosti poddaných vyslýchati; jiní oči, jimiž by neřády před sebou znamenati; jiní nosu, kterým by šibalů proti právu úklady čenichati; jiní jazyku, kterým za němé utištěné promlouvati; jiní rukou, kterýmiž usudky spravedlnosti vykonávati mohli; mnozí ani srdce neměli, aby, co spravedlnosti káže, konati směli.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Kombajnista, který pomocí policejního převratu přivedl k moci estébáka, odchází do civilu. Prý se Babiš při loučení spletl a řekl mu „Všechno nejlepší, pane Mrázek.“

Středeční glosy 4. 9. 2019

Úterní glosy 3. září 2019

Německo je důkazem, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Což platí nejen o olympiádě, ale i Druhé světové…

 

Petr Pauczyñski:

Zase duševně nemocný Imigrant, co zapichuje lidi. Místo slibovaných doktorů dorazili do Evropy jen jejich pacienti.

Pondělní glosy 2. 9. 2019

Hloubková kontrola účetnictví karlovarského filmového festivalu, o které se začíná mluvit, by způsobila nebývalý mediální řev všech, kteří tam tak rádi popíjejí a pózují.

 

Čtenář glos V. B. mi napsal k přelepování symbolu EU na státních poznávacích značkách:

Není to nic nového, podobně postupovali soudruzi po roce 1968, kdy byli pokutováni motoristé, kteří měli na autě nalepenu oválnou značku (ve stejném tvaru jako rozlišovací značka státu) s nápisem EU (čti Europa - aby nedošlo k mýlce) lemovanou vlaječkami států EHS. Značku museli odstranit často i na místě.

 

Švéd Anders Sahlin v roce 2013:

Minule jsem nakupoval v obchodě a mladá pokladní mi řekla, že bych měl mít s sebou vlastní nákupní tašku, protože ty igelitové jednorázovky nejsou dobré pro životní prostředí. Omluvil jsem se a vysvětlil jí, že za mých starých časů jsme takto o životním prostředí nikdy neuvažovali. Pokladní mi na to řekla, že problém spočívá právě v tom, že „naše generace nedostatečně dbala o životní prostředí pro budoucí generace“. Samozřejmě jsem musel uznat, že v jedné věci měla pravdu.

Za našich časů neexistovalo povědomí o ochraně životního prostředí. Co jsme vlastně měli za našich časů? Po dlouhém přemýšlení jsem si vzpomněl na to, že jsme měli láhve na mléko, které se vracely zpět do obchodu. Ten je pak posílal zpátky do mlékárny, kde je vydezinfikovali a použili znovu. Ty láhve tak byly použity několikrát. Neexistovalo ovšem povědomí o životním prostředí. Chodili jsme nahoru po schodech, protože neexistovaly výtahy ve školách, nákupních centrech nebo dalších vysokých budovách. Když jsme šli do obchodu, šli jsme pěšky. Nejezdili jsme těch pár metrů autem. Neexistovalo ale povědomí o životním prostředí.

Plenky jsme museli vždy prát, protože neexistovaly ty na jedno použití. Prádlo jsme sušili venku, ne v sušičce. Solární a větrná energie k vysušení prádla nám v našich časech bohatě stačila. V domě byla jedna televize a jedno rádio. Neměli jsme televizi v každém pokoji. Obrazovka měla velikost kapesníku, ne jako polovina Gotlandu. V kuchyni jsme všechno mísili ručně. Neměli jsme přístroje, které by to udělaly za nás.

Když jsme něco balili, nepoužívali jsme bublinovou fólii, ale staré noviny. Za našich časů jsme také nepotřebovali benzín, abychom nastartovali sekačku – měli jsme ruční. Cvičili jsme u těžké práce a nemuseli chodit do posilovny a používat všechny ty přístroje, které plýtvají energií. Ale pokladní měla pravdu, neexistovalo povědomí o životním prostředí.

Pili jsme vodu z vodovodu namísto toho, abychom museli kupovat vždy další a další plastové láhve. Měli jsme pera s inkoustem namísto toho, abychom museli kupovat vždy nové a umělohmotné propisky. Žiletky jsme vždy vyměnili a nevyhazovali celý holicí strojek. Neexistovalo ale povědomí o životním prostředí. Za našich dob lidé jezdili do práce autobusem a děti do školy na kole nebo chodily pěšky. Nepotřebovali jsme taxíky.

Měli jsme v každém pokoji jednu zásuvku, nikoli uzel plný prodlužovaček. Nepotřebovali jsme zařízení, které by vysílalo signál 3000 km nahoru jen kvůli tomu, abychom věděli, kde je nejbližší pizzerie.

Není to smutné, když mladá generace tvrdí, že jsme plýtvali přírodními zdroji jen proto, že neexistovalo povědomí o životním prostředí?

 

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články