Nedělní chvilka poezie,

Elizabeth Akersová Allenová (1832 - 1911), americká básnířka a novinářka. Své první básně publikovala od svých 12 let pod pseudonymem Florence Percy. Zvláště za občanské války byly její sentimentální verše velmi populární a některé byly i zhudebněny. Nejznámější a často citovaný je její verš „Vrať mne zas, Čase, vrať mne zas zpět, alespoň na den do dětských let“. Provdala se roku 1851 za S. M. Taylora, který ji však opustil. Podruhé se vdala za sochaře Paula Akerse a odjela s ním do Italie, kde však záhy zemřel na tuberkulózu, stejně tak jako jejich dítě. Přesto zde však dokázal ještě vytvořit její bustu. Roku 1866 si vzala Elijaha M. Allena, se kterým žila nejprve v Richmondu a pak v New Yorku.

Tak přesto, že už léta zář
mne nezahřívá drahný čas,
tvé prsty laskají mou tvář
a moje tvoji hladí zas.
Když blíží se již listopad,
už není slyšet ptáků hlas,
vždyť přichází už zimy chlad,
ty přesto jsi můj v tento čas.

Ač prokvetlý je již můj vlas
a vrásčitá je moje líc,
čas odvál většinu mých krás
a z mládí nezanechal nic,
pryč odvanul též dívčí pel
a zmizel kdysi útlý pas,
stín smutku přikryl lící běl,
ty miluješ mne v tento čas.

Už nekane mi slzí proud,
jenž marnou útěchou mi byl,
už nemám místo srdce troud,
vše zastřel závoj šťastných chvil.
Hned z duše obavy mé smyl,
co odnést mohl by zas čas,
ten pozdní cit je plný sil,
jež plní naše duše zas.