Články

Úterní glosy 26. 4. 2016

Dobrý den, dámy a pánové,

 

když jsem zvažoval kterak pojmout své dnešní vystoupení, první co mne napadlo byl  vnitřní zákaz jakéhokoliv nostalgického vzpomínání a udělování dobrých rad, když už nemám možnost odstrašovat špatnými příklady. Takže se pokusím vzít na téma „Vzestup a pád české pravice“ ostrý skalpel do pevné ruky a sine ira et studio provést několik názorných řezů.

 

Nečekaný úspěch české pravice, tedy ODS, a to záhy po jejím vzniku, byl dle mého názoru způsoben následujícími faktory:

1.) Příznivé politické klima v Evropě a USA

Pád železné opony, Helmut Kohl ve sjednoceném Německu, Margaret Thatcherová a John Major s jejím odkazem ve Velké Británii, George Bush starší s odkazem Ronalda Reagana v USA, Carl Bildt ve Švédsku a leckteří další, jejichž politické strany byly ODS v lecčems vzorem a nápomocny.

2.) Příznivé domácí politické klima

Panovala všeobecná touha většiny občanů po změně a velké expektace, byť si každý tu změnu představoval jinak, z čehož logicky plynulo pozdější zklamání. Dále zde bylo velké znechucení velké části občanů a aktivních členů OF, a to zvláště mimopražských,  z viditelné snahy  chartistů, osmašedesátníků a dalších levičáků dostat se co nejrychleji do funkcí a začít opětovně budovat „socialismus s lidkou tváří“. Hodně též tehdy pomohlo přetrvávající znechucení ze slov Petra Pitharta „slyším trávu růst“ a přílišná havlovská sametovost, nemluvě o jeho neustálém koketování s iluzorními třetími cestami.  Půda pro „jinou“ politickou stranu byla tedy příhodně nachystána, ač si to pražské vedení OF (jak typické!) pranic neuvědomovalo.

3.) Nepominutelný lídr

Jak si možná někteří ještě pamatují, když jsem na ustavujícím kongresu ODS v dubnu 1991 představoval Václava Klause coby jediného kandidáta na předsedu, pronesl jsem následující slova: „Lídr se nevolí, lídr buďto je nebo není. Máme to ohromné štěstí, že lídra máme.“

4.) Apoštolové

Nelze politicky uspět bez týmové práce pro lídra a ve prospěch celku, kdy lidé potlačí svoje osobní ambice a animozity a vše nasadí pro společné vítězství. Každý sportovec, a doufám, že i nesportovec, ví o čem mluvím. Výhodou též bylo, že jsme nemuseli od počátku budovat zcela novou územní stranickou  strukturu, ale využít již etablované části OF.

5.) Program

Jasný, stručný, srozumitelný, nesocialistický, pravicový program pro zodpovědné a podnikavé lidi, jehož kvalitu je možno posoudit lehce tak, že si jej dnes znovu přečtete a zjistíte, že ideově na něm není potřeba změnit ani slovo.

6.) Jeho šíření

Nikdo nikdy nespočítá hodiny, dny a týdny, které všichni členové ODS věnovali mravenčí politické práci ve svém okolí, bez toho, že by spoléhali na tehdejší rozkolísaná a nepříliš přátelsky naladěná media.

7.) And last but not least

Neexistovaly tehdy zavedené a dobře zorganizované nátlakové skupiny, ať už šlo o odbory, komory, různá sdružení, kulturní frontu, justici a všeliké nadace a neziskovky, které vždy hájí svůj soukromý zájem před zájmy celku.

 

S postupným, tu pomalejším, tu rychlejším opouštěním lídrovského principu a postupným „rozkročováním se“, tedy formálním a obsahovým rozmělňováním a pohodlným splýváním do jediného  kalného proudu české politiky, spolu s politikařením a různými „kartelovými dohodami“ při stranických primárkách namísto společné politické práce pro celkový úspěch, zákonitě musel přijít postupný, tu rychlejší, tu pomalejší pád ke dnu politického spektra. Ukolébání solidními volebními výsledky v polovině prvního desetiletí třetího milénia, jež však byly více způsobeny chybami politických protivníků než vlastním politickým působením a následný pocit samozřejmosti existence na politickém výsluní s jistou bohorovností chování, pak dokonaly své, neboť prudce ubývalo lidí, kteří ještě viděli nějaký jiný důvod volit ODS než nostalgii.

