Články

Pondělní glosy 21. listopadu 2016

Společnost Robert Bosch v Českých Budějovicích získá od státu investiční pobídky na rozšíření výroby a technologického centra v celkové výši až 444 milionu korun. Návrh již schválila vláda. (Bosch měl loni ze všech firem působících v České republice osmé největší tržby. Přesáhly 48 miliard Kč. ) To jen, když platíte horentní daně a stát Vás odírá z kůže, abyste věděli, že je dostanou nadnárodní firmy, které pak po čase posílají většinu zisků domů a tady jich reinvestují jen zlomek, jak si tuhle soudruh premiér nekonzistentně stěžoval…

 

ODS navrhla nižší spotřební daň u piva. Připojila se tak k Albertu a Tescu, kde se vás hned u vchodu snaží oslovit Braníkem za 5 korun.

Tak tomu říkám program jako zvon! Ufff!

 

Miloš Čermák napsal v jednom ze svých článků v HN:

Seděli jsme v pátek večer u skleničky. Můj dobrý kamarád je pražský lékař, pracuje jako přednosta kliniky.

Řekl: „Když byl zvolen Zeman prezidentem, bavili jsme se o tom na sále. Bylo tam možná deset lidí, ale nikdo, kdo by řekl, že Zemana volil. Letos v červnu jsem byl pracovně v Manchesteru a kolega z tamní kliniky mi tvrdil, že osobně nezná nikoho, kdo by hlasoval pro Brexit. A včera mi dcera, která studuje na vysoké škole v Kansasu, zase napsala, že mezi spolužáky ani v rodině, kde bydlí, není nikdo, kdo podporoval Trumpa.  Takže se ptám, jestli je to normální?“

Dodávám k tomu:

Není. Není normální, aby vzdělaný člověk, ať už z Prahy či Manchesteru nebo z Kansasu neměl ani tušení, že největší chybou je posuzovat okolní svět jen svýma očima a očima svých přátel, neboť rozhodně netvoří representativní  vzorek světa. Normální pak je, že se diví a jsou překvapeni.

Přitom, kdyby bylo školní vzdělání na úrovni, jistě by se ve škole dozvěděli o amerických volbách v roce 1936, kdy proti sobě stáli demokrat F. D. Roosevelt a republikán Alf Landon. Časopis Literary Digest tehdy vložil do jednoho z čísel odpovědní lístky a na základě 10 milionů údajů předpověděl vítězství Landona. Začínající Gallupův ústav (založen 1935) se tehdy zeptal pouze 2000 pečlivě vybraných lidí a předpověděl jasné vítězství Roosevelta (získal nakonec 61% hlasů). Přitom kupříkladu zjistil, že 59% majitelů telefonu bude volit Landona, stejně tak jako 56% majitelů aut. Ovšem jen 18% lidí, žijících na podpoře.

Závěr, vyplývající pak pro mne z textu Miloše Čermáka, je zřejmý: školy jak v Česku, tak ve Velké Británii či USA by se mnohem více měly věnovat výuce toho, co je v životě potřebné a upotřebitelné, nežli memorování často ideologicky zabarvených zbytečností. 

 

Francouzská módní návrhářka žijící v New Yorku Sophie Thealletová, která vytvořila pro americkou první dámu Michelle Obamovou několik kolekcí, odmítá oblékat její nástupkyni, Melanii Trumpovou. Důvodem jsou politické názory jejího manžela, Donalda Trumpa.

Dodávám: má to jediný problém - Trampová ji o nic takového nežádala…

 

Z diskuse na facebooku:

Všiml si někdo nebo může potvrdit, že na státní vysoké škole byla vyvěšena v den státního svátku česká vlajka? Na záběrech a fotografiích jsem viděla kde jaký nápis, ale státní vlajku nikoliv. Zvláště v tento den, spojený se studenty, a to i s těmi popravenými v roce 1939 a uvězněnými, by to bylo více než zarážející, o pokutě nemluvě.

 

V roce 2014 bylo spácháno ve Švédsku 87 vražd, letos už 160. Také známka kulturního obohacení…

 

Stále platná slova Uptona Sinclaira:

Je těžké přimět někoho, aby něco pochopil, když má prospěch z toho, že to nechápe.

Tentokrát poněkud netradiční sobotní chvilka poezie s panem WS

Dobrý den, vážené dámy a vážení pánové,

 

jest mi zde promluviti o slastech a strastech překladatele Shakespearových sonetů, a to s obzvláštním zřetelem k  jejich muzikalitě.

