Vydáno:  

Rakousko 100X jinak.

Před časem jsem napsal pro speciál časopisu Reflex následující text o mých milovaných Rakousích…

Stift Göttweig  foto: Miroslav Macek

Stift Göttweig foto: Miroslav Macek


1.) Rakousko je naše širší vlast.

2.) V Rakousku se v restauracích najíte buď dobře nebo skvěle. V Česku se v restauracích najíte buď průměrně nebo mizerně. Regionální a sezónní suroviny jsou na jídelních lístcích samozřejmostí a nikoliv výjimkou potvrzující pravidlo, že ryba na jídelním lístku je buď losos nebo pangasius a nikoliv kapr, candát či pstruh, nemluvě o sumci, štice či sivenovi , houba je vždy žampion nebo hlíva a nikoliv liška, hřib či křemenáč, že sýr je vždy podivný eidam a nikoliv výběr z desítky rakouských i cizozemských sýrů, že omáčka je školnědružinní UHO a nikoliv plejáda skvělých omáček rozdílných vůní a chutí, že pečivem je gumový rohlík nebo oschlý chléb a nikoliv výběr čerstvě upečených lahůdek z místních pekařství.

3.) O obsluze v rakouských restauracích má silnou vypovídací hodnotu údiv mého přítele, který v jedné restauraci v Retz nevěřícně sledoval českého číšníka a následně pravil: „Oni ho tady úplně zkazili! Usmívá se, je milý, ochotný a vstřícný!“

4.) Není žádným problémem narazit i na malé vesnici či v městečku na výtečnou restauraci, pekárnu, cukrárnu či kavárnu, kde je radostí posedět. U nás (a mluvím z letité vlastní zkušenosti) je problémem narazit na vůbec nějakou, do které lze bez obav o žaludek a šatstvo následně nasáklé přepáleným olejem z fritézy vůbec vstoupit.

5.) Na skvělá vína zde narazíte na každém kroku a i těch rozlévaných po achtlících či čtvrtkách je vždy na výběr dost a dost. Pokud nejste milovníci polosuchých či polosladkých vín, budete mít u nás problém i na jižní Moravě. Navíc mají v Rakousklu (až na nepatrné výjimky drahých restaurací) usanci, že láhev vína v restauraci stojí dvojnásobek ceny u vinaře, někde dokonce méně. Stokorunové víno za 960.- Kč tady opravdu nenajdete…

6.) Rakouské vlajce na rozdíl od té české chybí modrá barva. Rakouské krajině, na rozdíl od té české, se nedostává všudypřítomné žluti. Také plochy polí jsou menší a mnohem pestřejší, čímž i ráz krajiny  velmi získává. Příkopy a meze jsou vesměs vzorně posečené a prosté všelikého haraburdí. Navíc mám silné podezření, že většina z toho nepatrného množství sáčků a plechovek podél cest, se tam dostala z rukou projíždějících cizinců - v neturistických oblastech se totiž nevyskytují vůbec.

7.)  Množství upnutých legín na tlustých zadcích, triček na pivních pupcích a obručí kol pasu se v Rakousku vyskytuje řádově méně, než v Českých zemích. Stejně tak se u nás mnohem méně vyskytují šarmantní postarší dámy a elegantně oblečení pánové, na které je radost pohlédnout. Také množství krojových prvků v odívání, svědčící o silném pocitu sounáležitosti se zemí a jejími tradicemi, je v Rakousku násobně a násobně vyšší.

8.) Nelze než obdivovat umění rakouské diplomacie v těch nejlepších metternichovských tradicích. Vždyť komu jinému by se podařilo přesvědčit zbytek světa, že Hitler byl Němec a Beethoven Rakušan?

9.) I ve všední dny bývají kostely v rakouských vesnicích a městech otevřeny k volné prohlídce.  U nás se většinou dostanete jen k zarýglované mříži, pokud vůbec. Důvod, který vám okamžitě vytanul na mysli, je ten správný…

10.) Před domem stojí bednička s marmeládami, medem, ovocem, zeleninou, cenovkami a upozorněním, že obnos za zakoupené má se vhodit do dopisní schránky. Vedle silnice je dřevěná budka s přebytky ze statku, bramborami, vejci, salámy, klobáskami, tlačenkou, na pultíku ceník, sešit s tužkou pro zapsání nákupu a malá pokladnička. V garni hotýlku je večer z ulice dostupný bar bez obsluhy, v lednici láhve vína, piva a nealkoholických nápojů, pod skleněným zvonem obložené chlebíčky a  vedle upozornění, ať se obsloužíte dle libosti sami a zaplatíte při odjezdu. U nás by leckde, obávám se, ukradli nejen ty láhve, ale i lednici…

