PÁTEČNÍ GLOSY 20.02.2009

Miroslava Macka
Nic více nemohlo potvrdit slova prezidenta Václava Klause o neochotě naslouchat jiným "euronázorům", než má bruselský establishement, jako odchod části poslanců Evropského parlamentu při jeho projevu.
Dá se navíc předpokládat, že budou o jeho slovech šířit bludy a desinterpretovat je, aniž by je vyslechli...
No jo, člověk si stále jaksi nepřipouští, že v ostatních evropských státech i v Evropském parlamentu je struktura a kvalita poslanců velmi podobná té zatracované české...

Europoslankyně za KDU - ČSL Zuzana Roithová k prezidentovu projevu poznamenala:
Jeho projev mi chvílemi připadal jakoby z minulého století, kdy EU obtížně hledala recept na více demokracie a méně byrokracie."
Dodávám: Stále ho ještě nenašla. Byrokacie přibývá a demokracie rozhodně nepřibývá...

Zelenému poslanci Milanu Horáčkovi zase nesloužil zrak a sluch:
"Také dnes využil Václav Klaus příležitosti, aby ve svém trapném vystoupení pohrdavě a destruktivně zaútočil na integraci a celý evropský projekt. Reakce byly jednoznačné."

Čtenář glos P. J. mi napsal:
Se zájmem jsem sledoval projev prezidenta republiky V. Klause před Evropským parlamentem a s (ne)uspokojením jsem musel konstatovat, že už je to tam úplně stejné jako u nás ve Sněmovní. Spousta představitelů evropských demokracií nechce slyšet jiný názor, nerespektuje ho a namísto argumentace používá zesměšňování a odmítání.Je to smutný obraz "mozku" Evropské unie, té zlenivělé a přežrané báby, která už má vše jednou provždy "zajeté" a nikdo jí do toho nebude kafrat.
Kde jsou dnes principy, na nichž Evropská unie vznikla, tedy volný pohyb zboží, osob a kapitálu? Za léta se na ně jaksi pozapomnělo a když je dnes nějaký prezident z jakési trpasličí země oprašuje a vytahuje ze sklepa, tak se to mnohým nelíbí. Oni už přece tu "svoji" Evropskou unii mají a všichni jsou si v ní přece rovni, snad jen, že někteří jsou si rovnější.
Přístup k projevu V. Klause jasně ukázal, jak ušlechtilé principy a proklamace berou v toku času za své a jsou nahrazeny rutinou a byrokratickým "násilím". Je to taková nekrvavá analogie Francouzské revoluce a jiných světaspasitelných revolucí, kdy "volnost, rovnost a bratrství" jaksi odpluly v krvi těch, kdo se jich dovolávali a trvali na jejich zásadovém uplatňování. Také dnes, jako tehdy, namísto věcné diskuze nastupují autoritářské postoje, pocit vševědoucnosti a bohorovnosti. Kam tyto postoje vedou, není tak těžké domyslet. A je také příznačné pozorovat, která část naší politické reprezentace bezvýhradnou adoraci Evropské unie tohoto ražení prosazuje a podporuje.

Při čtení všech těch zpráv o EU mne náhle, jako postaršího až starého pána a pamětníka, bleskla hlavou vzpomínka na Organizaci spojených národů (OSN) a její značný vliv na světové veřejné mínění a hlavně světovou politiku v letech poválečných a následujících...a dnes? Kdo z vás si vzpomene na jméno současného generálního tajemníka a poslední usnesení Valného shromáždění?
Poučí se Evropská unie? Obávám se, že ne.....

Kácení alejí podél silnic mně připomnělo krásnou scénu z knihy "Schusspeitel Veliký" anglického herce a spisovatele Petera Ustinova: buranský americký šerif vejde do starobylého anglického pubu a praští se hlavou o trám. Začne nadávat a rozčilovat se, pročež mu hospodská odvětí: Vážený pane, ten trám je tady od roku 1546, takže má na tento prostor podstatně větší právo, než vy!

Martin Komárek včera v Radižurnálu četl svůj komentář k projevu prezidenta Václava Klause k europoslancům a jednu dlouhou větu započal: "V jednom se pan Bátora, dříve z extremistické Dělnické strany, nyní funkcionář nové Strany svobodných občanů, pan prezident, komunisté, paní Bobošíková, pan Železný a část ODS shodnou...."
Je to velmi podpásový začátek věty, bez ohledu na to, v čem se shodnou, neboť nikdy nenásleduje solidní rozbor motivací jednotlivých jmenovaných, které mohou být a většinou i bývají, diametrálně odlišné.
Posloužím příkladem: V jednom se pan Martin Komárek, Nicolas Sarkosy, Joseph Goebbels, Andrej Alexandrovič Ždanov a Miroslav Macek shodnou....
Na čem, to si z těch dozajista desítek věcí doplňte sami...(kupříkladu na devastujícím vlivu manipulativních medií na nepříliš přemýšlivé čtenáře a posluchače, každý ovšem z poněkud jiného důvodu).

První odborný právní názor na možnost nařízení lítosti soudem přineslo včerejší Právo. Cituje advokáta Karla Brücknera: "Většinou (omluva) obsahuje jen strohé konstatování, že se dotyčný omlouvá. Lístost tam skutečně nebývá." Zároveň ale dodal, že v tomto případě je důležité, jak to soud odůvodnil v písemném vyhotovení rozsudku.
Mohu sloužit doslovnou citací z mého rozsudku, vyneseného Městským soudem v Praze: "Soud dospěl k závěru přiznat žalobci omluvu v požadovaném znění s tím, že má za to, že jak text požadované omluvy, tak i žádost o její realizaci je přiměřená."
Takže vlastně neodůvodnil...