Nedělní chvilka poezie,

Elizabeth Barrettová - Browningová (1806 - 1861) v nádherném sonetu, v pořadí desátém z cyklu "Portugalské sonety", umístila hlavní poslání básně už do prvního verše a nikoliv tradičně na konec…což ovšem nic neubírá z jeho věčné pravdivosti. Básně Elizabethy Barretové - Browningové se nepřekládají lehce, ale tato jako by se překládala sama…

Sonet X

Přec láska, jenom láska stojí za to,
vždy krásná bývá, neboť plamen svítí,
ať hoří chrám či pazderna se vznítí,
ať žárem září železo či zlato.
Když moje srdce úzkostí je jato,
jen láska k Tobě důvodem je žití,
můj smutný zrak se rychle tvého chytí
a v jejich záři záhy přijdeš na to,
že jiná jsem. Vždyť nikde psáno není,
že láska nízkých nutně nízká bývá,
Bůh milence svou přízní v obry mění
a to, co moje duše uvnitř skrývá,
co svojí silou ovlivňuje dění,
je láska, stále zářící a živá.