Vydáno:  

Pandán k "Dopisu z Velkých Bílovic", napsaný v Langenlois

Důvodů, proč navštívit největší rakouské vinařské město Langenlois je spousta: jen namátkou jmenuji krásné starobylé náměstí, restaurace Schwillinsky a Bründlmayr, v nichž se vždy můžete báječně najíst a napít, velkou vinotéku v Ursin Haus a nádherné okolí se spoustou vinic a vinařů Kamptalu. Mne na toto úžasné místo zavedla touha prohloubit si znalosti o rakouských vínech, zhmotněná do přihlášky na kurz „Österreichische Weintutorium“, pořádaný Rakouskou vinařskou akademií. Tato slovutná vzdělávací instituce sice již od roku 1991 sídlí ve vinařském srdci Burgenlandu, v Rustu, ale své kurzy pořádá po celém Rakousku. Třídenní kurs probíhal od pátku do neděle a sliboval dokonale propojit teorii s praxí.


V pátek jsme sešli přesně ve tři hodiny ve vinotéce a návštěvnickém centru v Loisiu, které je moderní dominantou Langenlois. Jedná se o hotel, vinotéku s návštěvnickým centrem a „sklepní svět“ v rozlehlých středověkých vinných sklepech. Supermoderní hotel a vinotéku navrhl slavný americký architekt Steven Holl, kterému se podařilo nadmíru dobře propojit moderní styl s funkčností.  Lektor Alfred Aftenberger byl již od pohledu milý člověk (který milovník vína není?), s každým účastníkem kurzu si potřásl rukou a osobně se mu představil. Následoval přesun do historického „10er Haus“, kde probíhala výuka přívětivou formou degustace vín z rozličných oblastí Rakouska. Odpoledne rychle ubíhalo, velmi zajímavá byla zkouška citlivosti naší chuti a čichu. První jmenovaná probíhá tak, že se ve vodě rozpustí vždy velmi málo určité látky, aby vznikl co nejslabší roztok. Pak musíte při ochutnání poznat, zda byl tento roztok sladký, slaný, kyselý anebo hořký. Čichová zkouška spočívá v tom, že očicháváte jednotlivé lahvičky s esencemi a máte určit, co cítíte. Je zajímavé, že si většina lidí nedokáže vzpomenout na základní vůně jako je například jahodová a snaží se ve vzorcích najít něco nezvyklého až exotického, přičemž nejen pro čichovou zkoušku platí, že nejjednodušší řešení bývá většinou správné.
Ve večerních hodinách jsme se přesunuli k vinaři Thomasi Leithnerovi, který je proslulý zejména svým Zweigeltem Privat. Pan Leithner nás nejprve provedl technickým zázemím vinařství a poté každému k degustaci podal skleničku značky Zalto Denk Art. Tyto rakouské skleničky jsou již hodně proslavené a v soutěžích porážejí i svou největší konkurenci- skleničky firmy Riedel. Překvapilo mě, že vinař zapůjčil všem právě tyto exkluzivní ocskleničky, protože riziko jejich rozbití ve sklepě je poměrně velké a sklenky nejsou zrovna levné. Ihned mě napadlo, že by bylo krásné i na Moravě koštovat víno z tak krásných sklenic. Skvělý vinař Leithner neváhal otevřít všechna vína ze své nabídky a dokonce přidal i pár raritních zajímavostí.
První večer jsem zakončila se svými kolegy ve vyhlášené restauraci Bründlmayr, kde jsem si vychutnala výborné paté z husích jater, karamelizované medem s rozmarýnovou brioškou. Pak jsem se, vzhledem k dobře osvětleným a bezpečným ulicím rozhodla pro procházku do penzionu Mühlenhof, kde jsem byla první večer ubytovaná. 
