STŘEDEČNÍ GLOSY 6.04.2005
Miroslava Macka
Prezident Klaus v podstatě slíbil ČSSD, že pokud podá demisi celá vláda (pokud ČSSD konečně vypakuje svého předsedu z premiérského křesla), pověří sestavením vlády jiného, socialisty navrženého, člověka.
Impuls jasný: dohodněte si opětovnou koalici 101 (ČSSD, KDU - ČSL a US -DEU) s jiným premiérem a tiše dovládněte do řádných voleb - zlikvidujete tak vliv komunistů a ani ODS se jistě nezblázní, alespoň se bude moci na případné příští vládnutí důkladněji připravit.
To, co prezident neřekl, ale co by si představitelé ČSSD měli rozhodně nechat projít hlavou, také je, že v takovém případě by téměř plynule pokračoval ve funkci i ministr financí Sobotka, což by mělo uklidnit některé vlivné kruhy a hlavně ČSOB, která je při blížící se arbitráži s Nomurou pochopitelně velmi nervózní, zda nepadne stávající ministr financí, jdoucí jí na ruku.
Také by si mohli nechat projít hlavou zkušenost, že se dosud žádnému politikovi, který držel některé své spolustraníky pod krkeml sesbíranými materiály v šanonech, nikdy nepodařilo efektivně je použít - a to ani takovým "esům", jako byl komunistický ministr vnitra Barák nebo ještě proslulejší Lavrentij Beria v Sovětském svazu. Vykopnou-li se totiž takoví lidé dostatečně rychle (ani zavírat či popravovat se nemusejí), neprovedou nikomu nic.
A vyberou-li si socialisté vhodného nového premiéra (nejlepším by byl ministr kultury Pavel Dostál, kterého by si nikdo, vzhledem k jeho vážné chorobě a sympatickému souboji s ní, zrovna tak jako vzhledem k jeho dosavadnímu působení, nedovolil nařknout z kariérismu - ale nakonec by se hodil, vzhledem ke své méně sympatické amébovitosti a tudíž i schopnosti nevadit, i Lubomír Zaorálek), nemohli by na tom summa summarum prodělat.
Dohlédnou-li tedy politikové ČSSD dále, než na špičku svého nosu, rozhodně namísto dnes nabízeného elegantního řešení nevsadí vše na profláknutého a čím dál tím pro více lidí nepřijatelného Grosse, který je stahuje do hlubin. Grossova politická eutanazie bude v tomto případě aktem milosrdenství, a to dokonce pro všechny zúčastněné.
Můj včerejší text z Lidovek:
Premiér Gross a zákony tradiční logiky.
Prvním zákonem (principem) tradiční logiky je "zákon totožnosti": ve správné úvaze nesmí být předmět myšlení zaměňován s předmětem jiným.
Slovně nejčastěji opakovaný předmět myšlení premiéra Grosse za současné vládní krize bylo jeho tvrzení, že v zájmu stability státu je nezbytné pokračovat v doposud velice úspěšném vládnutí, neboť je potřeba dokončit hodně věcí z vládního programu.
Záměna předmětu je tady více než zřejmá, neboť hlavním důvodem Grossova štěnicovitého lpění na premiérském postu jeví se spíše obava z nové vládní garnitury, a to zvláště u policie, která by se mohla mimo jiné hloubkově zaměřit na prověření skutečných zdrojů jeho rodinných financí a pochopitelně též velký tlak spřátelených jednotlivců a zájmových skupin, doposud napojených na veřejné penězovody, aby zůstal ve funkci co nejdéle, neboť je více než jisté, že s Grossovým odchodem pro ně tyto zdroje levných peněz rychle vyschnou.
Druhým zákonem tradiční logiky je "zákon sporu": ze dvou myšlenek, z nichž jedna tvrdí to, co druhá popírá, je alespoň jedna myšlenka neplatná.
Premiér Gross nám s vážnou tváří opakovaně tvrdí, že jeho obměněná vláda bude dodržovat svůj původní (koaliční a dokonce i pro mnoho poslanců ČSSD příliš pravicově kompromisní) program a neustoupí žádnému nátlaku ze strany komunistů.
Komunisté, bez jejichž podpory ovšem žádná vláda s Grossem v čele nevznikne, však nejen ústy svého předsedy Grebeníčka opakovaně tvrdí, že podpoří Grossovu vládu jen a jedině za předpokladu, že bude realizovat levicový program a také místa odstoupivších ministrů, že musí být obsazena socialisty Grebeníčkovi názorově milými.
Které z těchto dvou tvrzení je neplatné, si nuvědomuje snad i jinak poněkud naivní premiér.
Třetím zákonem tradiční logiky je "zákon vyloučení třetího": ze dvou myšlenek, z nichž jedna tvrdí to, co druhá popírá, musí být jedna platná.
