Články

Úterní glosy 12. 4. 2016

Jan Bureš mi poslal následující  mail:

Včera mě zaujala vaše citace jakéhosi materiálu ze Žďáru o tom, jak je nesmírně důležité logo města a jak na tom vlastně stojí a padá jeho rozvoj, ba existence. My v našem 17 tisícovém městě Ostrově máme podobně důležité problémy. Ve středu budeme mít zastupitelstvo a při studiu materiálů na jeho zasedání jsem se v odůvodnění jednoho rozpočtového opatření (kterým se navyšuje částka na poradenství ze 100 na 170 tisíc) s tímto:

"OKS žádá 70 tis. Kč na realizaci VZMR na službu - participativní plánování v kontextu projektování a plánování veřejných prostorů - v našem případě veřejného prostranství, kde se v současné době nachází centrální městské tržiště. Jedná se o přímé, strukturované a transparentní zapojení uživatelů území do procesu vzniku plánu nebo projektu. Participace umožní uživatelům území ovlivnit  výslednou podobu plánu či projektu, aby co nejlépe naplňoval jejich potřeby - a zároveň zachová profesní odpovědnost architekta i delegovanou odpovědnost místní radnice. Jednou z forem je dotazování občanů v pravý čas na potřebné vstupy a tím by měly být dány kvalitní podklady o potřebách obyvatel architektům. A kvalitní práce architektů poslouží jako podklady pro informované a odpovědné rozhodnutí v orgánech města.  Participace neznamená ptát se pouze obecně na to, co si lidé myslí, ale informovat je a ptát se velmi konkrétně na to, co architekti potřebují vědět, aby mohli kvalitně odvést svou odbornou práci a naplnit potřeby lidí. V procesu přípravy projektů a plánů pro veřejnost (veřejné prostory, urbanismus, plánování) se potkávají tři typově rozdílné a nezastupitelné role: uživatelé - nositelé místní či detailní znalosti. Jsou současnými nebo budoucími uživateli řešeného místa - a tudíž by jim měl návrh vyhovovat; architekti, projektanti a experti - nositelé odborné znalosti. Přinášejí praktické odborné znalosti a dovednosti a metodiky projektování a plánování, přenášejí zkušenosti z jiných podobných projektů; veřejná správa (radnice, orgány města) - nositelé pravomocí a odpovědnosti, na základě odborných podkladů rozhodují…společnost, která vzejde, stane se vítězem VZMR by měla realizovat (délka trvání 3 - 4 měsíce) mj. setkání s občany, dotazníková a informační kampaň, měly by se vytvořit pracovní skupiny. Z tohoto 1. kroku by se měl definovat 2. krok - zadání pro architektonickou soutěž, architekti vypracují variantní řešení (délka trvání cca 2 měsíce). Jak výsledky architektonické soutěže, tak projekty (variantní řešení) se projednají s občany, vybere se preferovaná varianta, ale finální slovo bude mít zastupitelstvo města.“

 

Opsáno z facebooku:

"JUDr. Altner je kandidát na Nobelovou cenu za ekonomii. Naučil socialisty šetřit."

 

Pondělní glosy 11. 4. 2016

Pravdomluvnost Jiřího Paroubka je děsivá: považuje totiž za chybu, že po jeho odchodu z Lidového domu skončila spolupráce s advokáty Smutným a Janstou „protože tady nejde jen o paragrafy, ale také o kontakty na soudech a podobně“.

 

Jen pro připomenutí:

Už se policii podařilo identifikovat ty zamaskované provokatéry z Thunovské ulice? Už byli obviněni a obžalováni? Už byla objasněna role policisty v kožené bundě? Už poslanci ODS kvůli tomu interpelovali ministra vnitra?

 

Hans - Georg Maassen, šéf německého Spolkového úřadu pro ochranu ústavy , tedy kontrarozvědky:

„Velkým problémem je především to, že platný cestovní pas při příchodu do Německa nepředložilo až 70 procent všech migrantů. Zaregistrováni tak byli pouze na základě vlastních údajů. Starost mi dělá to, že my a naše partnerské tajné služby máme v databankách sice informace o nebezpečných osobách, mohlo nám ale uniknout, že jsou u nás, protože přicestovali pod falešnou identitou."

