Nedělní chvilka poezie,
André Breton (1896 - 1966), francouzský básník, prozaik a esejista, otec surrealismu. Za studia lékařství byl v 1. světové válce přidělen k léčbě nervově chorých a stal se stoupencem Freuda a psychoanalýzy. Po válce se sice přiklonil k dadaismu, ale po rozpadu skupiny se stal otcem nového směru, surrealismu, který se umělecky věnoval odkrývání snů, podvědomým stavům či duševním automatismům a ovlivnil nejen literaturu, ale velmi též výtvarné umění, hlavně malířství. Druhou světovou válku prožil v USA, kde byl hlasatelem francouzského vysílání Hlasu Ameriky. Po válce a návratu se pokusil obnovit surrealistické hnutí, ale nové poměry tomu již nepřály. Z jeho bohaté básnické tvorby jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit báseň „Toujours pour la première fois“…
Vždy poprvé
Vždy poprvé
sic znám tě příliš málo
ač vracíváš se pozdě v noci do domu jenž napříč mému stojí
tam do domu jenž v představách jen stojí
tady čekám tě vždy v líném běhu vteřin
v nedotčeném temnu čekám
na prazvláštní škvíru
jednu jedinou
jež zdivem domu i mým srdcem vede
čím blíže k tobě ve skutečnu
mívám
tím více zpívá klíček od pokoje
v němž zjevuješ se náhle
s prudkým jasem zcela splývající
jen tušený pruh záclony
je polem jasmínovým jež zřel jsem kdysi za úsvitu cestou poblíž Grasse
s pár česačkami vpovzdálí
a s temným mrakem otrhaných květů
i oslnivým světlem tvaru příložníku
záclona se neviděna vznáší
a všechny květy odlétají zpět
jsi v sevření té dlouhé kalné chvíle do usnutí
jsi tady jakou chci tě
jsi taková, ač naše setkání je velmi nejisté
tváříš se že netušíš že sleduji tě stále
a kupodivu ani já už nejsem si tím jist
tvá nečinnost mé oči nutí k pláči
a kupu významů má každé tvoje gesto
jen ulovit to nejsladší
jsou na terase křeslem houpacím jsou větvovím jež poškrábat tě v temném lese může
jsou nožkami jež v punčoškách
se ve výkladu v Notre - Dame - de - Lorette prohánějí
na střed bílé jetelinky aby poté klesly
jsou žebříkem též hedvábným jenž z břečťanu tu visí
je tady
a já nakláním se dolů do propasti
jež v beznaději tvořena je tím že jsi a nejsi
zde nalézám to tajemství
že prostě miluji tě
vždy poprvé
Fotografie Andrého Bretona od Mana Raye z roku 1930