Nedělní chvilka poezie,

Alfred, lord Tennyson (1809 – 1892), viktoriánský básník, poeta laureatus, byl ve své době nejpopulárnějším anglickým básníkem a významnou osobností veřejného života. Ač jsou některé jeho básnické sbírky dodnes ceněné, moderními básníky dvacátého století rozhodně obdivován nebyl. Také české překlady jeho básní vycházely (a to spíše časopisecky) hlavně v době Lumírovců, kteří s ním básnicky souzněli.
Jako ukázku jeho díla jsem přeložil jeho snad nejslavnější báseň „Crossing the bar“ z roku 1889, která bývá na výslovné Tennysonovo přání vždy zařazována na konec jeho díla. Tennyson napsal tuto báseň po těžké chorobě, cestou lodí na ostrov Wight a podle jeho vlastních slov „ve chviličce“.
Odborníci dodávají, že forma básně, tedy vlnící se kratší a delší verše, odpovídá obsahu. Báseň byla také mnohokrát zhudebněna.

Přejít břeh

Soumrak a hvězdný svit
slyší ten shůry hlas:
bez nářku budu-li síly dost mít
vyplout v můj daný čas.

Příboj se napořád musí v dál hnát
v rachotu hromovém,
hlubinná temnota chystá se stát
druhým mým domovem.

Soumrak a smutný zvon,
temno pak zajme čas,
v místě, kde nezazní nářek a ston
přistát chci zas.

S nadějí mimo svět nechám se nést,
v proudu se zatočím,
Lodivod ujme se dalších mých cest,
na břeh až vykročím.