ČTVRTEČNÍ GLOSY 1.06.2023
Miroslava Macka
Po měsících vyjednávání se Evropská komise shodla s firmami Pfizer/BioNTech na upravení smluv o masivních dodávkách vakcín proti covidu-19. Pro Česko je klíčový dovětek, že část dříve nasmlouvaných dávek nebudou muset státy odebrat. Zaplatit ale musí storno poplatek, jehož výše není veřejná.
Neměli by ten neveřejný storno poplatek zaplatit ti, kteří tu zhovadilou smlouvu podepsali? A pak jít do vězení?
Děti hrající si venku bez dohledu jsou raritou, zní jeden z titulků. Holt jsme se za posledních sedmdesát pět let, co pamatuji, stali mnohem bezpečnější zemí. A teď ještě budeme mít ty americké stíhačky za miliardy!
Exprezident zeman označil vládní konsolidační balíček za tříšť asi šedesáti vzájemně neprovázaných nápadů, které mají jednoho společného jmenovatele, a sice že jejich ekonomický efekt bude nižší, než se očekává, a nespokojenost občanů bude vyšší, než se očekává.
Ruská ropná společnost Rosněfť v letošním prvním čtvrtletí překvapivě zvýšila čistý zisk o 46 procent na 323 miliard rublů (89 miliard Kč). Přispěla k tomu skutečnost, že se firmě významně povedlo navýšit produkci. Kvartální výsledky překonaly odhady analytiků, uvedla agentura Reuters.
Dodávám:
Existují i jiní experti, než ti, kteří jsou neustále překvapeni?
Marwan Bishara, hlavní analytik televize Al Jazzera:
Od ruské invaze na Ukrajinu v minulém roce toho bylo mnoho vysloveno o chybné kalkulaci Vladimíra Putina. Minulý říjen jsem psal o Putinově pýše a megalomanství, které vedly k přecenění ruských vojenských možností, podcenění ukrajinské schopnosti obrany a chybné úvaze o pevnosti NATO a americké strategie.
Avšak ruský prezident není jediný, kdo činí chybná rozhodnutí s devastujícími účinky, a to nejen na Ukrajinu.
Nyní, kdy se válka vleče a její konec je v nedohlednu, je důležité upozornit amerického prezidenta Joe Bidena a jeho západní spojence, že se mýlí zcela stejně. Nepřekvapivě stejně v zrcadlovém pojetí, oba lídři totiž dokazují svoji neschopnost poučit se z chyb imperiálního povýšenectví.
Biden od prvopočátku vyzdvihoval morální hledisko, označoval konflikt jako globální střet demokracie s autokracií, respektu k mezinárodnímu právu a národní suverenity s ruskou agresivitou. Dokonce žádal světové autokraty, aby se připojili k této křižácké výpravě a zapomněli na vlastní americké ilegální války.
Podcenil sílu ruského nacionalismu, odmítal moskevské obavy z rozšíření NATO k ruským hranicím a bezdůvodně obviňoval Rusy z imperialismu.
V měsících před válkou Biden podminoval úsilí uplatnit Minské dohody podepsané v letech 2014 a 2015, které měly ukončit konflikt na Donbasu. Ty měly zajistit vytvoření dvou autonomních oblastí s ruským obyvatelstvem na východní Ukrajině a zabránit tak ruské intervenci.
Dohody podepsala jak Ukrajina, tak Rusko, ale Francie a Německo, které je pomáhaly dotvořit, se nenamáhaly uvést je do života. Ačkoli mohly na případné válce hodně tratit, neudělaly nic, aby zabránily eskalaci.
Biden též podcenil ruskou vojenskou výdrž a vsázel na to, že s americkou pomocí Ukrajina porazí Rusko stejně, jako Afgánci Sovětský svaz.
Ale pro Moskvu je Ukrajina mnohem strategičtější oblastí než Afganistán, ať už jde o historii nebo zeměpisnou polohu. Z Putinova pohledu je Ukrajina pro ruskou národní bezpečnost a přežití nezbytná. Prostě, než aby se připojila k NATO, raději ji zničí.
