Vydáno:
Nedělní chvilka prózy
"Velikonoční" ukázka z mé knihy "Ona, ono a já"…
„Vzpomínám si, co jsi provedl katechetovi ve třetí třídě,“ pravila matka. „Zeptal se tě, jestli víš, proč se slaví Velikonoce a ty jsi mu odpověděl, že Ježíš byl zrazen jedním ze svých učedníků a vydán Římanům, kteří mu nasadili trnovou korunu a ukřižovali ho a poté byl pohřben do hrobu v jeskyni a vchod zavalen velkým kamenem, a katecheta se rozplýval radostí, načež jsi pokračoval… a každý rok na Velikonoce se kámen odvalí, Ježíš vystoupí ven a pokud spatří svůj stín, bude ještě šest týdnů zima.“
„Vidíš, na to jsem už dávno zapomněl. To byl zdejší farář, o kterém se říkalo, že jde o duchovního pastýře, který je podoben Šalamounovi, Mojžíšovi, ba Bohu samotnému.“
„Cože?“ zeptala se Sandra.
„No, ona to byla pravda jen napůl. Neboť Šalamoun měl tři sta žen, Mojžíš koktal a Bůh se ve zdejším kostele jakživ neukázal, kdežto ten náš farář měl jen hezkou mladou kuchařku, zadrhával jen nepatrně a do kostela přece jen občas zašel.“
„Jako obvykle přehání,“ pravila matka k Sandře. „Náhodou, jeho kázání byla skvělá. Vzpomínám si například, jak kázal proti smilstvu a nabádal k předmanželské čistotě, abychom nejprve objevili, co je život. Abychom poznali jeho bohatství, košatost a vícerozměrnost. Abychom k manželskému soužití mohli přistoupit jako vnitřně rozvinuté a zralé osobnosti. A pak hřímal proti nevěstkám a těm, kteří navštěvují vykřičené domy a v tom okamžiku se zvláštně, jakoby vnitřně usmál, ale zřejmě si toho nikdo mimo mne nevšiml. Mně to však nedalo a po mši jsem za ním zašla a zeptala se ho na to. Naklonil se ke mně a zašeptal:
„Vám to prozradit mohu. Já si v tu chvíli vzpomněl, kde jsem zapomněl deštník.“
