STŘEDEČNÍ GLOSY 18.05.2005
Miroslava Macka
Včera v Radiožurnálu vyslovil jeden z volajících posluchačů vynikající nápad: nechť veřejnoprávní televize v nejsledovanějším čase pravidelně pořádá vysvětlovací besedy k Evropské ústavě, v nichž vždy vystupují jak zastánci tak odpůrci přijetí ústavy a paragraf po paragrafu ji probírají, aby se občané v referendu mohli kvalifikovaně rozhodnout.
Vyjádřil však ihned též názor, že něčeho takového se asi nedočká, neboť vládní euronadšenci to nepřipustí. Česká televize však cyklus podobně koncipovaných pořadů chystá - takže se nechme překvapit.
Spousta lidí se v těchto dnech rozčiluje, že jim přišly složenky k úhradě dlužných částek televizních poplatků, přičemž oni platí prostřednictvím SIPO, takže nemohou nic dlužit.
Též jsem dostal složenku s dlužnou částkou za jeden měsíc +penále a též platím prostřednictvím SIPO. Uvědomil jsem si však, že jsem před časem zásluhou delšího pobytu v zahraničí nedoplnil stav konta, a že mi záhy přišla upomínková složenka od Telecomu a vodárny, od televize však ne. Takže jsem složenku pochopitelně zaplatil a hudrovat na vymahačskou firmu mohu jen kvůli faktu, že blíže nespecifikovala, za který měsíc či měsíce dlužná částka je.
Čtenář glos P.J. mi zaslal následující "odposlech":
Zaslechl jsem, že jedna renomovaná pražská advokátní kancelář zpracovává podání pro soud ve Štrasburku. Jedná se o žalobu na rod Habsburků s požadavkem na odškodnění Přemyslovců za újmu, kterou utrpěli na Moravském poli a v následujícím období. Bohužel se rovněž proslýchá, že Přemyslovcům by mohla přitížit causa Slavníkovci, kterou Přemyslovci do dnešních dnů uspokojivě právně nevypořádali. Bude zajímavé sledovat, jak si štrasburský soudní dvůr s tímto případem poradí zvláště s ohledem na skutečnost, že mu stále leží na stole dva jiné a mnohem starší obdobné případy, a sice causa Bojové vs. Kvádové a Markomani a Kvádové a Markomani vs. Imperium Romanum. Tyto případy jsou mimořádně složité, neboť svářící se strany se nacházejí v pozici těžké důkazní nouze a mnohá obvinění znamenají pouze tvrzení proti tvrzení. Rovněž se zkoumá, jak je do celé věci zapletena jistá slovanská, údajně česká, skupina, kterou zřejmě vede respektovaný a vážený pohlavár přezdívaný Praotec.
Mluvčí této skupiny však rozhodně popírá, že by česká komunita úmyslně poškozovala zájmy svých germánských sousedů a vyhlazení Kvádů a Markomanů pokládá za politováníhodnou, nicméně nepříliš nevýznamnou, šarvátku v rámci mocenského boje s opoziční stranou Hunů, kterou vede známý levicový extrémista Attilla.
Můj včerejší text z Lidovek:
Nemůžeš-li ruku utnout, potřes jí aneb premiérem navždy.
Nebýt listopadu 1989, byl by současný premiér Paroubek s pravděpodobností hraničící s jistotou v nějaké té vyšší (ale ne nejvyšší) nomenklaturní funkci a až do důchodu by tvořil jeden z pevných obratlů páteře bolševického režimu, jakých jsme kolem sebe viděli spoustu a kteří na nás působili nejvíce odpudivě: ideově nepříliš zapálený, ale vždy bez příkazů shora jednající "v linii" a proto nasazovaný bez ohledu na vědomosti a schopnosti na místa (ale lépe řečeno funkce) v různých, často zcela rozdílných oborech, otevřený a kamarádský ke každému, kdo mu může poskytnout protislužbu či protislužbičku a arogantně odtažitý k ostatním, vždy v tom "umějící chodit", tedy poskytující službičky režimním kolegům, na požádání zařizující různé věci a dohazující různé kšefty a kšeftíky, pomáhající žehlit "kamarádům" různé drobné průšvihy (nikdy však ty, které by jej mohly ohrozit) a chodící se sobě podobnými na různé ty vyžíračky a popíjení vína z Moravy. Prostě typický (a jistě mezi svými velmi oblíbený) vyšší střední kádr nomenklaturního gangu.
