Články

Středeční glosy 6. 9. 2017

Erik Best:

"Nebudeme privatizovat zdravotnictví," říká ANO ve svém volebním programu. "To přenecháme svému investičnímu fondu Hartenberg."

 

Petr Paulczyñski:

Jdeme do toho s plnou energií, pravil Kalousek tak důrazně, že vzbudil Schwarzenberga.

 

Čeština je jazyk vtipný:

Babiš = capo di tutti čápi

Úterní glosy 5. 9. 2017

V rámci nábožensky neutrálního a politicky korektního světa budou všechny křižovatky přebudovány na kruhové objezdy.

 

Čtenář glos J. M. mi napsal:

Souhlasím s vaším postřehem ke gramatickému významu hesla hnutí ANO (tzv. Anonistů). Programátor vám ale řekne, že je významný rozdíl mezi "A" a "NEBO". "A" znamená logický součin, tj. výsledek je pravdivý (true) v případě, že oba členy jsou také pravdivé (oba jsou true). "Nebo" znamená logický součet, tj. výsledek je nepravdivý (false) pouze v případě, že jsou nepravdivé oba členy, jinak je pravdivý. Vezmeme-li v úvahu význam slov "teď" a "nikdy", pak "teď" je proměnná, která je platná (true) pouze pro tento okamžik. Dosadíme-li "včera" nebo "zítra", je neplatná (false). Naproti tomu "nikdy" je ekvivalentem konstanty pro nepravdivost (false). Heslo "Teď nebo nikdy" lze tedy vyhodnotit tak, že pravdivý výsledek dává pouze pro tento okamžik. Co říkalo ANO včera nebo bude tvrdit v budoucnosti, neplatí (oba logické členy hesla jsou false).

 

Luciano de Crescenzo:

Automobil prodlužuje nohy, telefon zvětšuje ucho, televizor oko a počítač mozek, ale žádná z těchto vymyšleností, pokud vím, nikdy ještě nedokázala změnit člověka v jeho podstatě. Léta plynou, a vzdor všem obrovským zvětšovadlům, která jsou na trhu, se lidé stále chovají stejně. Cožpak neexistují ještě dnes lidé ctižádostiví jako Aikibiadés, žárliví jako Menelaos a závistiví jako Thyestés? Až dokáže Pokrok vyrábět za přijatelnou cenu Lásku a Svobodu, stanu se jeho nadšeným stoupencem.

Pondělní glosy 4. 9. 2017

Zpráva:

„Řecké týdny“ bývají v Lidlu k vidění několikrát do roka, a to po celé Evropě. Stěžejním prvkem je značka výrobků Eridanous. Na obalech těchto produktů bývá ikonická fotka z ostrova Santorini, která patří k nejznámějším scenériím Řecka. Nu což, marketing musí být a Řecko je krásné.

Současný „řecký týden“ v Belgii s sebou však přinesl inovaci tak absurdní, že ještě před pár lety bych si ji ani nedovedl představit.

Z obalů produktů Eridanous byly vymazány kříže na kostelích. 

Dodávám:

My, co pamatujeme odstraněného Clementise z fotografie balkonu na Staroměstském náměstí 25. února 1948, bohužel též pamatujeme, jak tyto věci končí…

Ovšem jejich omluva je stejně neuvěřitelná:

„Naším cílem rozhodně nebylo kohokoliv urazit a omlouváme se, pokud k tomu došlo. Součástí naší obchodní politiky jako mezinárodní obchodní společnosti je zachování náboženské a politické neutrality."

Takže od nynějška to máme černé na bílém: odstraňování křížů je náboženská a politická neutralita!

 

Protestní komentář Pavla Hasenkopfa k ničení soch v USA:

Prý vadí už i "otrokář" Kolumbus. Tak si říkám, jestli by nebylo jednodušší prostě zakázat dějepis a knížky, než takhle složitě selektivně? Školáci by to jistě přivítali.

 

Ovšem je to ještě horší:

Reportér sportovní televizní stanice ESPN Robert Lee byl odvolán z komentování zápasu amerického fotbalu, ve kterém hrálo mužstvo Virginské univerzity. Došlo k tomu navzdory skutečnosti, že Lee byl v ESPN nedávno povýšen.

Vedení ESPN přiznalo, že reportér Lee byl stažen kvůli nepokojům v Charlottesville. „V oné chvíli se nám to zdálo jako dobré pro všechny strany,“ uvedla stanice a vysvětlila, že se tímto krokem snažila vyhnout narážkám na generála Konfederace.

Dodávám:

Uznejte, že žádný učený z nebe nespadl, ale blbce jako by shazovali závratným tempem!