Mohl bych pochopitelně zopakovat předchozí příklad, ale rád uvedu nový: každý mohl na vlastní oči vidět a na vlastní uši slyšet, že se premiér Gross udržel ve svém křesle jen a jedině zásluhou komunistických poslanců, kteří se při hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zdrželi hlasování, což je při tomto typu hlasování svým výsledkem zcela totéž, jako kdyby rovnou hlasovali pro Grosse. Každý také z letité praxe ví, že před každým, i méně důležitým hlasováním probíhá v zákulisí a v kuloárech spousta oficiálních, polooficiálních i neoficiálních jednání a handlů.
Ještěpremiér Gross ovšem vzápětí na otázku, zda nebude jeho kabinet závislý na komunistech, odpověděl: "Já myslím, že jsme si ničím nezadali." Které tvrzení je platné a které ne, rozhodněte sami.
Čtvrtým zákonem tradiční logiky je "zákon dostatečného důvodu": má-li být nějaký soud uznán za pravdivý, musí být zdůvodněn - musí být přímo ověřen zkušeností nebo platnými vědeckými zákony nebo poučkami.
Vyjdeme-li ovšem ze zatraceně ověřené zkušenosti, kterou spousta z nás zažila na vlastní kůži (někteří bohužel zásluhou estébáckého otce současného předsedy KSČM Grebeníčka doslova), Grossovo tvrzení, že rozhodně nehrozí vliv komunistů na budoucí vládní politiku, jeví se velmi nedostatečně zdůvodněné. Také první nástřely, že by se hlasování o vyslovení důvěry rekonstruované vládě mohlo spojit se zákonem o majetkových přiznáních, rozeznívají v paměti velice neblahé vzpomínky.
A tak si myslím, že je nejvyšší čas, aby začal urychleně platit pátý, nikdy bohužel nenapsaný zákon logiky, "zákon nemožnosti": chová-li se někdo jako ještěpremiér Gross, nemělo by být možné, aby nebyl s hanbou vypráskán pryč.
Na téma pohřbu papeže a mé glosy k němu se sešla - na mou žádost - spousta Vašich reakcí. Jakmile je všechny přečtu a roztřídím, budete mít možnost se s nimi seznámit. Všem pisatelům děkuji.
Staré české přísloví:
Kuřete od mlynáře nebeř ku plemeni, ani svině od pekaře a ženy z města nepojímej do vsi.
Knížka "Jak se stát labužníkem aneb Kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich) je dotisknuta a objednat si ji můžete na internetové adrese m.vitovcova@volny.cz a podrobnosti o knize a ukázku z ní si stále můžete přečíst v glosách ze dne 20. ledna tohoto roku.
Impuls jasný: dohodněte si opětovnou koalici 101 (ČSSD, KDU - ČSL a US -DEU) s jiným premiérem a tiše dovládněte do řádných voleb - zlikvidujete tak vliv komunistů a ani ODS se jistě nezblázní, alespoň se bude moci na případné příští vládnutí důkladněji připravit.
To, co prezident neřekl, ale co by si představitelé ČSSD měli rozhodně nechat projít hlavou, také je, že v takovém případě by téměř plynule pokračoval ve funkci i ministr financí Sobotka, což by mělo uklidnit některé vlivné kruhy a hlavně ČSOB, která je při blížící se arbitráži s Nomurou pochopitelně velmi nervózní, zda nepadne stávající ministr financí, jdoucí jí na ruku.
Také by si mohli nechat projít hlavou zkušenost, že se dosud žádnému politikovi, který držel některé své spolustraníky pod krkeml sesbíranými materiály v šanonech, nikdy nepodařilo efektivně je použít - a to ani takovým "esům", jako byl komunistický ministr vnitra Barák nebo ještě proslulejší Lavrentij Beria v Sovětském svazu. Vykopnou-li se totiž takoví lidé dostatečně rychle (ani zavírat či popravovat se nemusejí), neprovedou nikomu nic.
A vyberou-li si socialisté vhodného nového premiéra (nejlepším by byl ministr kultury Pavel Dostál, kterého by si nikdo, vzhledem k jeho vážné chorobě a sympatickému souboji s ní, zrovna tak jako vzhledem k jeho dosavadnímu působení, nedovolil nařknout z kariérismu - ale nakonec by se hodil, vzhledem ke své méně sympatické amébovitosti a tudíž i schopnosti nevadit, i Lubomír Zaorálek), nemohli by na tom summa summarum prodělat.
Dohlédnou-li tedy politikové ČSSD dále, než na špičku svého nosu, rozhodně namísto dnes nabízeného elegantního řešení nevsadí vše na profláknutého a čím dál tím pro více lidí nepřijatelného Grosse, který je stahuje do hlubin. Grossova politická eutanazie bude v tomto případě aktem milosrdenství, a to dokonce pro všechny zúčastněné.
Můj včerejší text z Lidovek:
Premiér Gross a zákony tradiční logiky.
