Vydáno:  

Dopis z Olomouce

Letošní plesová sezóna pro nás nezačala nejšťastněji, kvůli nepříjemnému nachlazení jsme nakonec první dva plesy, na které jsme se chystali, vypustili. Proto jsme s radostí a potěšením přijali pozvání našich olomouckých přátel na ples místní ODS. Pro mne mělo toto pozvání ještě jednu dimenzi: ples se odehrával v sále kulturního domu Sidia, kde proběhl před dvaceti lety ustavující kongres ODS, a to za mé velmi aktivní účasti. Byl jsem tedy navíc velice zvědav, kterak budu moci na organizaci plesu, zúčastněných lidech a další spoustě signifikatních maličkostí posoudit dvacetiletý posun.  

Olomoucký orloj - vzácná ukázka socialistického realismu

Olomoucký orloj - vzácná ukázka socialistického realismu


Olomouc se ovšem změnila k nepoznání: ztratila svoji khaki šedivost a rozkvetla, byť na některých nových budovách je stále vidět jakési papalášské procovství. Zato sál Sidia se pranic nezměnil, jen ještě více vynikla jeho reálně socialistická podoba, která jako by ovlivňovala vše ostatní – myslím, že ani nostalgie nemůže být omluvou pro výběr tohoto sálu, navíc nevytopeného, takže dámy s odhalenými rameny se chvěly nejen při pohledu kupříkladu na příšerný plastový koš na odpadky v rohu, byť s modrým plastovým pytlem uvnitř.

Na stole ležely na papírových táccích podivné chlebíčky z nějaké výrobny, kde zřejmě stále užívají   socialistický přístup, že na takových akcích se zkonzumuje cokoliv. Ubrousky papírové, modré, v počtu jeden na tři hosty. Také otevřené láhve velmi průměrného bílého vína na stolech dávaly tušit, že organizátoři nevědí, jaká má být teplota servírovaného bílého vína – jinak řečeno, po chladičích s ledem ani památky.

Pro vodu jsem si musel zajít k pultu, kde mne žvýkající mladíček s baseballovou čapkou na hlavě laskavě prodal větší láhev mírně perlivé vody za 120 korun českých. Skleničky žádné, jen příšerné měkké plastové kelímky. Začínal jsem si připadat jak na venkovské konferenci ČSSD, ale tam by asi voda stála méně.

No, nakonec na ples jde člověk hlavně kvůli tanci a popovídání si s přáteli, byť mezi návštěvníky plesu jsem mně známých tváří už mnoho neviděl…nakonec, dvacet let je dlouhá doba. To jsme ovšem ještě netušili, že po předtančení místní skupiny Olymp nastoupí k tanci a poslechu Eva and Hurricanes, při jejichž směsce neuslyšíme dokonce ani u stolu na konci sálu jedno jediné slovo, i když na sebe budeme řvát.

Občasný útěk do foyeru skýtal další záludnost: z otevřeného kuřáckého baru se všude linulo tolik kouře, že jsme šaty větrali ještě dva dny…

Dokonce i host, Janek Ledecký, při svém hodinovém vystoupení pranic nešetřil decibely a tak jsme záhy po půlnoci prchli domů.

Cestou jsme si povídali o tom, jak je možné, že po dvaceti letech od pádu bolševiků nikdo neumí zorganizovat ples na úrovni, jak je možné, že na plese konzervativní ODS potkáme pány ve vytahaných světle šedých oblecích a příšerných kravatách, jak je možné, že organizátoři neslyší, že si u stolů za toho kraválu nelze povídat, jak je možné, že občerstvení je děsivě mizerné a zřetelně předražené, aniž by to organizátorům, ba dokonce většině hostů, vadilo…smutné povídání to bylo.

Na závěr jsem spolkl poznámku, jestli náhodou ten ples přesně neodráží stav dnešní ODS…

 

 

Miroslav Macek  

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód NQC879.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód SGD223.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Dopis z Olomouce