Články

Pondělní glosy 3. 7. 2017

Drahoš: O závažných věcech, jako je členství v EU, by se nemělo hlasovat v referendu.

Pravdu má, občané by měli přímo rozhodovat jen o takových blbostech jako je volba Drahoše a podobně…

 

Přírodovědec a geolog Václav Ziegler:

Děti nepoznají sýkorku, ale cpou jim do hlavy záchranu deštných pralesů. Nerozumíme své zemi a pak se divíme, jak je zničená.

 

Petr Paulczyñski na fb:

Když ti Syřané prchali před Asadem, proč se jich 500 000 vrací na Asadem osvobozené území?

 

Via twitter:

Nebylo by lepší za ty stamiliony na zbourání vepřína, něco pro to etnikum postavit? Třeba zvláštní školy…

 

Čtenář glos P. B.:

Jel jsem v pátek k večeru pro syna na letiště. Obával jsem se, že to bude problém, poslední den v roce, všichni opouštějí Prahu. Od rána všechny stanice informovaly o průjezdnosti a jak že se policie snaží ten den zvládnout. 

Šlo to, pravda jen směrem k letišti. V opačném směru několikakilometrová zácpa. Americké obrněné transportéry spěchaly po pražském okruhu cca čtyřicetikilometrovou rychlostí v tuto hodinu nezbytně na východ, asi měla vypuknout válka, nebylo zbytí…

Nevypukla.

 

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Alanem Seegerem

Smrt na schůzku mne pozvala

kde tyčí se zeď barikád.

Teď, kdy se vrací jaro snad,

kdy vůně květů plní vzduch,

Smrt na schůzku mne pozvala,

kdy kolkolem zní jara ruch.



Pak jako svého milého,

už bez dechu a slepého,

tmě ráda by mne předala,

ač možná mineme se dnes.

Smrt na schůzku mne pozvala,

kde rozstřílený leží les, 

kdy jaro opět přilétá

a louka květy rozkvétá.

Bůh ví, že místo nesnází,

bych do peřin si lehl rád,

kde láska v spánek přechází,

by sílu znovu nabrala,

a rána kouzelná jsou pak…

Však Smrt mne přece pozvala,

až zazní zvony kanonád,

sic jaro kouzelné je tak,

však držím slovo, nejsem bloud,

tu schůzku nelze odmítnout.

Páteční glosy 30. 6. 2017

Některým zprávám se ani nechce věřit:

Babišova pekárna Penam dostane z EU a českého státního rozpočtu 100 milionů korun na novou linku na toastový chléb.

 

Zpráva:

Sjezd německé sociální demokracie v Dortmundu pod vedením svého předsedy Martina Schulze dnes řešil i státy střední Evropy. Podle něj má Evropa dva nové problémy a to Maďarsko a Polsko.

Komentář na facebooku:

Soudruh Schulz se opět ožral jak hovado a spletl si Polsko a Maďarsko s Německem a Francií.

 

Petr Pauczyñski okomentoval fotografii, na které zastupitelstvo MČ Prahy 4 předává byt Eritrejcům: Krásný moment, který ocení především hypotékou doživotně zadlužené české rodiny.

 

Čtvrteční glosy 29. 6. 2017

Kamerunská novinářka Patti Beb Nefertari v rozhovoru v časopisu Týden:

Podle vás tedy měly velmoci raději nechat dále u moci diktátora Kaddáfího, který měl na svědomí stovky životů a podporoval terorismus?

To je opět evropský, nikoliv africký pohled. Naprostá většina Afričanů Libyicům pod Kaddáfím záviděla. Libye měla bezplatné zdravotnictví, účinný sociální systém, řada mladých lidí mohla studovat v zahraničí. Afričané měli ale hlavně pocit, že Kaddáfí v první řadě myslí na prosperitu vlastní země a celé Afriky, nikoliv na zájmy Evropanů a nadnárodních koncernů. To se o mnoha dalších afrických vůdcích říci nedá.

