Vydáno:  

Konečně zase prosluněná zahrada (a jedna mravoličná báseň Huga Saluse k tomu)

 Dnes se konečně zase slunci uráčilo milostivě na nás shlédnout! Však už bylo na čase, říkáme se, už na nás z té šedé oblohy a deště padala deprese. Což je zřejmě způsobeno tím, že už se neumíme radovat sami pro sebe, z každodenních drobných radostí nebo prostě jen tak, čirou radostí ze života… Pražský německý žid, gynekolog a porodník a také básník Hugo Salus, napsal kdysi dávno na toto téma krátkou báseň a já vám ji pro radost a naučení přeložil. Tady je. 


Letní obloha

Dnes ráno bylo bájně modré nebe,

lze hezčí střechu přát si v tuto dobu?

A přesto večer se svou šedí zebe,

má smutnou barvu čerstvé hlíny z hrobu.

Však, člověče, ty měj jen slunce v tváři,

vždyť obloha zas bude ráno čistá,

tak užívej si dne, když modře září,

ta šedá jáma je až příliš jistá!

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód YMW728.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód UIB739.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Konečně zase prosluněná zahrada (a jedna mravoličná báseň Huga Saluse k tomu)