V současné době pak pozoruji totální „zepražštění“ politického chování ODS: každou chvíli zaznamenávám nějaké vyjádření či aktivitu k problému, který trápí tak maximálně omezené pražské kruhy a neziskové organizace, ale rozhodně ne k problémům, které dnes a každodenně trápí občany Osoblažska, Svitavska, Bruntálska či Ústecka nebo Pardubicka.  

Asi nejlépe vyjadřuje dnešní situaci bonmot: Poslanecký klub ODS by měl vstoupit do poslaneckého klubu TOP 09 a přestat tak škodit své straně.

 

Přitom je dnešní prostředí pro razantní pravicovou politiku a politickou stranu velmi výživné, neboť politický protivník, postupně ohrožující všechny, je sice obtížněji popsatelný než jakákoliv opoziční politická strana, ale přitom veskrze viditelný a zřejmý. Dovolím si jej nazvat „consorcionismus“ (z latinského consortium = spojení dvou a více osob, skupin, spolků, sdružení, organizací, a to často se státem, za účelem společného cíle), který čím dál tím větším tempem požírá a ničí vše, co by měla pravice bránit do příslovečných „hrdel a statků“.

Jde vesměs o nikým nevolené či sice nepřímo volené nebo jmenované, ale téměř neodvolatelné skupiny a instituce, které  namísto práce pro celek, namísto podílu na efektivní správě státu, hájí jen a jedině své úzké skupinové zájmy.

A je lhostejno, zda jde o bruselské eurokomisaře, zbytná a zbytečná ministerstva či jiné úřady, povinné či nepovinné profesní komory, kulturní frontu hochů, kteří spolu mluví na Kavčích Horách či jinde, soukromníky napojené na státní rozpočet a eurodotace, přebujelou byrokracii či stovky a tisíce „neziskovek“ - všichni společně a rukou nerozdílnou zákonitě vytvářejí prostředí, ve kterém jimi vygenerovaní politici  za jejich hlasitého potlesku (a samozřejmě jako vždy pod různými ušlechtilými záminkami a s řečmi o nezbytném zajištění blahobytu a bezpečnosti) zabezpečují to, o co jim jen a jedině jde:  co největší míru přerozdělování, tedy co největší zabezpečení „jejich“ peněz k dalšímu přerozdělování a z nich plynoucí moc. Což se ovšem zákonitě neobejde bez spousty paragrafů, vyhlášek, zákazů, příkazů, omezení, kontrol, hlášení a sledování, tak jak to vidíme dnes a denně.

To vše, bohužel,  dnes ještě umocňují technologie, které všeobecné fízlování a šikanování snázeji umožňují.

A to nemluvím o setrvalém neblahém socialistickém tlaku eurounijní věrchušky (stačí se nakonec podívat na její životopisy) - ale to už by bylo na jiný text.

Samozřejmě, že jde o boj se stohlavou saní, který nelze nikdy zcela vyhrát - je však též zcela nepřípustné proti ní přestat byť na jeden jediný okamžik bojovat.

Co však dnes vidíme namísto tvrdého politického boje za zvrat těchto poměrů? V podstatě totéž v bledě modrém: Jo, kdybychom vládli my, tak by takové nařízení nebylo, my bychom přijali jiné, lepší. Taky tento paragraf bychom otočili vzhůru nohama! A do vedení toho úřadu bychom jmenovali našeho, schopnějšího člověka! Také dotace bychom přerozdělovali úplně jinak!

A tak namísto toho, aby pravice zavelela k radikálnímu odplevelení celého toho  přebujelého, zaneřáděného, profízlovaného systému, staví si dnes vzdušné zámky o postupném posílení své politické moci jen proto, aby mohla korektně, překorektně, „mírným pokrokem v mezích zákona“ vylepšovat nevylepšitelné. Přidáme-li k tomu módní trend vydávat píár za výkon, tedy mluvení o práci za práci, nedivme se situaci dnešní pravice.

Přidáním pár sebebarevnějších tašek na shnilý krov, byť se slavnostním poklepem,  pevný přístřešek pro ty, kteří chtějí v klidu, bez neustálého státního obtěžování, pracovat pro blaho své a svojí rodiny, prostě vytvořit nikdy nelze.