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Musím říct, že mě nejvíc fascinuje, ale to je čistě můj soukromý pocit, trestný čin poškozování hospodářských zájmů Evropské unie. To je trestný čin jako Brno, musím říct,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Přiznává, že si nějak nepovšiml, kde jsou definovány hospodářské zájmy Evropské unie. „Kdo to je vlastně Evropská unie? Je to poslední portugalský zemědělec, nebo je to řecký piják ouza sedící ve stínu pod cypřiši, jak to říkal pan prezident Klaus, nebo je to německý super manažer z mercedesu, nebo kdo to vlastně je ta Evropská unie? Koho zájmy se tedy poškozují? Myslím, že se poškozují zájmy jednotlivců, nebo konkrétně definovaných subjektů. Tohle mi totiž připomíná zákon o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, podstatné je to socialistické vlastnictví. Mám pocit, že jsme právě tam, kde jsme tehdy byli. A že tenhle zákon přesně odpovídá tomu zmíněnému. tedy že ekonomické zájmy Evropské unie v podstatě odpovídají obsahově pojmu socialistické vlastnictví. Ale to je jenom takový můj soukromý postřeh,“ podotýká mediální analytik.

 

Čeština je jazyk vtipný:

Pořekadlo „bojí se toho jak čert kříže“ se mění na „bojí se toho jak Lidl kříže“.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s lordem Byronem

 

                                                               Epitaf psa  

Poblíž tohoto místa spočívají pozůstatky toho, jenž oplýval krásou bez marnivosti, silou bez domýšlivosti, odvahou bez krutosti a všemi cnostmi člověka bez jeho nectností.   Tato chvála, která by byla nezměrným lichocením, pokud by byla napsána nad pozůstatky člověka, je však jen uctěním památky „Boatswaina“, psa, který se narodil na Newfoundlandu v máji 1803 a zemřel na opatství Newstead 18. listopadu 1808                                    

                                                             

                                                              Syn člověka, když zemi navrátí se,

                                                              byť neslavný, že zrodil se, jen ví se,

                                                              pak sochař žalu pompu dodat jme se

                                                              a samou chválu poté urna nese.

 

                                                              Pak z dokončené hrobky lidé cítí,

 

                                                              ne jaký byl, však jakým toužil býti.

 

                                                              Však ubohý pes, přítel nejvěrnější,

 

                                                              jenž ochraňuje naše bytí zdejší,

 

                                                              a jehož srdce v rytmu pána bije,

 

                                                              svým konáním vždy jenom pro něj žije,

 

                                                              ten bez pocty a ocenění padne

 

                                                              a u vrat ráje jeho duše zvadne -

 

                                                              vždyť lidská nicka víc si cení sebe,

 

                                                              jen pro sebe si přivlastňuje nebe.

 

               

 

                                                              Ach, člověče! Co v žití můžeš zmoci,

                                                              

                                                              jsi otrokem či zcela zpitý mocí –

 

                                                              kdo zná tě dobře, zhnusený je zcela,

 

                                                              jsi pouhopouhým prachem tvaru těla.

 

                                                              Tvé přátelství a láska jsou jen slova,

 

                                                              Tvůj úsměv v sobě pokrytectví chová.

                                                         

                                                              Jsi bezcenný, ač nosíš jméno muže

 

                                                              a každá šelma zahanbit tě může.

 

                                                              A proto vy, kdo prostou urnu zříte,

 

                                                              dál kráčejte, tu truchlit nemusíte.

 

                                                              Hrob přítele se pod kamenem skrývá,

 

                                                              byl jediný - teď tady odpočívá.

 

 

 

                           

 

 

 

 

 

 

Páteční glosy 1. 9. 2017

Čtvrteční glosy 31. 8. 2017

V té volební kampani opět chybí odlehčení a humor! Takto se hlasy voličů nezískávají! Proto jsem si dovolil vypracovat Volební desatero ODS, které by určitě vedlo k vítězství…

VOLEBNÍ DESATERO

Zajistíme, aby každý náš volič zvítězil v „účtenkovce“!

Zajistíme, aby léky na alergie způsobené řepkou olejnou byly zcela zdarma!

Zajistíme všem znalost angličtiny na úrovni Bohumila Sobotky!

Zajistíme popelníčky pro všechny, nejen pro Zemana!

Zajistíme, aby v naší vládě byli lidovci zodpovědní jen za to, co se povede

Zajistíme všem domácím zvířatům důstojné chcípnutí!

Zajistíme, aby matky samoživitelky mohly mít tolik dětí, kolik ostatní uživí!

Zajistíme všem občanům romského původu další byty k vybydlení!

Zajistíme, aby máslo stálo stejně jako jeho rodná sestra Rama, a to zdražením Ramy!

Zajistíme přejmenování Čapího hnízda na Ráj modrých ptáků!

Zajistíme též vše ostatní, co si budete přát!

