Vydáno:  

Grand Restaurant Festival v restauraci Villa Primavesi v Olomouci

V letošní nabídce výše zmíněného festivalu (15. 1. - 15. 2. 2011) se objevila i restaurace Villa Primavesi v Olomouci a tak jsme se tam s Petrou (a našimi dvěma přáteli) vydali. Název napovídá, že restaurace sídlí ve stejnojmenné secesní vile architektů Franze von Krausse a Josefa Tölka, spojené nejen s podnikatelskou a uměnímilovnou rodinou Primavesi, ale také s díly Wiener Werkstätte, architektem a návrhářem Josefem Hoffmannem, sochařem Antonem Hanakem a malířem Gustavem Klimtem, jehož dívčí portrét Mädy (Eugenie) Primavesi patří mezi kultovní díla tohoto umělce.

Foto: Miroslav Macek

Foto: Miroslav Macek


Restaurace bohužel nesídlí v původní jídelně, takže návštěvníci jsou ochuzeni nejen o průchod skvostnou halou, ale též o fascinující výhled do městského parku Výpad pod tereziánskými hradbami, na nichž vila stojí. Restaurace okupuje původně technické místnosti domu, naštěstí dostatečně prostorné a vysoké. Cestou k ní raději nepřemýšlejte nad tím, který barbar použil na chodníčky v zahradě secesní vily betonovou zámkovou dlažbu a spíše si představujte, že zahradu stále zdobí Hanakovy sochy…

Večeři jsme nemohli objednat přímo v restauraci, ale prostřednictvím webových stránek festivalu, kterému jsme také museli předem poukázat peníze. Nezvyklé řešení, ale utěšovali jsme se tím, že takto alespoň restaurace předem ví, kolik hostů si objedná festivalové menu a může tedy jídlo připravit „just in time“.

Po příchodu jsme usazeni ke stolu a je nám úslužným číšníkem nabídnut sekt coby aperitiv. Přikyvujeme a záhy před námi stojí skleničky se zteplalým sektem bez jedné jediné bublinky. Normálně bych udělal scénu, ale to by restauraci ihned varovalo a nezvěděli bychom tedy, jak taková festivalová večeře skutečně probíhá.

Z podivné kombinace nabízených jídel (pečená husí prsíčka s bystročickým zelím a špenátovými noky - pečené jehněčí kolínko na rozmarýnu s pyré z bílých fazolí - domácí tagliatelle s krevetami a cuketou) jsme měli ze studijních důvodů předem internetově vybrány husí prsíčka a jehněčí kolínko.

Nabídka červeného vína, které bylo součástí festivalové přehlídky, zněla: modrý portugal z Templářských sklepů Lechovice, což jsme se ovšem dozvěděli až na přímý dotaz. Také jsme se dozvěděli, že toto víno bylo vybráno a zasláno pražskými pořadateli.

Na stůl dorazilo se správnou teplotou, bohužel správnou pro víno bílé. Bylo nám řečeno, že víno, dodané pražskými patrony, spočívalo v chladicí skříni. Číšník víno odnesl a záhy se vrátil se skleničkami s vínem s teplotou vhodnější, což u stolu vybudilo „veselou“ debatu na téma, zda se dá víno ohřát v mikrovlnné troubě nebo stačí chvíli podržet láhev v proudu horké vody nad dřezem.

První chod nebyl zrovna degustační, ale velikosti formanské hospodské porce: jehněčí kolínka byla řádně propečená, bohužel někdy dříve, neboť na talíři byla jen mírně prohřátá, rozmarýn jsme ani chutí ani okem nezaznamenali a fazolové pyré postrádalo jak kýžené lehké okyselení, tak jakoukoliv známku jiného dochucení.

Během jídla dorazil číšník a vyměnil nám papírové ubrousky za plátěné: zřejmě vliv festivalu…

Druhý chod kopíroval první: velká porce vlažných husích prsíček, poněkud sušších, příjemné bystročické zelí, bohužel zcela se „tlukoucí“ se špenátem v nocích, které také působily, že jsou už po několikáté ledabyle prohřáté.

Po takovém jídle nezbývá, než – řečeno s Karlem Poláčkem – „seděti a tupě zírati“, my si alespoň povídali o tom, že půl miliardový akvapark v Olomouci rozhodně turistický ruch v regionu nevytrhne, když zde chybí to základní: dobré jídlo a pití a spousta drobných potěšení v podobě bezchybných služeb k tomu.

Nelosovali jsme, prostě Petra se obětovala a objednala si „navíc“ dezert, čokoládový fondant, který má ráda a důvěrně zná jeho vynikající podoby z mnoha proslavených restaurací. Ochutnal jsem i já a spolu s ní konstatoval, že užitá čokoláda je příliš sladká, příliš málo hořká a zřejmě velmi levná.

Odešli jsem zklamaní a strávili těžkou noc s mnohým převalováním - naši známí rozháněli večeři slivovicí a dobře udělali, Petře a mně bylo (bez přehánění) velmi nevlídno ještě další dva dny…

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód XYY263.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód MFB612.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Grand Restaurant Festival v restauraci Villa Primavesi v Olomouci