Během prvního roku války demonstrovalo stažení Rusů od Kijeva a Charkova ukrajinskou odolnost a odhodlání. Ale tento rok se válka mění. Jak ukázal pád Bachmutu po mnoha měsících tvrdých bojů, Rusko není méně odolné a odhodlané zvítězit. Což je cesta k devastující patové situaci.
Biden též přecenil ukrajinskou schopnost vést válku. Nejde o odvahu a pevný postoj, které Ukrajina již mnohokrát prokázala, naposledy vloni při protiofenzívě.
Ale válka se vede na ukrajinském území a větší ruská palebná síla převyšuje tu ukrajinskou a mnohem účinněji likviduje ukrajinskou ekonomiku.
To neodradilo USA a jejich spojence, a tak 19. května při setkání zemí G7 v Hirošimě zopakovaly, že „finančně, humanitárně, vojensky a diplomaticky budou podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak bude nezbytné“.
Což je dalším důkazem, že USA a jejich spojenci se rozhodli dále pokračovat ve válce. Začali tedy Ukrajině dodávat artilerii, americké a německé tanky, systém Patriot a drony, což umožňuje Ukrajině přenést boj též na ruské území.
V poslední době dokonce USA souhlasí s dodávkou letadel F 16 Ukrajině, aby mohla čelit ruské vzdušné nadvládě. Moskva poté vydala varování, že taková dodávka povede k nebezpečné eskalaci, a experti varují, že jejich okamžité použití je bez cizích letců nemožné.
Při současném pohledu na toto vše může být jakékoli příští vítězství vítězství Pyrrhovo, kdy náklady vysoce převyšují zisky. Pokud by dlouho očekávaná ukrajinská protiofenzíva dramaticky uspěla, donutilo by to Rusko použít k odvrácení porážky atomové zbraně a přinést na Ukrajinu a zbytek Evropy spoušť.
I kdyby Moskva použila jen taktické nukleární zbraně, které mají omezenou ničivou sílu a jsou vytvořeny jen pro zničení vojenských zařízení a vojsk, následky pro Evropu - a celý svět - by byly nedozírné.
Někteří američtí politikové se domnívají, že ruské hrozby použití atomových zbraní nejsou ničím jiným, než blufováním, které má odradit Západ od další podpory Ukrajiny.
Doufám, že mají pravdu, ale jsem přesvědčen, že se mýlí.
Od roku 2000 Kreml snižoval práh pro použití atomových zbraní a prohlašoval, že nemusí být použity pouze při existenčním ohrožení země, ale též „k odvrácení ozbrojené agrese, pokud byla veškerá další řešení krize vyčerpána anebo se ukázala být neúčinná“.
A konečně, tak jako Putin podcenil soudržnost Západu při jeho podpoře Ukrajiny, tak Biden podceňuje nezájem zbytku světa - perspektivního globálního Jihu - na protahovaném evropském konfliktu, který pokládají za ryze evropský problém. Zbytek světa pokračuje v obchodování s Ruskem a západní sankce nijak nezměnily ruský postoj.
Sečteno, podtrženo, jak Rusko, tak Západ selhaly v diplomacii, kterou měly vést se stejným odhodláním a úporností, jako nyní vedou válku. Obě strany se dlouhodobě zakopaly, straší se nukleárním zničením a posunuly konflikt na úroveň „zvítězit nebo zemřít“. Při uvážení nepřekonatelných rozdílů mezi Ruskem a Západem, válka v dohledné budoucnosti neskončí mírovou dohodou.
Konflikt nakonec může skončit patem a dlouhodobým nepřátelstvím, podobným sedmdesátiletému příměří mezi Jižní a Severní Koreou s demilitarizovaným pásem, který přetne Ukrajinu od severního Charkova k jižnímu Chersonu.