11.) Spousta restaurací  neuklízí na noc venkovní sedací nábytek (moje paní tomu zprvu odmítala uvěřit a neustále hledala u drahých stolků a židlí před hotelem kotevní lana). Také u květinářství zůstávají často během víkendu  osázené květináče a truhlíky před obchody. Bez řetězů. Také okapové roury setrvávají na svých místech…

12.) Množství betonových sil na obilí, často konkurujících výškou kostelům, je zvláště v Dolních Rakousích popuzující množství, nicméně ohyzdnosti a přemnožení panelových sídlišť u nás zdaleka a zdaleka nedosahují.

13.) Větrné elektrárny rakouské krajině na kráse rozhodně nepřidávají, nezabírají však tolik místa a nestojí na kvalitní orné půdě jako u nás přemnožené solární panely.

14.) Kdyby byl Bavorov co jsou Vodňany, zpívá se v jedné lidové písni…jistě nejen mne by potěšilo, kdyby se mohlo též zpívat Kdyby byla Praha, co je ta Vídeň, a to zvláště, co se množství podzemních garáží týká. Na druhé straně je nutno přiznat, že tunelů mají sice dost, ale Blanka je jen jedna!

15.) U nás nikde nenarazíte na tak půvabná česká jména jako v Rakousích! Je to samozřejmě způsobeno tím, že v cizojazyčném prostředí nezněla ani hanlivá příjmení hanlivě, a tak zůstala. S potěšením pak můžete číst na poštovních schránkách nejen poněmčelá příjmení Makowiczka nebo Witrisal , ale též Chlastak junior und  senior či Woserka.

16.) Pánové, kráčíte-li se zřítelnicí oka svého po Korutanské třídě, Uhelném trhu či Příkopech, nemluvě o nově zrekonstruované ulici Tuchlauben , držte ji láskyplně za ruku. Jinak se rozběhne nakupovat a nedoplatíte se…

17.) Před návstěvou Vídně  rozhodně shlédněte film „Třetí muž“ britského režiséra Carola Reeda. Jednak je to skvělý film noir, také uvidíte skvělé herce Josepha Cottena, Trevora Howarda, Alidu Valliovou a Orsona Wellese, hlavně však však poválečnou rozbombardovanou a okupačními mocnostmi rozdělenou Vídeň. Při návštěvě se pak zamyslete nad tím, co vidíte dnes a hlavně, co je toho asi příčinou.

18.) Pokud byste chtěli navštívit všechna bývalá bydliště slavných Čechů ve Vídni, vydejte se na dva roky prázdnin: jen namátkou jmenuji hudebníky Jana Křtitele Vaňhala, Leopolda Koželuha, Pavla Vranického, Václava Krumpholze,Františka Ondříčka, Vášu příhodu či Karla Krautgartnera, sochaře Antonína Hanáka, Václava Levého, Jana Maixnera, Josefa Václava Myslbeka, Tomáše Seidana, Bohuslava Schnircha, Otakara Španiela, architekty Josefa Schulze, Josefa Zítka, malíře Antonína Chitussiho, Václava Jansu, Ludvíka Kubu, Julia Mařáka, Václava Brožíka, přičemž desítky a desítky dalších zde žili a tvořili též .

19.) Celé Rakousko je „hundefreundlich“ a valná většina restaurací tedy nejen psy bez problémů  pouští dovnitř, ale vždy má pro ně nachystanou misku s vodou a nějaký pamlsek. Moje mnohaletá zkušenost pak praví, že jsou ti psi mnohem vychovanější, než většina dětí v českých restauracích, psí spratci se pak nevyskytují vůbec.

20.) V Rakousku je za volantem uzákoněn limit 0,5 promile. Nicméně jednou jsem končil pojíždění po vinařích v Nikolaihof v Mautern, a když jsem s díky odmítl skleničku neuburského s tím, že už mám určitě vyšší hladinku a ještě musím jet do hotelu, podívala se na mne majitelka poněkud nechápavě a pak pravila: Herr Doktor, da, da in Wachau, že by si vás dovolil nějaký policista zkontrolovat na alkohol? Vždyť to by tu neobstál! Ten neuburg byl vynikající a protože všichni zde jezdí po nějaké té skleničce opatrně, žádné havárie se ve vinařských oblastech nekonají.