Libye za Kaddáfího každopádně představovala bezpečnostní pás. Dnes je to země chaosu a bezvládí, přes niž proudí do Evropy většina afrických uprchlíků. A nejen to. Zbraně, které velmoci dodaly povstalcům v Libyi, byly přeprodány dále do nitra Afriky a mají na svědomí tisíce mrtvých v jiných konfliktech. Včetně třeba řádění skupiny Boko Haram. Na mnoha místech afrického kontinentu se dnes bojuje zbraněmi vyrobenými v Evropě. Jak se tam dostaly, když Evropa údajně tak moc touží po tom, aby byl v Africe klid a lidé z ní neutíkali?

Někdy mi připadá, že jde o předem naplánovaný scénář. Velmoci podpoří jednu stranu konfliktu, dodají jí zbraně, a když dojde k válce, snaží se pomoci obětem. Třeba humanitární pomocí. Jenže ani ta není úplně zadarmo. Ruka, která dává, také rozhoduje. Takže humanitární pomoc nakonec skončí v rukou zkorumpovaných místních politiků, kteří za to podepíší se západní firmou nevýhodnou smlouvu. To je i případ Kamerunu. Tam nám snad patří jen to, co roste nad zemí. Nerostné bohatství si odvážejí Francouzi.

Kdyby šlo velmocem o odstranění Kaddáfího jako teroristy, mohly to udělat už dávno. Jeho pád ale podpořily až v době, kdy začal dělat konkrétní kroky k tomu, aby většina afrického bohatství zůstala v Africe. Teprve poté musel být odstraněn. A to i se všemi důsledky.

 

Josef Provazník na FB:

Přátelé, rozmáhá se nám tady takový nešvar: Kojení na veřejnosti, následné focené a chlubení se tím. Plus kecy o tom, že je to přirozené a komu se to nelíbí, tak je nejspíš strašlivé hovado. A nejenom u nás, ale po celém světě. Nějaká australská senátorka prý kojila přímo ve chvíli, kdy promlouvala k poslancům.

Tak já se tímto hlásím mezi ta strašlivá zpátečnická hovada. Okázalé kojení na veřejnosti a následné chlubení se tím je prostě zvrhlost. Kojení je sice přirozené, to ale souložení také. A nevím, jak vy, ale já bych v autobuse, na úřadě či přímo na ulici nic takového fakt nedělal.

Dodávám:

Osobně jsem přesvědčen, že ty militantní kojící matky se domnívají, že narození potomka je nějaká strašlivá zásluha, která musí být okolí náležitě předvedena a okolím náležitě oceněna. Jaksi zapomínají, že počít a porodit potomka umí každá myš. A to více a častěji…

Řádně dítě vychovat, až to je zásluha, ale i povinnost. Kupodivu ty exhibující matky stejně nepředváděly početí, ale možná i k tomu jednou blbá móda dospěje…

 

Petr Paulczyñski na fb:

Prý by Drahoš ve druhém kole porazil Zemana.
Průzkum proběhl na naprosto reprezentačním vzorku na katedře genderových studií University Karlovy!

 

Středeční glosy 28. 6. 2017

Vidím, že téměř tři čtvrtě století nežiji normálním životem. Včera jsem si totiž přečetl hrůzostrašnou zprávu:

„Normálnímu životu brání i maličkosti. Obyvatelé Krymu například nemají legálně možnost stahovat nebo aktualizovat aplikace přes Google Play i AppStore“.

 

Čínské slovo „baizuo“ by se dalo přeložit jako „bílý levý“ a je to hanlivé pojmenování lidí ze Západu, kteří se starají o módní témata jako je otázka gayů, leseb, transsexuálů a jiných menšin, ekologie, práva imigrantů, multikulturalismus a politická korektnost, aniž by měli tušení o skutečných problémech většiny lidí. Jde o pokrytecké pseudohumanisty, kteří militantně prosazují  všeobjímající  lidská práva a rovnost, aby ukojili svůj pocit nadřazenosti. Věří v sociální stát, litují zbytek světa a chtějí jej spasit.