Pominu-li hned zkraje samozřejmost, že už název básnické formy „sonet“ (česky krásně „znělka“) přímočaře naznačuje, že jde o verše zpěvné, libě znělé, skýtají anglické sonety, a Shakespearovy obzvláště, z hlediska své zpěvnosti, muzikality, ještě mnohé další překladatelské lahůdky.

Shakespearovy sonety, poprvé vydané v roce 1609, dozajista patří k vrcholným dílům světového básnictví. Důvody, proč tomu tak je, ovšem většinou zůstávají skryty.

Tím prvním je určitě světová proslulost Williama Shakespeara - dramatika, kdy lesk jeho dramat dodává jistě lesku i jeho sonetům, včetně těch průměrných.

Dalším důvodem je jistá lidovost jeho námětů, nebývalá ani u jeho urozených současníků (sira Thomase  Wyatta či sira Philipa Sydneyho, Henryho Howarda, Earla of Surrey a dalších), ani u jejich vzoru, ze kterého všichni vycházeli, tedy u Francesca Petrarky.

Nevěra, žárlivost, otevřená erotičnost či nebývalá parodičnost na jedné straně a kritika společenských či politických poměrů na straně druhé, dodává Shakespearovým sonetům další, dříve nebývalé fazety. 

Hravost s náměty, užívání tehdy oblíbených protikladů a lehkost verše v jazyku, který je v podstatě srozumitelný dodnes, jsou dalšími důvody setrvalé oblíbenosti.

Formálně jde o tzv. anglický neboli shakespearovský sonet (ač jej do angličtiny přivedl Thomas Wyatt), sestávající na rozdíl od sonetu petrarkovského ze tří čtyřverší ABAB, CDCD, EFEF a tzv. coupletu GG, vesměs se závěrečným poselstvím, i když ne vždy.

Velmi módním prvkem byla tehdy básnická soutěživost, při níž se básníci předháněli nejen obsahově, ale i formálně, kdo dokonaleji zpracuje daný námět, přičemž nejcennější bylo užití co nejvíce protikladů.

Uvedu příkladem několik veršů ve vlastním překladu ze Shakespearova  43. sonetu , který je pro každého překladatele skutečnou výzvou a lahůdkou:

 

Hned vidím lépe, jen co zavřu oči,

vždyť den jim skýtá velmi málo krás,

když ve snění však na tebe se stočí,

čerň jasných očí spatří v černi jas.

V tvém stínu všechny stíny ihned blednou,

ten jasností by jistě zastínil

i bílý den, že byl by šedí bědnou,

když rozzářit můj zrak si umínil.

 

Ne, že by to Shakespearovi současníci též neuměli, kupříkladu již zmíněný Henry Howard, Earl of Surrey napsal velmi půvabný „Slib věrné lásky“:

 

Ať přebývám, kde slunce trávu pálí

a nebo tam, kde nerozpouští led,

ať tam, kde vládne mír a poklid stálý

či mezi lidmi uprostřed všech běd,

ať pošlete mne do výšin či hlubin

a lhostejno, zda noc je nebo den,

zda pošmourno je, slunce žhne jak rubín,

zda za mlada či s vlasy jako len,

ať pošlete mne do pekla či nebe,

ať do údolí, do hor nebo skal,

ať přebývám, kde pálí to či zebe,

kde zdravý jsem či nemocným se stal,

že budu s ní, vždy na mysli mám jen,

ač bez šance, tak bývám spokojen. 

 

Jak vidíte, jde ovšem o zcela tradiční námět neopětované lásky. A nyní jej srovnejte se Shakespearovým sonetem 129., taktéž v mém překladu:

 

Duch vystavený zvůli hanebnosti

je triumf chtíče; než se dostaví

je podlý, divý, vraždí, drtí kosti,

je krutý, lítý, plný bezpráví.

Jen potěšil nás, hned jím pohrdáme,

však štvát se za ním nikdo nelení;

pak štván je sám: vždyť když se nachytáme

jak na vnadidlo, jsme jak šílení,

jsme zpití lovem, s chutí přeukrutnou

my měli, máme, toužíme zas mít

slast chviličky, co přejde v dobu smutnou,

v níž o potěše může se jen snít.

To všichni znají, kdo to ovšem svede

dát vale ráji, který k peklu vede?

