STŘEDEČNÍ GLOSY 9.03.2016
Miroslava Macka
Turecký návrh, glorifikovaný kancléřkou Merkelovou, se dá číst ovšem i jinak: namísto nekoordinovaných džihádistů promíchaných se skutečnými uprchlíky k vám povolíte volný bezvízový přístup těch námi vybraných a za vaše peníze vycvičených a vyzbrojených.
Kdy se evropští politikové vzpamatují a připomenou si starou dobrou pravdu, že s vyděrači se nejedná, vyděrači se likvidují?
Titulek: O Kleslovou se zajímá policie. Prošetřuje její konzultace za miliony.
Co si to ta policie dovoluje? Estébácká pravá ruka Andreje Babiše je přece natolik schopná a její rady, ač nedohledatelné, byly natolik cenné, že by vše nakonec mělo skončit tak, že jí ještě něco doplatíme.
„Bussines for Britain“ udělal dílčí inventuru výkonnosti socialistické centrály EU v Bruselu. Jen v oblasti obchodu Evropská komise od roku 2010 zplodila 3580 regulací, které obsahují v anglických verzích přes 13 milionů slov. Pokud byste si je chtěli přečíst slušnou rychlostí 300 slov za minutu, zabralo by vám to 92 dnů. Uznejte, že takového regulačního výkonu jsou schopná jen hodně velká hovada…
Tu aféru tenistky Šarapovové zdravý selský rozum ne a ne brát. Deset let bere stejný lék (vyráběný v Litvě a v postsovětských zemích velmi populární, v USA nepovolený), přičemž téměř celou tu dobu nedopovala, neboť lék se dostal na seznam zakázaných látek 1.ledna 2016. Zřejmě má od té doby zcela jinou účinnost na výkon atletů a tenistů…
Přítel Z. Š. mi napsal:
Pan P.R. polemizuje s právníkem v otázce porovnání dvou režimů – správně, režimů. Jinak to nelze nazvat. I já jsem větší část svého života prožil v komunistickém totalitním světě. Byl jsem – slovy tehdejších posudků na moji osobu – „buržoasně klerikálního původu“. Od toho se odvíjelo vše. Pravda, svobody příliš nebylo, ale kdo chtěl, ten si ji kolem sebe vytvořil dost na to, aby mohl důstojně a bez vstupu ke komančům žít a přežít.
Pak jsem zažil necelých 20 let opojné svobody, kdy jsem podnikal, cestoval, věnoval se práci, zálibám i politice. To bylo dobré období svědčící dobrému životu a jsem rád, že jsem je zažil.
Mám-li však hodnotit nynější režim po vstupu do EU, musím hodnotit ne jeho stav, ale trend, vývoj, směr a cíl, kterým se ubírá. Začalo to euforií, kterou jsem nesdílel. Kdo chtěl, mohl vidět, posuzovat a nezaslepeně hodnotit. Už před rokem 2000 se ukazovalo, že EU, jakou jsme snili, není totéž, co EU, do které jsme chtěli vstoupit a nakonec vstoupili. Proč? Demokracie omezována – vládne nevolená Komise a bruselský aparát. Suverenita rozhodování státu je stále přesouvána na Brusel. Byrokracie v ekonomice nastupuje. Pod hesly o soutěži nastupují regulace, řízení, příkazy, dotace, destrukce svobodného trhu, nadržování korporacím, nebývalé ovlivňování ekonomiky kdy volná soutěž slábne pod různými granty, nařízeními komise, vládními zásahy a veřejnými zakázkami, bujení sociálního státu tlačí na daně, které jsou následně z velké části bezvýsledně promrhávány. Ve veřejném životě pozorujeme vzestup vlivu dalších nevolených, nevládních organizací a hochštaplerů, sílí běžná byrokracie, dohled nad občany i oklešťování jejich svobodného rozhodování příkaznictvím a špiclováním. V tisku rektální alpinismus a autocenzura, ve školách a v mediích zatajování informací, vymývání mozků, nástup politické korektnosti. Navíc EU a stát nám kecají do věcí, do kterých ani komančové nekecali. Události počínající Řeckem a Ukrajinou nebudu ani vzpomínat, to je ukázka mixu neschopnosti, machiavelismu a bezohlednosti vedení EU jak hrom.
Ano, skutečně se zatím oba režimy nedají plně srovnat, zejména pokročilý socialismus a ten nastupující Evropský, avšak trend je jasný. Pokud něco rázného neučiníme, brzy srovnatelné budou. Již brzo. Schengen dodělává na úbytě, Eurozóna se potácí. Civilizace, kterou jsme nemohli do roku 1989 plně vychutnávat, ale vždy tady byla a vedla naše mysli, nám umírá pod rukama. Dnešní svoboda je jen odvarem svobody skutečné a šroubeček se stále utahuje. Co zákon, to jeden závit. Korupční prostředí je nebývale zesíleno dotacemi a kulhá každé srovnání s běžnou korupcí v socialismu i v období konce století. To je frustrující více, než život v socíku. Tam jsme s nadějí hleděli k jeho konci. Nyní nám světlo na konci tunelu zastiňuje vše, co jsem se pokusil výše uvést a invaze islámu je zatím nejhrozivější následek unijní cesty k úplnému marasmu, kdy srovnání s obdobím totality již nebude přeháněním.
