ÚTERNÍ GLOSY 27.01.2004

Kolem nejslavnějšího českého vězně Kájínka se opět dějí věci: objevují se nová svědectví a nová fakta, ze kterých je zřejmé, že policejní a soudní verze toho, co se stalo, je přinejmenším neúplná. Děje se tak v době, kdy se dozvídáme o jednom policejním a soudním průšvihu za druhým. A platí-li to, co bylo včera řečeno veřejně v televizi Nova, tedy že v případě angažovaní policisté měli zároveň výjimky, které jim umožňovaly podnikat coby hlídací gorily jednotlivým klanům a platí-li to, že osoby, zastřelené v autě byly zvenku zázračně zastřeleny, aniž by bylo porušeno jediné autosklo, je opravdu nejvyšší čas případ znovu otevřít.

Zájezdy po vstupu do EU podraží, byť nepříliš, zásluhou vyššího zdanění marží cestovek. Také informace, kterou jsme se před referendem o vstupu do EU nedozvěděli.
Mimochodem, byl jsem poprávu pokárán jedním ze čtenářů za neslušný výraz eurovlezdoprdelista a tentýž čtenář navrhuje pro tyto lidi velmi pěkné slovo eurofil. Beru.

Také sportovní kluby zaplatí po vstupu do Eu více na daních: dle ouředníků z Bruselu budou muset být profesionální sportovci zaměstnanci klubu a nikoliv osoby samostatně výdělečně činné a kluby za ně budou muset odvádět sociální a zdravotní pojištění.
Věděli jste to před tím, než jste vhodili lístek do urny?

V mediích se strhl až hysterický pokřik kolem šikany, při níž byla jednomu žákovi zlomena ruka. I za mého mládí, tak jako určitě v každé době, existovali ve třídě jedinci, kteří měli tendenci šikanovat slabší. Za mého mládí to ovšem pan řídící Titzl řešil při prvním náznaku šikany rákoskou a zmydlil na místě dotyčného tak, že dal nejméně celý rok pokoj.
Doporučuji stejný postup.

V dnešních Lidovkách vyšel text Stanislava Hamra, bývalého spolužáka Jana Palacha, zcela popírající mé tvrzení, že dle paměti spolužáků byl Jan Palach přesvědčený levičák. Nechci se s ním přít o jeho interpretaci, jaké ohromné a důležité věci jeho smrt způsobila, ale protože mě vyzývá k odpovědi, odpovídám: Informace o jeho levičátství jsem se před několika léty dočetl ve velkém článku (tuším v Reflexu či Mladém světě) a informace tam řečené byly velmi logické, do sebe zapadající a leccos vysvětlující. Určitě si najdu čas a strávím nějakou dobu v knihovně a doličný článek najdu.
Stanislav Hamr však píše, že levou hranicí Palachova myšlení byli Bůh a otec a syn Masarykové. Pak ovšem opět velmi nechápu, jak může člověk, který má na prvém místě Boha, spáchat sebevraždu a celý Palachův obraz, namalovaný Hamrem, se tak opět rozpadá.
Prosím tedy všechny, kteří Jana Palacha a jeho povahu a názory blíže znali, aby mi dali vědět. Třeba se takto mozaikovitě dobereme skutečného obrazu Palacha.

A Rochefoucauld na dnešek?
Provinilce nekáráme ze spravedlnosti, ale z holedbavosti: nechceme jej totiž napravit, ale ukázat, jak jsem sami bezúhonní.