ČTVRTEČNÍ GLOSY 10.05.2007
Miroslava Macka
A už je to tady! Poslanci sociální demokracie chystají zákon, který zakáže poslancům a senátorům podnikat! A to přece kvůli možnému střetu zájmů! Donutil je k tomu prý případ poslance Šeicha, který vlastní poradenskou firmu, zabývající se dotacemi z EU a zároveň je už druhé volební období členem výboru pro evropské záležitosti a ten ovlivňuje způsob, jakým se peníze z EU čerpají.
Logika věci mi uniká: velký továrník tedy nebude smět sedět v senátu, neboť ten rozhoduje o lecčem, co by mohlo pomoci kupříkladu exportérům nebo naopak poškodit zájmy odborů? Ba dokonce nebude důležité, zda tak skutečně činí, ale "že má možnost?" Odborářští bossové však budou smět sedět v parlamentu, ač zatraceně často aktivně ovlivňují zákony ve prospěch korporací, z jejichž peněz jsou placeni?
Majitel soukromé nemocnice však nebude moci, ač s neuvěřitelnými zkušenostmi z praxe, sedět v parlamentu, neboť "by mohl" ovlivňovat zákony ve prospěch soukromých nemocnic?
Tak, ksakru, o čem zastupitelská demokracie tedy je, když ne o tom, že různé zájmové skupiny se snaží ovlivnit politiku a zákony ve svůj prospěch a ve střetu všech těchto zájmů vzniká výsledný kompromisní vektor?
Obávám se, že přijetí takového diskriminačního zákona by byl počátek konce zastupitelské demokracie. A nastala by autokracie stále sílící skupiny občanů, žijících z veřejných prostředků a z přerozdělování a mající logicky stálý zájem o jedno jediné: aby se přerozdělovalo co nejvíce.
A media už rozjela patřičně vděčnou kampaň.....
Pak se nedivme, že mezi politiky je spousta takových, jako je ostravský primátor Petr Kajnar, který si slibuje, že zhruba miliardu korun, kterou by město mohlo dostat z evropských fondů, použije "například na úpravu břehů Ostravice k rekreaci nebo na postavení fotbalového stadionu".
Spotřebovat ihned "na slasti" přerozdělené finance , nikoliv je rozumně investovat (kupříkladu do chybějící infrastruktury) tak, aby přinášely v budoucnu další a další peníze, za které se pak postaví i ten stadion a nebo rekreační zóna. Napřed práce, pak zábava, holt už neplatí.
Obdobně ve Francii: nově zvolený prezident Nicolas Sarkosy přijal pozvání člověka, se kterým se přátelí dvacet let a strávil s rodinou tři dny na jeho luxusní jachtě. A průšvih je tady. Měl by se stydět! Na jachtu ho odvezla soukromá stíhačka, jachta je neskutečně drahá, hotel, ve kterém strávil s rodinou noc, též. A to přece není normální, aby si příští prezident nechával platit dovolenou bohatým podnikatelem, který MOŽNÁ bude očekávat jeho vděk!
Ach jo.
Logika věci mi uniká: velký továrník tedy nebude smět sedět v senátu, neboť ten rozhoduje o lecčem, co by mohlo pomoci kupříkladu exportérům nebo naopak poškodit zájmy odborů? Ba dokonce nebude důležité, zda tak skutečně činí, ale "že má možnost?" Odborářští bossové však budou smět sedět v parlamentu, ač zatraceně často aktivně ovlivňují zákony ve prospěch korporací, z jejichž peněz jsou placeni?
Majitel soukromé nemocnice však nebude moci, ač s neuvěřitelnými zkušenostmi z praxe, sedět v parlamentu, neboť "by mohl" ovlivňovat zákony ve prospěch soukromých nemocnic?
Tak, ksakru, o čem zastupitelská demokracie tedy je, když ne o tom, že různé zájmové skupiny se snaží ovlivnit politiku a zákony ve svůj prospěch a ve střetu všech těchto zájmů vzniká výsledný kompromisní vektor?
Obávám se, že přijetí takového diskriminačního zákona by byl počátek konce zastupitelské demokracie. A nastala by autokracie stále sílící skupiny občanů, žijících z veřejných prostředků a z přerozdělování a mající logicky stálý zájem o jedno jediné: aby se přerozdělovalo co nejvíce.
A media už rozjela patřičně vděčnou kampaň.....
Pak se nedivme, že mezi politiky je spousta takových, jako je ostravský primátor Petr Kajnar, který si slibuje, že zhruba miliardu korun, kterou by město mohlo dostat z evropských fondů, použije "například na úpravu břehů Ostravice k rekreaci nebo na postavení fotbalového stadionu".
Spotřebovat ihned "na slasti" přerozdělené finance , nikoliv je rozumně investovat (kupříkladu do chybějící infrastruktury) tak, aby přinášely v budoucnu další a další peníze, za které se pak postaví i ten stadion a nebo rekreační zóna. Napřed práce, pak zábava, holt už neplatí.
Obdobně ve Francii: nově zvolený prezident Nicolas Sarkosy přijal pozvání člověka, se kterým se přátelí dvacet let a strávil s rodinou tři dny na jeho luxusní jachtě. A průšvih je tady. Měl by se stydět! Na jachtu ho odvezla soukromá stíhačka, jachta je neskutečně drahá, hotel, ve kterém strávil s rodinou noc, též. A to přece není normální, aby si příští prezident nechával platit dovolenou bohatým podnikatelem, který MOŽNÁ bude očekávat jeho vděk!
Ach jo.