Další dopis z Weidenu

Pokud nemáte zálibu ve velkých hlučných hotelích, ale upřednostňujete malé, přívětivé a romantické hotýlky, vřele Vám doporučuji dorazit v pátek po poledni ke Klassik Hotel am Tor, který sídlí ve středověké, mnohokrát přestavované městské bráně a přilehlé, taktéž starodávné nemovitosti. Doporučuji také, pokud bude k dispozici, ubytovat se v apartmánku Wallenstein, ke kterému se sice dostanete jen úzkými chodničkami s několika schůdky, ale zato Vás odmění  „gemütlich“ atmosférou a jeho vířivka s výhledem do uzavřeného, zelení obrostlého dvorku, Vás určitě ihned zláká ke smytí „prachu z cest“.

U recepce je malý bar, kde si můžete dát na uvítanou skleničku příjemného moku, my si s potěšením dali dvě čtvrtky skvěle vychlazeného a vynikajícího sylvánského v tradičních franckých bocksbeutel a natěšeně vyšli vedlejšími dveřmi rovnou na pěší zónu. Dolní část historického Marktu tonula v časně podzimním slunci, ale spousta červených muškátů pod okny radnice ověnčené břečťanem  působily stále letně. Posadili jsme se do jedné z mnoha a mnoha restauračních zahrádek, a to podniku ZOE, kde byl lehký pozdní oběd korunovám velkou porcí tiramisú, snad nejlepšího, jaké jsme v životě ochutnali. Skvostný zážitek!

Volným dovolenkovým krokem jsme prošli pravou stranu náměstí (opětovně mne pobavily nápisy u dvou protilehlých dveří rohového obchodu, jeden „katholisches Türl“  a druhý „evangelisches Türl“, proti kterým nemůže nic mít ani EU, protože jsou oba nachlup stejné) a já se pomalu chystal přejít na druhou stranu, abych nenápadně zabránil pokračovat Petře k obchodu Bella Donna, což se většinou prodraží.

Nezabránil jsem a prodražilo se to…

Zpátky jsme se vraceli souběžným městským parkem, abychom si v krásné secesní vile s nenápaditým názvem „Die Villa“ objednali stůl na večer. (Kuchyni zde mají dobrou, ale přímo výbornou pro velké jedlíky = porce jsou opravdu značné, bohužel vinný lístek se věnuje spíše vínům červeným než bílým a výběr byl poněkud limitující. Příště zkusíme restauraci Thun.) Na nějaký ten „Schlaftrunk“ zde můžete zajít na mnoho míst, my však dali přednost poklidným křeslům v recepci…

V sobotu ráno, po příjemné snídani s perfektní obsluhou je přímo nezbytností vydat se na pravidlené trhy na náměstí, na nichž sice nenarazíte na všelijaké žužu, perníková srdce a cukrové vaty, ba ani na spoustu všelijakých „značkových“ hadérek, botů a tašek, zato však na spoustu a spoustu zeleniny a ovoce z okolních statků, zrovna tak jako na čerstvé i zralé kozí, ovčí a kravské sýry od okolních malovýrobců, asi tak na šest, osm odrůd brambor bez jediné poskvrnky či nakopnutí, další spoustu salámů, klobásek, jelítek, tlačenek, pstruhů, sivenů, uzených lososů, husí, kačen, kuřat a masa skopového,  telecího, vepřového, hovězího, jeleního, srnčího, daňčího, a to jsem jistě ještě na spoustu dobrot zapomněl. S nápisy bio se téměř nesetkáte, neb to se zde  pokládá za zbytečný pleonasmus.

Kvalita fantastická, ceny mírné, ochota a úsměvy prodavačů široké a gratis. Dva příklady za všechny: dva kilogramy brambor žlutomasé odrůdy (název si nepamatuji), a to menších, jak jsme si naporučili, nás přišlo na 1 (jedno) euro. Když si vzpomenu na zábřežský Kaufland…Baculatě vykrmená kachna se nám zdála příliš velká a navíc preferujeme stehýnka, a tak nám byla s úsměvem odříznuta zadní půlka - tři eura sedmdesát. K jehněčím kotletkám jsem dostali jednu navíc gratis a ke klobáskám a slanině byl  Petřin slastný výraz odměně jelení klobáskou…

Zpátky do hotelu jsem šli obtíženi taškami v zadumání, proč to někde jde a někde ne…

Sobotní odpoledne můžete pochopitelně strávit buď ve Weidenu, kde je k mání i spousta kulturních zážitků nebo se vypravit do okolí, které taktéž skýtá spoustu nádherných míst. My si vybrali zříceninu hradu Leuchtenberg a pěkně si protáhli nohy výlezem na věž, odkud je skvělý výhled na Horní Falc.

Cestou zpět do vlasti se rozhodně nezapomeňte zastavit ( je to kousek od cesty) na hradě Wernberg (viz Dopis z Wernbergu), kde Vás pan Kellermann obšťastní na cestu nějakým svým chutným výtvorem při posezení na kryté terase s výhledem do hradního příkopu!

Přeju hezkéc hvíle a záhy na shledanou ve Weidenu,

Váš

Miroslav Macek