Svatá prostoto!

 

Ten „odborný“ výňatek nemá chybu! Jak málo stačí k tomu, aby byli obyvatelé bez hnutí prstem bohatí a šťastní!

Součástí strategického plánu, resp. vize města, bude také tzv. slogan města (motto), který by měl v několika slovech vystihnout charakter našeho města, vztah k němu a jeho žádoucí rozvoj. Stanovení sloganu je velmi důležité, zejména pro posílení marketingu města. Kvalitní a dobře zvolený slogan a s tím spojená značka/logo Žďáru, může v mnoha případech zásadně změnit životní podmínky obyvatel, zajistit příliv nových investorů a podpořit jeho návštěvnost. Úspěšná značka může změnit Žďár nad Sázavou na místo, kde lidé chtějí žít, bavit se a pracovat, což má výrazný ekonomický přínos. Silná identita je také zásadní v silné konkurenci ostatních měst a regionů.

 

Petr Paulczyñski:

V Orlové zjistili, že každý čtvrtý školák fetuje. No, hlavně, že zakázali kouřit v hospodách….

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Bri Edwardsem

 

I v budoucnu stále stejně…

 

 

Copak v zbývajícím žití mohu očekávat?

Pokud budu s mojí ženou uléhat a vstávat,

starat o mne nadále se bude víc než vzorně,

dvacet let tu možná budu, než natáhnu škorně.

 

Deset k usnadnění počtů klidně počítejme,

navíc žiju pravidelně, což je víc než zřejmé.

Denně, týdně, měsíčně vše násobit lze snadno,

myslet na náhody v žití není ovšem radno.

 

Deset hodin denně spím, tak spočítat je snadné,

šestatřicet tisíc hodin, že tak na to padne.

Za rok dvěstěšedesátkrát další čas pak zmizí:

pětkrát padesát dva filmů shlédnu v televizi.

 

Sedm tisíc tři sta jídel u stolu sním k tomu,

mnohem více hamburgrů si ovšem koupím domů.

Třitisícečtyřsetkrát  pak s ženou povečeřím,

po přečtení krváku než dřímotě se svěřím.

 

Dvatisícešestsetkrát se vydám na procházku,

krátkou, neboť  s nikým přec jsem neuzavřel sázku.

Tři sta krámků ve městě pak skončí za ta léta,

pro vše budu autem jezdit málem na kraj světa.

 

Třítisíckrát zkusím marně na klavír se učit,

nejméně tak dvěstěkrát se začnu jógou mučit.

Stodvacetkrát nasypu pak zrní do krmítka,

stotisíckrát vypeskuji sousedova dítka.

 

Jistě pětsetdvacetkrát se vyspím se svou paní,

doufám tedy, neboť velmi záleží to na ní.

Též mě aspoň šedesátkrát manikúra čeká,

tři tisíce šest set sprch, což doslova mne leká.

 

Nevím kolikrát se vzbudím s hroznou zácpou k ránu,

něco přes osmnáct tisíc močení mám v plánu.

Desetkrát či možná stokrát půjdu k doktorovi,

dvakrát ročně k zubaři, jen pro účet vždy nový.

 

Šesttisíckrát vyčistím si zbývající zuby,

ani jednou chválu jiné nevypustím z huby.

 

Patnáct dvacet košil zvládnu obnosit pak zcela,

pětsetkrát se zeptám sestry jak se má, co dělá.

Třitisíckrát kamarádům  pošlu fotku zase,

kterak sousedka se sluní nahá na terase.

 

Tisíc dávek aspirinu dám si zcela jistě,

pět set lahví červeného na tom stejném místě.

Třitisíckrát otevřu pak svou poštovní schránku,

třitisíckrát přitom řeknu: Musím spravit branku.

 

Třikrát jenom budu ovšem volit prezidenta,

škrtat místní papaláše, k tomu je přec plenta.