21.)Krajina kolem silnic zde není zamořena ani divokými ptáky Mattoni, ani billboardy s vnadnými děvami, které si to udělaly samy či tvářemi politiků, kteří to vždy myslí upřímně, zato nenápadných ukazatelů k hradům, zámkům a vůbec památkám všeho druhu, je zde tak akorát, abyste vždy jeli správným směrem.

22.) Rakousko je sice republika, ale vzhledem ke všudypřítomnosti  habsburských k.u.k. reálií si to pranic neuvědomujete.

23.) V sebenepatrnější vesničce určitě narazíte na stavení s cedulí „Privatzimmern“ , v turistických oblastech pak téměř na každém domě. Jde o ubytování levné a příjemné, včetně domácích snídaní.

24.) Pánové, nikdy před svými drahými polovičkami nevyslovujte slovo Parndorf. Hrubě by se vám to nevyplatilo, zvláště je-li vaše partnerka subtilní či naopak nadměrné velikosti. Jde totiž o vesnici s outletem luxusních značek asi 40 km od Vídně a i po značných slevách tam lze utratit majlant.

25.)Veřejné záchodky stejně jako toalety v hotelích, restauracích a na benzinových pumpách jsou vždy v solidním stavu. Chcete-li pak vidět stylové secesní veřejné záchodky v luxusním provedení, zajděte na Am Graben a vydržte nával fotografujících japonských turistů.

26.) Na rozdíl od Česka je v Rakousku spousta drobných výrobců všeho možného, včetně textilu, na kterém není visačka Made in China. Stylové labužnice si tady přijdou na své.

27.)Vztah ke šlechtě a titulům, včetně těch akademických, zůstal na úrovni bývalé monarchie. Kupodivu to zde nepůsobí nabubřele, ale mile staromilsky.

28.) Pokud chcete na vlastní kůži zjistit, co obnáší ustálené slovní spojení „nebe a dudy“, jeďte odkudkoliv městskou hromadnou dopravou na pražské a pak na vídeňské letiště.

29.)Hlavní město Rakouska je vyhlášeno svými muzei a výstavami. Potěšující je, že vždy jde o „Gesamtkunst“, takže oceníte nejen vystavené exponáty, ale i přídatné služby: šatny, prodejny suvenýrů, toalety a muzejní bistra a kavárničky. Následováníhodné!

30.)Předpona Bio znamená v Rakousku opravdu klasické kvalitní produkty bez chemie a nikoliv jen s vyšší cenou.

31.) Erdäpfelsalat neboli bramborový salát se od českého liší. Tady je recept  slavného vídeňského hotelu Sacher: 1 kg brambor rohlíčků, ½ litru horkého hovězího vývaru, 1 velká červená cibule, 2 lžíce jemně nasekané pažitky, 1 lžíce estragonové hořčice, 5 lžic vinného octa, 60 ml oleje, sůl, čerstvě namletý pepř. Uvařené oloupané brambory nakrájíte na tenké plátky, přidáte všechny ingredience mimo cibuli a pažitku, vše zalijete horkým vývarem a lehce promícháte. Necháte půl hodiny odstát. Pak vmícháte jemně nasekanou cibuli a nazdobíte sekanou pažitkou. Dobrou chuť!

32.) Při pobytu v Rakousku si nejednou se smutným přikývnutím připomenete odstavec z pamětí malíře Oskara Kokoschky, který mj. portrétoval prezidenta Masaryka: V důvěrných hovorech se Masaryk vyjádřil v tom smyslu, že se habsburská monarchie nikdy neměla rozpadnout, ale být přetvořena ve federaci nezávislých národů.

33.) O rakouské byrokracii máme značně zkostnatělé představy. Všude na úřadech jsem se však vždy setkal s nebývalou vstřícností a ochotou.

34.) Rakouský Grüner Veltliner je nejlepší veltlínské zelené na světě. Nic ovšem nebrání tomu znovu a znovu se o tom přesvědčovat.

35.) Milovníci červeného vína pak mohou vzdát hold Fritzovi Zweigeltovi, který v roce 1922 ve vinařském institutu v Klosterneuburgu úspěšně zkřížil svatovavřinecké s frankovkou. Název Rotburger se nevžil, zato Zweigeltrebe, zkráceně Zweigelt, ano. Zvláště ten ze severního Burgenlandu nebo Carnunta je naprosto vynikající!