Vlci pochopitelně mohou změnit kůži, nikoliv však povahu. A tak i po roce 1989 může Paroubkova letitá spolupracovnice z magistrátu Zdena Javornická trefně poznamenat: "Vždy dokázal rozlišit, nakolik toho kterého konkrétního člověka potřebuje. Když někoho nepotřeboval, byl strohý a odtažitý." A jeho bývalý restauračnějídelní a nynější stranický kolega Berg zase počastovat stručnou a výstižnou charakteristikou "Ví, vo co de." A jiní zase "Umí se vždy dohodnout", "Je šikovný", "Narazí-li, raději uhne".
A pak přichází jeho hvězdá chvíle: pro rozhádanou ČSSD je takto "nekonfliktní" člověk s tak ohromnými schopnostmi a zkušenostmi z funkčních gangů minulých i současných k nezaplacení - a Paroubek to záhy přesvědčivě dokazuje.
Proto dokáže v rekordně krátké chvíli stmelit dohromady zcela rozhašenou sociální demokracii - pro každého má nějaký ten dáreček, slib dárečku budoucího a nebo alespoň vlídné slovo. Proto se může chystat ke spolupráci s ODS nejen na pražské magistrátní úrovni: "Pan Tlustý je bystrý politik, o tom jsem nikdy nepochyboval. Určitě si všiml, že chci manévrovat napravo i nalevo." S Paroubkem si tedy i ODS může být jistá, že i v opozici se jí dostane (výměnou za skončení nulové tolerance) nějaký ten podíl na korytech, korýtcích a kšeftících - a totéž bude pochopitelně chtít Paroubek a ČSSD po předácích ODS, pokud se v budoucnu dostanou k moci oni a nevznikne přímo velká koalice.
Také šéf českých komunistů Grebeníček již potvrdil, že je s Paroubkem dohodnutý na pravidelných konzultacích k návrhům zákonů a pochvaloval si jeho vstřícnost. Vždyť i komunisté vědí, že za Paroubka nebudou přehlíženi, ale dostanou, byť ne tak viditelně, svůj díl. Také lidovci s Kalouskem v čele jsou jistě velmi spokojeni, neboť to je přesně ten styl politiky, který jim vyhovuje, ve kterém se za desetiletí naučili bravurně pohybovat a vždy z něj těžit maximum. I pro ekonomické klany v pozadí je ideálním člověkem, neboť dobře vědí, že už nebudou muset tápavě přemýšlet, na kterou politickou stranu, na které stranické křídlo či na kterého politika se obrátit, ale že co domluví s ním, to bude platit.
A tak se nakonec po létech naplňuje politický sen Josefa Luxe, který mi před dávným časem předestřel s výčitkou, že Václav Klaus s těmi jeho nesmyslnými liberálněkonzervativními ideály a přesvědčeními na něj neslyší a snaží se co nejvíce prosazovat jen to své: po volbách si bez ohledu na poměr volebních výsledků rozdělme víceméně stejnoměrně silová ministerstva a hlavně ta, která rozdávají veřejné peníze (na těch, která je rozdělovat ze zákona musejí, kupříkladu ministerstvo práce a sociálních věcí či zdravotnictví už tolik nezáleží) a pak si každý vládněme na svém a hlavně do toho jeden druhému veřejně nemluvme, aby občanstvo vidělo, jak solidně a konsensuálně jim je vládnuto a tisk neměl munici ke zbytečným aférám.
A po dalších volbách se vždy škatulaty trošku zahýbá, ale u lizu musejí zůstat všichni, jen příliš nahlas mlaskat se nesmí, neboť to ohrožuje všechny. A čím více toho spolu spácháme, tím více si budeme muset důvěřovat a tím lépe a bezkonfliktněji se nám bude vládnout.
Jsem, bohužel, přesvědčen, že se to v politickém prostředí, v němž je drtivá většina politiků politiky z profese a tedy společenským postavením i finančně na politice závislá, Jiřímu Paroubkovi rychle a beze zbytku povede. A že bude tedy v Česku vládnout desetiletí, byť to bude na první pohled vypadat, že se premiéři střídají.