Stovku  šeků spolkům pošlu, jistě to též znáte,

nad daňovým přiznáním klít budu desetkráte.

 

Kravatu, to slibuji, už nikdy nevezmu si,

k holiči též nepůjdu, to žena zvládnout musí.

K optikovi osmkrát či desetkrát však zajdu,

abych viděl zřetelně tu sousedovic rajdu.

 

Čtyři svatby navštívím, dva funusy pak k tomu,

spolužáků setkání, když nesmím je brát domů.

Sedm osm  výletů  dál někam za hranice,

žena  mne však přesvědčí, že místních bude více.

 

Rozhodně si neplánuji vyšetření rekta,

ač má žena  o prevenci neustále mektá.

Jedenkrát pak vyplním arch při sčítání lidu,

stodvacetkrát banka sdělí, že třu s nouzí bídu.

 

Předpokládám, že se dvakrát třikrát dědkem stanu,

nejméně pak patnáctsetkrát napustím si vanu.

pět set šest set básní zvládnu v létě jako v zimě,

tisíckrát si změřím tlak a číslo vyděsí mě.

 

Dvatisícepětsetkrát pak políbím svou ženu,

nebudu jí odporovat, neb to nemá cenu.

 

Každý ovšem musí zemřít, všeobecně ví se.

Zemřu-li dřív, nepřátel pár jistě potěší se,

pokud  žít však budu déle, svět též nezblázní se.

 

 

 

 

Páteční glosy 8. 4. 2016

Zpráva:

"Některé české střední a vysoké školy začlenily do vyučování hodiny, v jejichž rámci se studenti učí, jak rozpoznat kremelskou propagandu. Projekt byl zahájen organizací Člověk v tísni. Ta varuje, že se prokremelské webové stránky snaží šířit dezinformace s cílem oslabit veřejnou podporu prozápadní politiky české vlády."

síly dobra mobilizují…
A nedochází jim, že jejich primitivní propaganda, něco z padesátých let, něco jako to, co jsme viděli v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta a honem na Zemana, působí kontraproduktivně.
Kdybych, tak jako oni, věřil konspiračním teoriím, musel bych být přesvědčen, že to celé financuje Putin.
Nemohl by si přát více efektivní spojence.
Tomáš Haas k tomu dodává:

Síly dobra se mobilizují, ale nedochází jim, že jejich primitivní propaganda, trochu jako z padesátých let a trochu jako to, co jsme viděli v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta a honem na Zemana, působní kontraproduktivně.

Kdybych tak jako oni věřil konspiračním teoriím, musel bych být přesvědčen, že to celé financuje Putin. Nemohl by si přát více efektivní spojence.

 

Jeden z pachatelů teroristických činů v Bruselu nějakou dobu pracoval jako vrátný v Evropském parlamentu.

Nepřekvapivá zpráva. To dá rozum, že někde tu destruktivní nenávist ke staré dobré Evropě musel odkoukat.

Čtvrteční glosy 7. 4. 2016

David Rath dostane od Sněmovny více než čtvrt milionu korun jako náhrady na cestovné, reprezentaci nebo stravné za dobu, kterou strávil ve vazbě. Pravomocným rozsudkem o tom ve středu rozhodl pražský městský soud, podle něhož má Rath na náhrady k poslaneckému platu nárok.

Tato zpráva v sobě nese dvojí poznání:

1.) Naše legislativa je velmi na štíru se zdravým selským rozumem.

2.) Bezostyšnost Ratha, který se o ty náhrady soudil, je do nebe volající.

 

Americký prezident Barack Obama prohlásil, že chce, aby se do roku 2020 milion amerických studentů naučilo čínsky. Obama oznámil nový vzdělávací plán během společné tiskové konference s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

Pražská kavárno, tak takhle lézt komunistickým Číňanům do zadku si netroufl ani Miloš Zeman! Předpokládám, že už organizujete demonstraci před americkou ambasádou a vyzvete EU k sankcím proti USA.

Petr Pithart včera v rozhlasu:

„Musíme nastavit pravidla evropské diskuse."

