Nedělní chvilka poezie,
tentokrát se sirem Thomasem Wyattem
Jsou sovy, jejichž dokonalý zrak
si bere jasné slunce ku pomoci,
však jiné zase létají jen v noci
a v záři dne se těší na soumrak.
Jsou ti, co rádi hledí do plamenů
a bez bázně si s nimi umí hrát,
k těm patřit bych chtěl převelice rád,
jak oni vnímat každou jejich změnu.
Vždyť jak žár jejích očí vydržet,
kde schovat se a nevidět tu zář,
když na mysli mám stále její tvář?
Mé oči slzí, zarudlé jsou hned,
svým osudem už v její moci dlím,
jak popel skončím, navíc dobře vím.