36.)Pokud chcete rychle pochopit rozdíl mezi švýcarským výrazem „Altes Geld“ a francouzským „nouveau riche“ , navštivte ples v opeře ve Vídni a v Praze, přesně v tomto pořadí.

37.) Na rozdíl od Prahy je luxusní lahůdkářství Julius Meinl ve Vídni stále otevřené. Ovšem Merkur na nejstarším vídeňském náměstí Hohermarkt je též kulinářským zážitkem.

38.)Pokud si kdekoliv objednáte Wiener Snitzel, tedy vídeňský řízek, připravte se na řízek zvící sloního ucha.

39.) Grüss Gott! neboli Pozdrav Pámbu! je to správné rakouské pozdravení. Na vesnicích a malých městech vždy pozdravte kolemjdoucí, ať nejste za burany zpoza Hercynského pralesa.

40.)Pokud chcete udržet štíhlou tajli, pak opatrně se zákusky! Spousta těch slavných jako je Sacherův dort či kardinálský řez nebo řez Esterházy pochází z doby Vídeňského kongresu, kdy po skončení Napoleonovy blokády opět proudil do Evropy cukr z Karibiku, takže cukráři se předháněli v jeho užití.

41.)Pokud se domníváte, že Tafelspitz je prostě jen vařené hovězí, nejste pravými labužníky!

42.)Milovníci kávy by si měli zapsat za uši, že v Rakousku  piccolo = kleiner brauner neboli malé hnědé.

43.) Středobod Vídně, dóm Svatého Štěpána, je familiérně nazýván Steffl. Stejně se pak jmenuje obchodní dům na Korutanské třídě kousek od dómu. Dámy by rozhodně neměly navštívit jeho  6. patro s botičkami těch nejluxusnějších značek - hrozí srdeční i bankovní kolaps.

44.) Milka není rakouská fialová kráva, ale průmyslová čokoláda severoamerické nadnárodní společnosti Mondeléz.

45.)Rakušané si na rozdíl od nás neodvykli chodit s celou rodinou na nedělní oběd do restaurací. Je starosvětsky příjemné vidět hodně staré, svátečně vyšňořené prarodiče u čtvrtky vína a dobrého jídla.

46.)Slavná vinice Ried Klaus ve Wachau opravdu nepatří bývalému českému prezidentu. Její název je odvozen z latinského „clausa“ = uzavřený průsmyk.  Vína dává famózní a pokud chcete zažít kulinární orgasmus, nalijte si rýzlink z této vinice od vinaře Josefa Jamka do sklenky, kterou navrhl (spolu se svým přítelem profesorem Clausem Josefem Riedlem, který se mimochodem narodil v Dolním Polubným v Jizerských Horách) farář Denk.

47.)Gambleři si v Rakousku  na své moc nepřijdou. Praha se svými hernami ve středu města je nepřekonatelná!

48.)V hospodách, restauracích a obchůdcích ihned zaregistrujete, že je „celá rodina na place“. Představa, že podnik povede nájemce a vy se budete válet u moře, zde patří do říše nesmyslných absurdit.

49.)Keltská slova vindo = bílý a bona = základ daly  jméno posléze římské Vindoboně, dnešní Vídni.  Kde přišli Maďaři na pojmenování Vídně Bécs ovšem netuším…

50.)U většiny rakouských vín už dnes rituál s očicháváním čerstvě vytaženého korku neuplatníte. Až na vína k dlouhé archivaci mají všechny láhve pohodlný šroubový uzávěr. Následováníhodné!

51.)Na mnoha továrnách a dílnách najdete nápis „Lehrbetrieb“, což jsou podniky, které spolupracují se školami a spojují tak skvěle teorii s praxí.  Podniky jsou na to patřičně hrdé a Hospodářská komora dokonce pořádá soutěž (ve třec h kategoriích pro malé, střední a velké podniky) o nejlepšího partnera.

52.) Na rozdíl od Německa se v Rakousku směs ovocné šťávy (většinou jablečné nebo hroznové) a sodovky nenazývá Schorle, ale Gespritz.

53.) Egon Ervín Kisch vzpomínal, kterak mu babička dala pohlavek, když se učil do školy a pronesl, že hlavní město Solnohrad je Solnohrad. Nicméně tomu tak opravdu je.

54.) Rakousko je spolková republika setávající z devíti spolkových zemí: Vídně, Horního Rakouska, Dolního Rakouska, Tyrolska, Štýrska, Salzburska, Korutan, Burgenlandu a Vorarlberska. Každá má svůj nenapodobitelný půvab a opravdu stojí za to navštívit je opakovaně všechny.

