Nedělní chvilka poezie,

Jakob van Hoddis (1887 - 1942), vlastním jménem Hans Davidsohn, německý expresionistický básník židovského původu.
Už v roce 1909 založil s přáteli literáty v rodném Berlíně první kabaret a zvolil si též pseudonym van Hoddis (anagram příjmení). V roce 1914 u něho propukla duševní choroba a od té doby byl trvale hospitalizován v psychiatrických léčebnách. Matka a sestry se vystěhovaly do Palestiny, on však skončil spolu s ostatními pacienty ve vyhlazovacím táboře.
Jeho básně se vždy vyznačovaly černým humorem a ironií, avšak zároveň tradičním stylem.
Dovolil jsem si pro vás přeložit jeho nejslavnější báseň „Weltende“ z roku 1911, která je pokládána za první expresionistickou báseň vůbec…



Konec světa

Vzduch klobouky se plní měšťanostů
a ze všech stran zní volání a křik,
též poletuje sem tam kominík
a pobřeží - jak tisk dí - prosto hostů.

Ta bouře, zdá se, ukrutnou má zlost,
sto přehrad prasklo, všude plno dýmu,
lid stěžuje si, že má hroznou rýmu
a pod vlaky se hroutí každý most.