Dodávám:

Tak to je doposud nejelegantnější vyjádření návrhu zákazu jiných názorů než zastává Petr Pithart a jemu podobní.

 

Natálie Kocábová nikdy nezklame! Následující věta je z rozhovoru pro časopis Reflex:

„Amerika přece vznikla díky tomu, že si ty lidi obhájili území.“

 

Úterní glosy 5. 4. 2016

Ideálním řešením by ovšem bylo, kdyby všichni daňoví poplatníci utekli z Česka, neboť vyznat se ve zdejší právní džungli je už zcela nemožné. Jeden příklad za všechny: pravidla o účetnictví se od roku 2000 měnila celkem 250 krát!

 

M. P. na facebooku:

Říkal jsem si, jaké srdceryvné příběhy uvidím na Střepinách. Báječné. Ty vole, to jsem už dlouho nežral. Chudá maminka přemýšlí o tom, jestli dá 2x týdně maso. Člověk by slzu uronil. A pak sype těstoviny do hrnce od Zepteru (nejdražší nádobí v Česku). Další mamka styl přežraný hrošík přesvědčuje o své chudobě a v pozadí se rýsuje nouťas a placatá telka. A pak si další mamka stěžuje, že nemá v únoru na jahody. Přijde Vám to normální?

Pondělní glosy 4. 4. 2016

Iráčanům, zachráněným z válečného pekla, se u nás zastesklo po domově, a tak se nechali dopravit  do Německa.

Není typičtějšího a silnějšího důkazu, o co ve skutečnosti drtivé většině imigrantů jde.

Jenže náruč Merkelové už je poněkud plná, takže zřejmě půjdou postrkem zpět…bohužel budou dále tady nikoliv za peníze členů „neziskovky“, která je sem dopravila, ale za naše, z kapes vytažené…

 

Po advokátovi Altnerovi česká policie již 4 měsíce pátrá. Ve čtvrtek byl ovšem coby žalobce u soudu a zase odešel. Podivuhodné, že ano?

 

A zase se našel jeden, který kdysi vstoupil do KSČ, aby ji dle svých slov zlepšil zevnitř. Zdeněk Svěrák.

Kupodivu jsem nikdy nikde nečetl, že by někdo vstoupil do NSDAP, aby ten nacismus také zlepšil zevnitř. A přitom jich, když u nás takoví byli skoro všichni, muselo být! 

 

Apríl je den, kdy se nedá nikomu věřit. Takže je to vlastně den jako každý jiný.

 

Tomáš Haas:

Ale ani ten April už není co býval.

 Pamatuji se na jedny noviny, které spolu s rozhlasovou stanicí na aprila otiskovaly jednu úplně vymyšlenou zprávu, nesmyslný komentář, nebo reportáž a vyhlásily čtenářskou soutěž - kdo ji první najde a zatelefonuje redakci, vyhrává.

 Dnes už by to ani nešlo. Když se podívám do novin, musím si nad každou druhou zprávou říci:  "Tohle by nikdo nevymyslel."

Dodávám:

Je to tak, Kupříkladu iDnes vydala na aprila následující zprávu: EU chce regulovat veškerý humor. Parodie budou muset být jasně označeny, vtipná videa musejí obsahovat varování a z internetových stránek zmizí vtipy, které nelze přeložit do všech unijních jazyků. Nová evropská směrnice chce zavést regulaci překladu humorného obsahu. Má za cíl ochránit evropskou kulturu i rovnou hospodářskou soutěž.

Nehumorné totiž je, že by to bylo docela dobře možné a jen se bojím, aby se toho nějaký ten bolševický EU komisař nechytil…

 

Čtenář glos P. B. mi napsal:

Poprvé jsem ve svých sedmdesáti viděl v NG vystavenou Slovanskou epopej. A konečně pochopil osud tohoto díla. Musí být zničeno! Stačí téma jednotlivých obrazů:
Jan Hus (upálen, a bez zbytečných dišputací), vítězné bitvy Jana Žižky (je dnes za banditu), bitva u Grunwaldu (zastavit expanzi německých rytířů, ta troufalost!), boj jihoslovanských národů s Turky (potrestat, a příkladně), Komenský (zapomenout, nevzdělaný lid se lépe ovládá, hlavně že se modlí), slavnost Slovanů na Rujaně (už z nich zbyla jen jména měst), Jiří z Poděbrad (ta drzost katolické církvi se protivit), slovanská pospolitost (to by tak hrálo, rozeštvat, rozehnat).
Nejlépe všechno spálit na hranici. Jako Husa a další.