55.) Ač se zdá být Rakousko mírumilovnou zemí (což dozajista je), značky Steyr Mannlicher a hlavně Glock zná celý svět.

56.) Když vyšla v roce 1975 v Rakousku první poštovní  známka Friedensreicha Hundertwassera, konzervativní rakouští sběratelé známek, uvyklí na klasické rytiny, halasně protestovali. Dnes je tento umělec, vlastním jménem Friedrich Stowasser, jedním z nepominutelných symbolů Rakouska.

57.) Při pohledu na šaty manželky císaře Franze Josefa II., důvěrně zvané Sissi, vystavené v Hofburgu, se nemůžete zbavit dojmu, že šlo o první anorektičku. Ta nebezpečná móda se, bohužel, rozšířila…

58.) Riesenrad neboli Obří kolo ve vídeňském parku Prater je jedním ze symbolů Vídně. Labužníkům však doporučím spíše Stadtpark neboli Městský park se slavnou michelinskou restaurací Steiereck.

59.) Specialitou této vyhlášené restaurace pak je, že na závěr večeře číšník přijede s pojízdným stolkem s kandovanými plátky pomerančů, citronů a grepů z císařských skleníků ze Schönbrunnu. Doprovodná pálenka  nezbytností!

60.) Na jižním cípu Neusiedlersee neboli Neziderského jezera se ta ryba nazývá fogos, na severu pak Zander a jde o nejlepšího candáta na světě! Probatum est!

61.)Mostviertel je kouskem Rakouska, kde je nejlepší pobývat v době květu hrušní. Je jich zde spousta a hrušky se tu zpracovávají na všemožný způsob, včetně hruškového sektu.

62.) Účinky hruškového moštu nejlépe pak vystihuje stará pohlednice s dvěma malými dětmi sedícími na nočníku: jedno natahuje moldánky, druhé se slastně usmívá. Hádejte, které pravidelně popíjí hruškový mošt.

63.) V Mostviertlu, v městečku Ardagger, můžete mj. shlédnout v místním kostele nádherné „Margaretino okno“ z roku 1234, umělecky vysoce ceněné nejstarší malované okno  ve střední Evropě.

64.) Děvčata, rozhodně se nenechejte v zimě nalákat meteorologickými zprávami typu „Kaprun - starý, prachový“. Budete pak zklamána, když tam narazíte na mladé bez peněz.

65.) Rakouský spisovatel a básník Franz Karl Ginskey vyjádřil zcela přesně i moje životní krédo, které vám vřele doporučuji přijmout za své:

Má cesta nemá žádný cíl,

jen proměnlivým snem by byl.

Cíl před očima také brání

mít potěšení z putování.

 

Tu cestu, danou osudem,

si všichni záhy odbudem,

však ti, co po ní rychle pílí,

pak schváceně jen stojí v cíli.

 

Jsi přitom krásná, cesto cest!

Mou strmou stopu snaž se vést

kol milníků let v daném čase

vždy bez cíle vstříc samé kráse.

66.) Císaře Františka Josefa II. máme zásluhou četby vesměs za suchara, ovšem traduje se, že když měl podepsat jmenování kanovníka Theodora Kohna olomouckým arcibiskupem, otázal se: „Je ten člověk alespoň pokřtěný?“

67.) Alexander Joseph Kolowrat - Krakovský se sice narodil v USA, rod byl ovšem českého původu a záhy po jeho narození rodina přesídlila do Vídně. V roce 1910 převzal po smrti otce správu majetku v Čechách, kde na zámku ve Velkých Dvorcích založil firmu Sascha - Film - Fabrik, věnující se rozvíjející se kinematografii. Firmu posléze přesunul do Vídně, kde v roce 1927 produkoval film Café Elektric, v němž se poprvé objevila před kamerou Marlene Dietrichová, berlínská herečka hostující toho času v jednom z vídeňských divadel. Jak vidíte, šlo tehdy leccos i bez EU a Schengenu…

68.)Na vídeňském parlamentu můžete mezi četnou sochařskou výzdobou najít i reliéfy „Výmluvnost“ a „Spravedlnost“.  Obrázek o jejich vzájemné úměře u zákonodárců, a to nejen rakouských, si pak udělejte sami.

