Vydáno:  

Dopis z Mailbergu

Tohle malebné městečko leží na křižovatce dávných cest: západovýchodní podél Dunaje a severojižní od Baltu a Moravy do Středozemí. Proto se nelze divit, že tudy kráčely dějiny, byť by se spíše dalo říci, že tudy táhly hlavně soldatesky. Podezřívám však všechny jejich velitele, že si vybrali tuto cestu hlavně kvůli zdejším vinicím, vinným sklepům a špičkovým vínům. První psaná zmínka o zdejších vinicích je totiž už z 11. století a od té doby sem směroval kdekdo, zvláště když část lesů, polí a vinic daroval Chadolt von Zogelsberg poté, co se v roce 1147 vrátil spolu s markrabětem   Jindřichem II. Jasomirgottem z II. křížové výpravy, řádu johanitů, tedy maltézským rytířům. Ti tady totiž záhy vybudovali na ostrohu mezi lesy, vinicemi a poli řádovou komendu, kterou vlastní dodnes. A protože to byli dobří hospodáři a vinaři s plnými sýpkami a sklepy, dveře se tady netrhly.

Foto: Miroslav Macek

Foto: Miroslav Macek


Zvláště, když hranice mezi Východní markou a přemyslovskou Moravou byla letitým problémem, který zcela nevyřešila ani bitva právě u Mailbergu, v níž Vratislav II., český kníže a pozdější český a polský král, slavně zvítězil.

V roce 1336 obsadil Mailberg (určitě pod nějakou jinou záminkou, než chutí na dobré jídlo a skvělé víno) Jan Lucemburský, v roce 1426 sem přitáhli husité a vše „spanile“ vydrancovali a přitom rozbořili kostel i špitál; vinné sklepy však naštěstí zachovali, byť prázdné.

Za válek česko - uherských se Mailberg udržel téměř netknut, a to zásluhou komtura z Čech jménem Bohunko, zato Švédové za třicetileté války, dávajíce přednost chmelu a destilátům před vínem, dokonale zpustošili vinice.

V polovině 18. století měl Mailberg opětovně štěstí: komtur  Anton Colloredo - Waldsee objekt velkoryse přestavěl na rozsáhlý barokní zámek.

Pak to opět začalo: Francouzi tudy táhli ke Slavkovu a už předem tu neopomněli oslavovat vítězství, po prohrané bitvě u Hradce Králové tady zapíjeli žal rakouští dragouni a následně vítězství ve stejné bitvě pruské jednotky.

V roce 1939 převzala zdejší hospodaření (pochopitelně i s vinicemi a sklepy) komandatura SA a v dubnu 1945 Rudá armáda. Ta tu vytrvala až do státní smlouvy v roce 1955 a při odchodu vyplundrovala celý zámek, včetně zařízení, vzácných gobelinů a pochopitelně sklepů, a to s důkladností středověkých soldatesek.

Od té doby je naštěstí klid, zámek je postupně restaurován a jedna jeho část je přeměněna na hotýlek, sklepní restauraci a vinotéku, takže přijdete-li sem jako hosté a přátelé, budete velmi srdečně uvítáni.

Po ubytování vám to zřejmě nedá a půjdete se podívat nejen do zámeckého kostela, ale také do vinotéky v nádherně klenutém cihlovém sklepení, kde můžete ochutnat vína nejen z řádového viničného statku, ale též od jiných vinařů z údolí, sdružených do spolku „Valley Mailberg“.

Nezbytností je ovšem zamluvit si stůl v „Zámeckém sklípku“ a ochutnat zde podivuhodné kreace šéfkuchaře Christopha Schüllera. My dostali na uvítanou řezy ze zaječího hřbetu s mandarinkovým chutney, z dokonale odleželého masa a tedy též s dokonalým zaječím „fumée“.

Petra si nemohla vynachválit lehký předkrm z dýní (marinované plátky syrové dýně, grilovaná dýně, dýňové pyré, s dýňovým olejem a praženými dýňovými semínky), já zase velmi nezvyklé, ale vynikající carpaccio z hovězího srdce.

Petra pokračovala hovězím vývarem s krupicovým nokem (na výběr byl ovšem též knedlíček ze sleziny) a já dršťky vařenými ve vinné omáčce, zcela vynikající.

Hlavní chod jsme nakonec vyřešili výpečky z vepře Mangalica s bramborovými taštičkami a proužky pórku v marinádě, byť jsem chvíli váhal, zda si nedat bažantí fáš.

U dezertu jsme se opět rozešli: Petra zkusila jablečnou variaci, dvě menší jablka, jedno naložené a uvařené v červeném víně s kořením a naplněné světlým pyré s rozinkami, druhé naložené a uvařené v bílém víně a naplněné granité z červeného vína. Byla nadšená.

Já zkusil variaci makovou: malé šišky s mákem a vanilkovou omáčkou a makovou zmrzlinu ve tvaru pyramidy k tomu. Bylo to skvělé!

Vína jsme pochopitelně ochutnávali místní a nejvíce nás zaujala vína z velkého vinařství Hagn, sídlícího pod slavnou vinicí Hundschupfen. Celý kopec je z druhohorního vápence, plného všelijakých mušlí a mušliček, které můžete obdivovat cestou ke kostelu, neboť ta je lemována velkými vápencovými balvany. Vinařský dům Hagn je moderní, s velkou restaurací a ohromnými novými sklepy s tradičním cihlovým klenutím, jejichž prohlídka vyráží dech. Zrovna tak vyrážel dech dokonalý čerstvoučký veltlín Filius  ročníku 2012 (tento ročník se tedy vyvedl!) a zrovna tak starší zweigelty.

Samozřejmě, že nějaké ty krabice putovaly hned do kufru automobilu. Cestou domů jsme se radovali z objevu tak nádherného a pohostinného místa a hned si slíbili, že se sem vypravíme v krátkém čase znovu.

Takže záhy na shledanou! Pochopitelně na Mailbergu…

 

Váš

 

Miroslav Macek

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód ABU567.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód XCP872.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Dopis z Mailbergu