Vydáno:
Dopis z Berlína
Vážení a milí, pro konservativně zhýčkaného labužníka by se mohla zdát návštěva hlavního německého města (od roku 1871, ale s přestávkou) poněkud nepatřičná: jde přece o město příliš velké, příliš lidnaté, příliš moderní, příliš liberální a přitom příliš německé. Dovolím si však ukázat Vám Berlín zcela jiný.
Alma - Schlosshotel Grunewald
Neubytujete se totiž v nedávno obnoveném velkohotelu Adlon ve středu města, jehož (hlavně bývalá) sláva se hvězd dotýká, plného obchodníků a zástupců velkých firem a korporací, utrácejících na luxusních setkáních, seminářích a konferencích peníze před zdaněním, ale zakončíte svoje putování do Berlína ve vilové čtvrti Grunewald, kde v Brahmsově ulici, kousek od malebného parku s jezerem, stojí ve velké, dokonale upravené zahradě Palais Pannwitz, dnes „Schlosshotel im Grunewald“.
To bylo tak: kdysi před první světovou válkou si mladý právník Wolfgang von Pannwitz vzal jednu svoji mandantku, jistou Catalinu Rothovou, a to jistě nejen kvůli tomu, že to byla nesmírně, ale opravdu nesmírně bohatá dědička ohromných stád hovězího dobytka v Argentině. Žili na úrovni, přátelili se se samým císařem Vilémem II., byli velcí sběratelé umění, pořádali bály a společenské večírky (však měli také dvě stovky sloužících) a v roce 1914 postavili výše zmíněný palác. Jenže v ten rok vypukla světová válka a po prohře Německa odešli spolu se svým císařem do exilu v Holandsku a palác shrábnul stát k reprezentativním účelům.
Za Třetí říše zde sídlilo velvyslanectví spřáteleného Chorvatska, po roce 1945 nepříliš přátelští Rusové, až v roce 1951 si pronajal palác slavný gastronom Gerhus a tak zde vznikl stejnojmenný hotel a vyhlášená restaurace. Po Gerhusově smrti to už nebylo ono, až před pár lety objekt citlivě dozařídil módní návrhář Karl Lagerfeld, stejně citlivě a vkusně byly přistavěny zahradní terasa a krytý bazén a pětihvězdičkový hotel byl opět znovuzrozen.
Pokud se ubytujete v apartmánu s knihovnou (Library Suit, 95 m2) a rychle začnete využívat nejen opulentní bazén a wellness centrum, ale i krbový bar „Le Tire Bouchon“, terasu s barem „Catalina“, vinné bistro „Le Jardin“ či přepychovou francouzskou restauraci „Vivaldi“, určitě nebudete litovat.
Hotel, respektive přívětiví a pozorní hostitelé, si potrpí na „very british“ tea-time se sandwichi a také výběr šampaňského je zcela neuvěřitelný, o čemž se můžete lehce přesvědčit, objednáte-li si do postele „Champagner Frühstück“. A v nádherné restauraci si můžete poručit kupříkladu následující menu:
Canneloni s ledovým krabem
Sele na rožni se zeleninou a levandulovou omáčkou nebo
Soté z králíka se smrži
Výběr dokonale uzrálých sýrů
Čerstvá rebarbora s citrónovým krémem a tymiánovým sorbetem
Vinný lístek Vám pochopitelně umožní vybrat si k této lahodné krmi to nejpříhodnější víno dle Vaší chuti.
A pokud zatoužíte vyrazit si „do podhradí“ za kulturními zážitky či za nákupy, nájemným vozem jste v centru města za pět minut. A pokud Vás toulky Berlínem záhy unaví, což je velice pravděpodobné, naberte další síly následovně: vkráčejte do šestipatrového obchodního domu (největšího na kontinentu) KaDeWe (Kaufhaus des Westerns), ihned vyjeďte do patra s lahůdkami, zde se usaďte a více než uspokojte svoje chuťové a čichové buňky z ohromného, vždy čerstvého výběru těch nejlahůdkovatějších lahůdek z celého světa.
A až si večer na zahradě Palais Panwitz přiťuknete se svým půvabným protějškem skleničkou vychlazeného šampaňského na krásný zbytek dne a na přívětivý den příští, určitě mi dáte za pravdu, že Berlín není zase tak špatné místo k navštívení.
Váš
Miroslav Macek