 

Tady už na nás dýchá barok …ale vraťme se k formě…

Ohromnou výhodou angličtiny je spousta jednoslabičných, navíc monomorfémních slov, tedy těch, v nichž morfém splývá se slovem, ať už jde o substantiva, adjektiva či verba, kdežto slova polymorfémní jsou vesměs slova odvozená, cizího původu, pronikající po normandském záboru postupně do jazyka. Ne, že by se v Shakespearových veších nevyskytovala, nicméně zdaleka ne ve velkém počtu a na konci veršů,  a pochopitelně slova jako kupříkladu „uncopyrightable", což je nejdelší anglické slovo, v němž se neopakuje žádné písmeno dvakrát, se naštěstí nevyskytovala vůbec.
Na rozdíl od češtiny jsou navíc jednoslabičná anglická slova vesměs velmi zvukomalebná  - pár extrémních příkladů: fur, fell - srst , well - vrt, fir - smrk.

Také umístění přízvuku a tzv. vázání slov přispívá ke zpěvnosti anglického jazyka. Což by Vám dozajista potvrdil každý textař a zpěvák.

Ne, že by čeština zpěvná nebyla, je ovšem nezbytné vypomoci si při překladu slovy dvou a víceslabičnými, která však na druhé straně ubírají prostor pro věcná sdělení. (A to byste ještě měli dbát  naučení Jaromíra Johna  - Bohumila Markalouse, který říkával: Můžete říct „to go to drink“, můžete říct „trinken gehen“, ale „jíti píti“ nikdy!)

Jan Vladislav dokonce vyřešil tento problém tak, že namísto obvyklého počtu slabik ve verši anglického sonetu, tedy deseti či jedenácti, použil „máchovský“ rozměr sonetu dvanácti a třináctislabičného.

 

Zde ukázka, couplet Shakespearova 106. sonetu, který v originále zní

 For we which now behold these present days,

have eyes to wonder, but lack tongues to praise

 

ve Vladislavově překladu:

My zas, kdo můžeme vás vidět neustále

máme zrak k úžasu, ale ne slova k chvále.

 

Nedá se však říct, že by to bylo to nejlepší východisko, pro srovnání několik jiných překladů tohoto coupletu:

 

Jaroslav Vrchlický v redakci Antonína Klášterského:

I nám, když vidíme ten zázrak velký

pro chválu tvou jest každý jazyk mělký.

 

Josef Hodek:

Ani dnes nikdo výhodu v tom nemá,

náš zrak sic žasne, ústa jsou však němá.

 

Zdeněk Hron:

A tak nám, kdo dnes žije na zemi,

zrak žasne, ale jazyk oněmí.

 

Je zajímavé, že dokonce ani němčina si nevystačí s jednoslabičnými slovy, jeden příklad za všechny:

 

Stejný couplet v překladu Karla Krause

Die wir dich sehn, uns ist das Aug bezwungen; 
zu feiern deine Schönheit, fehlen Zungen.

 

Švédštinou a dalšími jazyky Vás raději trápit nebudu.

Z již řečeného pak logicky vyplývá, že záleží jen a jen na citu toho kterého překladatele, aby  obsah snoubil s nejvhodnější formou, v závislosti na tom, zda jde o smrt, strž, zrak či čas či vášně plání nebo krásná místa a umně splétal tzv. mužské a ženské rýmy.

Výsledný efekt je pak následující, jak možno slyšet v Shakespearově 109.  Sonetu v mém překladu:

 

Jen neříkej, že faleš v srdci mám,

jak nepřítomnost má ti namlouvá,

své tělo klidně do zástavy dám,

však duše si tvou náruč zamlouvá.

Je sídlem lásky: i když bloudívám

jak starý tulák, vždy se vracím zpět

a zpozdilý a změněn nebývám,

zde smývám špínu, která plní svět.

Však nemysli si, i když dobře znám

snad od všech hříchů na sta příkladů,

že pro nic za nic hloupost udělám

a opustím svůj poklad pokladů.

Vždyť vesmír je mi prázdnou pustinou,

jen ty jsi v něm mou růží jedinou.

 

Samozřejmě, že jsem ten závěrečný couplet překládal se vzpomínkou na Máchu a jeho nedostižné verše…

Dalším formálním nástrojem, který dodává překladu na neúprosné rytmické pravidelnosti, je dodržování zásady, že každá pátá slabika verše zakončuje slovo a šestá započíná nové. Zde ukázka z 15. Shakespearova sonetu:

 

When I consider everything that grows

Holds in perfection but a little moment…

 

Když uvážím, že vše, co kolem roste,

je dokonalé nepatrnou chvíli…

 

nebo

 

When I perceive that men as plants increase,

Cheered and check'd even by the selfsame sky…

 

Když pomyslím, že lidé spolu s květy

smí růst i hynout pod jedinou bání…

 

Na těchto dvou ukázkách můžete též vidět optimální střídání krátkých a dlouhých slov, které dodává překladu patřičnou rozvlněnost a zároveň dynamičnost.  