Snad jen zachovat ten první (zachycující vyděšeně obličeje dávných Slovanů kdesi v ukrajinských bažinách) a zrušeni nevolnictví na Rusi jako obrázek současného Ruska.

Zatím se to nepovedlo. Ale snaha byla. Zvlášť tragikomicky působí na výstavě promítané filmy o hledání kam s ní?, o tom, jak na ní nejsou peníze, úchylné návrhy (renomovaných) architektů a převoz děl do NG. Píše o ní např. Zdeněk Mahler ve své poslední knížce, "stáli jsme před plátny v zámku v M.Krumlově a mrazem se nám kouřilo od úst", a pak převoz v klimatizovaných bednách… Všechno vydržela (ta Slovanská epopej)!

 

Vox populi, vox dei:

Seberme těm zkurveným neziskovkám veřejné peníze a bude po problémech.

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Cecilem Kriegerem

Usínání s ovladačem

 

Příliš znavený jsem
na to
abych vstal
a přepnul kanál
na který
se nechci dívat
jasně, že jsem
příliš líný
abych donutil se k tomu
koupit nové baterie
do starého ovladače
proto polehávám tady
mačkám knoflík za knoflíkem
možná že se vzpamatuje
nebo u toho zas
usnu

 

Páteční glosy 1. dubna 2016

Část iráckých uprchlíků před násilím a nebezpečím smrti se chce vrátit z Česka do vlasti, neboť se jim stýská. I naskýtá se další úkol pro žurnalisty: najít alespoň jeden jediný případ, kdy se někdo z Židů, kteří utekli z hitlerovského Německa před násilím a nebezpečím smrti, vrátil zpět, neboť se mu stýskalo.

Zřejmě je něco zatraceně jinak…

 

Na srbského politika Vojislava Šešelji vydal v únoru 2003 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii zatykač a Šešelj na něj reagoval tím, že se 24. 2. 2003 soudu sám vydal. Od té doby byl držen ve vazbě.

Odmítal všechna obvinění a chtěl se jako vystudovaný právník hájit sám, ale soud mu proti jeho vůli přidělil obhájce. V reakci na to a další postupy soudu, se kterými nesouhlasil, začal v listopadu 2006 držet protestní hladovku a vysadil léky. Hladovkou se chtěl domoci svým požadavků, mezi něž patřilo: odvolání jemu přidělených obhájců, povolení návštěv jeho manželky a dětí, uznaní jeho poradního týmu, zrušení limitu 800 slov pro jeho stížnosti, překládání soudních materiálů z angličtiny do srbštiny či odvolání, podle jeho názoru podjatých, soudců. Jeho zdravotní stav byl vážný a lékaři varovali, že pokud by v hladovce pokračoval, tak by brzy zemřel. 8. prosince 2006 soud jeho požadavky uznal a Šešelj hladovku ukončil. V listopadu 2014 byl ze zdravotních důvodů (rakovina) propuštěn na svobodu za podmínky, že se k soudu vrátí na vyzvání.

Teď jej soud po více než 13 letech uznal nevinným ve všech bodech obžaloby.

Také se Vám chce nad takovými velmi účelovými mezinárodními institucemi a jejich osazenstvem zvracet?

 

Německým městečkem Ratekau otřásá skandál. V rámci projektu "Doba kamenná" pro žáky 5. třídy přišel do místní základní školy zemědělec, otec jednoho žáka, a před dětmi zabil a stáhnul králíka. Děti si pak králíka na ohni upekly a snědly. A nastal mazec…jedna rozhořčená matka si dokonce stěžovala, že teď se jí dítě ptá, odkud je to maso z krabiček z hypermarketu!

