Vydáno:  

Úterní glosy 26. 4. 2016

Včera jsem na semináři Institutu Václava Klause s názvem "Vzestup a pád české pravice: 25 let ODS" pronesl následující slova:

Foto: Jaroslav Šimáček

Foto: Jaroslav Šimáček


Dobrý den, dámy a pánové,

 

když jsem zvažoval kterak pojmout své dnešní vystoupení, první co mne napadlo byl  vnitřní zákaz jakéhokoliv nostalgického vzpomínání a udělování dobrých rad, když už nemám možnost odstrašovat špatnými příklady. Takže se pokusím vzít na téma „Vzestup a pád české pravice“ ostrý skalpel do pevné ruky a sine ira et studio provést několik názorných řezů.

 

Nečekaný úspěch české pravice, tedy ODS, a to záhy po jejím vzniku, byl dle mého názoru způsoben následujícími faktory:

1.) Příznivé politické klima v Evropě a USA

Pád železné opony, Helmut Kohl ve sjednoceném Německu, Margaret Thatcherová a John Major s jejím odkazem ve Velké Británii, George Bush starší s odkazem Ronalda Reagana v USA, Carl Bildt ve Švédsku a leckteří další, jejichž politické strany byly ODS v lecčems vzorem a nápomocny.

2.) Příznivé domácí politické klima

Panovala všeobecná touha většiny občanů po změně a velké expektace, byť si každý tu změnu představoval jinak, z čehož logicky plynulo pozdější zklamání. Dále zde bylo velké znechucení velké části občanů a aktivních členů OF, a to zvláště mimopražských,  z viditelné snahy  chartistů, osmašedesátníků a dalších levičáků dostat se co nejrychleji do funkcí a začít opětovně budovat „socialismus s lidkou tváří“. Hodně též tehdy pomohlo přetrvávající znechucení ze slov Petra Pitharta „slyším trávu růst“ a přílišná havlovská sametovost, nemluvě o jeho neustálém koketování s iluzorními třetími cestami.  Půda pro „jinou“ politickou stranu byla tedy příhodně nachystána, ač si to pražské vedení OF (jak typické!) pranic neuvědomovalo.

3.) Nepominutelný lídr

Jak si možná někteří ještě pamatují, když jsem na ustavujícím kongresu ODS v dubnu 1991 představoval Václava Klause coby jediného kandidáta na předsedu, pronesl jsem následující slova: „Lídr se nevolí, lídr buďto je nebo není. Máme to ohromné štěstí, že lídra máme.“

4.) Apoštolové

Nelze politicky uspět bez týmové práce pro lídra a ve prospěch celku, kdy lidé potlačí svoje osobní ambice a animozity a vše nasadí pro společné vítězství. Každý sportovec, a doufám, že i nesportovec, ví o čem mluvím. Výhodou též bylo, že jsme nemuseli od počátku budovat zcela novou územní stranickou  strukturu, ale využít již etablované části OF.

5.) Program

Jasný, stručný, srozumitelný, nesocialistický, pravicový program pro zodpovědné a podnikavé lidi, jehož kvalitu je možno posoudit lehce tak, že si jej dnes znovu přečtete a zjistíte, že ideově na něm není potřeba změnit ani slovo.

6.) Jeho šíření

Nikdo nikdy nespočítá hodiny, dny a týdny, které všichni členové ODS věnovali mravenčí politické práci ve svém okolí, bez toho, že by spoléhali na tehdejší rozkolísaná a nepříliš přátelsky naladěná media.

7.) And last but not least

Neexistovaly tehdy zavedené a dobře zorganizované nátlakové skupiny, ať už šlo o odbory, komory, různá sdružení, kulturní frontu, justici a všeliké nadace a neziskovky, které vždy hájí svůj soukromý zájem před zájmy celku.

 

S postupným, tu pomalejším, tu rychlejším opouštěním lídrovského principu a postupným „rozkročováním se“, tedy formálním a obsahovým rozmělňováním a pohodlným splýváním do jediného  kalného proudu české politiky, spolu s politikařením a různými „kartelovými dohodami“ při stranických primárkách namísto společné politické práce pro celkový úspěch, zákonitě musel přijít postupný, tu rychlejší, tu pomalejší pád ke dnu politického spektra. Ukolébání solidními volebními výsledky v polovině prvního desetiletí třetího milénia, jež však byly více způsobeny chybami politických protivníků než vlastním politickým působením a následný pocit samozřejmosti existence na politickém výsluní s jistou bohorovností chování, pak dokonaly své, neboť prudce ubývalo lidí, kteří ještě viděli nějaký jiný důvod volit ODS než nostalgii.

V současné době pak pozoruji totální „zepražštění“ politického chování ODS: každou chvíli zaznamenávám nějaké vyjádření či aktivitu k problému, který trápí tak maximálně omezené pražské kruhy a neziskové organizace, ale rozhodně ne k problémům, které dnes a každodenně trápí občany Osoblažska, Svitavska, Bruntálska či Ústecka nebo Pardubicka.  