Myslím, že je nyní namístě udělat vsuvku a ozřejmit, kterak překladatel dospěje (nebo nedospěje) k citu pro obsah a podřídí mu strohost či melodičnost verše.

Na to určitě nejlépe odpověděl Eduard Bass v jednom ze svých Rozhlásků:

 

Jen opatrně všechno bermež,

co lidé píší v novinách.

Ondy tu tvrdil jeden brach,

že není rým na slovo fermež.

 

Když s rýmy žiješ čtvrt sta let už,

na leccos přijdeš, toť se ví.

Rým vnikne ti až do cévy

a na všechno svou najdeš retuš.

 

Když verši celkem správný tvar dán

a odvážena každá unce,

zazáří slunce i v tvé tůňce

a zrýmuješ i slovo kardan.

 

Ano, je to nezměrná láska k rodnému jazyku, nějaký ten talent a spousta a spousta píle. Ale to platí beze zbytku pro každé lidské konání, že ano?

 

Přímo ďábelský je pro překladatele (spolu se sonetem 135.) sonet 136., tady si totiž Shakespeare promiskue hraje se svým jménem Will a se substantivem „will“, značím vůli, touhu či přání. A aby to nebylo tak snadné, přidává k tomu v sonetu 136. navíc tanec jedniček a nul…

Mnoho překladatelů se do tohoto obtížného úkolu se jménem raději ani nepouštělo a vypomáhalo si různými berličkami , od té doby, co v roce 1992 vyšel můj překlad Sonetů,  je však už pro každého nezbytnost nějak se s tím herkulovským úkolem popasovat . Můj překlad totiž zněl:

 

Když tvoje duše odehnat mě zkusí,

pak řekni jí, že Will znamená přání,

vždyť dobře ví, že přání přijmout musí,

tak z lásky, lásko, mé splň bez váhání.

Will naplní tvůj poklad lásky rád,

vše plně splní, hlavně jedno přání,

však u velkých ∑ platí předpoklad,

že jednička je nulou v účtování:

tak při počtech mne klidně vynechej,

ač jednička jsem, o tom pochyb není,

i za nulu mne klidně počítej,

když budu nulou pro tvé potěšení.

Jen moje jméno miluj ze všech sil,

pak tvoji lásku bude mít i Will. 

Zde si můžete všimnout jednoho prostředku, jak ještě zesílit poselství závěrečného coupletu: po velmi melodických zakončeních veršů: „přání - bez váhání“, „není - potěšení“, přichází náhle mužský verš jako prásknutí bičem: „sil - Will“…

Dalším prostředkem k docílení větší zpěvnosti českého překladu je obměna koncových slabik jednotlivých rýmů. Obdobně to dělal Shakespeare s kmenovými samohláskami jednoslabičných slov. Kupříkladu u 54. sonetu varíroval samohlásky postupně „seem - deem,  give - live, show - so,  fade - made, youth – truth. „

Použil jsem tedy pobdobné obměny koncových slabik:

 

Oč větší půvab přisoudíme kráse,

když v jejím sídle také věrnost trůní!

I krása růží půvabnější zdá se,

když omámí nás pohádkovou vůní.

Ač plané květy rdí se stejně mile

jak růže, z kterých libá vůně vzlétá

a hledí z trní stejně rozpustile,

když rozvíjí se v horkém dechu léta,

jen tvar, že u nich ocenit se může,

tak netrhány bez obdivu vadnou;

pak zemřou planě. Ne tak krásné růže,

jež voní v tresti, i když mrtvé padnou.

Též Vaše mládí zvadne za čas krátký,

však Vaši věrnost podrží mé řádky.

 

Tedy postupně:  e – í – e – í, e – á – e – a, e – ou – e – ou, y- y

 

Dalo by se pokračovat ještě dlouho, ale protože stále ještě platí, že v nejlepším přestat, dovolím si Vám na závěr odrecitovat sonet 128., v němž Shakesperare líčí svoje pocity při sledování své černé dámy hrající na  clavichord či virginal:

 

Jak často, moje milá, slyším znít

ten božský zvuk, jenž zpívá nástroj známý,

když z něžných prstů vléváš do něj cit

a souzvuk strun pak moje ucho mámí.

Jsem závistivý, když rej klávesnic

si klidně líbá tvoje hebké dlaně

a moje rty si neužijí nic,

jen stojím tu a červenám se za ně.

Jak rády by se staly klávesou,

tím mrtvým dřevem, které hladíváš,

vždyť tvoje prsty na ně přenesou

víc potěchy, než pro má ústa máš.