Kdyby nastala nějaká klimatická či jiná katastrofa, tak  tahle změkčilá a zblblá hypermarketová generace nemá šanci přežít…

 

V. S. na facebooku:

Z dnešního reklamního sdělení:
32 letá žena z Pardubic se za minulých 8 let nevěděla naučit cizí jazyk, dokud nepoznala tu záhadnou metodu. Dnes se dá naučit touto metodou jakýkoliv jazyk za 14 dní.

No, já bych doporučovala autorům, aby obětovali 14 dní svého vzácného času a naučili se česky.

 

 

Čtvrteční glosy 31. 3. 2016

Troufám si též tvrdit, že 99% (ne-li všichni) akutní podporovatelé Tibetu a odpůrci vítání čínského prezidenta tak činili ze zcela jiného důvodu: stále se nesmířili s tím, že v přímé volbě prezidenta nezvítězil jejich favorit.

 

Zestručnělá zpráva:

Staré paní ukradl zloděj psa. Zachytila jej bezpečnostní kamera. Protože má však pes cenu jen 4.000 Kč, jde o přestupek a fotografie zloděje nemůže být zveřejněna, neboť v tomto případě požívá práva ochrany osobnosti.

Dodávám:

Neuvěřitelné! Není nejvyšší čas uzákonit paragraf, který by jasně řekl, že v okamžiku, kdy se někdo rozhodne spáchat něco protizákonného, veškeré právo na soukromí ztrácí? Nechtějí se toho zákonodárci ODS ujmout?

 

Politika vstřícnosti k nepřizpůsobivým občanům nepřináší jejich nápravu, ale jejich expanzi.

 

Přítel Z. Š.  připomíná velmi vhodně jednu opomíjenou pravdu:

Je to dvojsečná zbraň ta lidská práva, hlavně pokud se berou bez své druhé stránky, jimiž jsou odpovědnost a povinnosti.

 

Tomáš Haas:

Martin Bursík z rádia: Já zvonil klíči, abychom se dostali na Západ, a teď nějaký prezident oznámí, že už tam zase nejsme?

Dnešním hostem Dvaceti minut Radiožurnálu byl bývalý ministr životního prostředí a předseda Strany zelených Martin Bursík. S moderátorem Petrem Dudkem se bavili o návštěvě čínského prezidenta v Praze a o jeho názorech na celou situaci.

Asi Martinovi pošlu odkaz na tu informaci o tom, jak jeho milovaný Obama odmítá nezávislost Tibetu. A jak názor jím nenáviděného Zemana shodný s Obamovým.

Není to Zeman, kdo nás obrací na východ, je to Bursík a jemu podobní, kteří nás obrací na dálný východ - až do Tibetu, aniž o Tibetu cokoliv vědí a aniž znají názor Tibeťanů.

A k těm klíčům?

Zajímavá byla reakce čtenáře PL v diskuzi pod článkem:

Kdybych tušil, že vedle mě cinká Bursík, přeběhl bych k Lidovým milicím.

 

František Matějka na svém blogu:

Čína nemůže za to, že jsme se stali montovnou. Nemůže za naši byrokracii, nestálost práva, nejsložitější daňový systém v EU, rozkradené veřejné peníze nebo za úpadek morálních hodnot. Zameťme si před vlastním prahem.

 

Jeden z titulků mne zaujal:

Přirozené místo České republiky je v Evropě, její ekonomika je na ní závislá.

Dodávám:

První tvrzení je nevyvratitelné a nemůže být jinak, druhé pak velmi neblahé a varovné, neboť vsázet vše na jednu kartu a nediverzifikovat jak import tak export, je velmi nebezpečné až zhoubné.

 

Ota Vychodil:

Dnešní zpráva: Muž z Egypta neunesl rozchod se svou ženou, takže unesl letadlo.

Vzhledem k nesouměřitelné váhové kategorii si s Járou Cimrmanem musím povzdechnout :" To musí být ale ženská!"

 




Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Články