Vydáno:  

Sobotní glosa 23. 5. 2020

Přináším Vám další úryvek z knihy "Samomluvy Miroslava Macka"…

Přebal knihy

Přebal knihy


Přístup mého otce k výchově by zřejmě nejlépe charakterizovaly následující dvě historky:

Asi ve třech letech jsem dostal jasanové lyžičky s archaickým vázáním Huddersfield a pádil je vyzkoušet na blizoučkou Horníčkovu louku, která začínala prudkým svahem smetiště. Sněhu bylo pomálu, takže jsem opakovaně zachytával za různé větve a odpadky a končil v kotrmelcích, což mne ovšem ponoukalo k dalším a dalším pokusům. Otcův přítel Truxa, bydlící naproti, to nervově nevydržel a šel za mým otcem do dílny, kde mu pravil: „Alois, všeho nech a běž si vyzvednout syna, než se ti na těch lyžích zabije!“ Otec na chvíli ustal v práci, pozvedl k němu zrak a pronesl památnou větu: „Josef, já to nechci vědět!“

Jen o něco starší jsem vyrazil s otcem na horní náměstí shlédnout vystoupení provazochodců Berouskových. Během představení obcházela diváky (kterých byla spousta) půvabná provazochodkyně s kloboukem v ruce. Lidé kolem vesměs náhle mizeli do zadních řad a tak jsem též chtěl couvnout. Otec mne zadržel, vložil do klobouku stovku a pak mi udělal přednášku o tom, že ti provazochodci sem museli přijet, zaplatit dopravu, měli práci se stavěním stožárů a napínáním lan, museli zaplatit elekřinu na osvětlení produkce, museli se někde najíst a někde přespí, tedy mají NÁKLADY, a my se na ně přišli dobrovolně podívat a je tedy samozřejmé, že jim na ně musíme přispět.

Otcovy naučení a rady do života však byly vesměs mnohem kratší, o to však razantnější a velmi zapamatovatelné. Namátkou jen několik z nich: „Ztráta je také kšeft, i když tolik nepotěší“,  „Nikdy neběhej za tramvají a hezkou ženskou, záhy se objeví další“,  „Nemůžeš-li cestovat luxusně, seď doma“,  „Komu se nelíbí za moje na mém, ten ať si postaví za svoje na svém!“, „Nejlepší způsob, jak se zbavit nepříjemné práce, je udělat ji“ nebo též  „Nikdy nepřemýšlej, kde ušetřit, vždycky  jen, kde vydělat.“ (K tomuto naučení jednou dodal výstižnou historku: Za krize ve 30. letech stojí u přechodu movitý pán v kožichu a pokuřuje havana. Přijde k němu nezaměstnaný a povídá: To je havana, co kouříte? Ano, odpovídá pán. Ale ten stojí 50 korun! Ano, odpovídá pán. A kolik jich za den vykouříte? Tak asi deset. Ale to je pět set korun denně! Ano, odpovídá pán. A jak dlouho už kouříte? Asi třicet let, zní odpověď. Ale, to kdybyste nekouřil, tak támhle ty činžáky mohly být Vaše! Ale ty jsou moje. )

Všech jeho naučení se celoživotně držím.

„Čiň tolik dobra, kolik můžeš, ale tak potichu, jak to jen jde“. Tuhle další životní moudrost, která je dnes , v době halasné dobročinnosti většinou z cizích peněz, bohužel zcela opomíjená, jsem poprvé uslyšel od svého otce u Stromu republiky, který rostl na Dolním náměstí a byl vždy na Vánoce ozdoben a opatřen pokladničkou na sbírku pro dětský domov. Táta každoročně vytáhl svoji „šrajtofli“ , jak říkal náprsní tašce, vyňal z ní tisícovku a mlčky ji vložil do pokladničky.

Jedno jeho krátké naučení pro mne pak znamenalo okamžitý přerod jinocha v muže. Vidím tu situaci jako dnes: za otcem přišel jeden známý obchodník se starožitnostmi s nabídkou mincí. Vytrhl otce z práce, kterou potřeboval dodělat, a tak otec pravil, že vše vyřídím já. Obchodník se poněkud ošíval, neboť byl přesvědčen o tom, že ten holobrádek s ním žádný obchod vážně dojednat nemůže, čehož si otec povšiml a pravil: „Kde je jeden Macek, nemusí být druhý!“  A od té doby to platilo…

Knihu Samomluvy Miroslava Macka si můžete objednat až do domu (a to za konečných  249 .-  Kč včetně balného a poštovného), na mailové adrese m.vitovcova@volny.cz

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód BRM489.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód TVA496.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Sobotní glosa 23. 5. 2020