Nedělní chvilka poezie,
tentokrát s Hillairem Bellocem

Únor
Teď na neslyšném voze zima jede,
tím hrozným tichem ohluchlé jsou noci.
Už dobře ví, jak málo může zmoci,
tak touží zmizet mezi hvězdy bledé.
V těch tichých nocích spěme ještě chvíli:
však země se už s chvěním nadechuje
a příslib zrodu jara náhle tu je,
jak slunce z kopců zachránit nás pílí.
Pak postačí jen teplé políbení
a mladý rok se ujímá své vlády.
Též probouzíš se, vše se kolem mění,
svět usmívá se, pryč jsou staré vády,
zvuk života hned přehlušuje snění,
klid noci zmírá, ráno už je tady.
Teď na neslyšném voze zima jede,
tím hrozným tichem ohluchlé jsou noci.
Už dobře ví, jak málo může zmoci,
tak touží zmizet mezi hvězdy bledé.
V těch tichých nocích spěme ještě chvíli:
však země se už s chvěním nadechuje
a příslib zrodu jara náhle tu je,
jak slunce z kopců zachránit nás pílí.
Pak postačí jen teplé políbení
a mladý rok se ujímá své vlády.
Též probouzíš se, vše se kolem mění,
svět usmívá se, pryč jsou staré vády,
zvuk života hned přehlušuje snění,
klid noci zmírá, ráno už je tady.