Óda na zahradu

Nikoliv náhodou obdrželo nádherné místo, určené k posmrtnému životu bohabojných lidí, jméno ráj. Jméno původu perského, znanenající ohrazenou kultivovanou krajinu, oplývající hojností všeho a bezpečím. A nikoliv náhodou nazývá jeden ze starých českých překladů bible toto místo ještě přesněji: rajská zahrada.

Dnes už sice až na výjimky zahrady neslouží k obživě svých obyvatel, ale rozhodně uspokojují mnoho a mnoho dalších lidských potřeb, neboť  „nejen chlebem živ jest člověk“.

A protože založení, kultivace a udržování zahrady nutně učí zahradníka řádu, pořádku a systematičnosti, vezmu tyto nemateriální  potřeby pěkně popořádku.

Za prvé je zahrada rozhodně místem, které silně uspokojuje pradávnou lidskou potřebu vlastnit kus půdy, kus země a vzdělávat ho. Zahrada je tak místem ryze soukromým, intimním, kde platí jiná pravidla a jiné zvyklosti, než ve veřejném okolí. Jinak řečeno, spolu s Henrym Davidem Thoreauem: zahrada je místo, odkud na stát není vidět. Což je, jak jistě uznáte, často a mnohokrát k nezaplacení.

Zahrada také  velmi zvětšuje náš soukromý životní prostor, rozšiřuje doslova i přeneseně náš obzor a dává rychle zapomenout na chvíle, kdy je naše životní „bublina“ atakována přílišnými davy v kancelářích, na ulicích, v obchodech či dopravních prostředcích. Zahradní altánek či zákoutí s lavičkou se tak stává místem „daleko od hlučícího davu“, v němž lze nabýt duševních sil a rovnováhy nebývalou rychlostí.

Na zahradě také neběží čas tak zběsilým tempem až cvalem jakým běží v hektickém okolním světě, ale plyne zde pozvolněji, důstojněji, poklidněji, jsa řízen jen a jedině neúplatným sluncem.

Zahrada je také dokonalou tělocvičnou, které se nevyrovná sebedokonaleji zařízené fitness centrum: sečení, hrabání, stříhání, plení, rytí, přesazování, kropení, po žebříku lezení, válcování a spousta dalších a dalších činností jsou nekonečnou šňůrou přirozených pohybů na čerstvém vzduchu a v ladném prostředí. Zřejmě nikde než na zahradě se  nelze přiblížit „kalokagathii“, řeckému ideálu dokonalé souhry duše a těla.

Esteticky nic neukojí duši lépe, než zahrada: nejmódnější a sebedražší parfémy renomovaných značek nikdy nedosáhnou slastné vůně růže z Jericha za večera, omamné vůně kaliny po ránu či dramatické vůně nenápadných kvítků skalníku.

Také velká plátna Claude Moneta s partiemi jeho zahrady, ač tolik obdivovaná milovníky umění, dozajista nevystihují všechny valéry barev, her světel a stínů a tvarů, měnících se ve vánku či větru.

I sluch si na zahradě přijde na své a žádnému sebenadanějšímu skladateli se doposud nepodařilo vyjádřit pár notami všechnu tu radost ze života, sebevědomí a touhu, jak se daří obyčejnému kosovi za soumraku.

Samozřejmě ani na chuť nelze zapomenout, a to zvláště v zahradě ovocné či zeleninové: střapec černého rybízu prohřátého sluncem či čerstvé hrášky rozplývající se na patře přímo na zahradě patří ke kulinářským zážitkům, jimž se nevyrovná seberafinovanější krmě v nejvybranější restauraci.

Zahrada naučí člověka nejen pracovitosti, ale také nezměrné trpělivosti, neboť sebesilnější vůlí a sebevroucnějším přáním prostě na jaře lístečky medvědího česneku z polozmrzlé půdy nevytáhnete a nevytáhnete. A ještě další veledůležité vlastnosti, dnes velmi opomíjené, nás učí zahrada: pokoře. Neboť můžete být zahradníkem sebevzdělanějším a sebepracovitějším, křehké výhonky s květy na vzrostlém ořešáku před nevlídnými ledovými muži neuchráníte. Naštěstí však zahrada naučí člověka též silné vůli k životu, neboť dobře ví, že z omrzlých větví v krátkém čase vyrazí nové listy, a i když se ořechů ten rok nedočká, zkuišenost mu říká, že si to příroda v letech příštích vynahradí a srovná. A nic není nakažlivější, než právě ta vůle k životu, kterou může člověk dnes a denně pozorovat a vnímat na zahradě.

A to jsem ještě vůbec nemluvil o spoustě obyvatel zahrady, o ptácích, motýlech, broucích, ještěrkách a žábách, o včelách, lasičkách, veverkách či netopýrech, kteří v elegantních krouživých osmičkách zvěstují definitivní příchod tmy.

Určitě jsem ve svém výčtu prospěšností zahrady a zahradničení na mnoho dalších požitků a krás zapomněl, ale nevadí: záhy si je mezi stromy, keři a květy zase s potěchou připomenu…

A jedno staré čínské přísloví na závěr: Chceš-li být šťastný jeden den, dobře se najez a napij. Chceš-li být šťastný jeden týden, ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, staň se zahradníkem.