V sobotu ráno mi jeho milá majitelka přichystala snídani z vynikajících čerstvých místních surovin, a poté už mě opět čekala výuka v „10er Haus“. Lektor začal vinařskými oblastmi Rakouska, ke kterým jsme vždy ochutnávali jejich typické odrůdy, ovšem i raritní vína jako byl například Grüner Veltliner z Krems ročníku 1975. Překvapilo mě, že tak staré víno bylo stále ještě živé, ale chuťově to můj favorit díky své rozinkové chuti rozhodně nebyl. Oběd byl pro celou skupinu zarezervovaný opět u Bründlmayra, kde nás pohostili telecím roastbeefem s hořčičnou omáčkou, dále vynikajícím „Backehendl“ s ještě lepší salátem z brambor a nakonec se podával desert v podobě makového tria- tedy zmrzliny, krému a piškotu s mákem. Bohatě nám také dolévali skvělé víno- Grüner Veltliner, Terassen 2012, a pro srovnání ze stejné vinice i Riesling 2012, dále Grüner Veltliner Lamm 2011 (mimochodem tato vinice patří do „Erste Lage“, jde tedy o jednu z nejlepších v Kamptalu) nebo Grüner Veltliner Alte Reben 2009. Všechna vína byla ve skvělé kondici, servírovaná v optimální teplotě a zejména při srovnání Veltlínů šlo dobře rozpoznat vliv terroir a ročníku na barvu, vůni a chuť vína. Jako osvěžení po obědě byla naplánována prohlídka sklepů pod „10er Haus“, kde by šlo díky jejich rozlehlosti snadno zabloudit, což by ovšem vzhledem k uskladněným vínům a sektům od Steiningera nebylo nepříjemné.
Následující výklad objasňoval vinařské zákony Rakouska, které jsou po „fridexovém“ skandálu v roce 1986 jedny z nejpřísnějších na světě. Připravovali jsme se také slepou degustací na praktickou část zkoušky - nejzajímavější pro mě byla svou plností a příjemnou mineralitou vína z oblasti Steiermark, zejména Sauvignon blanc 2012 od Petera Skoffa nebo Gelber Muscateller 2012 z vinařství Ploder Rosenberg.
Po skončení druhého dne jsem se ubytovala v Loisiu, kde jsem vyzkoušela vynikajícím spa a celoročně vyhřívaný venkovní bazén. Na večer jsme si se dvěma kolegyněmi z kurzu zarezervovali stůl v hotelové restauraci, která se pyšní mimo jiné tím, že každý den obměňuje jídelní lístek, vaří vždy z nejčerstvějších surovin (což by měla být samozřejmost všude) a ke každému jídlu Vám přímo v jídelním lístku doporučuje i vhodně zvolená vína, jak jinak než pouze z Rakouska.
V neděli jsem si kvůli plavání v bazénu přivstala a vyplatilo se to, protože jsem si východ slunce nad vinicemi užívala sama. Trocha sportovního výkonu plus bohatá snídaně a můj oblíbený čaj Ronnefeld Morgentau, tak si představuji ideální start do nového dne.
Ranní výuka už byla jen opakováním ke zkoušce, která se skládala z teoretického testu a z praktické slepé degustace, kdy jsme měli u vína nalitého ze zakrytých lahví určit barvu, vůni a chuťse pokusit určit, o kterou by se mohlo jednat odrůdu, z jaké oblasti a jakého ročníku. Vše bylo celkem náročné, a tak všichni účastníci včetně lektora uvítali rozlučkové degustační čtyřchodové menu v Loisiu. Skvělý byl zejména hlavní chod- filet z vepřové panenky divoce žijících vepřů s houbami a polentou s doprovodným veltlínem 2012 od Jurtschitsche. Obědem kurz skončil, rozloučila jsem se všemi se slibem, že se určitě zanedlouho uvidíme na navazujícím kurzu.
Zbytek pobytu ve mně neustále hlodala otázka, proč  Rakušané umí vše skvěle zorganizovat, mají vynikající kuchyni a vína a ještě jsou na sebe milí a usměvaví. Prostě pověstná „blbá“ nálada jako v Česku zde nehrozí, určitě ani nevědí, co to je.
Což mne přivedlo k závěru, že si za stav věcí u nás můžeme jen a jedině sami. Protože úsměv, milé chování a stoprocentně odvedená práce ve všech oborech nic navíc nestojí.

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód EGT145.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód JZH556.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Pandán k "Dopisu z Velkých Bílovic", napsaný v Langenlois