RSS

Poezie


Čtvrteční glosy 31. 12. 2020

Foto: Petra Macková Hrochová

Vydáno:   | Přečteno: 2575x

Všem čtenářům glos děkuji za přízeň a posílám pár veršů… Celý článek

Přiřazené štítky

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Walterem de la Mare

Walter de la Mare

Vydáno:   | Přečteno: 608x

Walter de la Mare (1873 - 1956), anglický básník a spisovatel, známý hlavně tvorbou pro děti, ale též skvělými horrorovými povídkami. Potomek francouzských hugenotů navštěvoval katerální školu u svatého Pavla a poté se stal na osmnáct let statistikem u Standard Oil. Roku 1892 se setkal v dramatickém kroužku s Elfridou Ingpenovou, která byla o deset let starší. Vzali se roku 1899 a měli spolu čtyři děti, pro které začal psát dětské básně. Jejich dům v Anerley v jižním Londýně se pak stal na léta společenským střediskem pro přátele a známé. Poslední léta života jej srdeční choroba upoutala na lože, pohřben je v katedrále svatého Pavla. Z jeho básnické tvorby jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit báseň „Mistletoe“… Celý článek

Přiřazené štítky

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Hillairem Bellocem

Hillaire Belloc

Vydáno:   | Přečteno: 602x

Hilaire Belloc (1870 - 1953), celým jménem Joseph Pierre René Hilaire Belloc, francouzsko  -   anglický básník a prozaik. Narodil se ve Francii, ale po smrti francouzského otce se s ním matka Angličnka vrátila do vlasti, po celý život si však ponechal obojí občanství. Po studiu v Oxfordu se tento muž mohutného vzrůstu a vitality stal slavným jako básník, romanopisec, řečník, satirik, učenec, námořník, voják a politický aktivista. Z jeho ohromného díla vyčnívají i v dnešní době jeho satirické a religiosní verše, byl však stejně skvělým básníkem lyrickým, jak dokládá báseň „Decembre“, kterou jsem si pro Vás dovolil přeložit. Celý článek

Přiřazené štítky

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Rainerem Maria Rilkem

Rilke v roce 1900

Vydáno:   | Přečteno: 677x

Rainer Maria Rilke (1875 – 1926), narozen v Praze, jeden z nejvýznačnějších německých básníků přelomu 19. a 20. století. Vojenská studia ze zdravotních důvodů přerušil, maturitu složil roku 1895 v Praze a poté studoval literaturu, dějiny umění a filosofii v Praze a Mnichově. Naučil se rusky a překládal Čechova a Tolstého, silně jej ovlivnil jak Nietsche, tak Freud, také však pobyt v Paříži, a to negativně, jak to vylíčil ve svém jediném románu Zápisník Malta Lauridse Brigga. Hodně cestoval, přátelil se s význačnými literáty a často pobýval u svých šlechtických obdivovatelek a přítelkyň. Po válce žil převážně ve Švýcarsku, kde napsal svá nejlepší básnická díla, mnoho set básní ve francouzštině. Zde také nakonec podlehl leukémii. Z jeho bohaté básnické tvorby jsem si dnes pro Vás dovolil vybrat a přeložit báseň „Der Dichter“. Celý článek

