PONDĚLNÍ GLOSY 13.10.2008
Miroslava Macka
Jeden křupanský mafián, co se tak rád chlubí, že má drahé sako, které si jen tak někdo nemůže dovolit, pozve na křest své nabubřelé knihy své přátele. Druhý křupanský mafián se v opilosti vytahuje, že má v kapse milion a kdo má víc, chvíli létají na stůl svazky bankovek, a pak třetího křupanského mafiána nějakou poznámkou další křupanský mafián vytočí natolik, že ten vytáhne pistoli ( z aktovky, jak jinak) a na místě do něho napumpuje tři kulky.
Jediné, co je na tom nepochopitelné je to, že se tomu někdo diví: vždyť se podívejte na ty jejich ksichty!
Jenže! Jenže je tu jistá podivnost: další Paroubkův kámoš, Vratislav Šlajer, který byl přímo u toho, se o žádných poletujících balíčcích korun a eur v rozhovorech ani slovem nezmínil, mluvil jen o slovním hecování...takže, nebylo to přece jen ještě trochu jinak?
Ale nejsme v pohádce, kde se zloději většinou rvou a zabíjejí při dělení kořisti, takže tady šlo jistě jen o nevinné kočkování solidních podnikatelů, kteří jen trošku popili...a do takové lidské tragedie se přece nerýpe.
A samozřejmě jako vždy platí, že nejzajímavější není to, co se stalo, ale co o tom kdo říká. Zatím "nejvtipnější" vysvětlení má již zmíněný účastník mafiánské schůzky Vratislav Šlajer: "Ze zpravodajství jsem se dozvěděl, že v tu dobu bylo nějaké zemětřesení. Tak s tím možná ten afekt souvisel..."
A nebyl by to redaktor Jiří Hanák, aby si v Právu nepřímo nerýpnul do Klause:" Jiří Paroubek tvrdí, že se s naducanými milionáři, původem z "noci a mlhy" divokého kapitalismu devadesátých let, potkává už jen náhodně."
Hrubě se však mýlí, ale spíše si vědomě přisazuje: to totiž nejsou Paroubkovi kámoši z devadesátých let, ale z let sedmdesátých a osmdesátých, všichni z tehdejších zpřátelených pingláckých mafií...
Jediné, co je na tom nepochopitelné je to, že se tomu někdo diví: vždyť se podívejte na ty jejich ksichty!
Jenže! Jenže je tu jistá podivnost: další Paroubkův kámoš, Vratislav Šlajer, který byl přímo u toho, se o žádných poletujících balíčcích korun a eur v rozhovorech ani slovem nezmínil, mluvil jen o slovním hecování...takže, nebylo to přece jen ještě trochu jinak?
Ale nejsme v pohádce, kde se zloději většinou rvou a zabíjejí při dělení kořisti, takže tady šlo jistě jen o nevinné kočkování solidních podnikatelů, kteří jen trošku popili...a do takové lidské tragedie se přece nerýpe.
A samozřejmě jako vždy platí, že nejzajímavější není to, co se stalo, ale co o tom kdo říká. Zatím "nejvtipnější" vysvětlení má již zmíněný účastník mafiánské schůzky Vratislav Šlajer: "Ze zpravodajství jsem se dozvěděl, že v tu dobu bylo nějaké zemětřesení. Tak s tím možná ten afekt souvisel..."
A nebyl by to redaktor Jiří Hanák, aby si v Právu nepřímo nerýpnul do Klause:" Jiří Paroubek tvrdí, že se s naducanými milionáři, původem z "noci a mlhy" divokého kapitalismu devadesátých let, potkává už jen náhodně."
Hrubě se však mýlí, ale spíše si vědomě přisazuje: to totiž nejsou Paroubkovi kámoši z devadesátých let, ale z let sedmdesátých a osmdesátých, všichni z tehdejších zpřátelených pingláckých mafií...
A nebyli by to Češi, aby se hned neobjevil zbrusu nový nekorektní vtip:
Chudák Paroubek, nejprve přijde při rozvodu o jezevčíka a teď mu zastřelí kočku!
Chudák Paroubek, nejprve přijde při rozvodu o jezevčíka a teď mu zastřelí kočku!