Nedělní chvilka poezie,

Alfred Noyes (1880 – 1950), anglický básník, nejvíce proslavený svou básní „The Highwayman“ z roku 1906, která se stala v soutěži BBC patnáctou nejlepší britskou básní. Po sňatku s Američankou se stal zásluhou sérií přednášek známý i v USA. Během jeho profesury v Princetonu patřil mezi jeho žáky i Francis Scott Fidgerald a Edmund Wilson. Proslavil se též protiválečnou básní „The Victory Ball“ z roku 1920, který byla zhudebněna i provedena jako balet. V roce 1927 se znovu oženil a zásluhou ženiny rodiny konvertoval ke katolicismu. Známá je z té doby jeho próza: trilogie „Nositelé pochodní“ pojednává o historii vědy a román „Poslední člověk“, který je kombinací sci - fi, cestopisu a love-story, ovlivnil George Orwella při psaní románu „1984“. V roce 1952 vydal dodnes velmi populární knížku pro děti „Daddy fell into the pond“, z níž jsem pro Vás přeložil titulní báseň…

Když otecko zahučel do rybníka

Nálada žádná. Den jako zlý sen.
Strašlivá nuda, v níž mlčet šlo jen.
Málem už končil ten nevlídný den,
ve kterém čas vůbec neutíká,
pak
otecko zahučel do rybníka.

V mžiku se každému zjasnila líc,
Timothy chechtal se čím dál tím víc,
„Podej mi kameru! Tak rychle! Dělej!
Na břeh už drápe se, od bahna celej!“

Zahradník vypukl v huronský smích,
přitom se popadal za velký břich,
kačeny spustily to svoje „kvák“
jako by vztekem řval stařičký drak.
„To byl den,“ každičký dodnes říká,
„když
otecko zahučel do rybníka!“