Vydáno:  

Páteční glosy 19. 5. 2017

Je s podivem, jak velké množství rodičů si představuje, že jejich dítě bude geniálním přínosem lidstva a ne masovým vrahem, lupičem či stále opilým bezdomovcem… a pak často ty zklamané naděje! Jak říkávala jedna z mých moudrých tet: „Když se ženská vdá, má si představovat, že si vzala orangutána a vším, čím se od něj její manžel v dobrém liší, s radostí brát, a ne vysnít si prince z pohádky, být pak děsně zklamaná a dělat mu ze života peklo. A když se jí narodí dítě, má předpokládat, že to bude debil, který nakonec zavraždí své rodiče… pak nebude zklamána nikdy!“                                                  Což ovšem platí obecně: jedna ze životních poukázek na šťastný život je ta, která Vám radí, abyste nikdy od nikoho nic nečekali, neboť zklamané naděje bolí nejvíc.                                                           Jeden příklad ze života. To jednou přišel do mé venkovské zubní ordinace starý, elegantně oblečený pán, představil se jako Zdeněk Nekovařík a požádal mne o odbornou drobnost. Uvědomil jsem si, že vím, kdo to je: bývalý překladatel z angličtiny a nakladatel edice Walden (v níž kupříkladu vydal slavné Setonovy Dva divochy a samozřejmě Thoreauův Walden ), který si po únoru 1948 odseděl spoustu let v komunistickém lágru, aby pak byl nucen dělat pomocného topiče v blízké továrně. Moji stabilní sestru tehdy zastupovala sestra jiná, která léta bezúspěšně toužila po dítěti. Také jej znala, ale z jiné stránky než-li já: „Jé, pane Nekovaříku, můžete mi hádat z ruky, jestli budu mít děti?“ Pokrčil rameny, podíval se jí do dlaně a pravil: „Madam, je mi líto, ale děti nebudou.“ Sestra uronila slzičku, pan Nekovařík se na ni podíval s nepokrytým údivem, a pak svým nezaměnitelným, poněkud histrionským hlasem pokračoval: „Madam, proč oplakáváte něco, co vůbec nepotřebujete? Vezměte si příklad ze mne! Já si kdysi vzal dceru továrníka ze Smíchova a ten hned: „Mějte děti, mějte děti, ať má tu továrnu kdo zdědit!“ A tak jsem zplodil dceru… nu, a továrnu nám sebrali, dcera mne udala, že jsem ulil peníze do Švýcarska, a já dostal dvacet let. Proč oplakáváte něco, co vůbec, ale pranic nepotřebujete?“                                                                                                                                                                          Já ovšem poslechl další z naučení svého moudrého otce, totiž, že chlap se má oženit a mít děti, dokud je mladý a blbý, snáší pak obé mnohem lépe.  

obal knihy

obal knihy


Vážení a milí,

dočetli jste další ukázku z knížky, ve které vyprávím o všelikých zajímavostech, které mne potkaly cestou od narození (téměř) do smrti, a které by Vám, jak doufám, mohly poskytnout jak zábavu, tak i trochu poučení. V knize jsou též ukázky z mé letité novinové a časopisecké tvorby, výběr z překladů poezie i prózy a také něco z vlastního literárního šuplíku.

Knihu  „Samomluvy Miroslava Macka“ vydalo v líbezné úpravě (a v pevné vazbě s přebalem) nakladatelství Jonathan Livingston, avšak kniha nebude v normální distribuci - objednat si ji však můžete na dobírku přímo domů, a to za konečných  299.- Kč (tedy včetně balného a poštovného) na mailové adrese m.vitovcova@volny.cz, čímž zároveň vypomůžete firmě, která zaměstnává osoby se změněnou pracovní schopností.

Také je možno knihu si přímo vyzvednout u pí. Vítovcové (VRV.sro, Láskova 1810/4        14800 Praha 11, tel. 606270219) a ušetřit tak na poštovném…

 

Přeji Vám příjemné počtení, s díky

Váš

Miroslav Macek

 

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód ETG474.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód MFX389.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Páteční glosy 19. 5. 2017