Vydáno:  

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Charlesem Bukowskim

Charles Bukowski, vlastním jménem Heinrich Karl Bukowski (1920 – 1994), americký básník, povídkář a romanopisec německého původu a v Německu též narozený. Tisíce jeho básní, stovky povídek a šest románů popisuje sociální, kulturní a ekonomické podhoubí Los Angeles. Na jeho tvorbě se dozajista podepsalo jeho nepříliš šťastné mládí s agresivním otcem, který jej tloukl za každou maličkost, stejně jako vlastní plachost, potencovaná těžkou formou akné v pubertě. Problémy řešil již od útlého mládí alkoholem. Ze zdravotních důvodů nebyl za 2. světové války odveden do armády. Ve 24 letech publikoval první povídku, literárně se však neprosadil a odmlčel se na dalších deset let, dle jeho vlastních slov strávených tvrdým popíjením. Pracoval jen příležitostně a žil vesměs na ubytovnách. K psaní povídek se vrátil po nevydařeném manželství a zplození dcery s přítelkyní až počátkem 60. let. V roce 1969 mu John Martin z nakladatelství Black Sparrow Press nabídl spolupráci a v tomto nakladatelství za podpory nakladatele vydal také většinu svých velkých děl, množství básní a povídek však vydával též v malých, často obskurních nakladatelstvích.   V roce 1994, po velmi zběsilém životě, zemřel na leukemii a jeho pohřeb, organizovaný jeho tehdejší ženou ve spolupráci s buddhistickými mnichy, byl symbolickou tečkou za jeho abnormálním životem. Z jeho ohromného básnického díla jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit báseň „A radio with guts“…

Charles Bukowski

Charles Bukowski


Radio s kuráží

 

Když bydlel jsem ve druhém patře v Coronado Street

tak v opilosti

vyhodil jsem oknem radio

a samozřejmě hrající,

sklo rozbilo, jak proletělo oknem

a přistálo tam dole na stříšce

a stále hrálo

a já pravil ženě

" To radio je boží!“

A ráno okno vyvěsil jsem

z pantů

a spěchal s ním hned fofrem

ke sklenáři,

jenž vsadil do něj zase nové sklo.

A kdykoliv jsem prohodil ho oknem,

vždy v opilosti,

tak přistálo vždy na té stříšce dole

- a pořád hrálo -

div, tohleto radio,

holt přístroj s kuráží.

A ráno jsem vždy zase vzal to okno

a chvátal ke sklenáři.

Už nemám tuchy, jak to skončilo,

neb odstěhovali jsme se 

pak pryč.

A pod námi tam žila jedna ženská,

co pracovala v plavkách na zahradě,

vždy s lopatkou tam cosi dělávala

a mávala s ní pořád ve vzduchu

a tak jsem vždycky vysedával v okně

a koukal na ni v ostré záři slunce

a hudba vyhrávala.

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód FVR273.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód KMS492.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Charlesem Bukowskim