Nedělní chvilka poezie,

Stevie Smithová (1902 – 1971), plným jménem Florence Margareth Smithová, anglická básnířka a spisovatelka, nositelka Královniny zlaté medaile za poezii. V pěti letech se u ní rozvinula tuberkulózní peritonitida, strávila tři roky v sanatoriu a tehdejší odloučení od matky, strach ze smrti, deprese a jejich překonávání ovlivnily napořád její básnické dílo.
Po studiích pracovala dvacet let jako sekretářka v jednom z londýnských vydavatelství. Její básně vešly ve známost až po roce 1962, kdy nová redaktorka BBC, básnířka Sylvia Plathová, začala vysílat její poezii.
Podle jejího života napsal Hugh Whitemoore divadelní hru, která byla později úspěšně zfilmována s Glendou Jacksonovou v hlavní roli.
Z její tvorby jsem si pro Vás dovolil vybrat a přeložit její typickou báseň „I do not speak“…

Nežádám o pochopení, milost, ani klid,
nežádám v těch těžkých dnech o místo, kde se skrýt,
nežádám, ať utrpení nechá mne už být.

Nemodlím se k Bohu, aby uspíšil můj skon,
aby aspoň jeho uši vyslechly můj ston,
aby aspoň trochu zmírnil mého žití shon.

Mlčím zcela, nikoho už o nic nežádám,
neptám se a po příčinách také nepátrám
jako kdysi v slabé chvíli, již tak dobře znám.

Silná jsem dnes, smutek tvoří v bouři žití prám,
brnění z něj, jež mne chrání, na sobě též mám,
žiji dneškem, o zítřek se pranic nestarám.