69.) Známý svůdník Giacomo Casanova navštívil Vídeň celkem třikrát. Při první návštěvě ho ovšem postihla silná kolika a přivolaný lékař mu chtěl pustit žilou. Když se však ke svému pacientovi blížil s lancetou, ten na něj vystřelil z pistole, vyděšený doktor uprchl a Casanova se za pár dnů uzdravil. Vídeňská lékařská škola ovšem vždy měla a má vynikající pověst, a to i zásluhou českých lékařů, stačí jen připomenout jména  Karel Rokytanský, Josef Škoda či Eduard Albert…

70.) Co se týká termálních pramenů a lázní, je možno začít okřídlenou větou „Již staří Římané…“. Vybrat si můžete od těch levnějších maličkých až po ty vskutku královské a císařské. Osobně doporučuji Bad Ischl: to, co zhubnete při lázeňských procedurách, můžete lehce nabrat při konzumaci slavných ischlských dortíčků a dalších zákusků v místních kavárnách.

71.) Za mého mládí byl symbolem Rakouska benzinový zapalovač značky IMCO, obecně zvaný „koksák“,  který dodával tajně kouřeným cigaretám vysokooktanovou chuť. Největší frajeři pak měli zapalovač ve tvaru malé pistole. To byla propagace Rakouska!

72.) Když jsme u té propagace, tohle umějí Rakušané na výbornou. Zvláště se mi líbí, že i zřejmí konkurenti v cestovním ruchu se dokáží  domluvit na společném propagačním materiálu, jsouce si dobře vědomi, že nejdůležitější je dostat turistu na místo - a teprve pak se na něj mohou vrhnout a společně jej v dobrém oškubat.

73.) Rakouská němčina je strašně jednoduchá: Buchteln, Kolatsche, Knödel, Liwanzen, Powidl, Palatschinken,Ribisel, Kren, Pilsner, Sliwowitz, Zwetschke…

74.) Pokud navštívte někdy Gars am Kamp (a důvodů, proč tam zajet je spousta), nezapomeňte si dát v místní kavárně „Mohnzuzerl“ - původně se tak sice nazýval dudlík neboli cumel namočený do odvaru z makovic, aby dítě spalo a dalo pokoj, což ovšem zanechávalo své nepříznivé následky, v tomto případě však jde o skvělý makový moučník.

75.) Když už jsme u toho máku, v městečku Ottenschlag  stojí Mohnhof Gressl, kde je též muzeum máku a samozřejmě prodej všech možných makových produktů. Soukromých malých muzeí jev Rakousku spousta a těší mne, že je to zřejmě nakažlivé a vznikají i u nás.

76.) Mailberg je vesnička nedaleko hranic s Moravou, nad níž stojí zámek Řádů maltézských rytířů, dnes s částí přeměněnou na hotel. Tady vojsko českého knížete a pozdějšího českého a polského krále Vratislava II. pod vedením Konráda I. Brněnského  12. května 1082 porazilo vojsko Leopolda II. Babenberského a napořád tak zarazilo choutky Babenbergů zmocnit se Moravy. Pokud toho želíte, můžete zapít žal skvělými místními víny v zámeckém sklípku.

77.) Zrovna tak nás ovšem může mrzet, že se dávní Slované v 6. století neudrželi na hradišti dnes zvaném Ried Altenburg nad Kremží a Steinem, tamní vinice by se nám docela hodily. Ovšem i na slavné vinařské město Langenlois bychom si mohli činit historické nároky: Ljubica -Liubes - Leubs –Langenleys - Langenlois…

78.) Rakouský spisovatel, autor přeceňované novely Venuše v kožichu  Leopold Sacher - Masoch se sice narodil ve Lvově, tehdy Lembergu, ale velmi jej ovlivnila Praha, kam byl jeho otec, policejní ředitel,  služebně přeložen. Zda v něm pražský pobyt vybuzoval spíše sadistické či spíše masochistické sklony, o tom historie mlčí. Ovšem těch vzájemných stýkání a potýkání mezi Vídní a Prahou, rakouskými zeměmi a zeměmi koruny České, naleznete v historii bezpočet.

79.) Málokterá země se může pochlubit farářem zvaným „Weinpfarrer“, tedy “vinný farář“ (ovšem v češtině to je pěkný dvojsmysl).  Hans Denk z Albrechsbergu v Dolních Rakousích ovšem takové přízvisko má, neboť se nejen poctivě stará o svěřené duše, ale též velmi rozumí vínu. A to dokonce tak, že po letitých zkušenostech navrhl (a firma Zalto ručně vyfoukla) sérii ušlechtilých sklenic na různé druhy a odrůdy vína nazvané Denkart.