Mezitím, jak válka podkopává ruskou a západní bezpečnost a stabilitu, Čína z toho vychází nezraněna. A k americké nelibosti se stává ještě silnějším a důvěryhodnějším světovým lídrem.
Neměli by ten neveřejný storno poplatek zaplatit ti, kteří tu zhovadilou smlouvu podepsali? A pak jít do vězení?
Děti hrající si venku bez dohledu jsou raritou, zní jeden z titulků. Holt jsme se za posledních sedmdesát pět let, co pamatuji, stali mnohem bezpečnější zemí. A teď ještě budeme mít ty americké stíhačky za miliardy!
Exprezident zeman označil vládní konsolidační balíček za tříšť asi šedesáti vzájemně neprovázaných nápadů, které mají jednoho společného jmenovatele, a sice že jejich ekonomický efekt bude nižší, než se očekává, a nespokojenost občanů bude vyšší, než se očekává.
Ruská ropná společnost Rosněfť v letošním prvním čtvrtletí překvapivě zvýšila čistý zisk o 46 procent na 323 miliard rublů (89 miliard Kč). Přispěla k tomu skutečnost, že se firmě významně povedlo navýšit produkci. Kvartální výsledky překonaly odhady analytiků, uvedla agentura Reuters.
Dodávám:
Existují i jiní experti, než ti, kteří jsou neustále překvapeni?
Marwan Bishara, hlavní analytik televize Al Jazzera:
Od ruské invaze na Ukrajinu v minulém roce toho bylo mnoho vysloveno o chybné kalkulaci Vladimíra Putina. Minulý říjen jsem psal o Putinově pýše a megalomanství, které vedly k přecenění ruských vojenských možností, podcenění ukrajinské schopnosti obrany a chybné úvaze o pevnosti NATO a americké strategie.
Avšak ruský prezident není jediný, kdo činí chybná rozhodnutí s devastujícími účinky, a to nejen na Ukrajinu.
Nyní, kdy se válka vleče a její konec je v nedohlednu, je důležité upozornit amerického prezidenta Joe Bidena a jeho západní spojence, že se mýlí zcela stejně. Nepřekvapivě stejně v zrcadlovém pojetí, oba lídři totiž dokazují svoji neschopnost poučit se z chyb imperiálního povýšenectví.
Biden od prvopočátku vyzdvihoval morální hledisko, označoval konflikt jako globální střet demokracie s autokracií, respektu k mezinárodnímu právu a národní suverenity s ruskou agresivitou. Dokonce žádal světové autokraty, aby se připojili k této křižácké výpravě a zapomněli na vlastní americké ilegální války.
Podcenil sílu ruského nacionalismu, odmítal moskevské obavy z rozšíření NATO k ruským hranicím a bezdůvodně obviňoval Rusy z imperialismu.
V měsících před válkou Biden podminoval úsilí uplatnit Minské dohody podepsané v letech 2014 a 2015, které měly ukončit konflikt na Donbasu. Ty měly zajistit vytvoření dvou autonomních oblastí s ruským obyvatelstvem na východní Ukrajině a zabránit tak ruské intervenci.
Dohody podepsala jak Ukrajina, tak Rusko, ale Francie a Německo, které je pomáhaly dotvořit, se nenamáhaly uvést je do života. Ačkoli mohly na případné válce hodně tratit, neudělaly nic, aby zabránily eskalaci.
Biden též podcenil ruskou vojenskou výdrž a vsázel na to, že s americkou pomocí Ukrajina porazí Rusko stejně, jako Afgánci Sovětský svaz.
Ale pro Moskvu je Ukrajina mnohem strategičtější oblastí než Afganistán, ať už jde o historii nebo zeměpisnou polohu. Z Putinova pohledu je Ukrajina pro ruskou národní bezpečnost a přežití nezbytná. Prostě, než aby se připojila k NATO, raději ji zničí.