Pak hraje se to drzým klávesám!

Jen prsty jim nech, rty ti zlíbám sám.

 

Děkuji Vám za pozornost!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtvrteční glosy 17. 11. 2016

A tak jsem se včera v Radiožurnálu z debaty sociologů nad výzkumem názorů a postojů mladé generace do 34 let dozvěděl, že pro tyto lidi je Petr Pithart autoritou. To mne zaujalo, zkusím si udělat stejný minivýzkum tady ve městě…

 

Více než polovina ze 112 v Portlandu zadržených demonstrantů proti Trumpovi se ani neobtěžovala jít k volbám.

Tolik zpráva. Dodávám, že samozřejmě nejde o demonstranty proti Trumpovi, ale ty, kteří využívají podobných akcí k násilí a hlavně k rabování. Optimální odpovědí je střelba…

 

Z blogu Lubomíra Kvapila na idnes k návrhu zákona o hanobení prezidenta:

Nejvíce šla slyšet pochopitelně Nora Fridrichová, novináři z Respektu a spousta dalších, včetně bývalého pornoherce z Think tanku Jakuba Jandy. Ti všichni se najednou bojí o svobodu slova, stejně jako Bohuslav Sobotka.

A právě tohle celé mi přijde to nejsměšnější a nejvíce nebezpečné zároveň.

Právě pod Sobotkovou vládou vzniká takzvaný Chovancův útvar pro boj s dezinformacemi, kde by zřejmě přispíval svou špetkou do mlýna i pan Janda.

A právě v tomto útvaru by takoví lidé typu pana Jandy určovali, co je pravda a co pravda není a co je a není dezinformace. Hlavním důvodem je totiž, dle pana Chovance, že se na internetu objevují škodlivé názory a urážky, ať už na politiky, či EU nebo NATO. Takže by nám v důsledku tento útvar předurčoval, která informace je ta správná a samozřejmě každý občan by se musel mít na pozoru, jaký svůj projev pošle do světa, aby mu pak za to nehrozil nějaký trest.

No, nezní to skoro stejně jako onen návrh pana Ondráčka? Dokonce bych řekl, že je to mnohem rozsáhlejší upletená síť na svobodu slova, než vytvořil pan Ondráček.

A já se ptám, kde je ta hysterie a volání po demokracii, po svobodě slova od našich slavných novinářů, umělců, co chodí k panu Krausovi a na Staroměstské náměstí za panem Hermanem?

Kdepak, žádná hysterie se nekoná ani boj o svobodu slova. Tento útvar je zřejmě pro tyto lidi v pořádku. Takže 17. listopadu se opět před kamerami ČT všichni sejdou, budou se bavit pouze o návrhu pana Ondráčka, vznikne nám tu nový pseudodisent a budeme poslouchat jen to, co se hodí médiím.

A proto jsem za návrh pana Ondráčka vlastně velmi rád. I když je opravdu nepoužitelný a nešťastný, tak nám vlastně ukázal, jak nepoužitelní jsou ti, co nám každý den dávají přednášky z demokracie.

 

Pavel Hasenkopf:

Donesla se mi ošklivá zvěst, že ministryně Marksová sice jednoznačně byla na Sobotkově blacklistu, ale bohužel se nenašel v ČSSD nikdo, kdo by byl ochoten po ní MPSV převzít …

Středeční glosy 16. 11. 2016

Na aktualne.cz se objevil idylický článek s titulkem „Strach z uprchlíků vesnice překonala, nálada v Bavorsku se mění.“

Idylka ovšem rychle pomine, když si přečtete odstavec pod textem:

Tento text byl vytvořen s podporou Strategie AV21, výzkumný program Efektivní veřejné politiky a současná společnost – Mobility. Vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace RVO: 68378076.

 

Analýza ukazuje, že prakticky veškerý růst ekonomiky od roku 1995 je dán expanzí zahraničního sektoru. Objem ekonomiky v domácím vlastnictví nezaznamenal prakticky žádný reálný růst, zatímco objem aktivit v zahraničním vlastnictví ve stejném období vzrostl sedmkrát. Česká ekonomika tak nedokázala plně využít potenciálu přímých zahraničních investic.

Česká republika současně čelí trvalému poklesu přílivu zahraničních investic, na kterých je do značné míry závislá. To představuje nebezpečí s ohledem na budoucí hospodářský růst a konvergenci k vyspělým zemím západní Evropy.