80.) Třetí sloka rakouské císařské hymny začínala slovy „Čeho nabyl občan pilný, vojín zbraní zastávej…“ Dnes už bohužel téměř všude platí švejkovská parafráze „Čeho nabyl občan pilný, to mu erár sebere…“

81.) Dalším světoznámým českým rodákem, který na dlouhou dobu zakotvil ve Vídni, byl Sigmund Freud, „vynálezce“ psychoanalýzy. Po vzoru francouzského kolegy Charcota počal používat při léčbě hypnózu a jistě byl velmi úspěšným módním lékařem. Ostatně o jeho kolegovi Charcotovi se traduje, že trávil spoustu času na honech a banketech na zámcích manželů svých klientek, které úspěšně léčil z hysterie, kterou by nikdy netrpěly, kdyby nepotkali Charcota…

82.)Slavný vídeňský hotel Sacher, což samozřejmě není jen hotel, ale přímo instituce, byl otevřen v roce 1876. O jeho tehdejší klientele si můžete udělat představu z následujcící tradované historky: jednou k ránu se vydala rozjuchaná společnost čtyř pánů kočárem do Pratru, kde se s potěchou začala koupat „na Adama“ v tamním jezírku. Přivolaná policie zjistila, že jde o korunního prince Rudolfa, vévodu z Windsoru, srbského krále Milana a majitele hotelu Eduarda Sachera.

83.) Jeden z nepominutelných  pilířů císařského fin de siécle byl Peter Altenberg. Jedna z jeho aforistických rad opravdu stojí k zamyšlení:  Se svým tělem zacházejte jako s oživlým, ušlechtilým uměleckým dílem - to je kultura.

84.) Dukatenbuchteln čili dukátové buchtičky nemusejí být jen zlým snem ze školní jídelny. Tady je recept přímo od Sacherů: 250 g hladké mouky, 10 g kvasnic, 100 ml mléka, 35 g cukru, 40 g rozpuštěného másla, 2 žloutky a nastrouhaná kůra z ½ citronu. A vanilkový krém? 150 ml mléka, 125 ml ušlehané šlehačky, ½ vanilkového lusku, 60 g krystalového cukru, 3 žloutky…a dá rozum, že ta šlehačka přijde vmíchat až se krém povaří a trochu vychladne.

85.) Sankt Pölten je hlavním a největším  městem spolkové země Dolní Rakousko a rozhodně stojí za návštěvu. Mne však zaujala tamní lékárna  U zlatého lva, která je v nepřetržitém provozu od roku 1545, neboť na ní lze demonstrovat rakouskou sílu tradic. Restaurací, vinničních statků, řemeslných dílen a dalších podniků, které mají mnohasetletou tradici, je zde opravdu hodně. Že to velmi přidává na pocitu solidnosti, jistoty a důvěry, netřeba snad dodávat.

86.)Klapotetz je důmyslné zařízení ze dřeva, které na vinicích ve Štýrsku hlasitým klepáním zahání ptactvo lačné hroznů. Samozřejmě, že název pochází ze slovanského klopotec, ovšem Štajeráci jej velmi vylepšili, když namísto původních šesti větrných lopatek používají osmi. Do provozu se spouští na svatého Jakuba 25. července a odstavuje se buď na Vše Svaté 1. listopadu nebo na svatého Martina 11. listopadu. Vždy jde o skvělý důvod k napití.

87.) Taubenkobel je rakouský název pro zděný holubník ve tvaru vížky a pokud jej chcete vidět na vlastní oči, navštivte michelinskou restauraci a hotýlek stejného jména  v Schützen am Gebirge, kde jej můžete ve dvoře spatřit. 

88.) Že se v Salcburku narodil Wolfgang Amadeus Mozart ví téměř každý jen trochu vzdělaný Čech. Narodil se zde ovšem též slavný fyzik a matematik Christian Doppler, který v roce 1835 přešel na pražský Polytechnický ústav a publikoval zde svoje základní dílo o pozorování dvojhvězd a o jevu, který byl později nazván Dopplerův efekt. Nějak se ovšem nemohu zbavit dojmu, že těch slavných Rakušanů, kteří dleli a pracovali  na našem území, si nepříliš vážíme a nedokážeme je patřičně „prodat“.

