Vydáno:  

Nečas po volbách

Zhruba před šesti týdny jsem na požádání p. prezidenta napsal text o povolební situaci volebního lídra ODS Petra Nečase. Vyšel v bulletinu Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) a nyní máte možnost přečíst si jej i vy.


Nečas po volbách

 

Dvojsmyslný titulek jsem nezvolil náhodou, neboť následující řádky budou pojednávat jak o pravděpodobném povolebním klimatu, tak o možnostech chování a jednání volebního lídra ODS a kandidáta na českého premiéra Petra Nečase.

Obecně platí, že čím více politické strany nainvestují do negativní volební kampaně a čím více političtí soupeři očerní jeden druhého, tím obtížnější a složitější je povolební atmosféra s nezbytností domluvit vládní koalici a její program. Letos  jsou pak navíc oba lídři nejsilnějších politických stran, tedy ČSSD a ODS (ale nejen jich), nuceni pod tlakem minulého vývoje politické situace, svých členských základen a taktéž medií pronášet vyjádření, která hypotetické možnosti povolebních koalic velmi zužují až ztěžují. Mám na mysli zvláště vyjádření o možnosti velké koalice ČSSD a ODS, kdy padají slova o nemožnosti jejího vytvoření se stávajícím stranickým vedením protivníka, ale obdobné  vyjádření padlo i ze strany TOP 09 vůči možné koalici s ČSSD.

Navíc předseda ČSSD Jiří Paroubek, zřetelně toužící po menšinové jednobarevné vládě s podporou KSČM (byť tuto podporu nazývá „podpora napříč politickým spektrem“) plánovitě a cíleně velmi zužuje budoucí vyjednávací prostor veřejnou deklarací nepodkročitelných bodů programového prohlášení jeho případné vlády: zrušení poplatků ve zdravotnictví, znovuzavedení platby za první tři dny nemocenské, rozdělení „13. důchodu“  a dále přijetí protikorupčního balíčku a snížení zadlužování cestou á la ČSSD. Spoléhá totiž jednak oprávněně na to, že u spousty bodů by mu mohli vypomoci v případě překročení  pětiprocentní hranice lidovci a podpora KSČM by tak byla rozředěna, hlavně však, a to dle mého názoru chybně, spoléhá na to, že se může opakovat situace po krajských volbách, kdy spousta krajských politiků ODS byla ochotna za různá místa a různé funkce  akceptovat a spolupodílet se na programu ČSSD.

Opět sice obecně platí, že po volbách může být pod tlakem reality vše jinak, ale jak již jsem uvedl výše, čím více politikové nainvestují do negace některých hypotetických řešení, tím obtížněji se k nim pak mohou vrátit. Osobnostní uskupení Petra Nečase dává navíc jistotu, že by to rozhodně nebyl on, kdo by byl ochoten a schopen domlouvat s Jiřím Paroubkem  velkou koalici ČSSD - ODS.

Pro ostatní politické strany z jednání ČSSD a Jiřího Paroubka ovšem jednoznačně vyplývá jediný volební cíl: udělat jednotlivě (a nejraději i koordinovaně) vše pro to, aby Jiří Paroubek svého cíle nedosáhnul, tedy aby bylo možno vytvořit neparoubkovskou středopravou vládu. 

Pokud se to podaří, pak by Petra Nečase se značnou pravděpodobností neminul úkol takovou vládu sestavit, s pravděpodobností poněkud menší se pak na ní podílet. Úkol na jedné straně obtížný, na druhé straně zjednodušený tím, že papírově deklarované progamy a cíle ODS, TOP 09 a Věcí veřejných nejsou natolik rozdílné, jak se může při prvním čtení zdát, straničtí lídři nejsou letitě znepřáteleni a při určitém volebním výsledku by navíc vedle velké koalice ČSSD a ODS žádná jiná reálná alternativa nezbývala. Jinak řečeno: v případě součtu volebních výsledků ODS, TOP 09, Věcí veřejných či lidovců vyšším než 50 %, jsou si  tyto strany koaličně souzeny.

V české kotlině, moravských úvalech a části Slezska ovšem bohužel platí, že poslanecká křesla jsou sice obsazována více méně dle zásad akciové společnosti, ale vláda se obvykle sestavuje na  principu družstevním, tedy „my jsme strana, vy jste strana, takže každý máme nárok na stejný díl ze silových ministerstev i křesel ostatních“.

Tento způsob chování menších stran by pochopitelně čekal i Petra Nečase. Jeho výhodou by ovšem bylo, že ODS a její členská základna je vnitřně připravena v podstatě na porážku a sebenepatrnější vítězství v podobě možnosti podílet se na vládě by bylo úspěchem, který by otupil jinak vysoké ambice mnohých. Petr Nečas by tedy nebyl pod tak vysokým vnitrostranickým tlakem uhrát pro ODS co největší počet co nejvlivnějších křesel a dalších postů.

Zásadní věcí by ovšem při angažování se ODS v budoucí koaliční vládě byl její vklad do programového prohlášení vlády a do praktického směrování jejího vládnutí. Současná rozplizlost idejí, cílů a směrování politiky ODS totiž nedává příliš naděje, že by tato strana při vládním angažmá nějakým rozhodným způsobem zformulovala hlavní rysy jak vnitrostátní, tak zvláště zahraniční politiky a byla by tak zřejmě ve vleku svých koaličních partnerů. Jejím hlavním podílem by pak logicky byla jen účast na poli ekonomickém, na snižování míry zadlužování státu, což ovšem není, vzhledem k okolnostem, účast zanedbatelná. Silnější ruku na vládním kormidlu bych od ODS neočekával.

Svým způsobem má Petr Nečas coby nástupce Topolánka svoji úlohu usnadněnou: pokud prohraje volby mírně a přesto se bude moci podílet na koaliční vládě, bude veleben a chválen a jeho vnitrostranická pozice bude velmi posílena. Pokud prohraje volby značněji a zamíří do opozice, s pocitem „dělal jsem, co jsem mohl“ zamíří zpět do šedi poslaneckých lavic a při troše umu se mu může podařit zůstat předsedou ODS. Otázkou ovšem zůstává na jak dlouho, neboť na podzim jsou nejen volby komunální, ale i senátní, v nich ODS obhajuje, na rozdíl od svého rivala ČSSD, velký počet křesel. Ale to už je na zcela jinou úvahu…

 

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód BRZ835.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód BQL657.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Nečas po volbách