Kdysi jsem prohlásil, že uvěřím ve skutečný počátek reformy zdravotnictví, až uvidím první zrušenou pražskou nemocnici. Dnes prohlašuji: uvěřím v obnovení pravice a pravicové politiky v Česku, až uvidím první seznam zákonů, vyhlášek a státních institucí ke zrušení či silnému zeštíhlení, návrh totálního seškrtání  skupinových výhod, dotací a veřejných prostředků pro „neziskové“ organizace všeho druhu a navrácení ušetřených peněz tam, kam patří: do kapes občanů.

Velmi rád bych se dnes viděl v situaci jako tehdy před 25 lety v Olomouci, kdy bych mohl říct: Lídra naštěstí máme, dejme se do toho!  Obávám se ovšem, že bude muset přijít hodně velký, ale opravdu veliký kolaps, než jako Fénix z popela povstane nový lídr pravice. Nicméně nesmírně rád bych se toho ještě dožil…

 

Děkuji Vám za pozornost…

 

Pondělní glosy 25. 4. 2016

Není nejvyšší čas, aby premiér Sobotka vrátil diplom? Pokud tedy ta práva skutečně vystudoval, neboť z jeho projevů to vskutku není znát.

Navíc beztrestné  ignorování pravomocného soudního rozhodnutí a další obstrukce ČSSD v celkové nahotě odhalují  bídu a nelogičnost české justice.

Pokud tedy neplatí třetí varianta, že ČSSD už má domluven kladný výsledek svého dovolání. Podle jejich dosavadního chování to tak, bohužel,  vypadá.

 

Barack Obama: „Angela je strážkyně Evropy.“

Je nejvyšší čas začít mít neklidné spaní…

„Jsem hrdý, že je Angela má přítelkyně,“ doplnil.

 jsem trochu žárlivý a proto jsme jí také odposlouchávali hovory, zapomněl dodat.

 

Petr Hampl:

Když chce pan ministr Pelikán zavírat za urážku životního stylu, měl by také vydat nařízení, jaká slova se říkat můžou a jaká už ne. Třeba za slovo „buzerant“ se bude chodit do vězení, gay je v pohodě, buznička taky, s buznou je problém (působí to jako urážka, ale používá to pan profesor Putna), ale co třeba teplouš? Vyslovení slova „smažka“ bude taky trestné, feťák samozřejmě taky, narkoman možná, člověk trpící drogovou závislostí úplně v pohodě. Vzhledem k bohatství a šíři životních stylů a preferencí bude mít vyhláška cca 500 stran a bude muset být aktualizována jednou ročně.
Pelikánův šéf Babiš to pak může ještě překládat do slovenštiny. Byla by to kreativní práce a určitě by tím způsobil méně škody, než vymýšlením dalších a dalších registrů.

 

Čeština je jazyk vtipný:

Česká straka sociálně demokratická…

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s pány Shakespearem a Cervantesem

Jsem unavený, nechce se mi žít,

když lumpovi se metál připíná

a nuzná nicka chce se dobře mít

a čistou víru každý proklíná

a zlatý věnec zdobí ničemu

a dívčí cudnost špatně končívá

a dokonalost není k ničemu

a vláda v slabých rukou spočívá

a úřad bdí nad tvůrčí čistotou

a rozhodují blbci s tituly

a nazývají pravdu prostotou

a dobro k veslu zla si přikuli:

vším znavený bych smrt měl lehce brát,

však opustil bych i tu, co mám rád.

 

Když na obloze září  Mléčná dráha

a lidé spánkem spravedlivých spějí,

já v roztoužení  Chloridě své  pěji

ač srdce mé se tomu citu zdráhá.

Když ráno slunce se vstáváním  váhá,

než červánky svou barvu do dne vlejí,

já trápím se a vzdychám v beznaději,

jež  každým stonem víc a víc mne zmáhá.

Když slunce vstoupí přímo do zenitu

a do vyprahlé země šípy buší,

pláč ovládne mou mysl silou vlčí.

Noc  vypustí  pak beznaděj mou z krytu

a zármutek hned plní moji duši:

Bůh neslyší mne, jako Chloris mlčí.       

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Arthurem Hughem Cloughem

Vše dobré bude

 

Svým snům vždy volnost dopřávej,

však ukryté je v srdci měj

a svému tělu klidu přej.

Až probudíš se k práci zas,

zříš vítr čluny hnát v ten čas,

však kam, to neví nikdo z nás.

 

Vše dobré bude, proč se bát,

ač kdy a kde a proč se ptát

je zbytečné, to nelze znát.