 

Josef Ulman na facebooku:

,,Řeknu vám, je to strašný. Celá Evropa… Všude samej Rusák a Číňan. Najíždějí autama do davů, bodají, když přijedete do Calais, tak vám normálně před auto házejí pneumatiky, klidně vám rozřežou plachty. Všude je čím dál víc Rusáků. Množí se, nepracují. Pro samé Rusáky se do některých zón bojíte vejít. A když se daj dohromady s těma Číňanama, to už je úplný konec. Znásilnění je v takové ruské čtvrti naprosto běžné. A ještě chtějí ten svůj životní styl vnutit ostatním. Ani to naše jídlo jim nevoní. Chtějí, aby zvíře bylo poraženo speciálním ruským způsobem. A teď si představte kolik jich denně do Evropy přimigruje. Ve Švédsku jsou celé ruské čtvrti, Německo, Francie, Británie, Belgie jsou jich plné… A Číňanů samozřejmě také. Pro samotného Rusa nebo Číňana tam už ani na místního nenarazíte…"

 

Není nejvyšší čas, aby Česká televize ukázala dnešní stav vodního díla Gabčíkovo – Nagymaros a konfrontovala jej s předpověďmi nikdy se nemýlících ekologů?

 

Petr Paulczyñski na facebooku:

Několik set aktivistů v Letech žádalo odstranění vepřína. Akorát nevím, proč si teda ten vepřín nekoupí, když ty jejich romské neziskovky už načerpaly stovky milionů na dotacích.

 

Češi jsou smějící se bestie:

,,Kocáb je hrdina. Vyhnal vlastní silou vojska Varšavské smlouvy, vyhnal vlastní ženu i dítě (nebo spíš několik) a teď by snad rád vyhnal i občany ČR.

 

Úterní glosy 27. 6. 2017

V Česku vznikla centra pro odběr krve (vlastněná Rakušany a Švýcary), která vyplácejí za odebranou krev 550.- Kč, poskytují výborné občerstvení a navíc soutěže a motivační programy. Nemocnice nabízejí den volna a úlevu na daních a začínají mít problémy s dostatkem dárců. Řešení je nasnadě, ale nakonec zřejmě opět zvítězí to české: kontrolní a regulační roli převezme stát, který tomu zatne tipec. Čeká se jen na nový parlament, který by to schválil…

 

Projektoví manažeři Národního institutu pro další vzdělávání (to jsou ti, co pořád vymýšlejí pro školství různé hovadiny, které způsobují učitelům pupínky a stačí jim na to tříletá praxe) berou v průměru plat 72 tisíc měsíčně. To musí učitele nesmírně těšit…

 

A máme tady další vážné varování, tentokrát od klimatologa a geologa Václava Cílka: otepluje se, rozmrzá dříve zmrzlá půda a hrozí nebezpečí anthraxu z dávno uhynulých sobů. Nějaký grant na výzkum by to chtělo a spoustu mezinárodních konferencí…

 

Stát, ve kterém musejí stavební firmy najímat právníky, kteří jsou schopni vysvětlit stavařům stavební zákony a provést je pokud možno bez úhony legislativní džunglí, se jmenuje Česko.

 

Češi jsou smějící se bestie:

Manželství je jediná záležitost, kdy je permanentka dražší než jednotlivé jízdy.

 

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s vlastním rondeau

Je nutno poděkovat Petře

 

Je nutno poděkovat Petře,

že spolu se mnou tráví čas,

vždyť působením jejích krás

se rozdíl věku lehce setře.

 

Když chmura mezi nás se vetře,

je za chviličku vlídná zas;

je nutno poděkovat Petře,

že spolu se mnou tráví čas.

 

Tím, že se rozdíl věku setře

a nevstupuje mezi nás

je žití vlídné. Hlasem šetře

jen opakuji zas a zas:

 

je nutno poděkovat Petře.