Přiřazené štítky

Nedělní chvilka poezie - tentokrát s Annou Achmatovovou

Vydáno:   | Přečteno: 1942x

Anna Andrejevna Achmatovová, vlastním jménem Anna Andrejevna Gorenková, (1889 - 1966), ruská básnířka, překladatelka, literární vědkyně a spoluzakladatelka básnické skupiny akméistů. Studovala gymnázium v Carském Selu, kde ji ovlivnil tamní ředitel, básník Innokentij Fjodorovič Anněnskij. Naučila se francouzsky a odjela studovat filosofickou fakultu v Petrohradu. Roku 1910 se provdala za přítele z mládí, básníka Gumiljova a na svatební cestě se v Paříži seznámila s malířem Amedeem Modiglianim. Později s ním prožila několik mileneckých týdnů, zaznamenaných v tvorbě obou. Roku 1911 uveřejnila první verše, které ihned zaznamenaly úspěch, a stala se hvězdou petrohradského literárního života. Téhož roku se provdala za asyriologa Šilejka, v jehož bytě v paláci Šeremetěvů prožila dalších třicet let. V letech 1921 - 22 vydala ještě dvě sbírky básní, ale poté se uchýlila do „vnitřní emigrace“ (její syn byl zatčen a uvězněn) a další verše nepublikovala. Během války došlo k jistému uvolnění a mohla opět publikovat, po válce se však stala zásluhou Andreje Ždanova nežádoucí osobou s absolutním zákazem cokoli publikovat. Její syn byl opět zatčen a odsouzen za protistátní činnost k desetiletému žaláři - snažila se ho bezvýsledně zachránit tím, že v roce 1950 napsala básnický cyklus Sláva míru a oslavné verše o Stalinovi. Publikovat však nadále nemohla a věnovala se překladům z mnoha jazyků. Rehabilitace se jí dostalo až začátkem šedesátých let, kdy opět vyšlo několik jejích básnických sbírek. Byla též dvakrát navržena na Nobelovu cenu za literaturu. Z její tvorby jsem si pro Vás dovolil vybrat a volněji přeložit báseň „Poslyš, já tě varuji“…   Celý článek

Přiřazené štítky

Petra labužnická a jedno rondeau k tomu

Vydáno:   | Přečteno: 8416x

Umění užívat si každodenních drobných radostí patří k tomu nejdůležitějšímu, co by měl každý v sobě hýčkat a pěstovat. Což Petra umí… Celý článek

Přiřazené štítky

Nedělní chvilka poezie - tentokrát o Lorelei

Obraz skály Lorelei z roku 1900

Vydáno:   | Přečteno: 7543x

Slavná skála na Rýně se opět dostala do hlavních zpráv: havaroval zde tanker s kyselinou, ta se naštěstí do vody nedostala. K této skále se váže prastará pověst o stejnojmenné víle, kterou zvěčnil ve své nejznámější básni Heinrich Heine. Snad každý, kdo se kdy učil německy, si pamatuje její začátek „Ich weiss nicht, was soll es bedeuten, dass ich so traurig bin…“ Kdysi dávno jsem ji přeložil… Celý článek

Přiřazené štítky

Novoroční přání s verši Williama Blakea

Foto: Pavlína Kolářová

Vydáno:   | Přečteno: 6845x

Vážení a milí… Celý článek

Přiřazené štítky

Christophe Plantin: Štěstí tohoto světa

Peter Paul Rubens: Christophe Plantin

Vydáno:   | Přečteno: 6352x

Narazil jsem tuhle na krásný Krylův a Menhartův tisk básně slavného tiskaře Christopha Plantina a její poselství (a také to, že jeden z českých překladů vytvořil Otto František Babler, přítel a příležitostný korektor mých překladatelských začátků) způsobilo, že jsem nevstal od stolu, dokud jsem ve strastech a slastech nedokončil její překlad. Tady je, snad potěší i Vás… Celý článek

Přiřazené štítky

Konečně zase prosluněná zahrada (a jedna mravoličná báseň Huga Saluse k tomu)

Vydáno:   | Přečteno: 6202x

 Dnes se konečně zase slunci uráčilo milostivě na nás shlédnout! Však už bylo na čase, říkáme se, už na nás z té šedé oblohy a deště padala deprese. Což je zřejmě způsobeno tím, že už se neumíme radovat sami pro sebe, z každodenních drobných radostí nebo prostě jen tak, čirou radostí ze života… Pražský německý žid, gynekolog a porodník a také básník Hugo Salus, napsal kdysi dávno na toto téma krátkou báseň a já vám ji pro radost a naučení přeložil. Tady je.  Celý článek

Přiřazené štítky

Nejčtenější články



Kontextová navigace

Úvodní strana Archiv všech článků Poezie