Proč trápit se a chmuřit líc,

vždyť marně neděje se nic,

zříš vítr lodě hnát v ten čas,

však kam, to neví nikdo z nás.

Páteční glosy 22. 4. 2016

Erik Best:

Podle Jiřího Rusnoka Češi rozhodně nežijí na dluh. Centrální bankéři mají obdivuhodnou schopnost podívat se pravdě do očí … a mrknout.

 

Ota Vychodil:

Zajímavá země tohle Norsko. Tak se snažím si představit, jak by staří Vikingové naložili s podobnou bestií, jako je Breivik. V nejlepším případě (pro něj) jedna mistrovská rána mečem, než by stačil vykoktat písmeno "l" z těch "lidských práv".

 

A na závěr jeden politicky nekorektní návrh:

Poslanecký klub ODS by měl celý přejít k TOP09 a neškodit dále své straně.

Čtvrteční glosy 21. 4. 2016

Zpěvačka Lenka Dusilová před několika dny kritizovala prezidenta Miloše Zemana za jeho politiku vůči Čínské lidové republice: „Nesouhlasíme s tím, že se prezident naší země ve svém úřadu chová nedůstojně a i naším jménem podlézá režimu popírajícímu svobodu a demokracii.“

Nyní však vyšlo najevo, že byla v Číně hrát, zpívat a vydělávat peníze.

Klasika nejklasičtější: pokrytectví na druhou + peníze, které nesmrdí…

 

František Matějka na facebooku:

Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker prohlásil, že EU má mnoho legislativy, plete se lidem do života, připravila se o prestiž a kvůli přílišné byrokracii ztrácí ekonomickou atraktivitu. Neuvěřitelná drzost. Jeho slova přichází v době, kdy se bude ve Velké Británii konat referendum o vystoupení z tohoto spolku. Cílí na ty, kteří jsou snad ještě nakloněni myšlence, že projekt Evropských socialistických republik je reformovatelný. Děkuji, ale mé opovržení takovými lidmi jen zesílilo.

 

Středeční glosy 20. 4. 2016

Zpráva:

V Poslanecké sněmovně se scházejí výroční finanční zprávy politických stran. Měly sice všechny být hotové do konce března, ale stále chybí téměř polovina. V těch, které přišly, navíc kontrolní výbor narazil na několik nedostatků, za nejzávažnější považuje vystřižené a přilepené razítko auditora na zprávě Romské demokratické strany. Bez větších závad je naopak zpráva od strany US-DEU, která však již neexistuje.

Dodávám:

Proč by se měly dodržovat nějaké zákonné termíny, když premiér a jeho strana zcela kašle na pravomocný soudní rozsudek a všem je to v podstatě jedno…

 

Zpráva:

Privatizace těžební společnosti OKD je příkladem, jak se soukromníci obohatili na úkor státu. Znalecký posudek ohodnotil pouze mateřskou loď a vynechal jejích 22 dceřiných společností. Výsledkem byla privatizační cena 4,1 miliardy korun, přitom jen roční zisk firmy byl tehdy kolem pěti miliard korun. Po zlatých časech ale přišel pád na dno a z okradeného státu se má stát zachránce černouhelného průmyslu.

Dodávám:

Stát žádné vlastní peníze nemá, takže každou korunu, kterou by takto vydal, by nám nejprve musel vytáhnout z kapes. Zcela logické by ovšem bylo, kdyby je vytáhl jen z kapes těch, kteří tu zbabranou privatizaci způsobili nebo těm, kteří se na ní napakovali a teď ještě mají tu drzost něco po nás všech chtít.

 

Záhy už vše, co nebude korektní, bude trestné. Takže bude nutné psát asi takto:

Skupina pracovitých Romů dokázala navzdory slabému osvětlení a bez jakékoliv mechanizace přemístit ze statku Josefa K. jeho traktor do nejmenované výkupny. Soudce se proto rozhodl přidělit této skupině plnohodnotné ubytování s plnou penzí na dobu nejméně osmi let.

 

Úterní glosy 19. 4. 2016

Opsáno z facebooku:

Henryk Sienkiewicz, Krzysztof Penderecki, David Ben-Gurion and Zbigniew Brzezinski were born in Poland, Karel Čapek, Madeleine Albright, Franz Kafka and Antonín Dvořák were born in Czechia.
Pokusíte-li se namísto "Czechia" použít "Czech republic", vznikne nejspíš pitomost. Někomu to však může pomoci pochopit, jaký je rozdíl mezi geografickým názvem a politickým označením státního útvaru.

