Vydáno:  

Dopis z Györu

Vážení a milí, pokud by Vás měla odradit od návštěvy tohoto maďarského města výslovnost jeho jména, pak si vzpomeňte, že existuje také jeho český název, a to Ráb – a je to!

Foto: Miroslav Macek

Foto: Miroslav Macek


Ten název jsme převzali z němčiny (Raab), která jej ovšem zase převzala z keltského názvu Arrabona, neboť už Keltové měli na půvabném ostrohu nad soutokem Malého Dunaje a Rábu svoje osídlení. Sídlil tu ovšem postupně kdekdo: Langobardi, Slované, Avaři, Maďaři i Turci a tak se tu každou chvíli bojovalo. Italští stavitelé Ferrabosco a Gaballio zde dokonce postavili významnou pevnost, která měla být předsunutou ochranou Vídně a o kterou se pak sváděly oboustranně úspěšné i neúspěšné boje. Po definitivní porážce Turků se město utěšeně rozvíjelo, a to zvláště potom, co získalo od císařovny Marie Terezie statut svobodného královského města.

Při dnešní návštěvě určitě zažijete spoustu „smíšených pocitů“: renesanční urbanistický koncept města je sice stále ještě patrný, ovšem tvrdé stavební zásahy minulého režimu leckde volají o pomstu. Nakonec, známe to i od nás. Ohromí nás spousta krásných barokních staveb, zrovna tak ovšem neutěšený stav některých z nich. Překvapí nás spousta soch a sousoší, ovšem záhy si všimnete, že čím mladší umělecké výtvory to jsou, tím méně jde o umění, které by nehraničilo se zločinem. (Opět si můžete bručet: Jako u nás! Jako u nás!). Dozajista Vás potěší spousta levných maďarských potravin výborné kvality - zvláště doporučuji tradiční salámy a klobásy, husy a kachničky, ale i maso, sádlo a škvarky z vepřů Mangalica (kříženců slavných bagounů s polodivokými prasaty) a samozřejmě papriku čerstvou i mletou a spoustu další zeleniny a ovoce, o všelikých pálenkách a vínech ani nemluvě, zrovna tak jako o skvělých zákuscích z impozantního výběru cukráren Patio nebo Matias - ovšem nepočítejte s tím, že byste si v místních obchodech s textilem vybrali cokoliv na sebe, pokud ovšem nemáte svérázný místní vkus.

Když se ubytujete v našem oblíbeném hotýlku Schweizerhof, hned na kraji rozsáhlé pěší zóny, potěší Vás jeho pitoresknost (nachází se ve třech domech z 15. století) a zajímavá vstupní hala, ovšem na druhý pohled je již vidět, že je nejvyšší čas opět do něj něco investovat. Což Vás ovšem napadá na každém druhém rohu. Třeba hned u městského termálního koupaliště s jodovou vodou kousek od výše zmíněného hotýlku: pěkný areál, báječné cachtání vevnitř i venku (zvláště v zimě!), ve všední dny velmi volno, ovšem také zde je na druhý pohled vidět nedostatek peněz na důkladnou údržbu (na čistotě se to naštěstí pranic neprojevuje).

Jen jedna věc „smíšené pocity“ nevyvolává, ale vždy jen pocity libé, a to bistro a restaurace „La Maréda“.

Sídlí v budově z roku 1617 se zajímavou historií: už od roku 1703 tam byl německý vojenský obchod s vínem, pak oblíbená vojenská kantina, dále rybářská hospoda vedená populárním „strýčkem Öczim“ a od roku 2004 rodinná restaurace specializující se na maďarskou kuchyni a maďarská vína.

V jedné místnosti můžete obdivovat umělecké lustry zlatníka a sochaře Jozsefa Madarassyho, ve druhé textilní obrazy Marianny Nagy a jinde zas vitráže Lászlo Heftera, ale rozhodně se příliš nerozptylujte a šetřete si smysly na skvostné jídlo a pití.

Vřele doporučuji vyzkoušet pečená husí játra s brusinkami v tokajském vínu a s čerstvým nasládlým toustem (sklenka několikaputňového tokajského k nim je nezbytností) nebo dušená kachní prsíčka na medu, s praženými vlašskými ořechy a bavorským modrým sýrem.

Po vychutnání předkrmu se pak chvíli rozhodujte, zda-li si dáte ještě polévku (nabízí se dýňová, cibulová, hovězí či fazolová) nebo rovnou něco z ryb či spíše masitého. Tady doporučuji nechat se zlákat sumcem na ráczský způsob, se slaninou a kysanou smetanou a doprovodit jej směsí vlašského a rýnského rýzlinku z vinařství Szeremley nebo rýnským z pannonhalmského opatství. Ovšem i rolka ze pstruha s karotkovým krémem se zázvorem je fantastická.

Nebo můžete směle pokračovat klasickým pörköltem, jehněčím „Navarin“, kachnou na několik způsobů či pečeným vepřovým kolenem. Osobně mne nadchla kachní prsa pečená do růžova s pomerančovým jamem a dýňovým pyré: v kombinaci s vynikající směskou cabernetu a shirazu z vinařství Konyári nemají chybu.

Nevím, jestli si ještě troufnete na dezert, neboť zde Vám v žádném případě nenaloží maličké degustační porce, jejichž hlavní součástí jsou nejedlé ozdobné serepetičky, ale porce pořádné! Pokud ovšem neodoláte, pak doporučuji „Duet z jedlých kaštanů“ s višňovým želé a hořkým pomerančovým likérem, ovšem i kakaový koláček se švestkami v rumu a karamelem je obtížné pominout.

Ještě na jednu nepominutelnou výhodu této restaurace musím upozornit: vína zde rozhodně nepředražují a vzhledem k současnému kurzu forintu zde skvěle povečeříte za čtvrtinu pražské ceny.

Doufám tedy, že jsem Vás už dostatečně nalákal, a tak záhy nashledanou!

Samozřejmě v Györu!

 

Váš

Miroslav Macek   

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód MBK439.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód UVN512.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Dopis z Györu