Staré české přísloví:
Co tam, to tam, o tom hlavy nelam.
Vyjádřil však ihned též názor, že něčeho takového se asi nedočká, neboť vládní euronadšenci to nepřipustí. Česká televize však cyklus podobně koncipovaných pořadů chystá - takže se nechme překvapit.
Spousta lidí se v těchto dnech rozčiluje, že jim přišly složenky k úhradě dlužných částek televizních poplatků, přičemž oni platí prostřednictvím SIPO, takže nemohou nic dlužit.
Též jsem dostal složenku s dlužnou částkou za jeden měsíc +penále a též platím prostřednictvím SIPO. Uvědomil jsem si však, že jsem před časem zásluhou delšího pobytu v zahraničí nedoplnil stav konta, a že mi záhy přišla upomínková složenka od Telecomu a vodárny, od televize však ne. Takže jsem složenku pochopitelně zaplatil a hudrovat na vymahačskou firmu mohu jen kvůli faktu, že blíže nespecifikovala, za který měsíc či měsíce dlužná částka je.
Čtenář glos P.J. mi zaslal následující "odposlech":
Zaslechl jsem, že jedna renomovaná pražská advokátní kancelář zpracovává podání pro soud ve Štrasburku. Jedná se o žalobu na rod Habsburků s požadavkem na odškodnění Přemyslovců za újmu, kterou utrpěli na Moravském poli a v následujícím období. Bohužel se rovněž proslýchá, že Přemyslovcům by mohla přitížit causa Slavníkovci, kterou Přemyslovci do dnešních dnů uspokojivě právně nevypořádali. Bude zajímavé sledovat, jak si štrasburský soudní dvůr s tímto případem poradí zvláště s ohledem na skutečnost, že mu stále leží na stole dva jiné a mnohem starší obdobné případy, a sice causa Bojové vs. Kvádové a Markomani a Kvádové a Markomani vs. Imperium Romanum. Tyto případy jsou mimořádně složité, neboť svářící se strany se nacházejí v pozici těžké důkazní nouze a mnohá obvinění znamenají pouze tvrzení proti tvrzení. Rovněž se zkoumá, jak je do celé věci zapletena jistá slovanská, údajně česká, skupina, kterou zřejmě vede respektovaný a vážený pohlavár přezdívaný Praotec.
Mluvčí této skupiny však rozhodně popírá, že by česká komunita úmyslně poškozovala zájmy svých germánských sousedů a vyhlazení Kvádů a Markomanů pokládá za politováníhodnou, nicméně nepříliš nevýznamnou, šarvátku v rámci mocenského boje s opoziční stranou Hunů, kterou vede známý levicový extrémista Attilla.
Můj včerejší text z Lidovek:
Nemůžeš-li ruku utnout, potřes jí aneb premiérem navždy.
Nebýt listopadu 1989, byl by současný premiér Paroubek s pravděpodobností hraničící s jistotou v nějaké té vyšší (ale ne nejvyšší) nomenklaturní funkci a až do důchodu by tvořil jeden z pevných obratlů páteře bolševického režimu, jakých jsme kolem sebe viděli spoustu a kteří na nás působili nejvíce odpudivě: ideově nepříliš zapálený, ale vždy bez příkazů shora jednající "v linii" a proto nasazovaný bez ohledu na vědomosti a schopnosti na místa (ale lépe řečeno funkce) v různých, často zcela rozdílných oborech, otevřený a kamarádský ke každému, kdo mu může poskytnout protislužbu či protislužbičku a arogantně odtažitý k ostatním, vždy v tom "umějící chodit", tedy poskytující službičky režimním kolegům, na požádání zařizující různé věci a dohazující různé kšefty a kšeftíky, pomáhající žehlit "kamarádům" různé drobné průšvihy (nikdy však ty, které by jej mohly ohrozit) a chodící se sobě podobnými na různé ty vyžíračky a popíjení vína z Moravy. Prostě typický (a jistě mezi svými velmi oblíbený) vyšší střední kádr nomenklaturního gangu.