 

Opsáno odjinud:

Zdálo se mi, že se zaváděním inkluze do škol by se mělo jít dál i do státní správy. Na každém ministerstvu by mělo být povinné procento mentálně retardovaných úředníků, ve vládě povinné procento mentálně retardovaných ministrů, u každého soudu povinné procento mentálně retardovaných soudců. Pak jsem se probudil a zjistil, že tenhle nápad přede mnou už realizovali jiní.

 

Pondělní glosy 18. 4. 2016

Skupina šestnácti iráckých křesťanů, kteří odešli z Brna a mířili do Německa, skončila v Ústí nad Labem. Několik kilometrů od hranic s Německem je zadrželi policisté a poučili, že s doklady, které mají, tam nesmějí. Pak je odvezli do jednoho z ústeckých hotelů.

Dodávám: Předpokládám, že odvoz byl „zadarmo“, tedy placen z našich daní. Nemělo by veškerou tu šaškárnu kolem těch křesťanských uprchlíků platit to občanské sdružení, které ji způsobilo?

 

"Med se u nás prodává cca 160 Kč za 1 kg s průměrným ziskem cca 50 Kč. Pokud by jedna registrační pokladna s připojením stála např. 6000 Kč, tak to vychází na 120 sklenic medů. Jedno včelstvo přinese 25 kg. Jedná se tedy o med z cca 5 včelstvech. V jednom včelstvu se vystřídá za léto asi 250 tis. včel. S nadsázkou by se dalo říci, že 1,25 miliónu včel bude dělat na jednu registrační pokladnu s příslušenstvím," říká včelař  Vladimír Saifr.

Dodávám:

Když si ty včely neumějí zažádat o dotace kupříkladu na školící středisko Včelí úl, tak holt musejí makat…

 

Merkelová: Německá vláda souhlasí se stíháním satirika Böhmermanna, který zesměšňoval v televizi ZDF tureckého prezidenta.

Ať se snažím jak se snažím, napadají mne jen komentáře zesměšňující německou vládu. Ale jeden jiný nakonec přece: Kdyby byl Böhmermann ženská, mohl by si teď strčit do vaginy zmrazené kuře a celá světová pokroková veřejnost by se za něj postavila jako v případě stíhaných Pussy Riot…

 

Za hnutí ANO bude v Praze 6 v podzimních volbách kandidovat do Senátu tanečník Vlastimil Harapes, Řekla to mluvčí strany Lucie Kubovičová. Strana ve čtvrtek rovněž potvrdila nominaci ředitele hvězdárny a planetária Jiřího Duška v Brně nebo žokeje Josefa Váni v Karlových Varech.

Dodávám:

Před drahnými léty se něco takového nazývalo „sbiraniko“….

 

Logický Tomáš Haas:

V poslední době slyším od našich eurofilů, naposledy ministra Hermana, ministra Zaorálka a premiéra Sobotky, že nemůže být řeči o nějakém nátlaku, nebo snad povinné poslušnosti Evropské unii, protože Unie jsme přeci my, jsme jedním z jejích členů.

A tak jen čekám, až to někdo dovede k dokonalosti a napíše, že není možno mluvit o nějaké invazi vojsk Varšavské smlouvy a následné okupaci. Vždyť Varšavská smlouva jsme podle této logiky vlastně byli my. Byli jsme jedním z jejích členů.

 

Minianketa z facebooku:

Co je na světě nejzbytečnější?

1.) Ústřední rada odborů

2.) Papežovo přirození

3.) Mužské prsní bradavky

4.) Eurokomisařka Jourová

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Russelem Edsonem

Fádní odpoledne

 

To kapradí si vodu z dřezu samo

nepřinese, tak je to na mně, rád se toho ujmu a natočím dvě

plné sklenice.

Teď sedíme, to kapradí a já, a popíjíme spolu.

 

Jsem, samozřejmě, mnohem složitější než to kapradí, pln

velkých myšlenek. Však odkládám je dneska odpoledne

a užívám si toho přátelství.

 

Mně nevadí pít spolu s kapradinou, ač

mohl bych teď letět na Stockholmem a

srkat Bloody Mary s limetkou.

 

Tak hovíme si pospolu v tom fádním

odpoledni. Svůj vějíř listů plaše otevírá a já zas

sebe.

 

 

 

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články