 

 

Knihu  „Samomluvy Miroslava Macka“ vydalo v líbezné úpravě (a v pevné vazbě s přebalem) nakladatelství Jonathan Livingston, avšak kniha nebude v normální distribuci - objednat si ji však můžete na dobírku přímo domů, a to za konečných  299.- Kč (tedy včetně balného a poštovného) na mailové adrese m.vitovcova@volny.cz

 

 


Nedělní chvilka poezie - tentokrát s vlastním rondeau

Páteční glosy 23. 6. 2017

Dočetli jste další ukázku z knížky, ve které vyprávím o všelikých zajímavostech, které mne potkaly cestou od narození (téměř) do smrti, a které by Vám, jak doufám, mohly poskytnout jak zábavu, tak i trochu poučení. V knize jsou též ukázky z mé letité novinové a časopisecké tvorby, výběr z překladů poezie i prózy a také něco z vlastního literárního šuplíku.

Knihu  „Samomluvy Miroslava Macka“ vydalo v líbezné úpravě (a v pevné vazbě s přebalem) nakladatelství Jonathan Livingston, avšak kniha nebude v normální distribuci - objednat si ji však můžete na dobírku přímo domů, a to za konečných  299.- Kč (tedy včetně balného a poštovného) na mailové adrese m.vitovcova@volny.cz, čímž zároveň vypomůžete firmě, která zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností.

Také je možno knihu si přímo vyzvednout u pí. Vítovcové (VRV.sro, Petýrkova 1950/128, 14800 Praha 11, tel. 606270219) a ušetřit tak na poštovném…

Čtvrteční glosy 22. 6, 2017

Přečetl jsem si článek v Hospodářských novinách a poté se rozhodl, že se projdu svou domovskou obcí Zábřeh a porozhlédnu se, jak se to vše popsané podepisuje na životě mých spoluobčanů. Neboť: „Doba je uvolněná a tento téměř měnověpolitický kartel vede k některým paradoxním situacím. Index strachu padá k hodnotám z počátku roku 2007, chování trhů má tendenci vracet se ke svému průměru, větší výkyvy mohou přijít prostřednictvím rozdílných očekávání, rychlost očekávání ale nemusí odpovídat realitěa předpokládané zvyšování ceny peněz navíc rozproudí pohyby mezi jednotlivými aktivy a udělá investory opět o něco citlivějšími vůči různým ekonomickým situacím.“

Kupodivu drobní investoři do bydlení, jídla, pití a občasných radostí na chodnících a zvláště v Kauflandu se mi nezdáli být citlivější ani o fous. Zřejmě nečtou Hospodářské noviny…

 

Aleš Chmelař, 29letý ekonom, odchovanec zahraničních univerzit a státní služby, se stal novým státním tajemníkem pro EU. Sám sebe vidí takto:

Věřím, že empirie zásadně odporuje idealistickým základním kamenům klasické ekonomie, především kvůli lidské psychologii, existenci externalit, informační asymetrii, neoptimálním výsledkům nekooperativních interakcí, nemožnosti okamžité adaptabilnosti cen, časové inkonsistenci, tendenci tržní oligopolizace a obecně nedokonalé soutěži. Proto věřím v anticyklické, korektivní a strategické zásahy demokratické veřejné moci do hospodářství a považuji za nezbytné, aby demokraticky spravovaná společnost byla protiváhou čistě "tržním" mechanismům, neschopným alokovat zdroje sociálně a environmentálně optimálním způsobem. To ze mě aproximativně dělá nového keynesiánce (pokud je třeba škatulek). Nedůvěra a někdy až flagrantní omyly mikromodelů neoklasické ekonomie pak ze mě dělají post-keynesiánce. Nejsem členem žádné politické strany, názorově se však - nejen z výše zmíněných důvodů - cítím být spjat se zelenou sociálně demokratickou filosofií. Považuji se za evropského federalistu, k Evropské unii, k euru a jeho institucím mám však mnoho vážných technických a demokratických výhrad.

Dodávám: Bože, čím nás to zase trestáš?




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články