Vlci pochopitelně mohou změnit kůži, nikoliv však povahu. A tak i po roce 1989 může Paroubkova letitá spolupracovnice z magistrátu Zdena Javornická trefně poznamenat: "Vždy dokázal rozlišit, nakolik toho kterého konkrétního člověka potřebuje. Když někoho nepotřeboval, byl strohý a odtažitý." A jeho bývalý restauračnějídelní a nynější stranický kolega Berg zase počastovat stručnou a výstižnou charakteristikou "Ví, vo co de." A jiní zase "Umí se vždy dohodnout", "Je šikovný", "Narazí-li, raději uhne".
A pak přichází jeho hvězdá chvíle: pro rozhádanou ČSSD je takto "nekonfliktní" člověk s tak ohromnými schopnostmi a zkušenostmi z funkčních gangů minulých i současných k nezaplacení - a Paroubek to záhy přesvědčivě dokazuje.
Proto dokáže v rekordně krátké chvíli stmelit dohromady zcela rozhašenou sociální demokracii - pro každého má nějaký ten dáreček, slib dárečku budoucího a nebo alespoň vlídné slovo. Proto se může chystat ke spolupráci s ODS nejen na pražské magistrátní úrovni: "Pan Tlustý je bystrý politik, o tom jsem nikdy nepochyboval. Určitě si všiml, že chci manévrovat napravo i nalevo." S Paroubkem si tedy i ODS může být jistá, že i v opozici se jí dostane (výměnou za skončení nulové tolerance) nějaký ten podíl na korytech, korýtcích a kšeftících - a totéž bude pochopitelně chtít Paroubek a ČSSD po předácích ODS, pokud se v budoucnu dostanou k moci oni a nevznikne přímo velká koalice.
Také šéf českých komunistů Grebeníček již potvrdil, že je s Paroubkem dohodnutý na pravidelných konzultacích k návrhům zákonů a pochvaloval si jeho vstřícnost. Vždyť i komunisté vědí, že za Paroubka nebudou přehlíženi, ale dostanou, byť ne tak viditelně, svůj díl. Také lidovci s Kalouskem v čele jsou jistě velmi spokojeni, neboť to je přesně ten styl politiky, který jim vyhovuje, ve kterém se za desetiletí naučili bravurně pohybovat a vždy z něj těžit maximum. I pro ekonomické klany v pozadí je ideálním člověkem, neboť dobře vědí, že už nebudou muset tápavě přemýšlet, na kterou politickou stranu, na které stranické křídlo či na kterého politika se obrátit, ale že co domluví s ním, to bude platit.
A tak se nakonec po létech naplňuje politický sen Josefa Luxe, který mi před dávným časem předestřel s výčitkou, že Václav Klaus s těmi jeho nesmyslnými liberálněkonzervativními ideály a přesvědčeními na něj neslyší a snaží se co nejvíce prosazovat jen to své: po volbách si bez ohledu na poměr volebních výsledků rozdělme víceméně stejnoměrně silová ministerstva a hlavně ta, která rozdávají veřejné peníze (na těch, která je rozdělovat ze zákona musejí, kupříkladu ministerstvo práce a sociálních věcí či zdravotnictví už tolik nezáleží) a pak si každý vládněme na svém a hlavně do toho jeden druhému veřejně nemluvme, aby občanstvo vidělo, jak solidně a konsensuálně jim je vládnuto a tisk neměl munici ke zbytečným aférám.
A po dalších volbách se vždy škatulaty trošku zahýbá, ale u lizu musejí zůstat všichni, jen příliš nahlas mlaskat se nesmí, neboť to ohrožuje všechny. A čím více toho spolu spácháme, tím více si budeme muset důvěřovat a tím lépe a bezkonfliktněji se nám bude vládnout.
Jsem, bohužel, přesvědčen, že se to v politickém prostředí, v němž je drtivá většina politiků politiky z profese a tedy společenským postavením i finančně na politice závislá, Jiřímu Paroubkovi rychle a beze zbytku povede. A že bude tedy v Česku vládnout desetiletí, byť to bude na první pohled vypadat, že se premiéři střídají.
Staré české přísloví:
Co tam, to tam, o tom hlavy nelam.