89.) Bella gerant alii, tu felix Austria nube! Mars aliis, dat tibi regna Venus čili Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko,se snub! Mars jiným, však tobě Venuše vládne.  Tento latinský citát se připisuje uherskému králi Matyáši Korvínovi, který tak měl komentovat úspěšnou rakouskou politiku dynastických sňatků. Ještěže ta tradice  nepřečkala do dnešních dnů, nevím, nevím, jaká území bychom se současným prezidentem získali!

90.)Pokud k vám v některé restauraci po opulentním obědu či večeři přiveze číšník vozíček plný skvělých moučníků a vy si nebudete moci z té přemíry vybrat, poradím Vám metodu slavného tenora a posléze též filmového herce Leo Slezaka, rodem ze Šumperka. (Také jeden z našinců, nakteré se u nás téměř zapomnělo.) Ten, když se k němu přiblížil číšník s vozíčkem a záludnou otázkou „Wünschen Sie ein Dessert, Maestro? „ mávnul široce rukou nad zákusky a pravil zvučným tenorem… „Jawohl! „

91.) V rakouských vinařských oblastech často můžete narazit na dřevěnou, keramickou či kovovou sošku protahující se černé kočky, tak zvané Kellerkatze  (vyslovte  huhňavě kolrkotze), tedy sklepní kočky. Nahrazuje tu živou, o níž se traduje:

Černá kočka, to je zcela jisto,

nejteplejší sud má za své místo.

Dobře ví, že po veškeré časy,

nejlepší jen víno bujně kvasí.

Znalci vína k poznání to stačí:

černá kočka dobré víno značí.

92.) Uhudler je evropská kuriozita: když révokaz zcela zničil evropské vinice, dovezly se naštěstí podnože ze Spojených států (kam se dostaly pochopitelně z Evropy). Z původních podnoží se v jižním Burgenlandsku uchovalo bílé i červené víno s tímto názvem. Je značně svérázné a kyselé, a tak se zde říká „Du schaust wie Uhudler…“.Ochutnat jej můžete ve vinotéce v Heiligenbrunnu. Na jižní Moravě se obdobnému vínu říká víno „skrčujúcé“, neboť když míjíte dům souseda, přikrčíte se pod oknem, aby vás náhodou neviděl a na to víno nepozval.

93.) Meruňky se v Rakousku nenazývají Aprikosen, ale Marillen a zvláště ve Wachau je to vedle vína další místní pýcha. Dělá se tu z nich kde co, nejlépe se ovšem převážejí koncentrované v láhvi.

94.)V Alpách mají sundané lyže ve zvyku setrvat na místě. Do luxusních horských středisek si ovšem lyže brát nemusíte, neboť mnohem zajímavějším sportem bývá „aprés ski“…

95.) Americký novinář a cestovatel Richard Halliburton pravil, že v cizině nikdy nemáme urážet pocestného, neboť se z něj vždy vyklube ministerský předseda. To sice v Rakousku nehrozí, ovšem rozhodně si zde nikdy a nikde nepouštějte „hubu na špacír“: Čechů a Slováků je zde totiž ve službách, a to zvláště pohostinských, značný počet.

96.) Rakousko se pochopitelně v toku času mění, ovšem „Wien bleibt Wien“.

97.) Obrazoborectví, na rozdíl od Česka, není rakouským národním sportem. V roce 1949 byla na dům č. 10 v Schönbrunner Schlossgasse umístěna pamětní deska, připomínající zdejší pobyt Josifa Vissarionoviče Stalina v roce 1913. Po roce 1956 a odhalení Stalinových zločinů se Sovětský svaz dožadoval odstranění desky, Rakousko však s odvoláním na závazek pečovat o všechny sovětské památníky, desku ponechalo na místě.

98.) Uprostřed prostranství Am Graben ve Vídni stojí pomník Nejsvětější Trojice, který byl dokončen v roce 1693 coby díkuvzdání za odvrácení morové epidemie. Při jeho zasvěcení pronesl slavný kazatel Abraham a Santa Clara, vlastním jménem Johann Ulrich Megerle, plamenný projev, v němž pojmenoval mor Božím trestem za hříchy lidí. Zřetelně se mýlil, neboť to bychom dnes z morových epidemií nevyšli.

99.) Jak mnoho máme s Rakušany společného poznáte velmi lehce: pusťte si o Vánocích, zvláště pokud budete v cizině, píseň Franze Xavera Grubera „Stille Nacht, heilige Nacht“ tedy „Tichá noc, svatá noc“ a zavřete oči…

 100.) Auf Wiedersehen in Österreich! Na shledanou v Rakousku!

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód BDR652.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód DMN348.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Rakousko 100X jinak.