 

Čtenář glos V. Š. mne upozornil na děsivou informaci:

"Milan Hlobílek, který se loni po 65 letech dočkal soudní rehabilitace za to, že jeho rodina byla v roce 1951 v rámci akce proti kulakům vysídlena ze statku v Mistříně na Hodonínsku, získá od ministerstva spravedlnosti odškodnění. Pětaosmdesátiletý muž dostane rovných 200 korun, uvedl jeho advokát Lubomír Müller."

Dodávám:

Laskave porovnejte s dotacemi pro řepkového barona!

 

Petr Paulczyñski na facebooku:

Prý někde vyhodili dvě muslimky z hospody. Pořád je lepší když majitel vyhodí dvě muslimky z restaurace, než když dvě muslimky vyhodí restauraci i s majitelem.

 

Středeční glosy 30. 8. 2017

Také vám chybí při sledování posledních vystoupení Frau Merkel už jen freneticky zvednuté paže a sborové „Heil Merkel“?

Ty enderácké svazačky zřejmě nemohou dospět v nic jiného…

 

Petr Štěpánek:

Jsem nadšen! Lídři čtyř největších zemí EU - Německa, Francie, Španělska a Itálie - pouze tři roky po začátku migrační krize přišli na to, co dávno ví každý chlap od volů či žena od krav, totiž že migraci je třeba řešit už v zemích původu migrantů. Od teď jsem pln optimismu. S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak!

 

Úterní glosy 29. srpna 2017

Polská premiérka francouzskému prezidentovi:

„Připomínám prezidentu Macronovi, že Polsko a Francie jsou rovnocennými členy EU. Máme ta samá práva jako Francie a další členské státy a budeme jich využívat pro dobro Polska a polského lidu. Polsko není v konfliktu se žádným členským státem EU ani s EU jako takovou. Radím prezidentu Macronovi, aby se staral o záležitosti své země. Snad tak bude schopen zajistit jí takový hospodářský výkon i takový stupeň bezpečnosti, jaké garantuje Polsko.“

 

Z knihy Vlastimila Vondrušky „Breviář pozitivní anarchie“:

Vychovali mě divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co věřil, je prý dnes špatně. Zločinem vlastizrady je dnes vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale za nás myslí OSN, NATO, Evropská unie, lidsko-právní organizace a mezinárodní soudy.

Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily a žijí si díky úsilí generací předků dobře, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně. Nejsem ekonom, jsem pouhý historik a spisovatel, ale přiznám se, neznám v lidských dějinách analogickou situaci, aby se bohatý národ dobrovolně vzdal svého bohatství, pokud nepočítám chiliastické a komunistické orgasmy.

Ty ale nikdy netrvaly dlouho a vždycky skončily naprostou katastrofou. Mnohým z nás padli prarodiče a rodiče v obou světových válkách 20. století, když bojovali za svobodu. Bojovali proto, aby jejich rodiny mohly žít ve svobodných Čechách. Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší se sebrat a odejít."

 

Pondělní glosy 28. 8. 2017

Petr Štěpánek na facebooku:

Na jednu stranu se politici vládní koalice chlubí, že protlačili zákon o registru smluv, abychom si mohli třeba přečíst, za kolik se bude v Horní Dolní odklízet sníh nebo kolik komu ve Zlámané Lhotě zacálují za nové chodníky, a na druhou stranu titíž hajzlíci TAJÍ, za kolik za NAŠE PENÍZE- nakoupí prasečák, který ovšem chtějí obratem zbourat. A to vše jen proto, aby se před volbami zalíbili našim romským spoluobčanům, jejichž naprostá většina ovšem vůbec netuší, kde jsou jakési Lety, a celý památník romského holocaustu je jim u jejich poněkud snědší řiti, stejně jako celé volby. Případně, aby naši vládní soudruzi dostali pochvalu od soudruhů z Eurosajuzu a mohli se s nimi v rámci naplňování debilní politické korektnosti vyfotit před rozvinutou modro-hvězdnou zástavou. Tohle nevymyslíš!

 

Petr Paulczyñski:

Zajímavé je, že ruští hackeři prolomí obranu FBI, CIA, NSA, DNC a mnoha bezpečnostních agentur, ale vždy naprosto diletantsky nechají stopu, že jsou Rusové.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Francie začne brát hrozbu terorismu vážně až v tom okamžiku, kdy muslim s výkřikem Aláh Akbar podřízne nožem Macronova vizážistu…

 

Václav Vlk starší na Neviditelném psu...

Použít pro titul svojí knihy slovo „samomluva“ je hodné právě a jen Miroslava Macka. Stomatologa, překladatele sonetů Shakespeara, zakladatele ODS, bývalého politika etc. etc.

Páč slovo „samomluva“ je u nás neodvolatelně spojeno do sousloví „samomluva je příznakem měknutí mozku“.