„Výsledky analýzy považuji za alarmující, naše země čelí neúměrně velkému odlivu výnosů české ekonomiky do zahraničí a je nutné zahájit debatu o možných opatřeních a řešeních tohoto stavu. Diskusi budu chtít v nejbližší době odstartovat a za pomoci odborné veřejnosti hledat vhodné řešení, které by mohlo věc změnit,“ uvedl předseda vlády Bohuslav Sobotka.

Dodávám:

Zdá se, že ten Sobotka opravdu zrovna vylezl z nějakého létajícího talíře! Ale samozřejmě hned jak si toho všiml,  začne diskutovat a diskutovat a diskutovat….

 

Pouhý týden trvalo japonským úřadům a stavebním firmám, než byl zarovnán ohromný kráter, který se vytvořil na pětiproudé silnici v centru Fukuoky, a obnovili v místě provoz. Dopravní omezení byla odvolána v úterý v pět hodin ráno. Úřady se přitom omlouvaly za denní zpoždění, které práce nabraly kvůli špatnému počasí.

Tolik novinová zpráva s konstatováním, že pražští řidiči blednou závistí. K tomu Vladan Krásný na facebooku:

Víte co, milí novináři, jděte se vycpat!!!

 Vy máte neustále plnou hubu transparentnosti, otevřených výběrových řízení, tisíců protikorupčních opatření, neustále sledujete a mediálně zmasakrujete kohokoliv, kdo neskáče podle Transparency international. Kvůli vám se tu vymýšlí miliony byrokracie, vysoutěžit zakázku je nadlidský výkon, kvůli vám se každý bojí rozhodnout. A pak si ještě drze dovolíte napsat, jak jsou Japonci úžasní, že to zvládli za týden a my tady musíme na všechno čekat měsíce? 

 Nebo snad máte pocit, že Japonci na to dělali výběrovku, dohadovali se s památkáři, museli k tomu mít stovky vyjadřovaček od každého blba, co má v tomto státě razítko? Asi ne, že? Tak aspoň nevysírejte lidi se svými idiotskými porovnáními.

 

Úterní glosy 15. 11. 2016

"Škoda nevznikne daňovým poplatníkům, to v pohodě prostě uhradíme z nákladů ministerstva", prohlásil ministr dopravy Ťok á margo pokuty  od Úřadu pro hospodářskou soutěž…

V podstatě má pravdu, neboť peníze uloupené daňovým poplatníkům  se jen přesunují z jedné státní kapsy do druhé…ovšem zapomněl sdělit, kolik se jich tou cestou „poztrácí“…

 

Tomáš Haas:

Americký tisk se rozhořčuje nad tím, že Ku Klux Klan chce uspořádat průvod na oslavu Trumpova zvolení. Ponechme stranou, že podle toho, co říkají hlavy KKK, ten průvod bude na oslavu konce Obamovy éry. Nejsem a nikdy jsem nebyl podporovatelem organizací jako KKK, nebo neonacisté, a nijak by mi nevadilo, kdyby jim úřady ten pochod zakázaly, i když se to asi nestane, Američané chápou svobodu slova a právo na názor jinak než je chápeme my.

 Ale za povšimnutí stojí to, že KKK hodlá uspořádat průvod. Demokraté pořádají pouliční násilí a zapalování aut. A tisk jakoby jim fandil.. .

 

Jana Zwyrtek Hamplová:

Tak dnes stále čtu, jak fakticky dostala Hillary více hlasů, ale systém volitelů vynesl Trumpa. Systém volitelů má alespoň logiku s ohledem na velikost USA a jednotlivé země…
Připomínám ale už mnoho let:
Do zastupitelstev českých obcí a měst máme nespravedlivý poměrný volební systém. Lidé křížkují jména, ale pak se to poměrně rozdělí mezi strany - takže někdo, kdo má 1000 hlasů občanů města, v zastupitelstvu není, ale ten, kdo má 400, tam je. Ten křížek přitom patřil konkrétnímu člověku, ne straně. Jediné spravedlivé by bylo - ti, kdo mají nejvíce hlasů, ať vytvoří zastupitelstvo. Jedině takové má skutečný mandát voličů. A umím si to představit i u krajů. 1000 je prostě víc než 400. A podobně. Strany by to navíc nutilo delegovat na kandidátku opravdové osobnosti s přirozenou autoritou. A co bychom měli chtít v obcích a městech více. .

 

Pondělní glosy 14. 11. 2016

Pražská primátorka Adriana Krnáčová slibovala začátkem roku 2015, že do tří let sníží počet zaměstnanců magistrátu o 25%. Ve skutečnosti jich od té doby přibylo dalších 109.

No, pokud má ten slib splnit, bude se muset v příštím roce zatraceně hodně propouštět!