Asi nejlépe vyjadřuje dnešní situaci bonmot: Poslanecký klub ODS by měl vstoupit do poslaneckého klubu TOP 09 a přestat tak škodit své straně.

 

Přitom je dnešní prostředí pro razantní pravicovou politiku a politickou stranu velmi výživné, neboť politický protivník, postupně ohrožující všechny, je sice obtížněji popsatelný než jakákoliv opoziční politická strana, ale přitom veskrze viditelný a zřejmý. Dovolím si jej nazvat „consorcionismus“ (z latinského consortium = spojení dvou a více osob, skupin, spolků, sdružení, organizací, a to často se státem, za účelem společného cíle), který čím dál tím větším tempem požírá a ničí vše, co by měla pravice bránit do příslovečných „hrdel a statků“.

Jde vesměs o nikým nevolené či sice nepřímo volené nebo jmenované, ale téměř neodvolatelné skupiny a instituce, které  namísto práce pro celek, namísto podílu na efektivní správě státu, hájí jen a jedině své úzké skupinové zájmy.

A je lhostejno, zda jde o bruselské eurokomisaře, zbytná a zbytečná ministerstva či jiné úřady, povinné či nepovinné profesní komory, kulturní frontu hochů, kteří spolu mluví na Kavčích Horách či jinde, soukromníky napojené na státní rozpočet a eurodotace, přebujelou byrokracii či stovky a tisíce „neziskovek“ - všichni společně a rukou nerozdílnou zákonitě vytvářejí prostředí, ve kterém jimi vygenerovaní politici  za jejich hlasitého potlesku (a samozřejmě jako vždy pod různými ušlechtilými záminkami a s řečmi o nezbytném zajištění blahobytu a bezpečnosti) zabezpečují to, o co jim jen a jedině jde:  co největší míru přerozdělování, tedy co největší zabezpečení „jejich“ peněz k dalšímu přerozdělování a z nich plynoucí moc. Což se ovšem zákonitě neobejde bez spousty paragrafů, vyhlášek, zákazů, příkazů, omezení, kontrol, hlášení a sledování, tak jak to vidíme dnes a denně.

To vše, bohužel,  dnes ještě umocňují technologie, které všeobecné fízlování a šikanování snázeji umožňují.

A to nemluvím o setrvalém neblahém socialistickém tlaku eurounijní věrchušky (stačí se nakonec podívat na její životopisy) - ale to už by bylo na jiný text.

Samozřejmě, že jde o boj se stohlavou saní, který nelze nikdy zcela vyhrát - je však též zcela nepřípustné proti ní přestat byť na jeden jediný okamžik bojovat.

Co však dnes vidíme namísto tvrdého politického boje za zvrat těchto poměrů? V podstatě totéž v bledě modrém: Jo, kdybychom vládli my, tak by takové nařízení nebylo, my bychom přijali jiné, lepší. Taky tento paragraf bychom otočili vzhůru nohama! A do vedení toho úřadu bychom jmenovali našeho, schopnějšího člověka! Také dotace bychom přerozdělovali úplně jinak!

A tak namísto toho, aby pravice zavelela k radikálnímu odplevelení celého toho  přebujelého, zaneřáděného, profízlovaného systému, staví si dnes vzdušné zámky o postupném posílení své politické moci jen proto, aby mohla korektně, překorektně, „mírným pokrokem v mezích zákona“ vylepšovat nevylepšitelné. Přidáme-li k tomu módní trend vydávat píár za výkon, tedy mluvení o práci za práci, nedivme se situaci dnešní pravice.

Přidáním pár sebebarevnějších tašek na shnilý krov, byť se slavnostním poklepem,  pevný přístřešek pro ty, kteří chtějí v klidu, bez neustálého státního obtěžování, pracovat pro blaho své a svojí rodiny, prostě vytvořit nikdy nelze.

Kdysi jsem prohlásil, že uvěřím ve skutečný počátek reformy zdravotnictví, až uvidím první zrušenou pražskou nemocnici. Dnes prohlašuji: uvěřím v obnovení pravice a pravicové politiky v Česku, až uvidím první seznam zákonů, vyhlášek a státních institucí ke zrušení či silnému zeštíhlení, návrh totálního seškrtání  skupinových výhod, dotací a veřejných prostředků pro „neziskové“ organizace všeho druhu a navrácení ušetřených peněz tam, kam patří: do kapes občanů.

Velmi rád bych se dnes viděl v situaci jako tehdy před 25 lety v Olomouci, kdy bych mohl říct: Lídra naštěstí máme, dejme se do toho!  Obávám se ovšem, že bude muset přijít hodně velký, ale opravdu veliký kolaps, než jako Fénix z popela povstane nový lídr pravice. Nicméně nesmírně rád bych se toho ještě dožil…

 

Děkuji Vám za pozornost…

 

O autorovi

Sdílej na: Delicious Delicious Facebook icon Facebook Bookmark and Share



Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód KZL713.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.


Pro odeslání příspěvku vyplňte prosím následující kód ITG829.

Položky označené (*) hvězdičkou jsou povinné.



Nejčtenější články


Štítky podle popularity




Kontextová navigace

Úvodní strana Úterní glosy 26. 4. 2016