Po přečtení knihy vzpomínek M. M. bych chtěl upozornit čtenáře, že autor měknutím mozku rozhodně netrpí. Domnívám se, že by značná část našich spoluobčanů vydělala, kdyby měla tak kvalitní mozek jako on.

Ke čtení takzvané memoárové literatury je nutno přistupovat opatrně. Na střední škole nám byly doporučovány „moji universitěty“ různých ruských klasiků a ty byly k nepřečtení. Ale memoárová literatura jsou například i vynikající knihy „Lékař vzpomíná I, II“ od profesora Vondráčka. Takže je nutno si vybrat. Tedy přečíst.

Miroslav Macek zahajuje svou knihu vzpomínkami na svoji - duchem a myšlením - prvorepublikovou rodinu. Která byla, jak bývalo běžné, česko-německá. Do jaké podoby se pak taková rodina vyloupla po porážce nacismu a vítězství komunismu, bylo často také otázkou náhod a osudů.

Autor na margo této otázky píše na str. 114: „Ale co se týká těch velkých, skutečně důležitých zvratů, které váš život ovlivnily či ovlivní, nikdy nejsou výsledkem či důsledkem trpasličí české politiky. Ale geopolitickým výbuchem nashromážděných přírodních, demografických, ekonomických a velmocensko-politických zájmů.“

Kniha je psána tak, jak život šel. Aniž by do textu byly násilně a ječivým způsobem vplétány události nepříznivé autorovi i celé společnosti. Což se většinou pamětníkům stává. Stačí, že se staly. Poučený čtenář ví, nepoučenému nevysvětlíte.

Miroslav Macek a jeho vzpomínky v dějinách žijí, je jimi ovlivňován a stavěn k řešení nových životních úloh, a ne že by tvrdil, že ON by byl tím zásadním, co dějiny tvořilo, a v zápase s NÍM a pod dopadem jeho geniality se pohyboval chod světa. Alespoň toho našeho.

M. Macek miluje ženy a, jak je známo, ženy milují jeho. Ale není to žádný laciný holkař, ani se nestaví do role neodolatelného dona Juana. Tímto svým postojem silně rozčiluje různé eunuchy, a to sexuální i politické. A když navíc na svých stránkách macekvbotach.cz opakovaně na fotografiích předvádí svoji půvabnou třetí ženu Petru a tvrdí, že mu její feromony dělají dobře, zvedne se křik. To už je na pokrytecké neúspěšné sexuální loudily, kterých jsou media a politika plné, a na pokrytecké svíčkové, dnes politicky korektní baby moc.

Popis života, tak probíhal od dob protektorátu přes Vítězný listopad, až po Druhou normalizaci, jak nazývají dnešní dobu někteří pamětníci, je popisem konlineárních (tj. současně běžících linií) dějů, které probíhaly současně s našimi životy. I když jeho život je a byl zajímavější než životy mnoha běžných lidí. A o to jde. Takové děje a jejich popisy mají lidé rádi, jak konstatovali už Saturnin a dědeček při práci v „Kanceláři pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Už to jméno „macek“ dává tušit, že půjde o někoho jiného než o někoho, kdo se jmenuje Sobotka anebo malý kalous, sova z čeledi puštíkovití. Nomen omen, říkali staří latiníci.

 Jistěže autor, jak je dneska zvykem, nezapomene sdělit, že nebude prozrazovat žádné tajnosti z doby, kdy byl ve vrcholové politice a při rozdělení Československa. Ovšem pozornému čtenáři stačí, když co může, jen naznačí. Neboť on oproti postavě Smrti v Cimrmanovské skeči Vizionář naznačovat může. Což, jak si stěžuje do důchodu odcházející cimrmanovská Smrt, nemůže.

Knihu dokončuje výběr z internetových fejetonů, texty vtipné a psané krásnou češtinou.

Knížka se krásně čte, ještě jsou před námi srpnové večery a babí léto, doba zklidnění, která takovýmto knížkám svědčí.

No, a to by nebyl ani Macek, kdyby knížku prodával jen tak. Jde na to originálně:

Knihu „Samomluvy Miroslava Macka“ vydalo v líbezné úpravě (a v pevné vazbě s přebalem) nakladatelství Jonathan Livingston, avšak kniha nebude v normální distribuci - objednat si ji však můžete na dobírku přímo domů, a to za konečných 299 Kč (tedy včetně balného a poštovného) na mailové adrese m.vitovcova@volny.cz, čímž zároveň vypomůžete firmě, která zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností. Také je možno knihu si přímo vyzvednout u pí. Vítovcové (VRV.sro, Petýrkova 1950/128, 14800 Praha 11, tel. 606270219) a ušetřit tak na poštovném…

 Václav Vlk st.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články