 

Pro informaci:

Situace, kdy kandidát na amerického prezidenta získal ve volbách méně hlasů voličů, ale více volitelů, nastala v USA celkem pětkrát. V roce 1824 zvítězil takto Adams nad Jacksonem, v roce 1876 Hayes nad Tildenem, v roce 1888 Harrison nad Clevelandem, v roce 2000 Bush mladší nad Gorem a nyní Trump nad Clintonovou.

A mimochodem, Clintonová získala o 0,2944594649836894 % více celkem odevzdaných hlasů než Trump…

 

Podle Albrightové Trumpa vystřelil strach obyčejných Američanů z budoucnosti, přistěhovalců a Číny.    Myslím, že se mýlí. Trumpa vystřelil strach přesně z takových politiků, jakým byla ona.

 

Pokud jste smutní, že se prezidentkou nestala žena, nebuďte ! Příští rok jsou volby ve Francii.

 

Budeme muset zvoleného prezidenta naučit, co to Evropa je a jak funguje," prohlásil šéf Evropské komise Juncker.

Tak přesně kvůli těmto nafoukaným panákům zvítězil v USA Trump…i tady v Evropě je nejvyšší čas je vymést!

 

Vladimír Železný v rozhovoru pro Parlamentní listy:

Rozhodli bílí Američané, kteří tvoří jádro Spojených států a přitom byli multikulturní, proislámskou, prominoritní a proimigrační politikou obamovské administrativy, kterou reprezentovala i Hillary Clintonová, zcela odsunuti z centra zájmu na okraj. Mezi bílými pracujícími Američany, kteří nemají vysokoškolský diplom, Trump vyhrál v poměru 67 ku 28. Trump byl první po Reaganovi, kdo tuto Ameriku, tuto tichou většinu, oslovil. Mimochodem, všimněte si, že můžeme bez rozpaků a klidně psát „bílí Američané“, ale kdo by si opačně troufnul napsat spojení „černí Američané“, tam musíme psát „afričtí Američané“.

Dnes už díky WikiLeaks ze zveřejněných e-mailů víme, že hlavní komentátoři CNN si nechávali podrazné otázky vůči Trumpovi vypracovávat ve volebním štábu Hillary Clintonové a Demokratické strany. To byla ta nezávislá a objektivní žurnalistika! Hlavní moderátor televizní debaty zase předem informoval volební tým Hillary Clintonové o tom, jak bude proti Trumpovi postupovat a nabízel poradenství v mediální oblasti. To vše se provalilo v posledních dvou balících e-mailů, které byly zveřejněny. Příklady jdou do desítek a otřásají důvěryhodností drtivé většiny medií. Ostatně i u nás máme podobné zkušenosti z kampaně „Volte Karla“ a z nekonečné skandalizace a nálepkování prezidenta Zemana.

Pravdoláskové elity jsou všude stejné, ať se jmenují jakkoli, a demokracie pro ně platí jen do té míry, pokud jim úslužně přitakává.

 

Vlastimil Sehnal na facebooku:

Americký volič přesto, že je nezodpovědný a volil špatně, rozhodl, že mu bude vládnout Donald Trump! A bude se chovat nezodpovědně, jako jeho voliči! Jako na potvoru, nechce válčit a chce jednat! Chce vytvořit statisíce nových pracovních míst, místo toho, aby zodpovědně vyplácel podporu v nezaměstnanosti! Tvrdošíjně trvá na tom, že vyhostí nelegální migranty, místo toho, aby jim všem dal pasy a zelené karty! Chce lidem snižovat daně, místo aby je zvyšoval! Trvá na ochraně zájmů USA , místo aby je vydal všanc! Místo peněz na zbrojení chce nesmyslně opravovat a budovat infrastrukturu! Chce rozdrtit ISIS, místo toho, aby je nechal svobodně vybudovat chalifát! Hraje si na demokrata a přitom v USA nechce militantní muslimy…Já a moji přátelé jsme též nezodpovědní a  máme ze zvolení Donalda Trumpa nefalšovanou radost!

 

Jarda Polanský na facebooku:

Schapiro balí šapitó. Prosíme Donalda Trumpa o nějakého drsného důchodce z Wall Streetu, který by na Prague pride nejraději stříkal močůvku, popíjel whiskey, vyprávěl sprosté vtipy, plácal asistentky po zadku, k muslimům měl stejný vztah jako náš prezident, neziskovkáře považoval za lemply a hlavně - aby vůbec neznal jméno Václav Havel.