Během prvního roku války demonstrovalo stažení Rusů od Kijeva a Charkova ukrajinskou odolnost a odhodlání. Ale tento rok se válka mění. Jak ukázal pád Bachmutu po mnoha měsících tvrdých bojů, Rusko není méně odolné a odhodlané zvítězit. Což je cesta k devastující patové situaci.
Biden též přecenil ukrajinskou schopnost vést válku. Nejde o odvahu a pevný postoj, které Ukrajina již mnohokrát prokázala, naposledy vloni při protiofenzívě.
Ale válka se vede na ukrajinském území a větší ruská palebná síla převyšuje tu ukrajinskou a mnohem účinněji likviduje ukrajinskou ekonomiku.
To neodradilo USA a jejich spojence, a tak 19. května při setkání zemí G7 v Hirošimě zopakovaly, že „finančně, humanitárně, vojensky a diplomaticky budou podporovat Ukrajinu tak dlouho, jak bude nezbytné“.
Což je dalším důkazem, že USA a jejich spojenci se rozhodli dále pokračovat ve válce. Začali tedy Ukrajině dodávat artilerii, americké a německé tanky, systém Patriot a drony, což umožňuje Ukrajině přenést boj též na ruské území.
V poslední době dokonce USA souhlasí s dodávkou letadel F 16 Ukrajině, aby mohla čelit ruské vzdušné nadvládě. Moskva poté vydala varování, že taková dodávka povede k nebezpečné eskalaci, a experti varují, že jejich okamžité použití je bez cizích letců nemožné.
Při současném pohledu na toto vše může být jakékoli příští vítězství vítězství Pyrrhovo, kdy náklady vysoce převyšují zisky. Pokud by dlouho očekávaná ukrajinská protiofenzíva dramaticky uspěla, donutilo by to Rusko použít k odvrácení porážky atomové zbraně a přinést na Ukrajinu a zbytek Evropy spoušť.
I kdyby Moskva použila jen taktické nukleární zbraně, které mají omezenou ničivou sílu a jsou vytvořeny jen pro zničení vojenských zařízení a vojsk, následky pro Evropu - a celý svět - by byly nedozírné.
Někteří američtí politikové se domnívají, že ruské hrozby použití atomových zbraní nejsou ničím jiným, než blufováním, které má odradit Západ od další podpory Ukrajiny.
Doufám, že mají pravdu, ale jsem přesvědčen, že se mýlí.
Od roku 2000 Kreml snižoval práh pro použití atomových zbraní a prohlašoval, že nemusí být použity pouze při existenčním ohrožení země, ale též „k odvrácení ozbrojené agrese, pokud byla veškerá další řešení krize vyčerpána anebo se ukázala být neúčinná“.
A konečně, tak jako Putin podcenil soudržnost Západu při jeho podpoře Ukrajiny, tak Biden podceňuje nezájem zbytku světa - perspektivního globálního Jihu - na protahovaném evropském konfliktu, který pokládají za ryze evropský problém. Zbytek světa pokračuje v obchodování s Ruskem a západní sankce nijak nezměnily ruský postoj.
Sečteno, podtrženo, jak Rusko, tak Západ selhaly v diplomacii, kterou měly vést se stejným odhodláním a úporností, jako nyní vedou válku. Obě strany se dlouhodobě zakopaly, straší se nukleárním zničením a posunuly konflikt na úroveň „zvítězit nebo zemřít“. Při uvážení nepřekonatelných rozdílů mezi Ruskem a Západem, válka v dohledné budoucnosti neskončí mírovou dohodou.
Konflikt nakonec může skončit patem a dlouhodobým nepřátelstvím, podobným sedmdesátiletému příměří mezi Jižní a Severní Koreou s demilitarizovaným pásem, který přetne Ukrajinu od severního Charkova k jižnímu Chersonu.
Mezitím, jak válka podkopává ruskou a západní bezpečnost a stabilitu, Čína z toho vychází nezraněna. A k americké nelibosti se stává ještě silnějším a důvěryhodnějším světovým lídrem.