Prvním zákonem (principem) tradiční logiky je "zákon totožnosti": ve správné úvaze nesmí být předmět myšlení zaměňován s předmětem jiným.
Slovně nejčastěji opakovaný předmět myšlení premiéra Grosse za současné vládní krize bylo jeho tvrzení, že v zájmu stability státu je nezbytné pokračovat v doposud velice úspěšném vládnutí, neboť je potřeba dokončit hodně věcí z vládního programu.
Záměna předmětu je tady více než zřejmá, neboť hlavním důvodem Grossova štěnicovitého lpění na premiérském postu jeví se spíše obava z nové vládní garnitury, a to zvláště u policie, která by se mohla mimo jiné hloubkově zaměřit na prověření skutečných zdrojů jeho rodinných financí a pochopitelně též velký tlak spřátelených jednotlivců a zájmových skupin, doposud napojených na veřejné penězovody, aby zůstal ve funkci co nejdéle, neboť je více než jisté, že s Grossovým odchodem pro ně tyto zdroje levných peněz rychle vyschnou.
Druhým zákonem tradiční logiky je "zákon sporu": ze dvou myšlenek, z nichž jedna tvrdí to, co druhá popírá, je alespoň jedna myšlenka neplatná.
Premiér Gross nám s vážnou tváří opakovaně tvrdí, že jeho obměněná vláda bude dodržovat svůj původní (koaliční a dokonce i pro mnoho poslanců ČSSD příliš pravicově kompromisní) program a neustoupí žádnému nátlaku ze strany komunistů.
Komunisté, bez jejichž podpory ovšem žádná vláda s Grossem v čele nevznikne, však nejen ústy svého předsedy Grebeníčka opakovaně tvrdí, že podpoří Grossovu vládu jen a jedině za předpokladu, že bude realizovat levicový program a také místa odstoupivších ministrů, že musí být obsazena socialisty Grebeníčkovi názorově milými.
Které z těchto dvou tvrzení je neplatné, si nuvědomuje snad i jinak poněkud naivní premiér.
Třetím zákonem tradiční logiky je "zákon vyloučení třetího": ze dvou myšlenek, z nichž jedna tvrdí to, co druhá popírá, musí být jedna platná.
Mohl bych pochopitelně zopakovat předchozí příklad, ale rád uvedu nový: každý mohl na vlastní oči vidět a na vlastní uši slyšet, že se premiér Gross udržel ve svém křesle jen a jedině zásluhou komunistických poslanců, kteří se při hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zdrželi hlasování, což je při tomto typu hlasování svým výsledkem zcela totéž, jako kdyby rovnou hlasovali pro Grosse. Každý také z letité praxe ví, že před každým, i méně důležitým hlasováním probíhá v zákulisí a v kuloárech spousta oficiálních, polooficiálních i neoficiálních jednání a handlů.
Ještěpremiér Gross ovšem vzápětí na otázku, zda nebude jeho kabinet závislý na komunistech, odpověděl: "Já myslím, že jsme si ničím nezadali." Které tvrzení je platné a které ne, rozhodněte sami.
Čtvrtým zákonem tradiční logiky je "zákon dostatečného důvodu": má-li být nějaký soud uznán za pravdivý, musí být zdůvodněn - musí být přímo ověřen zkušeností nebo platnými vědeckými zákony nebo poučkami.
Vyjdeme-li ovšem ze zatraceně ověřené zkušenosti, kterou spousta z nás zažila na vlastní kůži (někteří bohužel zásluhou estébáckého otce současného předsedy KSČM Grebeníčka doslova), Grossovo tvrzení, že rozhodně nehrozí vliv komunistů na budoucí vládní politiku, jeví se velmi nedostatečně zdůvodněné. Také první nástřely, že by se hlasování o vyslovení důvěry rekonstruované vládě mohlo spojit se zákonem o majetkových přiznáních, rozeznívají v paměti velice neblahé vzpomínky.
A tak si myslím, že je nejvyšší čas, aby začal urychleně platit pátý, nikdy bohužel nenapsaný zákon logiky, "zákon nemožnosti": chová-li se někdo jako ještěpremiér Gross, nemělo by být možné, aby nebyl s hanbou vypráskán pryč.
Na téma pohřbu papeže a mé glosy k němu se sešla - na mou žádost - spousta Vašich reakcí. Jakmile je všechny přečtu a roztřídím, budete mít možnost se s nimi seznámit. Všem pisatelům děkuji.
Staré české přísloví:
Kuřete od mlynáře nebeř ku plemeni, ani svině od pekaře a ženy z města nepojímej do vsi.
Knížka "Jak se stát labužníkem aneb Kuchařka pro snoby (napsaná dvěma z nich) je dotisknuta a objednat si ji můžete na internetové adrese m.vitovcova@volny.cz a podrobnosti o knize a ukázku z ní si stále můžete přečíst v glosách ze dne 20. ledna tohoto roku.