 

Češi jsou smějící se bestie:

„Je dobře, že tu máme veřejnoprávní média, která nikomu nestraní “, pravil premiér Sobotka ihned poté, co se vyštrachal z létajícího talíře a došel do Poslanecké sněmovny.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Leonardem Cohenem

Hymna

 

Když svítá den

Tak ptáků hlas

Se ozývá

A slyším zas

Proč na tom lpět

Co odvál čas

Co odvane

Páteční glosy 11. 11. 2016

Klára Samková:

Před Donaldem Trumpem jako novým prezidentem USA stojí řada úkolů. Za nejnaléhavější však považuji, aby zrušil všechny prezidentské dekrety, kterými Obama obcházel Kongres pro dosažení svých špinavých cílů. Skutečnost je více než hrůzná. Obama totiž za dobu svého vládnutí vydal více prezidentských dekretů než všichni jeho předchůdci DOHROMADY. A to včetně prezidentů, kteří byli v úřadě v době dvou světových válek… Těmito dekrety Obama převzal kontrolu nad energetikou, zdrojem a distribucí potravin, léčivy, federální půdou… Chtělo by to nějaký seriózní článek na toto téma, páni novináři. Přestaňte hořekovat a sdělte nám fakta!

 

Petr Žabža:

Geneze mediálního pokrytí prezidentské volby v USA:

Donald Trump je buran, nezdvořák a primitiv. Je úplně nevhodný pro úřad prezidenta USA. Hillary Clinton to má v kapse.

Do háje, někde jsme udělali chybu …

Už víme, proč Donald Trump vyhrál, i když jsme vám celou dobu tvrdili pravý opak …

Už víme, proč Hillary Clintonová prohrála, od začátku to bylo jasné …

A teď vám naprosto přesně řekneme, jak bude vypadat svět za Donalda Trumpa, protože to víme naprosto přesně…

 

Laďa Větvička:

Ještěže USA nespadají pod Brusel. To by se volby musely opakovat.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Česká sněmovna by alespoň měla odhlasovat udělení nějaké té medaile paní Clintonové…

Čtvrteční glosy 10. 11. 2016

Je přívětivé zjistit, že stále platí slova Thomase Jeffersona: „One man with  courage is a majority.“

 

Je škoda, že se zcela zapomíná na viceprezidentské kandidáty. Ten Trumpův, Mike Pence, byl v roce 2012 zvolen 50. guvernérem Indiany, úspěšně prosadil největší daňové škrty v historii tohoto státu, nalil více peněz do vzdělávacího systému a neustále udržoval vzrůstající přebytek rozpočtu.

 

V těchto volbách též dramaticky prohrála media, a to i u nás. Na dveřích současné novinářské latríny je napsáno:,,Politická korektnost, pseudointelektuálská nadřazenost a lež“.

Ovšem nutno přiznat, že v jednom se novináři nemýlili, a to tehdy, když napsali, že prezident Zeman otevřenou podporou Trumpa poškodil ČR a prezidentka Clintonová k nám nepřijede.

A opravdu nepřijede…

 

Americké volby a jejich výsledek budou mít nepochybně též nemalý vliv na volby v Rakousku, Německu, Francii…ukázaly totiž, že to jde!

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Doporučuji vypnout si zvuk při sledování Událostí Čt a sledovat jen ksichty (nepozvali od 20-té hodiny nikoho, u kterého by se dalo mluvit o obličeji…

 

Není nejvyšší čas přestat platit České televizi a Českému rozhlasu koncesionářské poplatky? Proč platit za mizernou jednostrannou propagandu?

Na druhé straně by bylo zajímavé se dívat na kolaps ČT, kdyby si v Praze Trump domluvil schůzku s Putinem.

 

Petr Paulczyñsky:

Těším se na analýzy proč vyhrál Trump od analytiků, kteří předpovídali proč nemůže vyhrát.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Nakonec budou všechny ty ženské ještě hrdé, že je sváděl a osahával americký prezident!

A je to tady! Bílý miliardář se stěhuje do státního bytu po černochovi!

Tak to bychom měli. A teď se vraťme k tomu podstatnému: kdo je v české vládě unavený?

Středeční glosy 9. 11. 2016

Mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 8 Petr Novák k Afgánci, obviněnému z pokusu o znásilnění zdravotní sestry: „Podle mých informací ze spisu se vazebně stíhaný muž ocitl na našem území legálně a je zařazen do jistého migračního programu.“

Problém je ten, že žádný takový program pro Afgánce na našem území legálně neexistuje…

 

Ministr financí Babiš jedná jen a jen v našem zájmu a rozhodně nemůže za to, že naše zájmy se vždy shodují se zájmy jeho holdingu.




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články