Čeština je jazyk vtipný:
Spisovná husákovština…
Určitě si přečtěte:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Selhal-Ferdinand-Peroutka-Profesor-Jan-Rataj-nastoluje-nova-fakta-o-muzi-ktery-otrasa-agendou-Milose-Zemana-375533
Kdy se evropští politikové vzpamatují a připomenou si starou dobrou pravdu, že s vyděrači se nejedná, vyděrači se likvidují?
Titulek: O Kleslovou se zajímá policie. Prošetřuje její konzultace za miliony.
Co si to ta policie dovoluje? Estébácká pravá ruka Andreje Babiše je přece natolik schopná a její rady, ač nedohledatelné, byly natolik cenné, že by vše nakonec mělo skončit tak, že jí ještě něco doplatíme.
„Bussines for Britain“ udělal dílčí inventuru výkonnosti socialistické centrály EU v Bruselu. Jen v oblasti obchodu Evropská komise od roku 2010 zplodila 3580 regulací, které obsahují v anglických verzích přes 13 milionů slov. Pokud byste si je chtěli přečíst slušnou rychlostí 300 slov za minutu, zabralo by vám to 92 dnů. Uznejte, že takového regulačního výkonu jsou schopná jen hodně velká hovada…
Tu aféru tenistky Šarapovové zdravý selský rozum ne a ne brát. Deset let bere stejný lék (vyráběný v Litvě a v postsovětských zemích velmi populární, v USA nepovolený), přičemž téměř celou tu dobu nedopovala, neboť lék se dostal na seznam zakázaných látek 1.ledna 2016. Zřejmě má od té doby zcela jinou účinnost na výkon atletů a tenistů…
Přítel Z. Š. mi napsal:
Pan P.R. polemizuje s právníkem v otázce porovnání dvou režimů – správně, režimů. Jinak to nelze nazvat. I já jsem větší část svého života prožil v komunistickém totalitním světě. Byl jsem – slovy tehdejších posudků na moji osobu – „buržoasně klerikálního původu“. Od toho se odvíjelo vše. Pravda, svobody příliš nebylo, ale kdo chtěl, ten si ji kolem sebe vytvořil dost na to, aby mohl důstojně a bez vstupu ke komančům žít a přežít.
Pak jsem zažil necelých 20 let opojné svobody, kdy jsem podnikal, cestoval, věnoval se práci, zálibám i politice. To bylo dobré období svědčící dobrému životu a jsem rád, že jsem je zažil.
Mám-li však hodnotit nynější režim po vstupu do EU, musím hodnotit ne jeho stav, ale trend, vývoj, směr a cíl, kterým se ubírá. Začalo to euforií, kterou jsem nesdílel. Kdo chtěl, mohl vidět, posuzovat a nezaslepeně hodnotit. Už před rokem 2000 se ukazovalo, že EU, jakou jsme snili, není totéž, co EU, do které jsme chtěli vstoupit a nakonec vstoupili. Proč? Demokracie omezována – vládne nevolená Komise a bruselský aparát. Suverenita rozhodování státu je stále přesouvána na Brusel. Byrokracie v ekonomice nastupuje. Pod hesly o soutěži nastupují regulace, řízení, příkazy, dotace, destrukce svobodného trhu, nadržování korporacím, nebývalé ovlivňování ekonomiky kdy volná soutěž slábne pod různými granty, nařízeními komise, vládními zásahy a veřejnými zakázkami, bujení sociálního státu tlačí na daně, které jsou následně z velké části bezvýsledně promrhávány. Ve veřejném životě pozorujeme vzestup vlivu dalších nevolených, nevládních organizací a hochštaplerů, sílí běžná byrokracie, dohled nad občany i oklešťování jejich svobodného rozhodování příkaznictvím a špiclováním. V tisku rektální alpinismus a autocenzura, ve školách a v mediích zatajování informací, vymývání mozků, nástup politické korektnosti. Navíc EU a stát nám kecají do věcí, do kterých ani komančové nekecali. Události počínající Řeckem a Ukrajinou nebudu ani vzpomínat, to je ukázka mixu neschopnosti, machiavelismu a bezohlednosti vedení EU jak hrom.
Ano, skutečně se zatím oba režimy nedají plně srovnat, zejména pokročilý socialismus a ten nastupující Evropský, avšak trend je jasný. Pokud něco rázného neučiníme, brzy srovnatelné budou. Již brzo. Schengen dodělává na úbytě, Eurozóna se potácí. Civilizace, kterou jsme nemohli do roku 1989 plně vychutnávat, ale vždy tady byla a vedla naše mysli, nám umírá pod rukama. Dnešní svoboda je jen odvarem svobody skutečné a šroubeček se stále utahuje. Co zákon, to jeden závit. Korupční prostředí je nebývale zesíleno dotacemi a kulhá každé srovnání s běžnou korupcí v socialismu i v období konce století. To je frustrující více, než život v socíku. Tam jsme s nadějí hleděli k jeho konci. Nyní nám světlo na konci tunelu zastiňuje vše, co jsem se pokusil výše uvést a invaze islámu je zatím nejhrozivější následek unijní cesty k úplnému marasmu, kdy srovnání s obdobím totality již nebude přeháněním.
Čeština je jazyk vtipný:
Spisovná husákovština…
Určitě si přečtěte:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Selhal-Ferdinand-Peroutka-Profesor-Jan-Rataj-nastoluje-nova-fakta-o-muzi-ktery-otrasa-agendou-Milose-Zemana-375533