Vydáno:
Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Johnem Wilmotem
John Wilmot (1647 - 1680), Earl of Rochester, přítel krále Karla II., byl anglický libertinský básník, autor mnoha satirických a erotických básní. U dvora patřil k „Veselé Tlupě“, známé svým popíjením, ironickou konversací a spoustou šprýmů. Miloval divadlo a jeho přítelkyně Elizabeth Barryová patřila mezi nejlepší herečky doby Restaurace. Dovolil jsem si pro Vás přeložit jednak jeho epitaf krále Karla II. a dále jeden z jeho typických necudných ironických šlehů. Je neuvěřitelné, že mu to procházelo!
John Wilmot
Epitaf, který věnoval králi Karlu II.
Zde panovník spí v záři svíc,
kdo věřil mu, tak ten si dal!
Sic hloupého neříkal nic,
nic moudrého však nedělal.
Na to mu Karel II. blahosklonně odpověděl:
To je pravda, slova byla moje vlastní, ale činy mých ministrů…
A teď ta slíbená necudná, ovšem nadmíru vtipná a ironická báseň (mimochodem, na začátku zmíněná paní Barbara Palmer, Duchess of Cleveland, milenka krále zvaná „Nekorunovaná královna“, i na konci zmínění pánové, Henry Jermyn, Earl of St. Alban a John Churchill, Duke of Marlborough, byli jeho dobří přátelé):
Duchess of Cleveland dí poradci krále:
V poslední době bych šoustala stále,
poraďte diskrétně, co s tím mým přáním,
kundu mám žhavou, však pověst si chráním.
V Sodomě ve sklepě centrum je slastí,
portýři u krbu karty tam mastí,
zavedou jistě Vás na správná místa
se spoustou čuráků, věc je to jistá!
Vyrazím tedy tam hned jak se zšeří,
dejte mi ovšem klíč od zadních dveří.
Raději si domluvím s portýry termín,
než by mne šoustali Churchill a Jermyn.
