Nedělní chvilka poezie,

Alfred Austin (1835 – 1913), anglický novinář, spisovatel a básník, od roku 1896 „poet laureatus“, ačkoliv po smrti lorda Tennysona se nepředpokládalo, že by jej někdo tak záhy nahradil. Jeho dobré styky s lordem Salisburym však toho byly zřejmě příčinou. Myslím, že nejlepší charakteristikou jeho poezie je její přirovnání k prostému kouzlu anglického venkova. Na důkaz jsem si dovolil pro Vás přeložit jeho báseň „Love´s Blindness“…

Slepota lásky

Že láska je vždy slepá, dobře vím,
vždyť nevidím nic z veškerých krás světa,
nic z radostí, nic z bujných barev léta,
když bez tebe tu bezúčelně dlím.
Vždyť ani záři slunce nevidím,
zda zima je či všechno kolem vzkvétá,
kos připomíná sýčka zpěvem svým
a do nadbytku chudoba se vplétá.
Když temnotou však zazní tvoje kroky,
tvých očí záře navrátí se zpět,
pryč slepota je, trápící mne roky,
hned započnou snad všichni ptáci pět,
zní radost z žití z každé jejich sloky,
vždyť ze tvé krásy čerpá krásu svět.